- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-09-07 - Zdeněk Eberle
08. Září 2025
Kázání na Lochotíně – neděle 7. září 2025
Ž 139,1-6.13-18; Jr 18,1-11; Fm 1-21; Lk 14,25-35 Neslaní, nemastní?
Mám rád sůl.
Je zdravá jen do určitého procenta obsahu potravin. Žijeme asi v době, kdy je sůl nejlevnější a nejpřístupnější v dějinách člověka a dostává se nám ji nejen levně, ale v dobré potravinářské kvalitě. A tak je to vlastně handicap v dobrém porozumění slovům Pána Ježíše Krista. Kvůli soli jsem si rozšířil biblické čtení evangelia; doufám, že legálně.
Přátelé, kdo je to učedník? Je to nějaký vyšší forma křesťana? Obávám se, že nikoliv. Učedník a kristovec, to je úplně stejné. To jsou synonyma. Bylo by snadnější, kdyby křesťané vždy zvolili pár křesťanů, kteří to nejen myslí opravdově a také opravdově vypadají, ty vybrané jmenovali učedníky a ostatní by zůstali křesťanským lidem. Ono to, žel, přečasto tak bývá. Jenomže se tomu říká jinak. O takových Ježíšových učednících dneška se občas mluví jako o těch, kteří mají živou víru, jsou vydaní a plní lásky. Jenže takhle to Bible (a obávám se, že ani Ježíš) nedělí. Jsou totiž křesťané, kristovci – učedníci Ježíše a pak už jen zdánliví křesťané nebo křesťané podle jména či „také křesťané“.
Být učedníkem Pána Ježíše, znamená přijmout priority, které stanovil sám Ježíš. Ježíš byl určitý a formuloval věci určitě. Jsme to my, kdo dnes mnoho skutečností relativizujeme.
Ježíšovi priority začínají tím, že na prvním místě je láska k Ježíši (a nebeskému Otci) a od ní se odvíjející láska k bližnímu a k sobě. Jistě, že mezi tvé bližní patří také tvoje manželka, tvůj manžel a děti a máš být odpovědným hospodářem i svého života. Prioritní přikázání je však ve staré i nové smlouvě jen jedno: milovat Boha. Kde je u tebe Bůh? Jestliže žiješ ve vztahu s Bohem, kde je tvůj Bůh? Rozuměj: jaké místo ve tvém životě zaujímá?
Láska má své nároky, které nejdou „okecat“, ale které je třeba naplnit. V Mt 10,37 čteme, že „kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden“. Nemůžeme přece někomu říct: „Víš, hluboce tě miluji, ale to, co po mně chceš, bych mohl udělat pro někoho jiného, nikoliv pro tebe.“
Celá perikopa je uvedena větou, ze které můžeme usuzovat, že Pán Ježíš vlastně neměl radost z toho, že za ním šly velké zástupy. Ti lidé sice jdou za ním, ale vůbec nevědí, co to obnáší. Jsou nadšeni jeho slovy, vzrušeni jeho divy, ale vůbec netuší, co Ježíš žádá. Nemají představu, jak je náročné být jeho učedníkem. Jak moc mi to připomíná mnohé výzvy na evangelizaci, kde lidé, kteří NIC NEVĚDÍ, slyší „Dej svůj život Ježíši a budeš zachráněn!“. To je pravda, ale zdaleka ne úplně celá. Věřím, že víte, co tam ještě schází: pokání, změna priorit, láska k Bohu a k Ježíši a „spočítání nákladu“. To se nám zpravidla lidem nechce ani říkat, natož zdůrazňovat!! Co kdyby si to ti oslovení lidé rozmysleli? A tak po světě chodí řada „nedopečených“ Ježíšových učedníků. Mnoho z nich ví, že něco není v pořádku.
Skutečné následování Krista není dané velikostí humbuku kolem toho. (Rozumíte slovu „humbuk“? To je něco jako bombastická, ale vlastně klamavá reklama, je to hodně kraválu, který má zakrýt větší či menší nedostatky. Je to vlastně švindl. Tomu asi rozumíme všichni, že? Humbuk = neopodstatněný rozruch.)
Následování Ježíše není v první řadě vůbec záležitost emocionální, je to záležitost intelektuálně-volní, Zamilovaností do Boha a Ježíše to začíná. Ale v průběhu následování se ukáže, jak jsme to mysleli. A je solidní o tom mluvit s lidmi před a na začátku jejich cesty. A v průběhu cesty je dobré se povzbuzovat, že víme, proč po té cestě jdeme a že chceme dojít.
Když si při svatbě snoubenci slibují věrnost v dostatku a chudobě, ve zdraví a v nemoci, ve štěstí i v neštěstí, vůbec netuší, jak ty alternativy jejich budoucího reálného budou vypadat. Ale mají odhodlání vydržet ve věrnosti za všech okolností. Když Ježíš zve na cestu života svého učedníka nebo učednici, můžeme se být jisti jeho věrností. To je jasná zpráva. A co my? Přečasto netušíme, jak to na té cestě učednictví bude vypadat. Něco můžeme vyčíst z církevních dějin a z příběhů křesťanů, které známe. Důvěřuješ-li Ježíši, že to s tebou myslí dobře a že se tě v tomto kontextu ptá, jestli jsi ochoten na sebe vzít těžkosti spojené s jeho následováním, pak si to musíš rozmyslet přesto, že mnoho toho nevíš. Můžeš (dokonce musíš) si ale říct, že problémy přijdou. I když nevíš jaké, musíš si odpovědět na to, jestli ti to bude stát zato. Bylo by bláhové čekat na to, až „spočítám náklad spojený s následováním Krista“ a budu moci říct: mám na to. S Boží pomocí.
I v této věci si myslím, že Pán Ježíš po mně nechce víc, než jaké jsou moje možnosti. On to tak dělá ve všech oblastech. (Opravdu: Pán Ježíš po tobě nechce víc, než co můžeš (sneseš) nebo co máš!!!!) Dostaneš-li se do situace, která bude nad tvé možnosti, nastoupí Boží milost. Problém bývá v tom, že si poněkud pohodlně moc brzy říkáme: „To už nezvládnu, to je moc.“ A vzdáváme to. Platí to v manželství i při následování Krista.
Mám oporu v dopisech apoštola Pavla a v jeho životním příběhu.
„Spočítat náklad“ – jak často v církvi tento pojen užíváme a jak málo se podle něj řídíme. Zdvojené podobenství (spočítání nákladu na stavbu a spočítání poměrů velikosti vojsk) ukazuje tutéž věc v malých a velkých poměrech. Následování Ježíše není rozhodně věc malá a nenáročná. Podobenství varuje před planým nadšenectvím nebo před ukvapeností či podceňováním celé věci, které mohou vést k ostudě a prohře.
Pro následování se nevyžadují speciální vlastnosti nebo znalosti. Jde tu jen o jednu podmínku - zříci se všeho, rozloučit se se vším a tedy mít v tom, koho následuji celou jistotu a celý poklad.
Pozn.: český překlad „zříci se“ je dobrý překlad řecké originální vazby „mít v nenávisti“. Nenávist v našem kulturním kontextu chápeme jinak.
Dokonce Pán Ježíš – mimo opravdové výjimky – nežádá to rozdat, dát pryč, zbavit se toho. Jde především o stanovení a dodržování priorit. Znění ekumenického překladu "nerozloučí se se vším" odpovídá lépe originálu. Jde o to "rozloučit se a jít", nechat tedy tu věc být a jít dál bez ní, ne jen říkat, že bez ní být mohu. Tedy „mít, jako bych neměl“.
Když to tak bude, budeš solí, aniž bys o to usiloval. Budeš solí, která bude ochucovat, solí, která bude bránit v rozkladu, solí, o které si lidé řeknou, že na ní něco je. Jestli to nepletu, Pán Ježíš neříká, že musíme být solí. Vůbec ne!! Dělej to, co po tobě chce Ježíš, a budeš solí. Křeč snahy být solí je škodlivá. Pokud jinde Pán Ježíš říká něco o soli, tak jen konstatuje, že jsme sůl světa. Tečka. Svévolné pasování se do „slané role“ je vždy kontraproduktivní. Sůl v mase je dobrá a potřebná; sůl v očích je nepříjemná. Osobně si myslím, že recept na množství soli má ve své kompetenci Nejvyšší. Kde není sůl „vyprodukovaná“ správným seřazením našich priorit, a to tak, aby to bylo znát i bez velkých slov, jinými slovy, kde se sype sůl uměle a ve velkém množství, z chutného se stává odporné a agresivní, z konzervantu se stává agresor.
Ale na obou místech, kde Pán Ježíš mluví o soli, varuje, že sůl může pozbýt chuť. Jak se to může stát? Sůl přestává být solí, když není chemicky čistá. Chceš ztratit slanost? Zaručený recept na ztrátu „slanosti“ je jít cestou kompromisů. Namíchej to vše dohromady podle svého uvážení, a jak ti to vyhovuje, a máš učednictví bez chuti (a bez zápachu, resp. bez vůně). V tom je ten malér: kdykoliv se budeš snažit se vším vyjít smírně, kdykoliv půjdeš do kompromisů, které tě nejprve budou ve svědomí trápit, ale postupně je budeš umlčovat, ztratíš slanost.
Víte, proč musí být učednictví bez kompromisů? Abychom z něj „neodešli“.
Možná, jestli mne vnímáte, přemýšlíte nad sebou, svým následováním Krista, nad svými prohrami. I teď s tím můžeme něco udělat. Můžeme říct Ježíši o svých prohrách, o všem, co jsme podcenili a rozhodnout se znovu – teď už poučenější – že se rozhodujeme vzít následování Ježíše jako prioritu. S Boží pomocí. Necháme si na to dnes, před večeří Páně, trochu víc času. Nebudeme to odsouvat na potom. Jestli jste mne opravdu vnímali, pojďme s tím ve vztahu ke Kristu něco udělat právě teď. A zpečetit to můžeme u stolu Páně.Nebo pořád máš ještě nějaká „zadní vrátka“? Amen.
Slovo poslání: Kdo chcete být Ježíšovým učedníkem, neste svůj kříž a jděte za ním!! (Podle Lk 15,27)
Požehnání: Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. 1Te 5,23-24.28
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010