Kázání 2025-04-20 - Pavel Kuchynka

EN | CZ

Zvuková stopa není dostupná
poslední kázání >>

Kázání 2025-04-20 - Pavel Kuchynka

22. Dubna 2025

1K 15, 19-26

Vzkříšený Kristus – závdavek života v plnosti

(20.4. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves a Horšovský Týn)

V ideálním případě je život křesťana pro lidi, které má kolem sebe, jedním velkým pozváním k životu v plnosti. Tou plností však není nějaké pomíjivé štěstí, které v tomto světě všichni tu a tam zakoušíme. Tou plností je myšlen život, ve kterém je člověk spojený s Bohem a podílí se na tom, co by sám se svými omezenými schopnostmi a možnostmi nikdy nedokázal. Je to plnost, která znamená účast na životě samotného Boha; na životě vzkříšeného Krista.

-----

Účast na Kristově vzkříšeném životě je pro nás do jisté míry otevřená už nyní, byť to na této straně života ještě zdaleka není vše. Zřejmě všichni uznáme, že pokud žijeme v tomto smrtelném těle, nedokážeme si život v nepomíjejícím vzkříšeném těle vůbec představit. Tedy život bez tíhy porušenosti. Ale od chvíle, kdy člověk vírou prožije setkání se vzkříšeným Kristem a osobně jej přijme jako Pána a Spasitele, od té chvíle jako by byl zbaven ostnu své smrtelnosti. Ano, pořád naráží na svá omezení, ale v jeho životě už nejsou tím určujícím. Díky osobnímu vztahu se vzkříšeným Kristem totiž získal přístup ke svobodě, kterou neznal a také k živoucí naději, že smrtí nic nekončí.

Zřejmě se mnou ale budete souhlasit v tom, že člověk, který se nasazuje pro Kristovu věc v tomto světě občas narazí. Křesťan kvůli Kristu občas čelí těžkostem, kterým ostatní čelit nemusí. Občas dělá to, co jiní nedělají a naopak. V očích druhých je tak trochu blázen/je divný. Druzí to křesťanům občas dají i pěkně sežrat. A to i proto, že na ně křesťané někdy působí jako ti, kteří si hrají na spravedlivé – na ty, kdo jsou lepší než oni. Svou roli v tom často hrají některé negativní zkušenosti s křesťany; někdy jsou důvodem prostě jen předsudky.

Pokud bychom měli naději v Kristu jen pro tento život – pokud by tento život byl opravdu vším – pak by křesťané byli skutečně ti nejvíce politováníhodní lidé. (!) Ale nejsou! Protože „Kristus byl vzkříšen jako závdavek (prvotina) z těch, kdo zesnuli.“ Slovo „závdavek“ nebo „prvotina“, které Pavel použil, odkazuje na sklizeň obilí ve starověkém Izraeli: První klasy zralého obilí byly tehdy obětovány Bohu jako znamení a jistota, že sklizena bude celá úroda. (Je to jako když ti někdo pošle první splátku dluhu – ne jako pouhé gesto, ale jako důkaz, že zbytek opravdu přijde.) Kristovo vzkříšení není izolovaný zázrak minulosti. Je první z mnoha – je to příslib, že Kristovo vítězství bude jednou definitivně i naším vítězstvím – vstupem do skutečné plnosti života.

Pavel tuto úžasnou skutečnost zdůrazní tím, že ukáže na obrovský kontrast porušeného lidství Adama, jak ho líčí kniha Genesis a dokonalého lidství Krista. Je to kontrast svévole a poslušnosti. Kontrast života orientovaného na sebe a na vlastní přežití a života sdíleného a napojeného na Boží zdroje. Kontrast smrti a života. „Jako vešla skrze člověka smrt, tak i skrze člověka vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu budou všichni obživeni.“

My všichni jsme poznamenáni Adamovou vzpourou a v důsledku toho je smrt na nás všech. Ale ti, kdo patří Kristu, se už stali součástí nového příběhu, který nekončí hrobem, ale novým životem. Těm, kdo jsou vírou spojeni s Kristem je otevřena možnost dojít života ve skutečné plnosti. Ti budou Bohem oživeni a proměněni. A to tak, že úplně.

Pavel prozrazuje, že vzkříšení k novému životu v plnosti byl od počátku Boží záměr. Že vzkříšení Ježíšových následovníků je jistotou, kterou nemůže nic zhatit. Přitom mluví doslova o pevném pořádku, kterým se vzkříšení odehrává: „Jako první Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi.“ Jedním dechem pak Pavel ještě dodá: „Až bude všechno podrobeno, i sám Syn se podřídí tomu, který mu vše podřídil, aby Bůh byl všechno ve všem.“ Takže nás také ujišťuje, že vzkříšený Kristus skrytě kraluje už nyní. A zároveň nám říká, že ve spojení s ním se smíme na tomto jeho kralování v jisté míře podílet i my. Tedy když jsme mu k dispozici v situacích, ve kterých nám svěřuje konkrétní slova a činy. Kde jednáme tak, jak by jednal on – tedy překvapivě jinak, než je to běžné v tomto světě.

Pavel tedy vidí nejen skutečnost Kristova vzkříšení, ale i jeho existující vlády. Kristus skrytě kraluje už nyní. Až přijde znovu v moci a slávě bude se podílet na Božím vládnutí zjevně. Už dnes ale poráží „vlády, mocnosti a síly“. Při jeho příchodu bude definitivně – jako poslední nepřítel – zničena smrt. (Představte si vojáka, který ví, že válka už byla rozhodnuta – generál vyhrál klíčovou bitvu. Přesto boje stále probíhají. Ale voják už nebojuje ve strachu, ale v jistotě – ví, jak to dopadne.) Taková je i naše situace. V Kristu jsme na straně vítěze.

Vzkříšený Kristus – závdavek života v plnosti – nás už nyní zve k novému životu:

1) K životu ve svobodě od strachu ze smrti; s modlitbou: „Pane, uč mě denně žít jako ten, kdo ví, že smrt není konec.“

2) K životu pod jeho vládou, kdy smím rozpoznávat Boží záměry a očekávat Boží jednání i v těžkostech. S modlitbou „Kde v mém životě ještě držím vládu ve vlastních rukou místo toho, abych ji s důvěrou svěřil tobě, Pane?“

3) K životu, ve kterém sdílím svou naději s dalšími – investuji do toho, co je věčné. S modlitbou: „Pane, veď mě a dej mi dnes rozpoznat, co má smysl pro věčnost.“

-----

Kristus vstal a my smíme být těmi, kdo už také vstali a jednou definitivně vstanou s ním. Není to teorie. Je to nová realita. Náš život v Kristu má smysl. Smrt není vítěz. Vítězem je vzkříšený Kristus, který nás plní pokojem. Pokojem, který svět nezná. Vzkříšený Kristus, který v nás přebývá prostřednictvím svého svatého Ducha, je nezpochybnitelný závdavek života v plnosti. Života, ve kterém smíme zakoušet realitu Pánovy přítomnosti. Realitu stejně skutečnou jako paprsky slunce, které dnes vyšlo nad horizontem a osvítilo naše životy.

Budu se modlit:

Pane Ježíši Kriste, vzkříšený a živý, děkujeme ti, že jsi přemohl smrt a stal ses pro nás živoucí výzvou k novému životu.

Děkujeme, že jsi nejen tím, kdo nás jednou vzkřísí, ale už dnes jsi naším Králem a Pánem.

Odpusť nám, když žijeme, jako by smrt měla poslední slovo.

Osvoboď nás od strachu, malomyslnosti a sobeckého životního stylu.

Nauč nás důvěřovat, že nic, co je činěno v lásce a ve tvém jménu, není marné.

Pomoz nám žít ve světle tvého vzkříšení – odvážně, svobodně, s vírou a nadějí.

Ať náš každodenní život nese pečeť věčnosti.

Ať přijímáme tvé vedení s důvěrou a kráčíme s tebou – Králem života.

Buď oslaven v našich životech, dnes i navěky.

Amen.

Slovo na cestu: 1K 15,58