- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-04-13 - Pavel Kuchynka
22. Dubna 2025
Lk 19, 28-40
Přicházející král pokoje a my
(13.4. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves a Horšovský Týn)
Příběh o Ježíšovu vjezdu do Jeruzaléma na oslátku nás vyzývá, abychom se v něm někde našli také my. Abychom přijali roli, kterou Pán připravil pro dnešek nám. V tomto příběhu vidíme, jak se Ježíšův učedník stává služebníkem krále pokoje. Krále, který dnes nově přichází také k nám.
-----
Ježíšovi první učedníci tehdy očekávali, že jejich mistr vzápětí usedne jako mesiánský král na trůn v Jeruzalémě. Lukáš to prozrazuje o několik veršů dříve, když zdůvodňuje, proč Ježíš vyprávěl podobenství o hřivnách, které předchází události jeho vjezdu do Jeruzaléma. Díky tomuto podobenství mohli pochopit, že Ježíš teď na trůn v Jeruzalémě ještě neusedne. A že do doby, než se tak stane, od svých učedníků očekává, že budou sloužit jeho věci na základě darů, které od něj dostali a že budou sloužit jeho věci s důvěrou v Boží vedení. Oni ale nepochopili, že doba, aby se stal králem a spravedlivým soudcem, ještě nenastala. Nepochopili, že v tuto chvíli přichází do Jeruzaléma jako král pokoje s nabídkou smíření – jako ten, kdo všem nabídne výkupné svou obětí, svou smrtí na kříži.
(?) Co od Ježíše dnes očekáváme my? Očekáváme od něj působení krále, který se rozhodl přemáhat lidská srdce svou sebedávající láskou? Očekáváme působení krále, který k nám přichází s respektem vůči naší svobodě? Který s každým jedná velmi osobním a specifickým způsobem? Který chce každému dát to, co nejvíc potřebuje? Naše vyznání o Ježíši je – co se slov týče – většinou pravdivé. Stejně jako bylo pravdivé i vyznání prvních učedníků, když Ježíš mířil do Jeruzaléma na oslátku. Ježíš je spasitel světa, svrchovaný Pán plný moci a slávy. Boží království je už mezi námi. Ale ještě ne v plnosti. Je důležité správně rozumět tomu, co to znamená a neznamená. Jak se dnes prolamuje do našeho světa/do našich životů.
(?) Jak se tedy prolamuje? Prolamuje se způsobem, který je krásně vidět v tom, jak Ježíš tehdy získal oslátko, které v dané chvíli potřeboval. Dvěma svým učedníkům svěřil úkol – dal jim jasné instrukce. „Jděte do vesnice před vámi ...“ V tu chvíli se z těch dvou stali (znovu) poslové Božího království. Lukáš říká, že byli těmi poslanými. A my vidíme, jak to probíhalo. Naplnilo se Pánovo slovo, protože udělali a řekli to, co jim Pán svěřil.
A když přivedli oslátko k Ježíšovi, hned také věděli, co bude následovat. Mesiáš s oslátkem u Olivové hory – to mohlo znamenat jen jedno jediné: Že usedne na oslátko a vjede na něm do Jeruzaléma přesně, jak o tom kdysi dávno mluvil prorok Zachariáš. Proto bez váhání oslátko „osedlali“ a Ježíše na něj posadili. Ano, posadili – jako krále pokoje. Už tím Ježíšovi projevili královskou poctu. A pak následovaly další projevy pocty: ostatní učedníci prostírali své pláště na cestu (červený koberec pro krále) a následně začali hlasitě a radostně chválit Boha za všechno, co doposud svěřil Mesiáši a králi Ježíši – tomu požehnanému, který přichází ve jménu Boha. A takhle se smíme každodenně podílet na Ježíšově přicházení i my. Takhle přichází Boží království do našeho světa.
Vjezd na oslátku byl samozřejmě naplněním dávného proroctví. Ale byl to také triumfálně antitriumfální Boží happening, který zviditelnil skutečnost, že Ježíš je úplně jiný král. Že je to král služebník, kterému na nás bytostně záleží, a který se nám dává a zve nás ke skutečné – vnitřní svobodě. K životu, ve kterém už nemají poslední slovo příkazy pochybných a všelijak chybujících potentátů, ale ve kterém má poslední slovo skutečný Pán – král pokoje.
(?) Co tomuto přicházení krále pokoje dnes překáží? Velmi často to bývá překážka triumfalismu. Triumfalismu, který často není ničím jiným než frustrovanou touhou, aby svět byl napraven podle toho, jak si my sami představujeme dokonalost – tedy to, jak by měli vypadat životy lidí pod Boží vládou. Triumfalismus je postoj, kdy člověk mechanicky uplatňuje jakýsi zaručeně funkční mechanismus vítězné víry. A proto už se ani Pána neptá, co si v té, či oné situaci, přeje on. Už má totiž na všechno odpověď (samozřejmě biblickou), kterou je třeba druhým prostě jen naservírovat. Vždyť Pán už všechno získal a teď už stačí jen brát. (!) Tohle je děsivý způsob, jakým lze míjet – s Ježíšovým jménem na rtech – Boží záměry. A jak způsobit mnohá zranění a zklamání. Žel mnozí, kteří s Ježíšovým jménem na rtech tímto způsobem konali mocné skutky od Ježíše uslyší: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ Budou to ti, kteří Ježíše používali, ale neznali.
(Nedávno jsem udělal zkušenost s novou autonavigací. Mimochodem má velmi příjemný a uctivý ženský hlas. V jisté chvíli, kdy jsem v autě mířil k cíli. Ano, spěchal jsem a řídil auto s jistou nervozitou. Proto jsem tupě spoléhal na onen příjemný hlas autonavigace. A to i ve chvíli, kdy jsem díky své vnitřní navigaci věděl, kam bych měl jet – co je správné. Ale protože jsem se tupě řídil příkazy autonavigace, minul jsem cíl. Chvíli jsem se zlobil na všechno možné, abych se vzápětí pokořil a uznal, že si za to můžu sám. Že jsem se špatnými rozhodnutími dostal do stresu a začal vršit chybu za chybou. A tak jsem pak během 20 km, které jsem musel urazit navíc, prosil Pána za odpuštění a pomoc. Nově jsem si uvědomil, jak hodně potřebuji a chci být v životě a ve službě více na příjmu – ve vztahu s Bohem. Jak hodně potřebuji vnímat a respektovat navigování, které mi Bůh dává ve svém Duchu, který ve mně přebývá.)
Vždyť jen díky němu se smíme modlit tak, jak si to přeje Pán. Když nám dává podněty, myšlenky a chtění, ve kterých poznáváme, že je to chtění Pána – chtění, které je plné lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti, mírnosti a zdrženlivosti. Díky Božímu Duchu pro nás také nově ožívají staré výroky Písma a stávají se aktuálním Božím promluvením. Díky Duchu Božímu smí být naše modlitba modlitbou, kterou se Pán modlí naším prostřednictvím. Ano, naše modlitby, naše slova a činy smí být darované Bohem. Smí být projevem našeho propojení s Pánem. Nikoli naší snahou Boha k něčemu přimět nebo dokonce použít.
Pavel v listu Filipským říká, že pokud se nesnažíme rozpoznané potřeby své nebo druhých uspokojovat my sami, ale předkládáme je v modlitbě Pánu, můžeme se spolehnout, že naši mysl i srdce bude chránit nepřemožitelný bodyguard „Boží pokoj“. Pomůže nám rozpoznat, co si Pán v té či oné věci přeje a nepřeje. Pokaždé jde o nalezení odpovědí na následující tři otázky: (1) Můžu v té věci něco udělat? (2) Pokud ano, jsem k tomu kompetentní? (3) Pokud ano, má to v daný čas smysl? Vždy jde o to udělat to, co můžu a mám a netrápit se tím, co udělat nemůžu. Spasitel světa existuje, ale já to nejsem.
Plnost Boží království je každopádně teprve před námi. Nemůžeme si jen tak nárokovat to, co nám Pán nedává. Jsme odkázáni jen a jen na něj – na to, co nám samým i pro druhé svrchovaně svěřuje on. Jsme posláni jednat v jeho jménu – tedy na základě toho, co si v každé konkrétní situaci přeje on, co chce našim prostřednictvím udělat. My mluvíme a jednáme, ale Pán to vše potvrzuje svou mocí. Pán chce jednat našim prostřednictvím – svěřuje nám úkoly jako těm dvěma, co šli pro oslátko.
Z příběhu o získání oslátka je evidentní, že Pán může svěřit své úkoly jen svým učedníkům, kteří jdou za ním – jeho cestou a jsou na příjmu. Být na příjmu, znamená především postoj naslouchání, kdy člověk poznává Boha a jeho záměry ve vztahu plném důvěry a lásky. Kdy člověk Pána prosí, aby k němu mluvil. Vědomě mu naslouchá. Přijímá jeho podněty. Popřípadě žádá o ujištění. A na základě rozpoznaného pak také jedná.
Ale vzdor toho, co nám Pán svěřuje, se vždy najdou i Ježíšovi zarytí odpůrci. Člověku je totiž vždy poskytnuta možnost úplného odmítnutí Ježíše jako krále – ať už z pýchy, zatvrzelého vzdoru, kvůli předsudkům nebo ze strachu. Tak jak to udělali mnozí farizeové jeho doby nebo té naší. Ano, lidské srdce může být tvrdší než kámen. Bůh tuto možnost člověku nebere. Možnost zůstat slepý vůči Boží lásce. Je to sice ta největší síla ve vesmíru. Nicméně se projeví jen tam, kde je vítána.
-----
Kéž je naše svědectví a služba přicházejícímu králi pokoje vždy výsledkem toho, že ctíme a přijímáme jeho působení. Kéž tomuto působení nepřekáží chtění našeho ega, naše vlastní představy. Pak se Boží záměry stávají skutečností. Boží království se prolamuje. Amen
Slovo na cestu: Ř 8,5
Požehnání: Ž 67, 2-3
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010