- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-08-10 - Zdeněk Eberle
11. Srpena 2025
Kázání Lochotín, neděle 10. srpna 2025
Ž 50,1-8.22-23; Iz 1,1.10-20; Žd 11,1-16; L 12,32-40 Neboj se, malé stádečko!!
Ten text z evangelia je docela dobře pro nás!!! Pro malé společenství. Ale nejen pro nás. Skutečností je, že např. v našich krajích jsou křesťané menšinovou skupinou. (Pozor na teologii "požehnaných svatých ostatků"; je nás málo, ale jsme ti praví. Je to svod nezápasit o odpadlé, nechtít řešit problémy.)
V dnešním textu je řada imperativů (sloves v rozkazovacím způsobu). Hned první slovo je: „neboj se!!“ Rodič dítěti dává často dobré rady právě v podobě imperativu (Nedělej to!! Nechoď tam!! Stůj!! …), ale má-li čas, vysvětlí svůj příkaz. Máme jej vysvětlen i my tady: Nebojte se, jste dědici!! A ti zkušenější z nás nebo ti protřelejší si povzdychnout spolu s marnotratným synem: “Jednou, jednou!! Já bych chtěl to dědictví hned!!“ A to je jakoby jedna linka, na kterou nepřímo Pán Ježíš odpovídá. A následuje opravdu celá řada příkazů: prodejte, rozdejte, opatřete si správné měšce, buďte připraveni,….. Tedy: malí, ale dědici.
Boží děti (učedníci, následovníci Ježíše) jsou těmi dědici. Ale asi dobře víte, že každé Boží zaslíbení má své podmínky. Já je budu interpretovat už jako jeden z možných výkladů.
1) Dej pryč vše, co tě odvádí od Božího dědictví.
To není žádná převratná novina. Znám to dobře ze svého života. Stačí mi jakákoliv činnost, která mě nasaje do sebe ať proto, že se mi líbí nebo proto, že se pro mne stane cestou s hluboce vyjetými kolejemi. Nemáte to také tak? Máte odvahu mít „měšce“ na cennosti, které neztratí hodnotu nikdy? Tady platí obecné principy a Pán Ježíš tu jeden obecný princip říká: „Dej pryč vše, co tě vyčerpává a nemá hodnotu věčnosti.“ Řešení je pak už individuální. I tady existuje sice určitá skupina pokušení, která bývají všeobecná: majetek (ale každý to může zvládat jinak!!); náročné koníčky (pro někoho odpočinek, pro jiného vír, který jej vtáhne, nasaje); velice specifickou záležitostí je práce: pro někoho může být jeho lenost výmluvou a může svoji lenost obléknout do duchovního hávu, totiž, že jej práce odvádí od pokladu v nebi a zapomíná, že práce je tu od toho, abychom se skutečně zapotili nebo aby se nám alespoň zapotil mozek. Na druhou stranu workoholismus je nemoc a je překážkou pro vztahy, pro věčnost.
Dát pryč, co nám překáží, to je dobře známá Ježíšova rada. „Svádí tě pravá ruka? Usekni ji!“ To není rada pro sebemrzačení; to je obraz pro to samé: dej pryč, co ti překáží, co tě svádí, co je ti balvanem, přes který se nemůžeš dostat. Je to jen a jen mezi tebou a Bohem (Otce, Ježíšem, Duchem svatým) a v tom vztahu se nedá švindlovat. Vždyť On ví, jak je to doopravdy. Nemusíš nic předstírat. Tak leda jen kvůli nám ostatním.
Sám považuji za zákeřné nebezpečí „hluboké vyjeté koleje“. My už je z dnešních cest s tvrdých povrchem moc neznáme. Ale když jezdili zemědělské povozy rozblácenými cestami, rychle si vyjely hluboké koleje, kde se buď snadno uvázlo, nebo se nedalo vyjet stranou a zastavit. (Známe to ze silnic od přeložených kamionů, ale to je jen vzdálená ilustrace polní cesty s hluboce vyjetými kolejemi.) Tak mi někdy připadá lidský život. A s přibývajícím věkem to bývá jen horší!!! Jezdí se stále stejně. (Ale dobré návyky mají cenu života!!! Pokládáte si nesnadné otázky? Nebo jim uhýbáte? Proč dělám právě to, co dělám? Je to dobře? Jaký je cíl? Je správný? Má můj cíl nějakou souvislost s Božím královstvím? To, co dělám, mě ničí nebo buduje? A zásadní diagnostika: Kde je moje srdce? Tady to nevyřešíme; ale každý z nás má osobní zodpovědnost jednak za sebe, jednak za své nejbližší, jednak za díl Těla Kristova, do kterého patří, za společnost, ve které žijeme a tak i za kousíček celého světa. Zdá se vám to málo? A navíc: Oproti některým lidem v naší společnosti toho hodně víte; tím větší podíl odpovědnosti nesete. Jste schopni ze svých hlubokých kolejí vyjet?
(Můj kolega z civilního zaměstnání se kdysi vracel ze zaměstnání autem z Plzně do městečka, kde bydlel a na silnici ležela vysoká vrstva čerstvého mokrého sněhu. Předjížděl a chtěl se vrátit na svoji polovinu a nemohl a střetl se s protijedoucím autem. Hluboké koleje ve sněhu.)
Mnozí lidé, žel i křesťané, se ani nenamáhají svůj život řídit. Jede jim to „samo“ podle okolností, okolní společnosti; prostě to nechávají být. Víte, kam dojedou? Do háje!! Ale nikoliv tam, kam třeba původně chtěli.
2.) Dědictví v Božím království nemáme "pod penzí"; ještě o to můžeme přijít.
Důležité je doběhnout. Zde obraz připravenosti. Očekávání.
Očekávat, to předpokládá soustředění, předpokládá to i bdělost. A to je potíž.
Když jsem jezdíval často s Danielou v noci, nejdřív se mne snažila hlídat a bavit, abych neusnul. Po očku, když jsem chvíli nemluvil, se dívala, nespím-li. Za chvíli jsem se já po očku díval na ní a bavil se, jak jí za brýlemi padají víčka a z hlídače se stává oběť.
Proč? Protože nic nedělala!! Seděla a byla ukolébaná monotónním zvukem motoru, oslňovaná protijedoucími vozy, v okolí nebylo nic moc vidět. Proč jsem vždy hned neusnul také já? Řídil jsem auto. Něco jsem dělal. Dělal to rád!!
Je to pro mne velmi ilustrativní. Kdo něco dělá, neusne tak snadno. Ti služebníci, kteří čekali svého pána, měli určitě něco na práci. Neříkejte mi, že se nějaká práce při dobré vůli nenajde. (Platí i to mj. pro záchranné týmy v případě neštěstí. Někdy nelze hned jít do akce. Ale moudrý vedoucí své lidi zaměstná, aby byli stále na „provozní teplotě“. Pak jsou schopni ihned zasáhnout, když už je to možné.)
Netvrdím, že život křesťana, to je jen samá práce a služba. Zdravý a nutný počátek všeho je společenství s Pánem Ježíšem. Pak je ovšem pro zdravou existenci mít i společenství Církve a něco dělat.
Ještě jedna poslední zpráva (a není úplně dobrá): Pán Ježíš přijde tehdy, když se to nenadějeme. Slyšíte dobře: MY se to nenadějeme. Nejen, že lidé Kristu cizí to nezjistí, ale budeme to my, budou to učedníci. Vzdor všemu, co máme v Písmu napsáno o příchodu "Syna člověka".
Co nám zbývá? Bdít. A abychom neusnuli, povzbuzovat se nadějí a něco dělat. Když jsem pracoval na dráze, byly v lokomotivách tzv. živáky (tlačítka bdělosti). To bylo zařízení (a já doufám, že tam ještě je), které kontrolovalo, jestli strojvedoucí vnímá. Jak? ..... Jde to i zneužít? Možná ano: zautomatizovat zdání, že jsem bdělý…
Nejde ale o to "něco" dělat, ale dělat to, co má věčnou hodnotu.
I křesťan může v dobré víře dělat zbytečné, prázdné věci. Dokonce to může dělat veliká skupina lidí. Mám pokušení říct, že celá Církev, ale to není pravda. Celá Církev není nikdy vedle.
To vidíme na Izraeli: skoro všichni byli vedle. Ale Izajáše si Pán Bůh používá. Má milost, že nebyl jako zbytek Božího lidu.
Že může být vedle velká skupina lidí, o tom svědčí prorok Izajáš. Řečeno dnešními výrazy: katolík se může umodlit modlitbu Páně a stále se křižovat, "dostavovat se" ke mši a ke svátosti smíření, evangelík si může vysedět mozol na zadku při bohoslužbách a při biblických hodinách, charismatik a letniční se může uspívat při chvalách a přesto mohou slyšet: Nechoďte mi na oči!! Jsem vyčerpán z vašich shromáždění!! Jste jen takové „šlapky“!! Nezajímají mne vaše náboženské úkony, prahnu po vašem pokání, očištění, praktickém životě, praktických dobrých skutcích, o kterých tak rádi kážete.
A jinde Hospodin říká: je čas. Projednejme to spolu. Amen.
Slovo na cestu: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Iz 1,18
Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. Žd 13,20+21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010