- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2026-01-11 Vít Pavelek - Připusť to nyní - Mt 3,13-17
11. Ledna 2026
Připusť to nyní ( Mt 3,13-17 )
Neděle po třech králích, po Zjevení Páně, patří v liturgickém kalendáři Ježíšovu křtu. Ježíš byl pokřtěn,
aby z něj byly smyty hříchy. Netahá vás tato věta za vaše „teologické“ uši? Vyprávění o Ježíšově křtu
podávají všichni čtyři evangelisté. Je nápadné, že každý o té události mluví trochu jinak. Jan si to
převyprávěl úplně po svém. Matouš přidává dialog mezi Janem a Ježíšem a tím posouvá důraz jinam, než
ostatní evangelisté. Klíčová je Janova otázka: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ To byla
jistě otázka, která rezonovala v církvích, které Matouš znal. Již prvotní církev věřila, že Ježíš „na sobě zakusil
všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Žd 4,15b) Proč by potřeboval Janův křest? Vždyť „Jan
křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů“ (Sk 19,4) Proto jsem se vás v úvodu ptal, zda vás to netahá za vaše
„teologické“ uši. Ptám se vás, drahé sestry a bratři, kteří jste přečetli bibli více než pětkrát, nenapadla vás
stejná otázka? Proč se nechal Ježíš pokřtít, ba dokonce se křtu dožadoval?
Ježíš Janovi odpověděl: „je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost“. Je vám tato odpověď jasná?
Mně moc ne. Janovi zřejmě jasná byla. I tehdejší církev, které Matouš příběh vyprávěl, tomu zřejmě
rozuměla.
Pokusíme se spolu najít odpověď? Musíme až téměř na začátek.
Když se v zahradě Eden stala ta nepříjemnost s oním ovocem poznání dobrého a zlého, zavolal Hospodin
Bůh na člověka: „Kde jsi?“ (Gn 3,9) To nebyla otázka po momentální lokaci člověka, ale je to výkřik
zármutku nad tím, kam se člověk dostal ve svém bytí. Je to výkřik zármutku, že se člověk začal schovávat
před svým milujícím stvořitelem. Člověk podlehl strachu, protože je nahý. Byl v tom strach, že se na něj
jeho stvořitel bude hněvat? Nebo to snad bylo odhalení nahoty lidského nitra? Nebo to byl stud nahoty, jak
jej známe my? Těsné důvěrné spojení Boha a člověka bylo přerušeno. Toto přerušení intimního vztahu se
Stvořitelem, je podstatou skutečnosti, které říkáme hřích. Hřích nespočívá v mravních či morálních
nedostatcích; to jsou symptomy, příznaky, podle nichž se hřích pozná. Podobně jako se pozná nákaza viry či
bakteriemi podle tělesných příznaků. Selhávající mravy, porušená morálka jsou znameními toho, jak moc je
poškozený obraz boží, jímž je člověk.
Člověk ať vědomě, ať nevědomě narušil těsný vztah se Stvořitelem. Do toho zaznívá bolestné: „Člověče,
kde jsi?“. Je to otázka pro člověka, aby začal přemýšlet o svém stavu. Je to otázka položená v naději, že si
člověk začne svůj stav uvědomovat. Žel on sám nemůže porušený vztah napravit. Stále naráží na základní
strach a nejistotu. Z této nejistoty vyrůstá otázka, zda jej vůbec může Bůh milovat. Kdo z nás si takovou
otázku, různě formulovanou nikdy nepoložil?
Jako odpověď od Boha přicházela mnohá zaslíbení o zachránci. Četli jsme jedno z nich u proroka Izajáše
(Iz 42,1-9). Bible nám prozrazuje, že lidé měli o zachránci mnohé představy a různá očekávání. Ale málokdo
si je dokázal spojit s Ježíšem. Lidé často očekávali pomazaného krále. To je význam nám známého slova
mesiáš. Dost možná očekávali nebeskou nadpřirozenou bytost. Představy byly opravdu různé. Málokdo
očekával samotného Boha, který se k člověku přiblíží v té nejlidštější podobě. Ap. Pavel o něm píše, že
6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob
služebníka, stal se jedním z lidí. (Fp 2,6-7) Tady se konečně dostávám k odpovědi, proč se Ježíš nechal
pokřtít. Když se stal jedním z lidí, tak tedy se vším všudy. Je pro mne sotva pochopitelné, že jako člověk
přišel v podezření, že byl počat v cizoložství, málem vyrůstal jako nemanželské dítě. Josef si to naštěstí
rozmyslel. Jako miminko byl odnesen do emigrace, aby v Egyptě pobýval jako imigrant. Později vyrůstal
v galilejském zapadákově. Z Nazareta, tam co dávaly orientální lišky dobrou noc, přece žádný Mesiáš neměl
vzejít.(J 1,46) Ježíš nevyrůstal jako celebrita, královský syn, ale svoje lidství si zažil opravdu odspoda, z
gruntu. Znal lidskou bídu, proto nikým neopovrhoval ani nikoho nesoudil. Vzpomeň na ženu přistřiženou
při cizoložství J 8,1-11. Jeho ztotožnění s člověkem dochází tak daleko, že u Jana vyžaduje, aby jej očistil od
hříchu vodou křtu. Byl to Boží záměr. V Ježíši přišel Bůh za člověkem a vůbec se neštítil ztotožnit se s ním
jakožto hříšník, který potřebuje očištění. Jan to stěží chápal, a proto protestoval. Bůh v Kristu přece není
hříšník! Ježíš se svým křtem ztotožnil s člověkem v samotném centru jeho člověčenství, které si uvědomuje
svoji opuštěnost, osamělost ve vztahu k Bohu.
Když se Ježíš nechává pokřtít, je to projev Boží náklonosti, která přichází člověku naproti přesně tam,
kde je. Je jako milenec, který šel naproti své zajaté milé až do jejího vězení.
Bůh nerezignoval na stav člověka. Nenechal ho napospas jeho sebezničujícím aktivitám. Nerozhodl se
člověka ztrestat tak, že by ho totálně zničil. Zachraňuje ho svou láskou, která je nenápadná, nevnucuje se,
volá a přitom nekřičí, ponechává člověku svobodu.
Ježíš Janovi říká: „Připusť to nyní.“ Ač je použit rozkazovací způsob, není to z Ježíšových úst příkaz, ale
prosba. Jako kdyby řekl: „Jane, prosím, umožni mi prokázat Boží lásku tobě i všem lidem.“ Nyní je řada na
člověku. Jan už mu tedy nebránil. Když si uvědomím, že Stvořitel celého vesmíru přichází za jedním
konkrétním člověkem a žádá ho o svolení, aby mohl projevit svou lásku, naskakuje mi po celém těle husí
kůže.
Vzpomeň si na tu chvíli, kdy jsi si uvědomil nebo uvědomila, že za tebou tiše a nenápadně přišel Bůh,
Ježíš osobně tě oslovil a dal ti zcela osobitým a jedinečným způsobem najevo, že tě má rád bez jakýchkoliv
nároků a podmínek. Ptá se: „Můžu tě mít rád? Mohu s tebou být? Smím s tebou strávit tvůj život?“ Možná
se tě ptal jinak, na tom nezáleží. Jak jsi reagoval? „To přece nejde, nezasloužím si to, nejsem dostatečně
mravně vyspělý/á, nejsem tak pracovitý/á, ani nejsem oblíbený/á …“ Pominu skutečnost, že na toto se tě
Ježíš neptal. Ptal se na to, zda tě může mít rád. Pak dodá prosbu: „Připusť to nyní.“
Vzpomeň si také na chvíle, kdy Ježíš přišel za jiným člověkem. Pokládal mu stejnou otázku a ty jsi viděl,
že onen člověk si to nezaslouží, není dostatečně morálně vyspělý, ba vůbec neodpovídá morálním
požadavkům společnosti ani tvým požadavkům. Je líný, je to levičák, nebo je to zabetonovaný
konzervativec, žije s někým na hromádce místo aby se oženil/vdala, je nesnášenlivý a mluví sprostě, je
nespolehlivý a nedrží slovo, někdy dokonce lže. Jenže na to se tebe Ježíš neptal. On se ptal jiného člověka,
jestli ho může milovat. Tobě však říká: „Připusť to nyní.“
Jan Křtitel potom Ježíšovi nebránil. Co uděláme my? Co uděláš ty? Mravní důvody nejsou překážkou
k tomu, aby s tebou Ježíš sdílel tvoje lidství. Stejně tak tvoje morální důvody nejsou překážkou k tomu, aby
Ježíš sdílel lidství s druhými lidmi. Když mu přestaneš bránit, Ježíš s tebou jde ke křtu, s tebou se nechá
omýt od hříchů, s tebou vyjde z vody, sestoupí na vás Duch a svatý a ty spolu s ním zaslechneš hlas s nebes:
„Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. Toto je má milovaná dcera, jíž jsem si vyvolil.“
Připusť to nyní.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010