- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-08-17 - Vít Pavelek
18. Srpena 2025
I svoboda rozděluje (Lk 12, 49-56)
Všem, kteří dnes kážou na tento text, přeji odvahu. Jsem s nimi, protože je to nesnadný text. Při snaze o jeho pochopení lze zapadnout do myšlení ubližovaných křesťanů uprostřed ghetta nebo bojovného myšlení fanatiků, agresivních obránců svých pravd. Ani v jednom evangelium není. Je to jako proplout mezi Skyllou a Charybdou.[i] Snad se nám to dnes povede, abychom nespadli ani do jednoho extrému.
Ježíšova slova o tom, že přišel na zem uvrhnout oheň znějí velmi dramaticky. Je to metaforické vyjádření, kterému může každý rozumět trochu jinak. Jak mu rozumíš ty? Co tě napadlo jako první? Ježíš je pyroman, který spálí tenhle hříchem prohnilý svět? Nebo je jím uvržený oheň znamení očistného ohně (Nu 31,23)? Nebo je oheň metaforou pro Boží soud? Já dnes nechci z kazatelny na vás posluchače metat blesky, oheň ani strach. V celém kontextu evangelia a zejména toho Lukášova Ježíš nevystupuje jako rozhněvaný vládce nebes. Před měsícem a půl jsem z tohoto místa mluvil o Ježíši, který nedovolil učedníkům ohněm sprovodit ze světa obyvatele samařské vesnice. Tehdy učedníky napomenul a řekl: „Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ (Lk 9, 56).
Ježíš pronesl tři výroky (dva metaforické). Přišel 1) uvrhnout oheň, 2) má být pokřtěn a 3) přinést rozdělení, nikoliv pokoj. Již jsem naznačil, že onen oheň neznamená soud nebo nějakou hrůznou katastrofu světových rozměrů. Vysvětlení obrazu ohně hledejme o letnicích, kdy byli ohněm pokřtěni učedníci, když na ně sestoupil Duch svatý v podobě plamenů. Křest, kterým má být Ježíš pokřtěn se odehrál o Velikonocích na kříži. A třetí výrok je pro nás dnešním tématem. „Domníváte se, že jsem přišel přinést pokoj na zem? Nikoli, říkám vám, ale rozdělení/nejednotu.“ Ježíše vnímáme jako toho, kdo obrátí srdce otců k synům (Lk 1,17; Mal 3,24) a ne jako toho, kdo rodiny rozvrací. Nezdá se vám, že je v tom nějaký rozpor?
Nejdříve zkusme ten oddíl číst očima Lukášových adresátů a současníků. Bylo to napsáno pro generaci křesťanů (ze židů i pohanů), kteří se po své konverzi, tedy obrácení k Ježíši dostali do těžké situace ve svých rodinách. Velmi pravděpodobně si mohli myslet, že následování Ježíše je přivede do plné svobody. Místo toho je jejich nová víra přivedla k opovržení a vyloučení ze společenství židů (synagogy) a co hůř, přivedlo je k roztržce v rodině a často i vyhnání z ní. Byli nuceně postaveni před volbu; buď se zřeknou Ježíše a umožnění zůstat v (židovské) komunitě, nebo budou následovat Ježíše a z komunity budou vyloučeni. To ohrožovalo jejich život. Pochybnosti o jejich nové Cestě (Sk 9,2 B21) mnohé mohlo a často vedlo k odpadnutí od víry v Ježíše. Tento text jim proto měl dodávat odvahu, že se to tak prostě děje a bude dít, že o tom mluvil Ježíš dlouho před jejich obrácením a křtem. Tím, že se rozhodli následovat Ježíše, jít Jeho cestou, vzbudilo odpor u těch, kteří Ježíše odmítli jako falešného proroka nebo jako božstvo cizího náboženství.
Sám Ježíš se dostal před soud mimo jiné i proto, že jej nesnesli lidé, kteří chápali své náboženství, Tóru legalisticky. To znamená, že ji chápali jako soubor nařízení, příkazů a zákazů, lpěli na psaných i nepsaných (ústně tradovaných) ustanoveních a odmítali přihlížet k jiným okolnostem, včetně těch, které z těch nařízení plynou jako důsledek. Například přikázání nevydáš křivé svědectví se za určitých okolností může stát obhajobou způsobeného bezpráví. Kolik bylo udavačů v totalitních režimech z přesvědčení, že nesmějí lhát? Lidé, kteří smýšlejí takto fundamentálně, se cítí ohroženi, protože jejich přesvědčení někdo zpochybňuje. Jak čteme v evangeliích, Ježíš v mnoha diskusích s farizeji a zákoníky jejich přesvědčení opravdu zpochybňoval. Například zákoníkům a farizeům kteří se ho zeptali: „V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (J 8, 3-11) To, co Ježíš učil, bylo vskutku osvobozující, ve významu slova libertas. Ti, kteří byli pohrdáni a odsuzováni, Ježíš přijímal. Vracel jim jejich důstojnost a lidství. Tím Ježíš rozkládal autoritu náboženských legalistů a fundamentalistů. Ježíše si tak rádi přisvojují dnešní liberálové, progresivisté a volnomyšlenkáři. Jsou přesvědčeni, že jsou na stejné straně s Ježíšem.
Dnes bychom si mohli oddechnout a říci si: „Dobře, že je pryč ta doba, kdy se rodiny zříkaly těch, kteří se obrátili k Ježíši a později připojili k ‚té Cestě‘, totiž k církvi. Jako křesťané si tu žijeme krásně svobodně.“ To by bylo fajn, kdyby to nebyla pouhá iluze, mylná představa a sebeklam. I křesťanství má velikou náchylnost k zakonzervování poznaného, k legalismu, či fundamentalismu, nebo rigidního tradicionalismu. Například naši předkové si neuměli poradit s tím, jak účinně aplikovat křesťanskou nauku mezi obyčejné lidi. Vznikaly různé pomůcky, katechismy ať psané nebo předávané ústně. Křesťanství se tak chtě nechtě redukovalo na systém příkazů, nařízení, zákazů a komplikovaných tradic. Říkal jsem, že to byli naši předkové. A co my? Nemáme také sklony zjednodušovat celé křesťanství na veršíky z bible a ty používat jako nástroje pro podporu a prosazování vlastního částečného poznání pravdy? Před pár dny jsem četl otázku: „A kde je to napsané v bibli?“ Jako by snad bible byla nějaká příručka. Tak to dělali zákoníci a farizeové, které Ježíš odmítl. Nestávají se texty bible pouty nebo rákoskami k tomu, abychom jimi spoutali nebo vypráskali ty, kteří smýšlejí odlišně? Míváme zato, že Ježíš by se v našich sporech jednoznačně postavil za nás, protože přece stojíme pevně v bibli a jejích pravdách. Ježíše si tak rádi přisvojují dnešní konzervativci, tradicionalisté a „vždyckytotakbylisté“. Jsou přesvědčeni, že jsou na stejné straně s Ježíšem.
Mnozí křesťané zaměnili svobodu evangelia za naplňování pravidel, pravověří a mravověří. Pravidla nenaplní duši. Proto jsou naše modlitebny plné zachmuřených zbožných křesťanů.
Prof. Pavel Hošek
Dovolte mi jednu malou odbočku. Svoboda, se kterou můžeme dnes počítat pro naše shromáždění zde a za kterou Bohu často děkujeme, nepřišla za celé dějiny křesťanství, ale až s postupující sekularizací, kdy byla všechna náboženství postavena vedle sebe jako rovná. Žádná z křesťanských církví nemá nadřazené postavení ve společnosti. Teprve tehdy došly jednotlivé církve smířené rozdílnosti.
Ježíš dráždil autority své doby. Z Písma přinášel Boží lásku, pokoj a svobodu všem zotročeným. Nespoutával své posluchače dalšími nařízeními a zákazy, ale uzdravoval je na těle i na duši a hlavně na duchu, protože všechny přiváděl ke svobodě, oni na sobě zakoušeli boží milování, láskyplnou náruč.
Svoboda křesťana, která se projevuje v jeho autentickém životě. V životě, který je prostý strachu z nepoznaného a nevyzpytatelného boha, ale je naplněný radostí z Boha, který miluje a naplňuje jeho lidství. To je vnitřní svoboda křesťana. Na takovém je rozpoznatelné evangelium, jehož je jedinečným nositelem a také spoluautorem. Stejně tak jako Ježíš přinesl evangelium o Boží lásce a smíření celému světu, tak křesťan toto evangelium, které konkrétně naplňuje na sobě, nese lidem kolem něj. Je jako zrnko soli, která dává svému okolí potřebnou slanost. Tomu se říká svědectví o Boží milosti v životě člověka.
Svoboda rozděluje. Dráždí ty, kteří takovou svobodu nemají nebo se jí bojí. Proto reagují podrážděně, svobodu odpírají druhým a pokud si ji nenechají vzít, dochází k rozdělení.
Klaďme si každý sám sobě otázky. „Je má víra opravdu Cestou svobody? A projevuje se ona svoboda láskou, kterou bytostně vnímám od Boha, a kterou předávám dál, lidem kolem sebe? Je tato víra autentická, hodnověrná, je pravým svědectvím o Kristu? Rozděluje nebo rozdělení uzdravuje?“ Nikdy s tím nebudeme hotovi.
Pokud je tu někdo, kdo se svobody v Kristu bojí, kdo ji má ohraničenou biblickými paragrafy, zákazy a přikázáními, komu jeho víra nepřináší svobodnou radost a radostnou svobodu, nechť se přijde modlit po shromáždění se staršími.
SNC: L 12,51 Domníváte se, že jsem přišel dát pokoj na zem? Nikoli, říkám vám, ale rozdělení.
Františkánské požehnání:
Bůh vás požehnej nepohodlím ve snadných odpovědích, polopravdách a povrchních vztazích, abyste mohli žít na hlubině svého srdce.
Bůh vás požehnej hněvem nad nespravedlností, útlakem a vykořisťováním lidí, abyste mohli pracovat pro spravedlnost, svobodu a pokoj.
Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním, hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest změnili v radost.
Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou.
A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce a modlitbách pro tento den i navěky.
Amen.
[i] Skylla a Charybda jsou dvě mytologické mořské obludy, které podle řeckých pověstí číhaly na námořníky v Messinské úžině mezi Itálií a Sicílií. Skylla, s mnoha hlavami a tlamami, pustošila lodě ze skalnatého útesu, zatímco Charybdis, vír pohlcující a vyvrhující vodu, představovala nebezpečí na opačné straně úžiny.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010