14.9.2025 Lochotín
Pozvání ke stolu
Mt 9,9-17
Oz 6,1-6
Snažíme se srovnat s Božím slovem. I s tímto textem v evangeliu. Něčemu nerozumíme, něčemu ano, ale často nám nejde podle toho žít. Ale snažíme se pochopit Boží věci. Z dnešního textu se zaměříme na otázku:
Jak to že váš mistr jí s celníky a hříšníky?
Jak to? Farizeům je jasné: někdo by tam neměl být…
Jak se Matouš stal křesťanem?
Byl to celník = kolaborant s okupanty – tedy morální dno.
Křesťan je někdo, kdo je povolaný. Každý křesťan je povolaný. Možná na začátku to vypadá tak, že studuji… zajímám se… ale pak přijde moment – cítím a vnímám - On tě volá.
Povoláni jsme od něčeho k něčemu.
Když Ježíš se snaží vysvětlit, proč nechápou jeho jednání, uvádí příklad v měchy. Nejde to dohromady. Když dáte nové víno do starého měchu, tak to bouchne. Nejde to dohromady. Chemický proces - nové víno nemůže být ve starém - výbuch a měchy se roztrhnou.
Fp 3 - Pavel říká - vše pokládám za ztrátu, za nic(jako lejno) - to byl můj starý nábožný život… ne jen přidal jsem něco dalšího k mému náboženství
v tom vše myslí - nábožná horlivost
Jasná změna - před a po - nové víno a staré měchy
musí se stát něco výbušného, co oddělí staré a nové
Pavel neřekne: Měl jsem docela dobrý náboženský rozhled a doplnil jsem svůj zbožný život o Ježíše. Naprosto ne! On vše odepsal jako ztrátu.
Jde o rozpor - náboženské myšlení X Ježíš.
V tu dobu šlo zrovna o židovské náboženství, ale platí to obecně
Odkrývá to každé lidské, náboženské myšlení, náboženský přístup
Dokonce může takto přemýšlet i někdo, kdo se vědomě nehlásí k náboženství
jde o lidský princip náboženství – způsob přemýšlení
S tímto se konfrontuje Ježíš a říká: Můj přístup je úplně jiný.
Kdo chce jít za mnou, je povolán od starých měchů k novému.
to musíš opustit, zahodit jako ztrátu, od toho jsi povolán
náboženské myšlení je způsob myšlení- kdy:
Mnoho nám k tomu může říci situace u stolu u Matouše
Ježíš v Matoušově domě
farizeové: Proč jí Ježíš s hříšníky? (Nejen si to myslí, ale otevřeně se ptají)
Ježíš odpovídá: nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky
Náboženský přístup rozděluje do dvou kategorií
Když rozděluješ na dobré a špatné - operuješ podle náboženství
pozor!
každý, kdo rozděluje na 2 kategorie lidí = cítí se nadřazený nad těmi druhými
těmi, co nejsou tak
Takový přístup vždy vede k nadřazenosti.
Farizeové se dívají na všechny svrchu
Říkají: Jak to, že se stýká s těmi špatnými (my zásadoví…)
Jsou chyceni do náboženského myšlení
Ježíš: nemám co bych jim nabídnul (oni mě nepotřebují…nepotřebují lékaře)
Nic ti nemohu nabídnout, když se vidíš jako nadřazený
Musíš sebe vidět jako někoho, kdo morálně selhal - aby ti mohl Ježíš něco nabídnout. On přišel pro hříšníky. Proto musíš vidět sebe jako hříšníka.
Ježíš ale i pro farizee má radu. Nebalí to s nimi. Řekne jim: Jděte a učte se - studujte - Milosrdenství chci a ne oběť (Ozeáš, Izajáš)
vy pošetilci - myslíte na své oběti
přináším oběti - a máme pocit, že nám Bůh něco dluží
to je systém náboženství
snažíš se a Bůh teď musí.. to a to
Poznáme to podle ovoce - jsme naštvaní, když Bůh by podle nás měl něco udělat a nedělá.
Pokyn: jděte a učte se - odhledněte od oběti
podívejte na lásku Boží - na jeho milosrdenství
Jedině odhlédnutí od našich obětí k tomu, co Bůh udělal
pohled na TOHO, kdo jí s hříšníky
Má jediná naděje - je JEHO spravedlnost
Jeho pozvání ke stolu, naprosto nezasloužené.
Ježíš stoluje s těmi, kdo morálně selhali.
Jak poznáme, že jdeme a učíme se jinak přemýšlet?
Podle toho:
Jak my jednáme s lidmi, co morálně selhali?
nemůžeš je vystát? To ukazuje samospravedlnost.
Jak jednáš se sebou, když jsi morálně selhal
tvrdě? to není Ježíš (ale náboženské záslužnictví)
Jeden přístup vede k povýšenosti X druhý k pokoře
Jediné, co si zasloužím je Boží hněv a žádné místo u stolu.
Má jediná naděje hříšníka je, že ON jí s hříšníky.
Musíme se naučit přemýšlet při stolování s Kristem. Neřešit, kdo u toho stolu sedí. Všechno to jsou hříšníci pozváni z milosti. Děkuj, že ty jsi pozván. Jsme pozváni ke stolu samotným Kristem. Nic si nezasloužíme, ale On nás zve.