Vize sboru pro rok 2018 a následující roky
Chceme být společenstvím, které nabízí a umožňuje
osobní zbožností, neustálým obracením se ke Kristu a ochotou k inovacím,
skutečnou vzájemností, sdílením života v Kristu, ochotou ke zranitelnosti a posilováním propojenosti sborů farnosti,
inspirujícími, osvobozujícími, uzdravujícími i motivujícími bohoslužbami a setkáními,
osobním i společným nesením naděje, otevřeností, vnímavostí k potřebám lidí, využíváním našeho obdarování a úsilím o srozumitelnost
Jako církev tu nestojíme sami za sebe. Jsme zde jako Boží svědci. Chápeme tuto vizi jako pozvání do Božího plánu s námi. Chceme jej přijmout a spolu s Ním jej naplňovat.
1.Chceme růst k dospělosti, nezůstávat na začátku.
Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. (Efezským 4,14)
To znamená růst v osobní zbožnosti. Prostředky pro to jsou zejména:
osobní a společné modlitby,
osobní a společné čtení Písma,
skupinky a neformální setkávání společenství,
kázání Božího slova,
vyučování,
služba na základě obdarování.
Každý se jednou obrátil k Ježíši poprvé. Tak jako každé ráno začíná nový den, chceme se každý den obracet k Ježíši vždy znovu.
Během svého růstu jsme objevili způsoby zbožnosti, které nám vyhovují, osvědčily se. Chceme však mít odvahu k vynalézavosti, odvahu dělat i věci nové a nově.
To, co se podařilo z Boží milosti vybudovat, jednou předáme dalším, kteří vyrostou po nás. Chceme umožňovat růst dalším generacím, delegovat na ně odpovědnost v těch oblastech, kde již dorostli, a zároveň jim být stálou oporou.
2.Chceme ustavičně směřovat k jednotě.
A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu. (Římanům 14,19)
Dům, který je vnitřně rozdělený, nemůže obstát. Naše rozmanitost je potenciálem našeho společného prospěchu. Proto chceme usilovat:
o sdílení života víry a vzájemný respekt,
o vzájemnou opravdovou péči, která neočekává, že dostane zpět,
o obnaženost ve vzájemné důvěře a odvahu ke zranitelnosti.
Chceme usilovat o pravdu v lásce a lásku v pravdě - před Bohem i k sobě navzájem (Efezským 4,15). Pravda nezměkčená láskou se stává příliš tvrdou. A láska neposilněná pravdou se stává změkčilou.
Oba sbory naší farnosti jsou dvě části jedné rodiny. Chceme být v blízkém spojení, které povede k růstu a upevňování vzájemných vztahů.
3.Chceme nést autentické svědectví o naději v Kristu.
Víme, komu jsme uvěřili. (2. Timoteovi 1,12)
Nepochybujeme o tom, který nás povolal ke spasení; a toužíme po tom, aby na nás toto spasení bylo vidět. Pokud pro nás Ježíš bude skutečný a přítomný, pak i naše svědectví všedního dne může být věrohodné.
Stáváme se vůní, která proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. (2. Korintským 2,15)
Tím se naše setkávání stávají místem živé naděje.
Chceme mít inspirativní bohoslužby podněcující k životu následování Krista.
4.To vše, co jsme v Kristu a jací jsme uvnitř společenství, chceme nabízet svému okolí, toužíme po přetékání života ven, za bránu našeho kostela.
Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Matouš 5,16)
Chceme nabízet společenství, v němž lidé objeví důvod a smysl toho, proč se scházíme.
Chceme i jako jednotlivci nést lidem ve své blízkosti naději.
Chceme sloužit podle těch obdarování, která máme; jako jednotlivci i jako celé společenství. (1. Petrův 4, 10-11)
Chceme pracovat na tom úkolu, kvůli němuž náš sbor vznikl: šířit evangelium
srozumitelně, věrohodně a citlivě
a nezamlčovat ty stránky evangelia, které se lidem nemusí líbit.
Proto je evangelium dobrou zvěstí, protože zachraňuje od toho, co lidský život maří.