- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-06-22 - Pavel Kuchynka
25. Června 2025
Lk 8, 26-39
Přijatelná zpráva pro lidi, kteří Ježíše posílají pryč
(22.6. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves a Horšovský Týn)
Existuje mnoho způsobů, jak člověk může ztratit svoji lidskou důstojnost. Velmi často bývá společným jmenovatelem věcí, které člověka zbavují jeho lidské důstojnosti, jeho sebezničující, nutkavé jednání a ztráta vnitřní svobody. Možná i nám někdy připadá, že žijeme v gerasenské krajině plné pochybných žádostí, kde má vepřové větší cenu než lidská svoboda. Nepochybuji však, že i do té naší Gerasy zaznívá nabídka toho, který chce všem darovat ztracenou svobodu a důstojnost. Ani zde však Ježíš nikomu nic nenutí. Ale i zde má své posly, díky nimž se ona osvobozující nabídka stává přijatelnou i pro ty, kteří Ježíše posílají pryč.
-----
Krajina gerasenská – byla evidentně vzdorovitá vůči Bohu. Bylo to pohanské území. Ve jménu Gerasa lze zaslechnout dva významy, které nám o této krajině a jejích obyvatelích hodně naznačují. Gerasenský znamená obehnaný zdí ale také zahnaný nebo vyhnaný – ve smyslu ze zaslíbené země vyhnaný. To, že tehdy Ježíš zamířil právě sem, bylo jakousi předzvěstí, že i jeho učedníci později půjdou v jeho šlépějích – tedy mezi pohany.
Když se učedníci přeplavili s Ježíšem do Gerasenské krajiny, první, co uviděli, bylo ono zoufalství muže, který ztratil schopnost sebeovládání. Člověka, který vlastně žil jako zvíře. Byl nahý a přespával v hrobech. Ztratil své místo ve společnosti. Mám za to, že učedníci to celé sledovali tak, že se Ježíšovi dívali přes ramena. A byli určitě rádi, že mezi nimi a tím posedlým mužem stojí Pán.
To, co však měli před očima především, byla Ježíšova touha po záchraně tohoto muže. Došlo jim, že Ježíš je na toto místo přivedl zcela záměrně. Viděli Ježíše, který opět překročil hranice oddělující svět Židů a pohanů, ale také hranice strachu, předsudků a lhostejnosti ("Proč si komplikovat život. Vždyť nám můžou bejt ukradení.") A i když tato návštěva u gerasenských netrvala moc dlouho – protože ti v Ježíšovi vnímali hrozbu – učedníci viděli, že Ježíš těmto lidem přeci jen něco nabídl. Bylo to do očí bijící svědectví onoho muže, kterému se změnil život. Bylo to nepřehlédnutelné svědectví o přicházejícím Božím království.
Možná to v nás vyvolává otázku: Z čeho Ježíš vysvobodil mě; v čem jsem teď v Kristu svobodnější a co to pro mě znamená; jak se to projevuje? Pro někoho jiného to zas může být výzva, aby si uvědomil, kde mu skutečná svoboda ještě chybí – kde je něčím ovládán a vláčen. Odpověď na první otázku je pozváním k vděčnosti. Odpověď na druhou otázku je výzvou, aby si člověk nechal pomoct v tom, na co sám nestačí. Jenže tomu musí předejít poznání a uznání své nesvobody a neschopnosti s tím něco udělat. A právě proto, že člověk váhá, některé věci zajdou příliš daleko. Pokud člověk dostatečně dlouho žije ve lži a opakuje své destruktivní chování, vzniká v jeho myšlení jakási pevnost plná vzdoru. A jeho chování se stává nutkavým. Potřebuje být rozvázán mocí Ježíše, před kterým je i sebesilnější démonická moc naprosto bezmocná.
Démoni v onom posedlém člověku – na rozdíl od místních lidí – věděli, kdo Ježíš je. Věděli, že je Synem Boha nejvyššího, kterého musí poslechnout. Vidíme, jak posedlý muž s křikem padl k Ježíšovým nohám. Ukázalo se, že i mocné démonické síly, které v něm působily, vůči Kristu nic nezmůžou. Kristus je pro ně hrozbou, které nedokáží vzdorovat. Ano, plně zotročily onoho muže. Ale i když jich bylo velké množství (legie – tedy tisíce), před Kristovou mocí obstát nemohly. Pouze Ježíše žádají, aby je neuvrhnul do pekelné propasti, kde by zůstaly už trvale uvězněné.
Ježíš jim dovolil vstoupit do velikého stáda prasat, které se okamžitě rozeběhlo a zřítilo do jezera a utopilo se. Byl to hrozný a odstrašující obraz konce démonické posedlosti. Pasáci prasat běželi všem oznámit, co hrozného se stalo s prasaty.
Majitelé vepřů a jistě i mnozí další přišli, aby zjistili, co se stalo. Skutečně prasata byla fuč. To jediné, co měli před očima, byl muž, kterého vídali nahého, a který občas děsně vyváděl. A to tak, že ho raději spoutávali řetězy. Marně. Vždycky je nakonec zpřetrhal. Jenomže tenhle muž byl teď oblečený, klidně seděl u nohou jiného muže a poslouchal, co mu říká. Viděli v něm žáka u nohou svého Mistra. Chtěli bychom se dočíst, jak nad tím užasli, pocítili vděčnost a úlevu. Ale nic z toho se v nich neodehrálo. Naopak, gerasenští propadli zděšení. Rychle jim došlo, že ten muž, který promlouval k tomu, kterého znali jako posedlého, vládne obrovskou mocí. Mocí, kterou si dokáže vše podmanit. Tedy opravdu všechno.
Prosili Ježíše, aby je nechal být. Zřejmě stejnými slovy jako ty démonické síly. "Co je ti po nás ...?!" Prosili ho, aby mezi nimi už nic nepodnikal. Zřejmě se báli, že by jim rozbil jejich životy a možná je připravil o majetek – o další prasata. Z této reakce je celkem jasné, že obyvatelé té vzdorovité krajiny chtěli i nadále žít nerušeně po svém. I když jejich život v mnoha ohledech nebyl úplně ideální, byl pro ně něčím, co znali – v čem vnímali jakousi jistotu.
Ježíš od nich tedy beze slova odchází. Pouze jeden z nich chtěl zůstat Ježíšovi nablízku. Ten vysvobozený. Chtěl jít s ním. Pán mu to nedovolil. Měl pro něj jiné poslání. Jaké? Být mezi gerasenskými svědkem o tom, co pro něj udělal Bůh – co pro něj udělal Ježíš. Tak šel a zvěstoval to po celém městě. Byl svědectvím o Boží moci a zájmu, kterému šlo jen stěží vzdorovat. Byl vlastně prvním poslem Božího království mezi svými pohanskými krajany. A nepochybně některé gerasenské postupně zbavil strachu z Ježíše. Byl hmatatelným svědectvím o tom, že ten mocný Ježíš, který měl na svědomí úhyn tisíců prasat, přináší nabídku záchrany a skutečné životní svobody opravdu všem. Tedy všem, kdo ho neodmítají. Onen vysvobozený muž se tak stal součástí vítězné bitvy, která se odehrávala v srdcích jeho krajanů.
Takovým autentickým svědectvím můžeme být pro druhé i my. Kdykoli můžeme sdílet svoji naději – svůj příběh osvobození a daru nového života. Kdykoli k tomu mám příležitost, nezamlčuji před druhými, čeho všeho jsem se obával, co mě to stálo. Nic ve svém příběhu nevylepšuji. To ničemu nepomáhá. Naopak. Autentickému svědectví lze totiž jen stěží vzdorovat. Zachráněný, osvobozený člověk má tedy ten nejlepší předpoklad být poslem Zachránce Ježíše – viditelnou zprávou o naději.
Pán nás nechává žít před očima druhých. Lidé žijící v naší blízkosti po nějaké době poznají, jestli jen něco předstíráme, anebo takovými opravdu jsme. Přitom nejde o naši dokonalost. Jde o Pánovu lásku a moc, která proměňuje naše jednání a projevuje se právě v našich slabostech. Neviditelný Pán pak ukazuje druhým svoji tvář v naší tváři. To, když se na druhé dívá našima očima a mluví s nimi našimi ústy.
Někteří lidé kolem nás už možná dávno touží po změně. To není zas tak těžké rozpoznat. Kdykoli s námi někdo sdílí své obavy nebo strach – smíme slyšet volání po změně. Tehdy jsou jen krůček od toho, aby poznali Ježíšovu osvobozující moc. A i když u nich narazíme na odpor vůči Kristu, máme k dispozici mocnou zbraň: přímluvné modlitby. Přímluvné modlitby za odstranění konkrétních překážek jsou většinou tím nejvíc žádoucím projevem Božího království, který nám Pán svěřuje v zápase za lidskou svobodu a důstojnost. Díky nim se naše svědectví a zpráva o záchraně v Kristu stává zprávou přijatelnou i pro ty, kteří Ježíše zarputile posílají pryč. Jen musíme vědět, že je to proces, který v některých případech může trvat hodně dlouho.
-----
Důvěřujme Pánu, když nás posílá, abychom s druhými, kteří jsou připraveni slyšet, sdíleli svoji naději. A pokud si stále říkáte, že něco takového nedokážete, Pán říká, že dokážete. Tak pojďme a řekněme jim, co pro nás udělal a kým pro nás je. Nechme promlouvat svou vděčnost vůči Pánu. A nechme se v tom vést Ježíšovou láskou a zájmem o druhé. Buďme pro ně přijatelnou zprávou o skutečné naději. Amen
Slovo na cestu: Lk 8, 39a
Požehnání: Ž 67, 2-3
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010