- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2026-05-03 Zdenek Eberle - Domov a cesta Jan 14,1-14
09. Května 2026
Kázání na Lochotíně, neděle 3. května2026Ž 31,2-6.16-17; Sk 7,55-60; 1P 2,2-10; J 14,1-14
Vzpomínám na doby, když jsme se vraceli třeba po 14 denní dovolené domů. Otevřeli dveře, zuli se a byli… doma. Věděl jsem, co kde je, mohl jsem se vysprchovat a ulehnout do své postele. Naproti tomu jsme s Danielou byli asi před 33 lety na čtyřtýdenní dovolené v zahraničí a žádné abstinenční příznaky ohledně našeho bytu jsem neměl. Tam se nám spíš stýskalo po blízkých lidech. Domov – to není jen známé prostředí; to je mnoho skutečností najednou: blízcí lidé, bezpečí, jisté zázemí, určité pohodlí, vědomí pochopení, intimní vzpomínky, ….. Domov netvoří technicky a esteticky dokonalé prostředí (třeba vysoká úroveň hotelového pokoje), ale především skutečnosti, které se dotýkají naší duše, mám-li to vyjádřit úsporně. Proto básník píše o cestičce k domovu. Nebo poslechněte, co píše František Nepil: Podívánky
Když řeknete u nás, je vám dobře u srdce. U nás, to je tam, kam patříme. Kde nás znají. A kde to známe my. Když řeknu u nás doma, mohu mít na mysli třeba jenom náš byt.
V něm stojí stůl, na kterém jíme, a postýlka, do které se nám nechce večer a ze které se nám nechce ráno. Ale u nás, to je i celý dům. Náš dům se zahradou a dvorkem plným vrabčáků.
A celá ulice, kudy chodíme do školky. Může to však být celá ves. Celé město. A celý kraj. Někdo je doma v Praze a těší se z racků na nábřeží, anebo z dlouhatánských schodů v metru. Jiný je doma na horách a ví, jaké to je, když sníh napadne až po okenní římsu. Někdo je doma mezi rybníky, kde jsou kapři velcí jako lopaty, a jiný v rovinách, kde zrají meruňky velké jako hrnky.
Ale všichni jsme doma ve vlasti. V té vlasti, kam se jaro co jaro vracejí vlaštovky. Tak se jim u nás líbí.
Proč to dnes takhle poeticky natahuju? Protože v našem textu jsou mj. dva zásadní výrazy, a sice „dům“ (příbytek, domov) a „cesta“. Jsou to pro nás životně důležitá témata, která jsem si pro nás vybral.
Bratře a sestro, příteli, kde je tvůj domov? Co tvoří tvůj domov? Co všechno bys ve svém domově nemusel mít, aniž by přestal být tvým domovem? Hledal jsem na internetu heslo „domov“ a nacházel domovy důchodců, domy pečovatelské služby, dětské domovy, domovy mládeže, realitní kancelář Domov, časopis Domov, psí domovy, webové stránky obchodníků, kteří nám chtějí něco prodat pod heslem, že s jejich zbožím si teprve vytvoříme domov, domovy pro staré koně, atd., atd. Také slovo „domácí“ dobře prodává. A bývá dalším stupněm kvality výrobku: uzené, moravské uzené, domácí moravské uzené, … J To vše pojem „domov“ vyprazdňuje, ale „prodává“ se to dobře, protože domov není pro nás jen prázdný pojem! Domov není důležité místo jen pro děti, ale pro každého. Proč myslíte, že staré lidi jen tak „nepřesadíte“?
Je to důležité místo pro každého z nás, zrovna tak, jako to bylo důležité pro učedníky. Jim (a i nám, jako učedníkům učedníků) Pán Ježíš říká, že u nebeského Otce je domov pro všechny. A Pán Ježíš odešel, aby nám ho tam připravil.
Pro Izraelitu byl Boží domov chrám; pro křesťana je to v blízkosti nebeského Otce. Někdy to my, lidé, pleteme, a myslíme si, jako židé, že Boží domov je kostel nebo modlitebna. Tady není Boží domov; tady máme místo, kde se jako poutníci na cestě domů setkáváme, abychom se povzbudili. Někdy se sice chováme jako děti při turistickém pochodu, které si spletou nějaké kontrolní místo s cílem a chtějí tam skončit. Toto místo je důležité, ale jen jako servisní místo na cestě. Je dobré, když se ve svém kostele cítíme dobře. Když se ovšem cítíme moc dobře, mám dojem, že nemáme potřebu jít do toho skutečného domova. Kostel či modlitebna jsou prostředky, cíl je u Otce a u Ježíše. A když se necítíme dobře, chceme vše vzdát. I cestu, i nebeský domov…L
A ten druhý pojem je cesta. Cestou k Bohu je Ježíš. Důležité je na tuto cestu vejít, neméně důležité však je dojít do cíle, do nebeského domova, do Boží bezprostřední blízkosti. Tato cesta v sobě zahrnuje pravdu i život. Na té cestě skutečný život začíná. (Starší píseň: Být Jezu tvůj – to teprve je život!!) Vůbec není rozhodující, jak ta cesta je dlouhá. I když jste na ní 50 let a skončíte s defektem u cesty – je to malér. Nejdůležitější je projít cílem. Věnec vítězů dostane každý, kdo projde cílem. (Ale pozor: je i důležité být na té cestě co nejdřív. Na té cestě život začíná – jak jsem řekl, a Ježíšova cesta /chcete-li cesta s Ježíšem nebo v Ježíši/ nás chrání před problémy, které by nám mohly zkomplikovat život nebo nás hodně bolet nebo by nás mohli stát nebeský domov, že totiž skončíme u cesty, mimo cestu.)
Musím vám s Ježíšem říct: „Znáte cíl i cestu. Nebo cestu i cíl!“ Jste bez výmluvy!!! Chcete to někdo tomášovsky zpochybnit? Potřebujete s Filipem vidět „hmatatelného“ Otce?
Naše potřeba domova vyplývá ze skutečnosti, že jsme jej ztratili. Kdysi jsme domov měli – v ráji. V Boží blízkosti. V důsledku hříchu jsme o něj přišli a od té doby my, lidé, bloudíme. Kain byl odsouzen k životu štvance; stavitele babylonské věže Hospodin rozehnal; přes Abrahama však začal Pán Bůh s lidmi jednat tak, že je nasměroval a tam začíná vyhlížení nebeského domova. A má to jisté benefity (mimo naděje) i v tomto životě. Žalmista zpívá: Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. Ž 91,9+10 Cestu záchrany člověka pro nebeský domov dovršil Hospodin v Pánu Ježíši.
Příteli na cestě, milý spolupoutníku, jednou vejdeme do domu svého Otce a budeme doma. Je to náš každodenní výhled? Anebo si myslíš, že už jsi doma? Nebo v tom máš „hokej“?
Musím překonávat obavy, že mne zaškatulkujete mezi senilní populaci, protože vám chci přečíst báseň Karla Václava Raise Cestička k domovu. (Z křišťálové studánky) Ale myslete přitom na cestu k Otci!!!
| Cestička k domovu | Douška a šalvěje | A kdybych na světě | A kdybych ve světě |
Nejen, že si při této básni vzpomenu na své dětství, ale dovolím si říct, že mi pomáhá postavit si priority.
Jak je pro tebe a tebe důležitá „cestička k domovu“? Víte, proč je ta cestička tak krásná a tak voní, i kdyby na ní bylo bláto? Protože vede k domovu. Domov je to, co jí dává kvalitu. Domov je tam, kde je Ježíš!
Pán Ježíš také nemluví o cestě do nebeského domova jako o dálnici, ale jako o cestičce: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ Mt 7,13+14
A já musím s Ježíšem dodat: „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.. Mt 5,12a
Uvědomuji si, že v mnohých ohledech dnes kážu tak jak kážu proto, že jsem starý. Nevím, co tato slova s vámi dělají. Jestli na vás působí pouze jako nějaká „křesťanská hesla či propaganda“, zkuste se někde zavřít, být o samotě sami sebou a čestně si odpovědět, jakou cenu má pro vás „být doma“, jinými slovy, být tam, kde je Ježíš. Očekával bych, že v tom budeme mít nějaké rozdíly. Kvůli věku, kvůli našim prioritám?
Amen. Slovo poslání: Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. 1 K 9,25
Požehnání: Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. 1Te 5,23+24
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010