EN | CZ 

Kázání 2025-05-25 - Libuše Weinerová

08. Července 2025

Ex 15, 22 – 26: Jahve Rafa – Bůh, který uzdravuje

Milé sestry a milý bratři,

Když jsem zde naposledy kázala, mluvila jsem o jednom z Božích jmen, které máme v Bibli. Dneska bych ráda pokračovala.

Bible je plná velkých slov, zaslíbení, která platí pro nás stejně jako Izrael. Dnes bych se zastavila nad slovy: „Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“

Bůh je velký lékař, který drží nepřetržitě ve dne a v noci pohotovost. Ordinuje dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu a nemusíme se u něj dopředu objednávat a ani čekat několik týdnů, kdy si na nás udělá čas. Je připraven uzdravit a vyslechnout nás tady a teď. A někdy dokáže uzdravit i z věcí, s kterými si neví rady ani zkušení lékaři. Ale nechci dneska mluvit jen o fyzickém uzdravení. Klasická medicína dokáže také zázraky a někdy nám právě Bůh posílá do cesty medicínu a lékaře, aby nás zbavila nemoci.

Dneska bych chtěla mluvit o tom, co třeba na první pohled není vidět. Ale, co nás může bolet stejně jako nějaké vnější zranění. A tím jsou různá vnitřní zranění. A na ty vnitřní zranění je právě Bůh specialista. A někdy nás to vnitřní zranění může více paralyzovat a omezovat než to vnější. Ty vnitřní zranění nejsou vidět, nemusí nás třeba ani vůbec bolet a třeba o nich ani nemusíme vědět. Může se třeba jednat o zranění z našeho prenatálního věku, kdy se třeba něco dotklo naší maminky, třeba ji mohl někdo ublížit, a to se mohlo dotknout i nás a my o tom nemusíme vůbec vědět. Nebo se něco mohlo stát při porodu, něco se nás třeba dotklo a naši rodiče si to také nemusí uvědomovat. Nebo jsme třeba jako děti nedostali to, co jsme potřebovali. Nebo se nás mohlo dotknout chování druhých. To všechno nás mohlo naše srdce opravdu zranit. A my si to právě často vůbec nemusíme uvědomovat. Mohli jsme si v našem srdci vytvořit určité bariéry, mechanismy, nebo i slova, kterými se bráníme a někdy i blokujeme vůči ostatním. Jsou to takové obrané mechanismy, které můžeme vidět třeba i u zvířat.

Zvíře, když se něčeho bojí nebo lekne nebo něco na něj něco zaútočí, začne nějak reagovat, buď uteče, nebo strčí hlavu do písku, nebo se schová do krunýře, do svého bezpečí, a nebo začne útočit. A tak to děláme i my lidé. Taky, když na nás a na naše zranění něco začne útočit máme vybudované mechanismy, kterými se bráníme. To nemusí být hned špatné, ale taky může. To naše zranění, jizva na srdci nám může opravdu bránit třeba i žít opravdové vztahy. Může nám bránit, abychom se třeba druhému otevřeli. Může to mít na nás větší vliv, než si sami uvědomujeme. A sami tyto zranění v nás nevyléčíme a často ani neodhalíme. A v tom je velká úloha Boha. On je opravdu připraven nás uzdravit.

Míst o Božím uzdravení je v Bibli hodně. Často se jedná právě o ty fyzické uzdravení. Bůh je opravdu lékař. Bůh o sobě říká: Jsem, který jsem. Já jsem Hospodin, který tě uzdravuje. Já Hospodin se neměním.

Ráda bych teď trošku více mluvila o příběhu, který tomuto jménu dal vzniknout. Ocitáme se na poušti, chvíli poté, co Mojžíš převedl Izrael přes vody Rákosového moře. Izraelský lid mohl na vlastní oči vidět, co všechno Hospodin skrze Mojžíše vykonal. Byly to ohromné věci. Izraelci mohli poznat Boží moc. Poznali, že Bůh tu je a je mocný. Hospodin jim už od Egypta dokazoval, že On je opravdu tím živým Bohem, na kterého nikdo a nic nemá. A aby to opravdu dokázal, skoro bychom mohli říct, škodil Egyptu. Obyčejní Egypťané na tom, kvůli Jeho skutkům, nebyli dobře. Stíhalo je jedno neštěstí za druhým. Asi i oni reptali a protestovali. Chtěli vědět, proč to způsobil. Asi to tak my lidé máme ve zvyku, že si tak pořád reptáme a na něco si stěžujeme.

Ale Izraelského lidu se netýkala asi jedna z těch pohrom. Bůh je ochraňoval, ujímal se jich. Byl s nimi. Chtěl jim připomenout, že on je opravdu Bůh jejich otců, že je ten, který byl, je a bude. Je neměnný. Není to tak, že by je z Izraele přivedl do Egypta a tam na ně zapomněl. Opatruje je. A v pravý čas jim poslal vysvoboditele. Na svém velkém útěku uviděli velké věci a nyní nastává čas, aby si mohli znovu uvědomit, že Hospodin je s nimi, že opravdu má jejich život pevně v rukou.

Na tomto místě zažil izraelský lid první zklamání. Po slavném vítězství nad egyptskou armádou, která pronásledovala Izraelce a byla zničena, když Hospodin učinil zázrak s rozdělením Rudého moře, čekala lid Izraele třídenní cesta po rozpálené poušti Šúr. Když na třetí den vyčerpaní a žízniví dorazili do oázy v Maře, jistě se všichni těšili na občerstvení a oddych. Skutečnost, že voda, kterou nalezli, se nedala pít, pro ně musela být velmi frustrující. Podle Písma začal lid reptat proti Mojžíšovi. Ten tuto situaci řešil jediným možným způsobem: volal k Bohu. Hospodin mu ukázal jednoduché řešení – dřevo, které hodil do vody, a ta potom zesládla. Lid se napil a Bůh se jim zjevil jako ten, kdo je uzdravuje, jejich Lékař.

To, že tím jednoduchým řešením na kritickou situaci byl kus dřeva, v sobě skrývá hluboký symbolický význam. Hebrejský výraz, který je zde použit je éc a znamená buď „strom“ nebo „dřevo“. Všechny lidské problémy začaly prostřednictvím jednoho „dřeva“, kterým byl „strom poznání dobra a zla“. To, že z něho lidé jedli, je uvrhlo do hříchu se všemi jeho následky.

Na druhé straně to bylo opět dřevo, tentokrát dřevo Kristova kříže, na kterém byla přinesena ta nejvyšší oběť, když byla prolita nevinná krev Božího Syna. Ježíš, když chodil po této zemi uzdravil každou nemoc a každý neduh. Dotýkal se lidských životů, přijímal ty, které druzí odvrhli. Dával lidem naději. Skrze uzdravení je i navracel do společnosti, do vztahů s jejich blízkými. Nemoc nás právě často od ostatních nějak izoluje, ale Ježíš uzdravuje, abychom mohli žít ve vztazích. Člověk nemá být sám. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, stvořil je, aby mohli navzájem sdílet svůj život. A Bůh si přeje, abychom byli zdraví, aby nám nic nebránilo žít opravdový život sním, s ostatními, ale i se sebou samými.

O Ježíši jako o Mesiáše píše Izajáš, že bere na sebe naše slabosti a nemoci, sám je nese. Izajáš dává Mesiášovu oběť do zřejmé souvislosti s uzdravením. Uzdravování můžeme chápat jako součást jeho zástupného utrpení. Uzdravováním Ježíš vyjadřuje své poslání. On vzal na sebe opravdu naše bolesti, starosti, naše jizvy na srdci. Všechny tyto neduhy, i ty neviditelné, uzdravil svojí krví. Z jeho ran tekla krev a tato krev má ohromnou moc nás uzdravit. Ježíšova smrt, jeho krev dává naději všem, které něco trápí. A Ježíš přišel proto, aby uzdravil každé zraněné srdce.

Někdy to tak je, že naše tělo odráží to, co se děje uvnitř nás. Ježíš chce napravit celý náš život, každou buňku našeho těla, aby nám nic nebránilo žít život v plnosti. I skrze uzdravení, chce do našeho života přinést pokoj. A pokoj nám pak pomáhá, abychom se nemuseli bát a naše srdce se nechvělo a neděsilo.

Ráda bych zakončila modlitbou od Vojtěcha Kodeta:

Pane Ježíši, ty jsi přišel kvůli tomu, abys uzdravil zraněná a trýzněná lidská srdce. Prosím tě tedy o uzdravení ran, které v mém srdci působí úzkost a nepokoj.

Prosím tě, abys vstoupil do mého života a uzdravil mě z psychických traumat, které mě postihly v dětství a ze všech zranění, která mi byla způsobena v průběhu celého života.

Pane Ježíši, ty znáš mé těžkosti. Všechny je vkládám do tvého Srdce, které je Srdcem Dobrého Pastýře. Prosím tě a dovolávám se přitom tvé velké rány, otevřené ve tvém Srdci, abys uzdravil malé rány mého srdce.

Uzdrav rány mých vzpomínek, aby mi nic z toho, co se mi stalo, nepůsobilo žádné utrpení, úzkost a neklid. Uzdrav, Pane, všechna zranění, která se v mém životě stala příčinou hříchu. Chci odpustit všem lidem, kteří mě zranili. Shlédni na ta vnitřní zranění, která mě činí neschopným odpustit. Ty, který jsi přišel léčit ztrápená srdce, uzdrav mé srdce.

Uzdrav, Pane Ježíši, má vnitřní zranění, která jsou příčinou fyzických nemocí. Dávám ti své srdce a celé své tělo. Přijmi je, Pane, a očisti.

Amen

Slovo na cestu: Jn 14, 27: Pokoj vám zanechávám…

Hospodin je váš ochránce, stín po vaší pravici.

Věřte: nezaspí ten, jenž o vás má starost a péči.

Nedopustí, aby vás zničilo to,

co člověka ohrožuje, když svítí slunce,

ani to, co za noci, když vyjde měsíc.

Vždyť váš život Hospodin chrání od zla

- tak je tomu od počátku, kdy jsme ještě ani nebyli,

až do posledního dechu, ba i potom.

Milost a pokoj Boží ať vás provázejí, kamkoli půjdete.

Amen.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2025 ECM Plzeň 1 - Lochotín