- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-11-30 Zdenek Eberle - Zákon a milost
30. Listopadu 2025
Kázání na Bolevci, neděle 30. listopadu 2025
Ž25,1-18; Dt 27,11-14.26; J 3,1-18; Ga 3,6-18 Zákon a milost
Celá epištola Galatským se dá nazvat „Zákon a milost“. Konečně: tak se jmenuje brožurka, kterou napsal bratr kazatel Hurta. Důvod napsání této brožurky byl především ten, že k němu do sboru, myslím že v Jablonci n.N., přišli noví lidé, kteří ale byli bývalými adventisty. Já se dnes budu opírat o biblický výklad, který jsem tu měl na přelomu let 2004 a 2005. Je to dlouho, ale představte si, že to pořád platí; právě tak, jako platí argumentace apoštola Pavla před skoro 2 tisíci lety. A tak spíš jen okomentuji biblický text.
Apoštol Pavel ve své argumentaci v dopisu Ga používá různé formy. Od logické argumentace přes tvrdý sarkasmus až po sžíravou kritiku, nechybí tam však ani slovní útoky. (Četli jste si epištolu vcelku od doby, co na ní Milan káže??) V prvních dvou kapitolách Pavel používá argumenty historické a věcné pro svá tvrzení, v kapitole 3 a 4 jsou to argumenty teologické (tím je i dnešní oddíl) a když už neví, jak by čtenáře přesvědčil, nasadí argumenty neobvyklé, a to je citový nátlak, alegorie a sarkasmus.
Pavel ve své teologické argumentaci (Ga 3,1-29) postupuje tak, že po části argumentace ve verších 1 – 9, kde se opírá o osobní zkušenost Galaťanů a po skutečnost, že Pán Bůh počítal Abrahamovi za spravedlnost, že uvěřil Božímu zaslíbení asi 430 let před platností zákona, přistupuje Pavel k argumentaci protichůdného pohledu, pohledu kontrastního. V předchozím oddíle šlo o požehnání z víry, nyní půjde o prokletí z toho, že požadavky zákona nelze splnit. Pavel neříká, že zákon je prokletý, zlý, ale že zákon toto prokletí způsobuje.
Člověk cítí, že jeho život by měl mít nějaký smysl a v hledání smyslu života naráží na zmatek v sobě samém i v představách druhých lidí. Chce z toho najít východisko. Židé na jedno východisko ukazují: Přijmi Boží zákon, jak je v Mojžíšově zákoně a plň ho! Dobrý nápad, kdyby ovšem tento zákon šel splnit. Pavel to zkusil, znal zkušenosti jiných židů, s kterými žil, znal, jak všechny upřímné židy tíží těžké břemeno viny, že nemohou zákon splnit. Pavel proto toto židovské stanovisko odmítá; ne proto, že by zákon byl zlý nebo že by jednotlivé skutky, usilující splnit zákon, byly zlé, ale proto, že snaha o splnění zákona nevysvobodí člověka z bludného kruhu soustředění na sebe sama, nevysvobodí člověka ze sobecké touhy mít z plnění zákona život pro sebe neboli se plněním zákona realizovat. A nepotřebovat Krista!!! Člověk by chtěl na základě splnění zákona mít možnost postavit se před Boha, ale vlastně bez Boha a proti Bohu. Proto Pavel píše, že ti, kteří spoléhají na skutky zákona (chtějí žít a mít profit věčnosti ze skutků zákona), jsou pod kletbou. Může si to dovolit proto, že je to zapsáno v Dt 27,26 „Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto zákona a dodržovat je.“ A všechen lid řekne: „Amen.“ Platí to pro ty, kteří zákon nedodrží. V Dt se ale předpokládá, že zákon je možné splnit. Pavel ví, že je to prakticky nemožné.
Farizeové byli např. přesvědčeni, že zákon plní a právě toto přesvědčení je vedlo k povýšenosti a tím k nelásce vůči hříšníkům a tak i k přestoupení základního Božího zákona lásky. Tím se těmto „plnitelům zákona“ stávaly jejich skutky kletbou.
To se samozřejmě netýká jen židů, ale každého člověka, který v přirozené mravnosti a společenské morálce hledá oporu pro sebe v hledání smyslu života.
V.11: Vlastní skutky zákona mohou být dobré pro to, aby se nám lidé obdivovali. Seriózních lidí si druzí váží. Jiné je to před Bohem. Před Bohem se nezbavím viny a kletby tím, že budu určité věci dělat dobře (např. neukradnu, ale také nedám!). Může pomoci jedině víra. Pavel cituje proroka Abakuka (2,4): „Spravedlivý z víry bude žít.“ Jde o plnou důvěru v Boha podle Abrahamova příkladu. Ale jak ten text číst? Spravedlivý z víry bude žít nebo Spravedlivý bude žít z víry? Obojí je správné; nejlépe by bylo číst: Z víry spravedlivý z víry bude žít.
Máme na vybranou dva postoje:
- Buď se spolehneš na sebe a na to, že uděláš všechno, co po tobě zákon žádá; nebo
- se spolehneš na Boha a budeš mu důvěřovat, že on ti vše potřebné dá, resp. už dal.
Víra a zákon jsou protiklady, které se nedají smířit nebo spojit.
V.12: Zákon chce skutky! Jako doklad Pavel uvádí citát z Lv 18,5: „Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin.“ Jak už bylo řečeno, je to prakticky nemožné. Zákon z víry nevychází; jediným východiskem je víra.
V.13: Bez přípravy tu zazní jméno Pána Ježíše. Chceš život? Chceš najít smysl života? Je tu Ježíš!! Pán Ježíš za nás zaplatil zákonu (kletba nebyla Boží, byla zákona) a vykoupil nás. Výkupným je Kristova zástupná smrt. Kristus se kvůli nám stal kletbou; to souvisí s tím, že v období Staré Smlouvy ten, na kterém ležela kletba, byl ukamenován a pověšen na strom. Když později s Římany přišel trest smrti ukřižováním, bylo to totéž. Pavel cituje Dt 21,22+23: „Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh“. Pavlova citace je zkrácená: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ Pavel vynechává „zlořečený Bohem“, protože kletba v případě Kristově byla kletbou zákona. Že to bylo zástupně, nebylo pro židy něco neznámého; znali z obětí zvířat, které byly také zástupné.
V.14: Požehnání, kdysi dané Abrahamovi, je rozšířeno na všechny lidi. Syny Abrahamovými jsou všichni lidé. Víra je plná důvěra v Krista jako v toho, kdo je sám o sobě naplněním všech Božích zaslíbení. (Nikoliv víra v Boží existenci. Tak se lidé často ptají: „Ty věříš, že je Bůh?“ Ale to je spíš vůbec základní předpoklad.)
Další argument: protiklad zákona: Smlouva, kterou nebylo možno dodatečně měnit: Ga 3,15-18
V.15: Pavel vyvrací další námitku. Judaisté přišli s námitkou, že mezi Abrahamem a Ježíšem stojí Mojžíš; proto i křesťan, má-li mít podíl na zaslíbeních, daných Abrahamovi a splněných Kristu, musí přijmout prostřednictví Mojžíšova zákona. Pavel ukazuje, že ke splnění zaslíbení v Kristu není zapotřebí zákona. Platná smlouva nemůže být jednostranně měněna. Pavel to vysvětluje „po lidsku“, odvolává se na běžné lidské zvyklosti a zásady, jak lidé chápali smlouvy. Je to nepřesné i v tom ohledu, že když Pavel používá slovo „závěť“, (poslední vůle), je to nedokonalý obraz, protože Bůh neumírá. Proto také Pavel začíná slovy „znázorním to příkladem“ – ČEP, „po lidsku pravím“ – K. (podle člověka). Je to však příhodný obraz, protože Pán Bůh dal Abrahamovi dobrou smlouvu, že nemusel počítat s pozdějšími změnami.
V.16: Obsahem smlouvy bylo zaslíbení – viz Gn 17,7+8 (7 Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. „21“ semeni), ale i jinde. Že tato smlouva, toto zaslíbení platí pro Kristovu církev, ukazuje Pavel na doslovném znění Písma. V hebrejštině je výraz „semeno“, tak i ř. překlad. V hebrejštině však nemusí jít o jednotlivého potomka, ale o kolektiv „potomstva“. Pavlovi ani nejde o to dokázat, že Pán Ježíš je biologickým potomkem Abrahama. Jde o duchovní dědictví, o dědictví víry.Zdůraznění jednotného čísla tedy ukazuje na Pána Ježíše.
V.17: Pavel po té, co vysvětluje, komu byla vlastně smlouva určena, se vrací k otázce právoplatnosti smlouvy. Zákon „byl utvořen“ (Pavel to říká skoro pohrdlivě) až po 430 letech po smlouvě s Abrahamem. Pavel vychází z textu Ex 12,40: „Doba pobytu, kterou Izraelci v Egyptě strávili, byla čtyři sta třicet let.“ Židé tvrdili, že zákon původní smlouvu doplňuje. Pavel říká, že Abraham došel spravedlnosti i bez zákona, který vznikl až 430 let po něm. Tím Pavel zákon nezavrhuje, ale dává jej na místo, které mu patří.
V.18: Pavel se vrací k původnímu obrazu lidské závěti. Na čem bylo založeno dědictví Abrahamových potomků? Na slibu. Zákon nemůže slib doplnit, nemůže doplnit milost. Může jej zrušit, nikoliv doplnit. Zákon sice nadlouho zatlačil milost do pozadí, ale nezrušil.
V probraném oddíle je postaven zákon do protikladu k Boží smlouvě neboli k Božímu zaslíbení. Přece však není zákon zbytečný. Má význam, sice jen přídavný a končí s příchodem Krista.
K čemu byl a je Zákon, to se buď dočtete v Pavlově dopisu, nebo nám to Milan prozradí později.
K čemu je to tedy dobré pro nás? Jakou aplikaci nám dnešní text nabízí?
Závěr: - Největší potřebou člověka je ospravedlnění, přijetí Bohem.- Ospravedlnění není ze skutků zákona, ale z Boží milosti.-Nevěřit v Ježíše, ale v sebe, ve své dobré chování, je urážkou Boží milosti i Kristova kříže; prohlašuji to za zbytečné.
- Věřit v Ježíše Krista znamená začít žít úplně nový život.
V předchozí kapitole, ve 20. verši stojí: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nedarmo.“
Jsi tak dobrý/dobrá, že nepotřebuješ Boží milost v Kristu? Že za tebe zemřel? Chceš se postavit před Boha a říci mu, že jsi žil úplně dobrý život a že ti nemůže nic vytknout? To asi ne, že? Takže chceš žít celý život s traumatem, že ke své dokonalosti potřebuješ to a to, ale že to prostě nejde a nestíháš? Už miliony křesťanů řekli: „Bože, smiluj se nade mnou kvůli oběti Pána Ježíše.“ Ale tím to nekončí, tím končí toto kázání. Pokračováním je posvěcený život, ke kterému tě Kristus vede.Amen.
Slovo na cestu: Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe,..Ga 3,13a
Požehnání: Hospodine, požehnej nás; veď nás cestou své pravdy a vyučuj nás, vždyť jsi Bůh, naše spása v Pánu Ježíši Kristu. Podle Ž 25,5
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010