Bohoslužby

Lidé mají někdy pocit, že bohoslužbami musí sloužit Bohu. Moc se jim pak do toho nechce. To se ví, že modlitbami, zpěvem a kázáním Pánu Bohu moc neposloužíme. Ono je to naopak. Bohoslužba je služba Pána Boha nám, lidem. Abychom v neděli, ve sváteční den, kdy má práce utichnout, se mohli zastavit, popřemýšlet, srovnat si v sobě uplynulý týden. Ten pak Hospodinu předložit a žádat o povzbuzení a radu, jak dál. Poděkovat za to, z čeho mi bylo dáno radovat se, a prosit za to, co se nepovedlo. Prosit za to, co je před námi, a především prosit za druhé, kteří si nežijí tak dobře, jak je nám dáno.

Bůh nabízí při bohoslužbách ku pomoci modlitby, slyšení jeho slova, množství hlubokých písní, slavení křtu a večeře Páně (eucharistie) a také společné sdílení, setkání a rozhovory po bohoslužbách. Je také mnoho těch, kteří přichází zejména pro požehnání. Teprve po návštěvě bohoslužeb můžeme s plným vědomím začít přemýšlet o tom, jak Bohu sloužit, protože jsme mohli na sobě zakusit službu Boží - Bohoslužbu.

Nedělní bohoslužby jsou pro život našeho sboru vždy tím nejdůležitějším setkáním v týdnu. Setkávají se při nich všechny generace a skupinky. Prostor vždy mají děti, které po písních a čtení z Bible odcházejí na nedělku. Tam si vyprávějí biblický příběh, kreslí a vybarvují, zpívají, hrají hry a dovádějí. Podoba bohoslužeb není dána "navěky", jejich podobu upravuje staršovstvo sboru. Stále na nich pracujeme, snad je i vylepšujeme, prohlubujeme.

Základem metodistických bohoslužeb je kázání, při kterém se snažíme zaslechnout, jak Bůh mluví k nám osobně a jak smíme ve světle jeho Slova vidět své životy a jejich smysl. Základem kázání je text či příběh z Bible, který se kazatel (většinou farář) snaží vyložit (učinit srozumitelnějším). Když se to povede (díky Duchu svatému), najednou posluchač (i kazatel) zjistí, že mu Bůh skrze ten biblický text má co říct i dnes.

Jako ostatní protestanté slavíme dvě svátosti, křest a večeři Páně. Křtíme děti a dospělé. Všichni členové církve jsou pokřtěni na znamení Boží milosti a lásky a jsou pozváni do obecenství lidu Božího do konkrétní sborové rodiny věřících. Pravoplatný křest vykonaný v jiných církvích neopakujeme.

Každou první neděli v měsíci a o svátcích také slavíme večeři Páně (eucharistii) - je to zjednodušeně řečeno takové "kázání beze slov" - při přijímání kousku chleba a doušku vína je nám připomínáno odpuštění hříchů (víme, že je máme a že se s nimi žije dost špatně, ale že nám jsou odpuštěny), radost (z toho, že nám je odpuštěno; také, že víme o dobré budoucnosti, kterou Bůh lidem připravil a na kterou se těšíme). Také při ní prožíváme to, že všichni patříme k sobě, ať už jsme takoví či makoví - hezcí či oškliví, chudí či bohatí, zdraví či nemocní, radostní či nabručení, vzdělaní či prostí, mladí či staří. Proto taky při ní stojíme v polokruhu (zveme do něj i pokřtěné děti, které mohou přijímat také) a věříme, že se v tom kruhu setkáváme se všemi křesťany po celém světě, dokonce i s těmi, kteří žili kdysi anebo třeba teprve přijdou po nás.

Nedílnou součástí bohoslužeb je společný zpěv - zpíváme písně ze všech dob od těch starších (nad kterými možná někdy mládež trochu ohrnuje nos) až po nejmodernější (ty kupodivu většinou zpívají všichni rádi). Nezpíváme jenom tak, že nám to dělá dobře, ale snažíme se zpívat Pánu Bohu k radosti (a proto tolik nezáleží na hudebním sluchu, ale na otevřenosti srdce); písněmi se modlíme, vyznáme víru a tím jsme nakonec také spojeni se všemi, kdo takto zpívali a zpívají na celém světě a ve všech dobách.

• Věříme, že všichni členové našeho společenství jsou povoláni do služby a ke svědectví. Pro všechny členy církve máme mnoho radostných úkolů ve sboru, doma i ve společnosti zcela podle jejich zájmů a obdarování: evangelizace, společenské a sociální služby, hudba a mnoho jiných a samozřejmě každodenní život poslušnosti Boží vůle.
• K bohoslužbám v neděli se nás schází kolem osmdesátky včetně asi patnácti dětí. Když budete chtít přijít mezi nás, vůbec se nemusíte bát, nikdo vás neukousne (zuby si šetříme na společné občerstvení po bohoslužbách či občasné obědy, které také míváme).

Těší nás Váš zájem i třebas odhodlání v neděli ráno vstát :-) Všechna setkání jsou otevřena pro každého a každý je na ně také srdečně zván. Účast na setkání není podmíněna členstvím ve sboru ani protestantským vyznáním. Budete vítáni, kamkoliv přijdete.