- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-08-31 - Vít Pavelek
01. Září 2025
Nedělní kázání Plzeň-1, 31. 08. 2025Jr 2, 4-13; Ž 81, 1.10-16; Žd 13, 1-8.10-16, 2; Lk 14, 1-14
Podobenství o zasedacím pořádku – akorát že vůbec! (Lk 14, 1-14)
Jako obvykle jsou přední řady téměř prázdné. Nepochybně za to může chybná aplikace části dnešního textu. Taková obvyklá hluboce zažitá aplikace je, že si farníci napříč církvemi i generacemi v kostelech nesedají do předních lavic, aby se o nich neřeklo, že potřebují být vidět. Dopředu je nedostanete ani párem volů.
Abychom oddíl pochopili lépe, nesmíme přehlédnout jedno důležité slovo – podobenství. Jinak totiž oddíl čteme jako rady společenské etikety pro hostiny od Gutha-Jarkovského. Čteme-li oddíl jako podobenství, rozumíme mu jako výpovědi o nějaké vlastnosti Božího království. Ta vlastnost je důležitá. To podobenství hovoří o pozvání. Je tam hostitel a hosté. Role vypadají jako zřejmé. Hostitel je Bůh, hosté jsou lidé. Jedním z hostů jsi ty. Na té hostině není jasně daný zasedací pořádek. Minulý rok jsme měli v rodině dvě svatby. U stolu byly cedulky, kam si má kdo sednout. Tak se stalo, že jsem seděl vepředu, druhé místo na straně od ženicha. Bylo tam mnoho podobných cedulek, ale ne u všech míst.
Hostina, o které je dnes řeč, je také svatební, ale nemají cedulky u jednotlivých míst. Mají co zlepšovat. Hlavní slovo při obsazování míst má hostitel. On určuje, kdo má být na čestném místě a kdo má být někde vzadu. To zadní místo není beze cti; každý, kdo je pozvaný, dostal tu čest, na svatbě být a hodovat. Mezi těmi pozvanými jsou však hosté, které chce hostitel z vlastního úsudku posadit na zvlášť čestné místo. Je to hostitelovo rozhodnutí, jeho úsudek a vůle. Nikoliv výběr a rozhodnutí hosta. Ani na svatbě, kde jsem byl otec ženicha, jsem o zasedacím pořádku, o svém místě nerozhodoval já. Kdo je oním hostem v podobenství, který si má sednout dopředu na čestné místo? To je nám trochu skryté. A proto se ani já nebudu nyní snažit odpovědět na otázku po jeho identitě.
V centru sdělení je smýšlení hosta, kterého Ježíš oslovuje ve druhé osobě: „Pozve-li tě někdo na svatbu.“ Kdo by nechtěl sedět v blízkosti ženicha a nevěsty, kdo by si s nimi nechtěl připít? Kdo by se s nimi nechtěl radovat? Kdo by se nechtěl ohřát v jejich radosti? Kdo by si nechtěl vzít trochu pozornosti, která patří jim? A o tuto pozornost a čest v onom podobenství jde. Pozvaní mohou propadnout sebeklamu, že v okouzlení vlastní sebejistotou si smí nárokovat přední místa. Tím sami sebe nevědomky hodnotí výše než ostatní. Je to skrytý soud nad ostatními. To už je blízko tomu, posuzovat ostatní lidi podle vlastních, nejasných měřítek, tak abych JÁ vyšel lepší než ONI. Když na někoho přijde záchvat sebereflexe, vždy je mu poblíž našeptávač, že jeho problém není tak strašný, jako někoho jiného.
Abychom ovšem nezašli do bažiny nějakého moralizování. Stále čteme podobenství o Božím království. Hostitel v tom podobenství přivádí další pozvané hosty. To mě na Božím království těší, že to není klub pro vybrané a naprosto výjimečné (exkluzivní) hosty. Farizeové, se kterými Ježíš právě hodoval, měli představu, že svým životem, který byl oddaný Tóře, jejím nařízením, že svojí věrnou zbožností dávají Bohu i lidem najevo, jak vážně Boha berou, jak důsledně dodržují Jeho slovo, příkazy a nařízení. Vytvořili si představu o tom, jak má správná zbožnost vypadat. Kdo standard nesplňoval, sám se vylučoval z okruhu zbožných. Mezi zbožnými a těmi, kteří byli na okraji zbožné společnosti byla celá řada lidí různě zaujatých pro své náboženství. Od těch nejoddanějších a nejzbožnějších, přes vlažné až po úplné bezbožníky a odpadlíky. Čím oddanější, čím zbožnější, tím váženější byl. Alespoň před lidmi. Myslím, že se na tom za celá tisíciletí nic nezměnilo.
Možná tiše obdivujeme některé zbožné ženy a muže víry a sami sebe utěšujeme, že někdo jiný je ještě lhostejnější a vlažnější. Toto porovnávání sebe a jiných podle relativních měřítek Ježíš úplně rozbíjí. Vlastně říká: „Ne, ty nejsi tak vážený a ctihodný, jak si myslíš. O tom rozhoduje Hostitel. On má jiná měřítka než ty.“ Přicházejí další hosté a jsou možná váženější než ty, než tvoje upřímná a trénovaná zbožnost.
Když se Ježíš obrací ke svému hostiteli, úplně mu obrací pohled na hosty. Je to jako by mu říkal: „Chceš vědět, jaké to je být na hostině v Božím království? Buď jako Hostitel Bůh, který se slitovává a všechny své hosty pozval z lásky k nim.“ Pozval je z lásky, nikoliv z nějaké vypočítavosti. Nikdo z pozvaných nemá nic, čím by mohl Bohu oplatit. Ano, když zvete své přátele k sobě na oběd, bývá dobrým zvykem, že vás přátelé také pozvou tak nějak na oplátku. Nemusí v tom být nějaká vypočítavost. Udělají to prostě proto, že s vámi chtějí být v blízkém přátelském vztahu. Bohu tuto pozvánku ovšem nemůžeme náležitě oplatit. Jak bychom to mohli udělat? Stačí, že Boží pozvánku prostě přijmeme.
Ježíš svému hostiteli říká, koho má pozvat příště: „Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé.“ (v.13) To byli v té době prakticky všichni, kteří žebrali na ulici. Život na ulici byl a je tvrdý. Co člověk neukořistí nebo nevyžebrá, to nemá. Stává se, že se o to málo co získají k obživě, poperou. Jejich nejbližšími „přáteli“ jsou hlad, špína a opovržení mnoha lidí. Ježíš nedává návod na to, jak konat správné hostiny, podle Boží vůle. Svému hostiteli prozrazuje dvě věci. „Víš, Bůh tě zve k sobě na svatební hostinu do Božího království. Dělá to z lásky k tobě.“ To je první důležitá věc. To druhou je: „Víš, tvá úžasná a upřímná zbožnost se promění, když budeš milovat alespoň trochu jako Otec v nebesích. Budeš mít soucit se všemi vyloučenými, se všemi znevýhodněnými, se všemi pohrdanými, se všemi vysmívanými, odmítanými.“ Nemusí to být jenom bezdomovci, narkomani nebo alkoholici. Tvoji ‚vysmívaní a odmítaní‘ mohou vést spořádaný život, ale jsou z nějakého důvodu pro společnost kolem tebe i v církvi nepřijatelní. Možná jsou to lidé, kteří nemají sexuální orientaci v souladu s tvým chápáním veršů z Písma, které se právě toho týkají. Představ si, že si na svatební hostině sedneš někam, kde se ti to bude líbit, ale hostitel ti řekne: „Uvolni své místo ženě, která žila se svou partnerkou, a která tě půlku života tolik pohoršovala.“ Opravdovost církve se pozná podle toho, jak se chová k těm nejzranitelnějším.
Dnešní evangelium je orámováno z jedné strany uzdravením člověka, který byl stižen vodnatelností a z druhé strany chudými, zmrzačenými, chromými a slepými. Ten nemocný, byl pro tehdejší zbožné podezřelý. „Co když je ta nemoc trestem za nějakou morální nečistotou, postižení za hřích?“ Ježíš na to nedbal, a nemocného uzdravil v sobotu, v den božího odpočinutí. Ti chudí, zmrzačení, chromí a slepí jsou překvapivě pozváni na čestná místa, aniž by si to mohli něčím zasloužit; snad jenom tím, že mají hlad, možná je to také hlad po Bohu.
Uprostřed toho evangelia stojí nenápadná věta: „jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval …“ (v.10) Na poslední místo se dostaví Hostitel. Opakuji: Na poslední místo se dostaví Hostitel. Neříkám to přesně, on už se totiž dostavil. To poslední místo, kam by nikdo z nás jít nechtěl, je na popravišti, na kříži, kam se Ježíš dostavil. Vzpomeňte na rozhovor s těmi, kteří na tom místě byli spolu s ním, jeden po jeho levici a druhý po pravici (Lk 23,33). Jeden z těch dvou společníků na kříži řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ A dostal odpověď, kterou mnozí dobře znáte: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23, 42n) I ten odsouzený zločinec se dočkal pozvánky od Hostitele, aby si sedl na čestné místo v Božím království.
Jsou-li ve tvém okolí lidé, kteří ti nějak imponují, máš k nim obdiv a domníváš se, že ti budou mít v Božím království jistě to nejlepší místo, pak ti říkám, že to nejlepší místo pravděpodobně dostane člověk, který je ti z nějakého důvodu nepříjemný, je ve tvých očích nesvatý, pohoršuje tě svým způsobem života.
Při jedné společné meditaci nad tímto textem jedna sestra řekla, že jí nestačí být jenom host na této svatbě z podobenství, že che být nevěstou. Zní to neskromně. Ovšem na svatbu z posledního místa, jako poslední prochází prostředkem Hostitel s nevěstou; krásně oděnou, ozdobenou. Hostitel Ježíš si vede z posledního místa si vede dopředu svou nevěstu. Myslím, že ta sestra pochopila jasně.
Boží království má jiná měřítka pro VIP hosty, než je máme my. Je to dobrá zpráva pro všechny, protože u svatební tabule v Božím království je skvělé místo i pro tebe.
Amen.
SNC: L 14,13n Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé, a budeš blahoslavený, protože nemají, jak se ti odplatit. Bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
Požehnání
Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách.
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010