- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-05-11 - Pavel Kuchynka
15. Května 2025
J 10, 22-30
Víra, která přináší život
(11.5. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves a Horšovský Týn)
Ježíš se s velkým klidem prochází v podloubí Šalomounova sloupoví, které bylo součástí komplexu jeruzalémského chrámu. Jako by se procházel ve svém vlastním domě. Je čas svátku Chanuka, kdy si Židé připomínají událost znovu posvěcení chrámu, ke které došlo v roce 164 př. n. l., když Juda Makabejský vedl vítězné povstání Izraele. Mnozí tohoto Judu vnímali jako Mesiáše. Teď je na scéně veřejného života Ježíš Nazaretský, o kterém mnozí také smýšlejí jako o Mesiáši. Náhle ho doslova obklíčí představitelé Židů a začnou na něj dotírat s otázkami ohledně jeho mesiášství. Slova, která zde zazní, vlastně prozrazují, že pravda o Ježíšovi – o jeho identitě – je pro nás dosažitelná. Žel člověk může být velmi zaslepený. Celý příběh však zároveň prozrazuje, jak se víra v Ježíše Mesiáše rodí a dává život.
-----
Nikdo, nikdy nemluvil a nejednal tak jako Ježíš. Tuhle skutečnost si uvědomovali všichni, kteří se s ním tehdy potkali. A nějakým způsobem to můžou vnímat všichni, kdo se začtou do evangelií. (?) Proč ale mnozí nevidí, že před sebou mají Syna živého Boha? Nemám ambici nabídnout úplnou odpověď. Snad jen několik podnětů k pravdivému nahlédnutí a přehodnocení našich vlastních postojů.
Židé, kteří Ježíše obklíčili v nádvoří chrámu zřejmě měli celkem jasnou představu o tom, jaký by měl být, a jak by měl jednat Mesiáš. A Ježíš ji evidentně tak úplně nesplňoval. Mnozí lidé zkrátka přesně ví, jak by měl Boží Syn a Pán jednat. Jak by se měl dát poznat, jak by měl nastolit spravedlivé poměry na světě a vyřešit problémy lidstva. Pro mnohé je Ježíš evangelií někým, s kým nechtějí marnit svůj drahocenný čas. Mnozí jsou vůči tomu, co nabízí zarytými skeptiky a pochybovači. Je to pro ně jen starý příběh bez reálného dopadu pro současnost. Mnozí jsou plní obav.
Mezi lidmi panuje obava z nereálnosti. Člověk nechce vypadat naivně a hloupě. Nechce svůj život opírat o vymyšlené báje. A tak mnozí zarytě hájí své realistické pojetí života, i když je to často velmi iluzorní postoj. Vždyť o čem můžeme prohlásit, že to máme pevně pod kontrolou? Jak často lidé mluví o štěstí a smůle nebo nespravedlnosti života?! Není to snad projev jistého druhu víry v něco, co nás převyšuje? Mám za to, že jistý druh víry je. Ale bez sebevydání vůči Bohu.
Mezi lidmi panuje také obava z možných ztrát. Jakých? To, čeho se lidé nejvíce bojí je ztráta zdraví, svých blízkých, přátel, dobré práce, majetku. Ale často je to tak, že díky snaze o sebe zajištění, a snaze si život užít, to člověka vede k tomu, že o ty opravdu důležité věci přichází. Kolik toho míjíme a ztrácíme, když člověk usilovně zachraňuje sebe a není schopen rozpoznat nabídku záchrany, kterou mu dává Bůh v novém životě.
No, a pak tu jsou i obavy z jistých nároků. (?) Jakých? Z těch, které jsou spojené s klamnými představami o tom, co znamená, že člověk všechno odevzdá Kristu. To mnohé opravdu děsí. Mnozí se bojí ztráty pohodlí a životní úrovně. Přitom Bůh žádá jen jediné – naše srdce. Ale to mu může dát jen ten, kdo pozná, jaký Bůh je, a co všechno nám v Kristu nabízí. Jen ve skutečném spojení s Kristem může člověk plně vnímat, že je pouhým správcem svěřeného a svobodně, smysluplně se rozhodovat, že se bude podílet na životě pod Boží vládou.
Proto – a zřejmě i díky různým zklamáním a negativním zkušenostem – se tak často bojíme Ježíšova slova a činy přijmout jako Boží promluvení a nabídku nového života. Bojíme se uvěřit, že něco takového bylo a je možné. Proto vědomě i nevědomě Ježíše evangelií nebereme vážně – zpochybňujeme jeho slova i činy.
Kristus nás však zve, abychom přijímali jeho slova a činy jako slova a činy Boha. Abychom se otevřeli jeho životu a měli život z Boha – život věčný. Život, který sami ze sebe mít nemůžeme. Zve nás do vztahu, který nám umožní, abychom poznávali, kým opravdu jsme. Zve nás k životu, který už – navzdory různým těžkostem – není určován strachem.
Událost ve sloupoví Šalomounově, kterou líčí evangelista, mluví o tom, jak dokáže být člověk zaslepený. Nevěra je zde odhalena skutečně jako zaslepenost. Jako když z tmavé místnosti vyjdeme ven do světla, které nás bodá do očí. Nevidíme. Žel často ani nechceme vidět to, o čem vypovídají Ježíšova slova a činy. Někdy proto, že se za něco ve svém životě stydíme. Někdy prostě proto, že nechceme nic měnit na svém zaběhaném životě.
I proto si mnozí raději drží odstup od Ježíše evangelií a žijí raději v odcizení. I mnozí "rozumní" křesťané raději příliš od Ježíše ve svých životech neočekávají – tedy v tom, co se týče projevů jeho moci.
Změna nastává teprve tehdy, když člověk podlehne chtění, které v něm probouzí Ježíš svým životem. Když v jeho slovech zaslechne hlas dobrého pastýře. Hlas někoho, kdo nás dobře zná. Kdo nás zná lépe než kdokoli jiný, a přesto o nás velmi stojí. Chce nás mít za své přátele. Na začátku stačí, když k němu přijdeme se svou počáteční důvěrou v jeho dobrotu. Když začne vnímat jedinečnost jeho činů.
Kristus – Syn živého Boha – musí být ztělesněním čisté nesobecké lásky, která plně respektuje svobodu každého člověka. Taková byla a jsou jeho slova i činy. Srdce, které skutečně hledá, to pozná. Je schopné uvidět slávu a přítomnost Boha v Ježíši z Nazaretu. Vidíme ale, že Kristus může stát přímo před člověkem, který jeho božství vidět nedokáže. Srdce plné falešných představ a strachů, Krista nepozná.
Ježíšova slova a činy vylíčené v evangeliu jsou nepochybně dostatečným svědectvím pro víru a důvěru člověka. Pro víru v Boha, který je zachráncem a dárcem skutečně svobodného života. Pro víru v Boha, který je láska sama. Jiný Bůh než ten, který přišel v Kristu, není. Víc, než pro nás zaznamenal evangelista, nepotřebujeme. Vše, co potřebujeme k víře, máme k dispozici. Ano, máme. Víra nespočetných zástupů to dosvědčuje.
Ježíš evangelií i nám otevřeně říká, že je Synem svého nebeského Otce. Že jeho slova a činy jsou tím, co slyšel a viděl u něj. A dodává, že v nich člověk může slyšet a vidět Boha. Boha, který z lásky k nám přichází jako člověk. Člověk Ježíš si na nic nehraje. Je Kristem a Pánem. A naše srdce – a jen naše srdce – to smí poznat a poznávat. A jen srdce to smí také skutečně a s důvěrou přijmout. Smí slyšet, vidět, věřit a žít v Kristu Ježíši. Ti, kdo mu ani poté co si vyslechli jeho slova a přečetli si o jeho činech, nevěří, nevěří tomu, co říká a jak to dosvědčil svými činy. Vsadili na to, že je to nevěrohodné. Nevidí Krista a Spasitele, podobně jako ho neviděli Židé, kteří ho tehdy obklíčili v sloupoví Šalomounově.
My o jeho dobrotě dnes smíme vědět víc než ti jeruzalémští Židé, kteří ho tehdy obklopili v sloupoví Šalomounově. My dnes víme, že tento pastýř prokázal, kým je. Tím, že se obětoval pro naši záchranu. Zaplatil na kříži drahé výkupné za naše viny. A také tím, že se dal a dává poznat jako ten, kdo byl vzkříšen. Ježíš ukřižovaný a vzkříšený – žádný jiný – nám může nabídnout věčný život. Život v plnosti – v osobním vztahu s Bohem. Neboť plnost života na ničem jiném nezávisí – nezávisí na množství věcí a zážitků. Díky němu smíme být už teď v ruce Boha, který je naším Otcem.
V sloupoví Šalomounově se pak scházeli první Kristovci. Tím sloupovím – tím novým chrámem – je dnes každé společenství, které Ježíše nepodrobuje nepřátelskému výslechu (proč něco dělá nebo nedělá), ale sedá si s vděčností a důvěrou k jeho nohám, aby se od něj učilo o tom, co to znamená žít život věčný.
-----
Jak? Tak, že se s důvěrou otevírají jeho promlouvání, že přijímají jeho vedení a na základě toho jednají. Vstupují do skutků, které jim Pán svěřuje. A tak ho víc a víc poznávají. A díky tomu i sami sebe. Víc a víc zjišťují, co to znamená být živí v Bohu. Amen
Slovo na cestu: J 9, 35-38
Požehnání: Ř 15,13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010