- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-07-20 - Zdeněk Eberle
25. Července 2025
Kázání na Lochotíně – neděle 20. července 2025
Ž 52; Am 8,1-12; Ko 1,15-28; Lk 10,38-42 Nedávej Bohu , až co ti zbyde.
Kázal jsem na tento text, jak už to u starce bývá, více krát. A kdysi mne také ohledně vnímání tohoto příběhu ovlivnila povídka Karla Čapka „Marta a Maria“. Je to mistrné ztvárnění bystrého pozorovatele a čtenáře Bible a také dobrého vypravěče, jímž jistě Karel Čapek byl. (www. pastorace.cz)
Příběh je rozsahem velice krátký, leč závažný a stále aktuální a vyvíjí se docela po lidsku. Marta, paní domu, přijímá návštěvu Ježíše (o učednících se zde nemluví) a je to především ona, kdo se stará o jeho hmotné zajištění. Prožívá pak ale sebelítost, že je to především ona, na kom vše visí a dožaduje se Ježíšovy přímluvy, aby jí také Marie pomohla.
Ovšem přichází Ježíšova odpověď, kterou ani Marta (a myslím, že ani my, pokud bychom neznali další souvislosti) nečekala: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."
Co za tím příběhem je a co není
Obě ženy Pána Ježíše milovaly a vyjadřovaly to péčí o něj i zájmem.
Je tu ovšem rozdílný pohled těchto žen na to, co je důležitější.
Marta má za to, že důležité je milovaného mistra nakrmit, napojit, postarat se mu o pohodlí a pak možná že s ním chvíli posedí. Zajištění těchto hospodářských věcí je však natolik vysilujících a nedají se všechny stihnout tak, jak by si to představovala, že na to, „být s Ježíšem“, se už nedostane.
Marie to podstatné neodsouvá na „později“ a využívá příležitosti společenství s Ježíšem.
Za příběhem není únik Marie do jakési duchovnosti, protože je líná nebo nešikovná. Proč to mohu tvrdit? Opírám se o odpověď Ježíše!! I Marie musela volit, musela se rozhodnout!! Kdyby bylo její normální přirozeností nic nedělat a radši poslouchat Ježíše, neřekl by: „Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“
Za příběhem není obvinění Marty, že se stará o domácí práce. Ježíšova výtka míří na starosti (starání se) a na trápení Marty. A to je, konečně, důsledek většiny (ne-li všech!!) příběhů z Písma. Něco si z toho vzít pro sebe. Nikoliv jen jako příběh někoho jiného!!!
Aplikace
Je to příběh pro ty, kteří Ježíše znají a milují a je to výzva právě pro ně, aby poučení z tohoto příběhu správně v životě aplikovali.
Je otřepanou křesťanskou frází, že služba pro Ježíše nenahradí společenství s Ním!! To ve zdravém společenství křesťanů všichni znají, ale nikoliv všichni se umí podle toho zařídit. Myslím, že mám určitým způsobem morální právo o tom mluvit, protože to také vím, učím to a peru se s tím. A pral jsem se s tím.
Poznal jsem, že služba Pánu Ježíši má dvě krajnosti: může vést (pomáhat) ke společenství s Ním. Ovšem může člověka natolik zaměstnat, že na osobní společenství už vůbec nezbude čas ani energie.
Vzpomínám si na rozhovor s mým vzdáleným přítelem, s kterým jsme jako malí kluci chodili do jednoho sboru a do stejné třídy nedělní besídky, pak dorostu a pak jsme se rozešli do života. A po letech jsme se opět setkali. On žil už dlouhou dobu v USA, kam emigroval a kde prožil i své duchovní obživení i díky ženě, kterou poznal a s kterou se oženil. Vystudoval letecké právo, ale později obchodoval. Říkal, že jako byznysmen měl každý pracovní den tak naplněný prací, že sotva našel chviličku, kdy mohl říct v duchu jednu krátkou větu modlitby. Ale ráno si rezervoval vždy hodinu na modlitby, z kterých pak, jak říkal, žil celý den. A to v rozměru osobním i profesionálním (obchodním).
Myslím, že je to princip Božího království vůbec: Nedávej to, co ti zbude, ale dávej napřed: čas pro službu, peníze i čas na osobní společenství.
V roce 1989 jsme ve společenství řešili otázku společných modliteb, protože lidé se chtěli během dne na chviličku zastavit a společně se modlit. Bylo několik návrhů, ale byly dva zásadní: odpoledne po práci a ráno. Návrh na odpolední setkávání se nikdy neuskutečnil. Narážel na „nepřekonatelné“ překážky skoro u každého člověka. Zato ranní modlitební setkání byla hojně využívána s tím, že ne každý tam byl od začátku do konce, ale zastavit alespoň na chvíli se mohla řada lidí. Já sám jsem pracoval od 6.45 h a tak jsem mohl cestou do práce vždy zajít ke společným modlitbám. To neříkám jako „instatní“ radu ohledně způsobu, ale ohledně času: když dám napřed, vím, že mám ještě z čeho dát!! Když chci dát z toho, co mi zbude, často už nemám nic.
Nedovol, aby ti služba pro Ježíše zastínila jeho samotného
Možná, že si říkáš: „Co je to hloupost?“ Ale je to smutná zkušenost mnoha křesťanů. Především těch, kteří jsou v plnočasové službě nebo jsou ve službě vedle svého povolání.
Služba pro Ježíše a společenství s ním jsou naprosto dvě rozdílné skutečnosti.
Nic vnějšího nedělat, ztišit se (obrazně) u Ježíšových nohou – to může vypadat v západní kultuře, potrefené neustálou činností, jako lenošení.
„Sedět u nohou“ vyjadřuje učednictví nebo učení se.
Biblické učednictví je nepředstavitelné a nemožné bez osobního vztahu mistra s učedníkem. Biblické učednictví není zdaleka jen otázkou nabytí vědomostí, ale je to pozorování vzoru a napodobování mistra a rozhovor s ním. Pak tedy lépe chápeme Pána Ježíše, proč volbu Marie schvaluje a brání. Osobní společenství s Ježíšem umožňuje zúročit vzdělání, zabrání sklouznout do jakéhosi „akademického křesťanství“, tedy filozofie názoru bez důsledků pro praktický život.
Jsi zavalen prací pro Ježíše, takže nemáš čas na osobní společenství s Ním? Pak jsi v postoji Marty, který Pán Ježíš nechválí.
Důraz Pána Ježíše na správné seřazení hodnot
Domácnost Marty a Marie by nebyla útulná bez tvůrčí i každodenní obyčejné práce obou sester (i bratra Lazara). „Duch Písma“ nechválí lenost, lajdáctví a chytré vyhýbání se poctivé práci. Čteme to jak ve SZ (hlavně kniha Př: 6,6; 13,4; 15,19; 21,25; 24,30; Kaz 10,18), tak i v NZ: (Mt 25,26; Žd 6,12; Tt 1,12). Pán Ježíš Martu vyzývá, aby si správně seřadila hodnoty. Z kázání na hoře slyšíme z Ježíšových úst slova o tom, co má přednost, i když to na první pohled nevypadá důležitě. Pro nás, lidi zdeformované hříchem, nebývá správné seřazení hodnot jednoduché. Podvědomě dáváme přednost dosažení bližších cílů, cílů materiálních nebo cílů, které nesou uspokojení okamžitě. Ale i naše společnost dobře ví, že upřednostňování blízkých cílů je dětský způsob, přesto se velice často nedaří uspořádat priority z dlouhodobé perspektivy. (A vidíme to i v politice. Jak dlouho trvalo oddělení církve od státu, jaké problémy přináší realizace důchodové reformy, atd.)
Křesťané dobře vědí o důležitosti zdravého duchovního života a důležitosti duchovních principů, ale…. Praxe bývá obtížná, protože i u křesťanů hraje pokušení dosažení bližších cílů velkou roli.
(Já sám jsem např. v době aktivního odpočinku dělal něco manuálního, protože výsledky jsem viděl daleko daleko dřív, než třeba při práci s lidmi.)
Je ale krátkozraké životně důležité cíle pro jejich obtížnou a dlouhodobou dosažitelnost vypustit.
Je pošetilé upřednostnit snadné cíle kvůli tomu, že jsou snadné. (To se dělá např. s dětmi, aby neztratily zájem a udržely pozornost; pokud to dělají dospělí, není něco v pořádku; jsou asi „dětinští“.)
Pán Bůh nepodceňuje materiální zabezpečení života a nedělal to tedy ani Pán Ježíš. Myslím, že rád přijímal pohostinství v Betanii i jinde. On ale, když byl pokoušen, řekl, že „je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím." (Lukáš 4:4; srv. Dt 8,3) Pán Ježíš vyjádřil svůj vztah k materiálnímu zabezpečení života velice jednoduše: „Otec nebeský přece ví, že to všechno potřebujete.“ A dodal: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6,32+33
To vlastně už patří k tématu „Starosti“, což Pán Ježíš v odpovědi Martě také zmiňuje.
Je to vlastně kapitola sama pro sebe. Zde se jí dotýkáme jen letmo. Souvisí to s důvěrou, že Boží priority jsou správné a že je moudré se jich držet. Na to může ovšem přistoupit jen člověk, který nejen věří, že Bůh je a že se dává poznat těm, kteří jen hledají, ale že to milující nebeský Otec, který to s námi myslí dobře na každém kroku. K tomu posluchač potřebuje osobní důvěru. Tuto důvěru např. zkouší naše společnost přehnaným důrazem na materiální zabezpečení.
Ale je to i daleko víc jemnější a choulostivější skutečnost. Marta chce Ježíše uctít s péčí nejlepší hostitelky a Pán Ježíš jí musí říct něco, co bude těžce zpracovávat a co přispěje ještě víc k její sebelítosti: Nejen že pro tuto chvíli je dobře, že Marie poslouchá, ale vybrala si dokonce lépe: investuje do cíle, který vše přežije, investuje do něčeho, co nepřestane!! A ještě to má minimálně jeden dobrý „vedlejší produkt“: teď je v pohodě; netrápí se starostmi.
(Nemám rád lidi, kteří bývají tzv. „v pohodě“ a kolem nich se ostatní hroutí nebo dostávají infarkt. Mám teď na mysli tzv. „pohodáře“ tím nesprávným způsobem: měli něco udělat, ale kvůli lenosti to prostě neudělali a způsobili tak mnohým lidem velké komplikace.)
To jistě Pán Ježíš nemyslí, protože on byl skutečným služebníkem i tam, kde byl zcela nepochopen. Ale teď je u Marty a Marie čas na osobní společenství s Ježíšem. A je třeba zapojit vůli a dobře vybrat.
Pro osobní společenství s Kristem je třeba užívat to, co nám Stvořitel dal: rozum a vůli. Není třeba emoce umrtvit, ale dát pocitům, rozumu a vůli správné místo a správný hlas. Věřím, že v osobní společenství s Kristem má každá stránka naší osobnosti své místo. Boží slovo přichází do našeho myšlení a naše vůle má podle toho jednat; jsem hluboce přesvědčen, že pokud to bude v pořádku, i naše emoce si přijdou na své. Vždyť uspokojení s osobního společenství s Kristem je úžasné; přináší nám hluboký pokoj, citové naplnění, vědomí našeho osobního přijetí, a to dokonce i v tom, jací jsme s našimi chybami a nedostatky. Jakoby tu v pozadí byla nevyslovená otázka: Co chceš? Dobré ocenění za to, jak umíš něco udělat a přitom starosti a trápení; nebo pokoj, naplnění ze vztahu a ztišení?
Slovo poslání: Mt 6,33 + Filipským 4:6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
Požehnání: 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010