- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-06-08 - Petr Vaďura
17. Června 2025
Duch svatý – Paraklét (zastánce).
pneumatologie janovská
Petr Vaďura Plzeň 8.6.2025
Křty na Košuteckém jezírku.
V dnešních čteních se míchají dvě novozákonní tradice, obsahující dvě různé pneumatologie. Tedy učení o Duchu svatém. První je lukášovská a druhá janovská. Jelikož text z Janova evangelia tvoří páteř našich úvah, budu se držet pneumatologie janovské. Ta lukášovská je totiž obecně známější.
V našem úryvku Ježíš mluví o Duchu svatém jako o Paraklétovi a pak jako o Duchu pravdy. Klíčová je pasáž ve verších J 14:15 - 17 „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání, a já požádám Otce a on vám dá jiného Parakléta, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
Uvedený text se netýká jen učedníků, nýbrž i nás. Ve J 14:12 verši Ježíš mluví o těch „… Kdo věří ve mne, …“ Je to tedy univerzální text určený všem generacím věřících v Krista. Stejným směrem ukazuje zaslíbení: J 14:14 Budete-li mne o něco prosit v mém jménu já to učiním. Prosit v Ježíšově jménu znamená na jeho místě, jako by o to prosil sám Ježíš. To se opět týká všech, kteří pochopili a zvnitřnili Ježíšovu lásku k člověku, tedy i nás. Jestliže Ježíš tedy říká: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání,“ říká to nám. Čtenář Janova evangelia ví, že když zde Ježíš mluví o přikázání, má na mysli „nové přikázání“: J 13:34 „…abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“.
Co je tou láskou? Je jí vzájemná pomoc, trpělivé snášení druhého, respekt k jeho jedinečnému životnímu příběhu.
A kdy jsme s jeho láskou v „rozporu“? V církvi je to tehdy, když se křesťané špehují, berou si soukromí, šmírují druhého, s kým spí nebo nespí, dovolují si napomínat se, s kým kdo má chodit, koho si brát, když jeden druhým manipulují vyvolávají v druhých pocit viny, když mezi nimi bují elitářství a oni se dělí na duchovní a neduchovní, když se dívají skrz prsty na ty, kdo mají jiný pohled na modlitbu v jazycích, nebo kdo neprožívají duchovní vytržení. Mezi takovými lidmi není Kristova láska.
Naše sbory se musí pokorně vracet třeba jen ke slušnosti a učit se, že jsou věci, které se druhým neříkají, protože je to netaktní, že o určité věci se nesmíme zajímat, protože mi do toho nic není, a že sdělovat druhým nějaké skutečnosti, které oni sami o sobě veřejně nesdělují, je pomluva. Znamená to, že jen když druhé bereme se vší úctou a respektem k jejich jedinečnosti, jedinečnosti jejich životního stylu i způsobu jejich vztahování se k Bohu, dostáváme od Ježíše a Otce onoho Parakléta. V něm je s námi Ježíš po své vzkříšení nově přítomný.
Slovo Paraklét se překládá slovy utěšitel, přímluvce, zastánce. To zastánce se zdá být nejvýstižnější, protože Paraklét se ujímá díla, které na zemi konal Ježíš. To spočívalo v tom, že se ujímal a zastával těch, za nimiž přišel. Byl jim svědkem o Bohu a přijímal je jako ty, které mu Bůh svěřil do péče. Tohle dělá teď Paraklét prostřednictvím naším, a proto je podmínkou jeho přijetí ona vzájemná láska. Působení Parakléta v nás je obráceno k lidem v církvi i kolem nás. Paraklét nezastupuje lidi před Bohem, proto překlad přímluvce není vhodný. Před Bohem nás zastupuje Ježíš. Paraklét zastupuje Boha před světem, vydává o Bohu svědectví a uvádí člověka do pravdy. A jak člověk s Parklétem naváže kontakt? Je to záležitost vnímavosti k Božímu jednání a poznání Boha v jeho lásce a skrze lásku. Zda máme Ducha nepoznáme podle pocitu nebo podle toho, zda se modlíme v jazycích. Ty indicie jsou jiné. Můžu se ptát: „Poznal jsem Boha jako toho, kdo miluje svět? Poznal jsem jeho touhu po každém člověku bez ohledu na jeho původ, rasu, náboženskou příslušnost, vztahovou orientaci, politické přesvědčení? Toužím, i já, po tom odpouštět lidem jejich hříchy a nejen ty, jimiž se provinili proti mně? Neposuzovat životní styl druhých, neregistrovat a neevidovat jejich hříchy? Jsem ochoten potlačit své pravdy, abych mohl najít cestu k srdci druhého člověka? Jsem ochoten snášet vedle sebe druhého člověka bez ohledu na to jaký je, zda vede či nevede morální život nebo zda souhlasí či nesouhlasí s mým pohledem na svět?“
Těch otázek je řada a při přemýšlení nad janovským Ježíšem přijdeme i na další. Když promyslíme, zda jsme ochotni žít a jednat a mluvit v Ježíšově Duchu, pak snadnou onoho Parakléta, Ducha pravdy přijmeme. A On Duch svatý, nás pak bude učit, jak zvládat vztahy v rodině, v práci, jak se chovat k lidem, co jsou na dně. Jak přijímat ponižování a osočování od druhých, jak snášet bolest a utrpení. Součástí života s Paraklétem je totiž také nesení Kristova kříže. Vždyť kdyby na Kristově cestě od Otce k otci nebyl kříž, nikdo z nás by Ducha pravdy nikdy nemohl dostat.
Dnes budeme křtít Martina a Evu. Moc vám oběma přeju, abyste přijali toho Parakléta, Ducha pravdy, o němž Kristus mluvil. Zjeví vám vše důležité a pomůže vám modlit se tak, aby vaše modlitby byly vyslyšeny. Vězte však, že bez úsilí odpouštět druhým a přijímat je jako bratry a sestry, zůstanete ducha-prázdní. A dejte si pozor na duchovní zkratky. Vězte, že křesťanská zralost se stejně jako lidská zralost nedá urychlit.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010