EN | CZ 

Kázání 2025-07-06 - Pavel Kuchynka

07. Července 2025

Ga 6, 1-5

Zákon Kristův: Když nám velí láska

(6.7. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves a Horšovský Týn)

Občas se i v církvi stáváme svědky provinění druhých, neboť přijetím Krista se z nás nestali dokonalí lidé. Provinění druhých, kterých jsme svědky, jsou situace, které vždy volají po naší odezvě. Po odezvě, která slovy apoštola může být naplněním Kristova zákona. Ale také nemusí. Vše záleží na tom, jestli se necháme vést Duchem anebo svým egem. Jestli budeme druhého s láskyplným zájmem pozvedat, anebo s povýšeným pohledem samospravedlivě soudit a srážet. Slova apoštola Pavla zároveň ukazují, jak důležité naše vztahy jsou. Právě v nich se nejlépe ukazuje, kolik místa má v našem životě Pán. Nakolik mu patříme. Co si o sobě a druhých myslíme. Nakolik je naše společenství společenstvím skutečné vzájemnosti – vzájemné podpory a služby.

-----

Tak tedy: Co pro mě znamená pád mého bratra nebo sestry? Co se ve mně ozve: Láskyplný zájem nebo povýšený soud? Snad ani není třeba říct, co je projevem toho, že jsem vedený Duchem, a co je projevem pyšného lidského ega. Duch pozvedá a napravuje – pomáhá návratu na cestu života. Ego sráží a odepisuje.

Existují situace, kdy jsem však obětí provinění druhého já sám. To je trochu jiná káva. Reagovat kristovským způsobem pak totiž může znamenat, že v takové situaci unesu křivdu, protože je to způsob, jak zabránit sváru. Ano i tak může vypadat nesení břemene druhých. Platí to samozřejmě pro případ, kdy provinění někoho druhého vůči mně, nemá destruktivní dopad na život ještě někoho dalšího.

Abychom si však byli jistí, že náš postoj je postojem vedeným Duchem, Pavel řekne, že se to projeví v tom, jak s druhým jednáme. Řekne, že pokud jsme vedení Duchem, budeme s druhým/s provinilým jednat mírně. A to budeme, když si budeme plně vědomi toho, že i my často selháváme, že nejsme dokonalí. Nezapomene ale připojit varování. Buďte mírní ve svém jednání s těmi, kdo selhali. Vůči tomu, čemu podlehli, však buďte ve střehu, nebo raději buďte velmi obezřetní a rozhodní. Nezadejte si s tím.

Unést a nést selhání druhých není snadné. Je to ale božské. Právě to pro nás udělal Pán, když kvůli nám zaplatil za naše viny na kříži. Když se postavíme vedle toho, kdo se provinil, je to projev Boží lásky, která neumí být lhostejná k nesnázi nebo ke zničující situaci člověka. Pavel říká, že láska umí rozpoznat neúnosnost zdrcující tíhy takové situace. Mluví o břemeni, na které člověk nemá zůstat sám. Mluví o Božím řešení – o pomoci, kterou chce provinilým nabídnout prostřednictvím láskyplného zájmu svých dětí.

Takový zájem – pokud je opravdu láskyplný – má samozřejmě i své meze. Pomoc pro zvládnutí důsledků provinění, skutečná láska druhému samozřejmě nevnucuje. Láska pomoc nabídne. Nabídne druhému vyslechnutí, aby mohla nabídnout i praktickou a účinnou pomoc.

Už jsme zmínili Pavlovo varování před podlehnutím stejnému svodu, kterému podlehl bratr nebo sestra. Nesmíme však přeslechnout Pavlovo varování před mnohem více záludným pokušením: Před povýšeným pohledem vůči tomu, kdo selhal. V pozadí takového pohledu se vždy skrývá iluze o vlastních kvalitách. Ano, Pavel nás varuje před iluzí o tom, že jsme něco víc. (Něco takového by se mně – chvála Bohu – nikdy stát nemohlo. Známe odstrašující farizejskou modlitbu z Ježíšova podobenství: „Děkuji ti Bože, že nejsem jako …“ ) Pavel nám říká, že s takovým břemenem pýchy určitě nechceme jednoho dne stát před Pánem, který se obětoval pro spásu nás všech. Je to břemeno, které znehodnocuje jakoukoli naši snahu pomoci druhému. S jistotou nás staví mi zákon Kristův.

Proto slyšíme naléhavou apoštolovu výzvu, abychom zkoumali své vlastní jednání. Ano, s břemenem pýchy se potřebujeme a můžeme úspěšně vypořádat. A existuje spolehlivý způsob. Když budu navzdory chybám a hříšnému jednání svého bratra nebo sestry, děkovat za dar jeho/jejího života Bohu. Když se vedle něho/ní budu stavět v přímluvných modlitbách a budu prosit o milost ke změně, o světlo. A to i v případě, že o to třeba nestojí.

Pokud se vedle druhého postavíme v modlitbách, pak je velmi pravděpodobné, že se nám dříve nebo později nabídne chvíle, kdy se vedle něho budeme moci postavit také s konkrétní nabídkou pomoci, kterou nám pro něho daruje Pán. Právě v modlitbách se rodí pomoc v duchu mírnosti. Pomoc plná milosrdného zájmu, kterou druzí dokáží snadněji přijmout. Když se za druhého přimlouváme, Boží láska se vlévá tam, kam je třeba. Pracuje v srdci toho druhého. Ale vždycky proměňuje a připravuje také – nebo především – nás samotné. Díky tomu se v Boží lásce stáváme jistými a odvážnými pro danou situaci.

Boží láska věří těm nejlepším referencím o druhých a nepřikládá význam nepříznivým a nezaručeným zprávám – nedává prostor domněnkám. Když vidí selhání a provinění, nesoudí. Vždyť neví, co druhého přimělo k jeho činům. Proč podlehl. Láska se modlí a má naději, že se otevřou Boží zdroje lásky, světla a moudrosti. Láska projeví zájem s touhou poskytnout potřebnou podporu. Každopádně pokud někdo přichází za druhým, aby ho napomenul, bez toho, že by se mu zároveň srdce svíralo bolestí, ví o golgotské lásce Krista jen velmi málo. A jen těžko může být v té chvíli jejím nástrojem.

Napomínání a kárání našich bratrů a sester je jeden z nejobtížnějších úkolů. Mnohem snadnější je dělat, že jejich provinění nevidíme. Nejhorší je pak to, když o jejich provinění nepromluvíme s nimi, ale s někým jiným. Jestli se bojím říct druhému pravdu ze strachu, že ztratím pověst laskavého člověka, nebo dávám přednost svému dobrému jménu před tím, co by druhému přineslo potřebnou pomoc, pak nemůže být řeč o tom, že v mém životě vládne golgotská láska.

Pavel nás jednoznačně vyzývá k aktivní láskyplné bratrské vzájemnosti. Tím vědomě nebo nevědomě připomíná otázku, kterou s hořkostí a vzpurným srdcem vyslovil v příběhu bratrovraždy Kain: "Copak jsem strážcem svého bratra?" A Pavel nás zve k odpovědi lidí, kteří znají Zákon Kristův – kteří ví, co to znamená, když ve vztahu k druhým velí skutečná láska. Odpovědí lásky jsou slova: "Ano, v Kristu jsem strážcem svého bratra." A pokud je to odpověď pravdivá, pak nikdy nezůstane jen u slov. Pak přijdou i láskyplné činy pro dobro mého bratra. Přijdou projevy skutečného zájmu: "Jsem tady. Chceš si o tom promluvit? Chci vědět, jak bych Ti mohl pomoct."

Duch svatý nás vede k tomu, abychom se postavili po boku provinilého. Jeho hřích na sebe vzít nemůžeme. Nemůžeme ho nějak odčinit. Ani nemusíme. To už pro něj přeci udělal Pán. To, co však můžeme a máme, je nabídka, že s ním poneseme důsledky jeho provinění. Tedy, že ho v tom nenecháme.

Kdokoli v takové situaci poslechne Ducha Kristova, brzy zjistí, že břemeno, které je pro provinilého neúnosné a zdrcující, není zdrcující a neúnosné pro toho, kdo ho pomáhá nést. Možná při tom občas pocítíme únavu. Zároveň však poznáme naplňující Pánovu přítomnost. Mnozí, kdo nesou břemena druhých často mluví také o osvobozující zkušenosti, kdy jejich vlastní životní břemena ztrácejí svoji tíhu. Snad i proto, že od nich mohou díky kristovské službě druhým, získat potřebný odstup. Většina mluví o tom, že nesení břemen druhých přineslo nové požehnání jim samým. (Někdo to přirovnal ke kristovskému Archimédovu zákonu: kdy mé vlastní břemeno je nadlehčováno silou, kterou na mě působí břemeno bližního, které mu pomáhám nést.)

-----

Když nás apoštol vyzývá, abychom provinilé přiváděli na pravou cestu jako ti, kteří jsou vedeni Duchem svatým, není to výzva jen pro mimořádně obdarované. Je to výzva nám všem. Výzva postavit se po boku těch, kterým chce svou pomoc nabídnout Pán. Kdykoli poslechneme, poznáme, že vedle nás stojí Kristus a dává nám vše, co je třeba. Vše, co je třeba, abychom dokázali nést jejich zničující břemena a naplnili zákon Kristův – abychom druhé milovali tak, jak je miluje Pán. Amen

Slovo na cestu: Mt 18,14

Požehnání: 2Te 2,16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2025 ECM Plzeň 1 - Lochotín