Ž 124; Ex 1,8-2,10; Ř 12,1-8; Mt 16,13-21 Kdo je pro tebe Ježíš?
Cesarea Filipova. Filipova proto, aby se odlišila od Cesarei přímořské. Zvláštním způsobem duchovní místo. Nachází se na úpatí hory Chermón. Bylo tam nejméně 17 chrámů Baalova kultu, nedaleko velký kopec, ve kterém byla prohlubeň, o které se říkalo, že je to rodiště boha Pana, boha přírody. Je tam také pramen Jordánu. Kolem r.200 př. Kr. se tu odehrála bitva, na základě které přišel Egypt o vliv v této oblasti. A nepřehlédnutelně se tu tyčil chrám, který nechal zbudovat Herodes Veliký a zasvětil jej Césarovi.
A teď tu stojí tu galilejský tesař, bez domova a bez haléře v kapse a kolem něho dvanáct docela obyčejných mužů. Ve stejném čase plánují pravověrní židé, jak se tohoto nebezpečného heretika zbavit. Stojí tu v oblasti přeplněné chrámy syrských bohů; v místě, z něhož dávní řečtí bohové shlíželi dolů; v místě, které bylo přeplněno vzpomínkami izraelské historie; v místě, kde bílý mramor nádherného domu Césarovy bohoslužby dominuje celému kraji a poutá zrak.
A zde, právě na tomto místě, stojí úžasný tesař a nelze přehlédnout a ptá se mužů, za koho jej lidé pokládají.
Za obživlého Jana Křtitele, za předchůdce Mesiáše, tedy Eliáše, jako největšího z proroků, nebo za postavu, která má podobnou úlohu v izraelských dějinách, jako naši „Blaničtí rytíři“? To, co říkali lidé, byly velké poklony, ale nebyla to pravda. To, co si dnes myslí ateisté o historickém Ježíši a třeba i muslimové, mohou být velké poklony, ale není to pravda.
A když čteme Písmo, je pro nás odpověď na tuto otázku stejně důležitá, jako byla před 2 tisíci lety pro učedníky. Ježíšova první otázka není tak úplně důležitá, resp. odpověď na ní se skrývá i v odpovědi na otázku druhou.Protože důležitá je ta druhá otázka a ještě důležitější je správná odpověď na ní. Za koho pokládají lidé kolem nás Ježíše? Je dobré to vědět. Už jste se jich na to ptali? Výtečně se na to hodí (či hodily) např. Kurzy Alfa. Nebo nějaký hovor mezi 4 nebo 6 očima. „Za koho mne lidé pokládají?“ … „A vy? Ty? Já?“ Už na odpovědích lidí kolem nás se můžeme naučit něco i o sobě.
Když surfuješ pro internetu, když žiješ v manželství, když vychováváš děti – kým je pro tebe Ježíš? Je to někdo, kdo ti pořád opakuje „dělej pokání!!“ nebo kdo tě opakovaně vytahuje z bryndy? Nebo je ti inspirací, jak v různých situacích se orientovat?
Když jsi v zaměstnání na pozici nadřízeného a můžeš si užít trochu moci nebo když jsi naopak ublíženým podřízeným – kým je pro tebe Ježíš?
Když jsi konfrontován se všemi těmi božstvy dneška (s bohem hédonismu-užít si, s božstvem zdánlivé nezávislosti, s božstvem sexu, moci), kým je pro tebe Ježíš?
Jsou tu dvě skutečnosti, které jsou důležité.
Správnou odpověď pomáhá najít svatý Duch.
A když jsem mluvil o jedinečném osobním poznání Pána Ježíše, myslím si, že až na úplně mimořádné výjimky se to neděje mimo církev, tedy mimo Kristovo tělo.
Petr vyznává, že Ježíš je Boží Syn, Syn živého Boha. Předpokládám, že takto bychom odpověděli všichni nebo skoro všichni. Ale co to znamená?
Znamená to, že ti říká „čiň pokání“? Ano. K tomu posílá svého Ducha. Znamená to, že ti pomáhá v nesnázích a krizích? Ano, ale tím to nekončí. Znamená to, že je stále s tebou? Ano, toto vědomí může být povzbuzení i jakási „brzda“. Je to všechno toto a ještě něco víc: 1. Ježíš je ten, se kterým jsi vstal(a) k novému životu a se kterým jsi člověkem naděje a 2. Ježíš je ten, který tě začlenil do církve, do svého těla.A tyto dvě skutečnosti mají i své důsledky. Jestliže jsi povstal(a) s Ježíšem k novému životu, je to vítězný život. Neříkám, že je to jen „pohoda“, ale je to předpoklad, jak v tomto světě neztratit orientaci, vědět, co dobře je a co není, nezmatkovat a nechat se učit každou novou situací. Jestli jsi vstal s Kristem k novému životu, tak jistě víš, od čeho tě osvobodil. Buď skutečně, že jsi prožil vysvobození (ze závislosti, z hněvu, ze vzteku, ze sobectví, ze žádosti, ze starého neusmíření, z pohrdání těmi a těmi, …), nebo jsi dostal svobodu ze sklonů, které jsi zdědil.
Odpusťte, že jsem osobní, ale když jsem byl už stárnoucí muž (55 let?), byl jsem na týdenním semináři, abych mohl nějak lépe připravovat snoubence na sňatek. A tam jsme, podobně (s trochou nadsázky jako v nějaké skupině pro psychologické poradenství) si tu přípravu dělali na sobě. A já jsem zjistil, že v „DNA“ naší rodiny po mamince mi hrozí problém s ženami a s alkoholem. Zjistil jsem to dost pozdě, ale přece. A hned jsem věděl, že vysvobození z toho mám díky záchraně Pána Ježíše. Ale musím si na to dávat pozor. To není nějaká nedělní záležitost, ale řešení pro můj život od pondělí do soboty a do neděle.
Z čeho tě vysvobodil Ježíš, když vyznáváš že „ty jsi, Ježíši, Mesiáš, Syn Boha živého“? Mesiáš je v naší, novozákonní teologii, Kristus (Mesiáš/Mašíach hebrejsky, Kristus řecky), náš Pán a Zachránce a jestli jsi křesťan, tak to znamená, že jsi Kristovec, jeho následovník, který život podřizuje jeho učení a příkladu. A to nikoliv se zaťatými zuby, ale s radostí, protože Kristus vede do svobody. Kristus ti nechce zkomplikovat život hříchem. A tak se tě znovu ptám: z čeho tě Ježíš vysvobodil? Jestli to nevíš, je evangelium, zpráva o záchraně, pro tebe jen teorií „z druhé ruky“.
Znamená to také, že jsi povolán(a) účastnit se na životě (poslání) Ježíšova Těla – Církve. Slovo na cestu to „vykládá“ takto: „Kdekoliv se bude zvěstovat pravda, kterou jsi vyznal o mně, otevřou se lidem dveře do Božího království. Těm, kdo ji odmítnou, oznámíš soud, a ty, kdo ji přijmou, ujistíš o Boží milosti. Co se rozhodne zde na zemi, bude platit i v nebi.“ Mt 16,18+19
Křesťanství nikdy nestálo na poznání o Ježíšovi, ale stále pevně stojí na poznání Ježíše. Naše hluboké a intimní poznání Pána Ježíše bude měnit nejen nás, ale ovlivní i to, zač jej budou pokládat lidé kolem nás.
Amen.
Slovo vyslání: Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé.Ř 12,2 SNC
Požehnání: Ať vám tedy Bůh, dárce (toho) všeho dá žít navzájem v souladu. Tak si to přál Ježíš Kristus, abyste jednomyslně oslavovali Boha, jeho Otce. Ř 15,5+6 SNC