- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-04-06 - Ivana Procházková
11. Dubna 2025
ECM Lochotín, FK 2025, Ivana Procházková, J 8,1-11
2025-04-06
Ježíš je v chrámě, sedí, má kolem sebe spoustu posluchačů a učí. Lidé za Ním přicházejí, aby jim pomohl porozumět Božímu slovu pro svůj život, společenské, politické situaci, přicházejí za Ježíšem, aby jim poradil s otázkami, které si kladou, hledají řešení, východisko ze situací, kterým ve svém životě čelí. Podobně jako my.
Do toho velký rozruch, do chrámupřichází jiná velká skupina. Nemají otázky, přicházejí vyvolat konflikt, žádají si konfrontaci, žádají si Boží soud.
Zákoníci a farizeové, tato druhá skupina nepřichází za Ježíšem proto, že by chtěli řešit situaci, se kterou si nevědí rady. Případ pro ně není problematický, sporný, nejednoznačný, nepotřebují se s Ježíšem poradit, něco konzultovat, prodiskutovat apod. Naopak situace se zdá jasná a jednoznačná. A celé je to past, kterou na nastražili – na Ježíše. Přicházejí jisti si svou převahou. Ta žena - cizoložnice jim slouží jako návnada. Vlečou ji do chrámu, za nimi se hrnou diváci, těch bývá v takových situací vždycky dost. Zákoníci a farizeové postaví tu ženu DOPROSTŘED a těší se na jisté vítězství. Je třeba vědět, že každá Ježíšova odpověď bude špatná. Když řekne kamenovat, octne se v konfliktu s římskou okupační mocí, která židům odňala právo vykonat trest smrti. Když řekne propustit, bude obviněn z nerespektování Zákona. Podle všeho: Ježíš nemá šanci. Bohužel s ním nemá šanci ani ta žena.
Můžeme se jen domnívat, o co zákoníků a farizeům vlastně šlo. Na první pohled to vypadá, že řeší HŘÍCH TÉ ŽENY, že jim jde o naplnění Zákona, svatost Božího lidu, Boží spravedlnost. Může to tak být. Pravděpodobně ale také žárlí. Zuří, že přišli o své žáky, o ty, kteří s úctou, respektem seděli dosud u jejich nohou. Teď se všaknkarty otočily. Našli způsob, jak se konkurenta zbavit. Ježíš i jeho posluchači - je to jen chátra, která nezná Zákon. Přicházejí do kostela a žádají si vykonání Božího soudu, kázeň podle Písma. Na to si také dejme pozor. Ježíš je stále v chrámu, v kostele, aby kolem sebe shromažďoval své učedníky. Kdo přichází s požadavkem soudu, ocitá se na velmi tenkém ledě – tehdy jako dnes.
Ježíš se skloní k zemi, a pak dole u země, na podlaze: píše prstem na zem. Odvrátí pohledy všech od té ženy a nasměruje je na sebe a dolů na zem, a něco píše, kdo ví, co to píše….
Ježíš našel a otevřel skulinu, průrvu v situaci, která se zdála bezvýchodná: V Zákoně Mojžíšově se píše, že první má kamenem hodit svědek (Dt 17,7). Nezdráháte se ve věci Zákona vystupovat v roli svědků ? Budiž tedy – Bůh si vás bere za svědky ve slyšení. Ale nejprve proti vám samým. Dovoláváte se Boha jako soudce ? Dobře tedy, v tom případě, bratře, sestro, jak jsi na tom ty sám/ ty sama? Vydej počet!! A pak házej, kdo jsi spravedlivý před Bohem!! Kdo jsi bez hříchu. Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!, říká Ježíš.
Ježíš je i nás nutí nedívat se na tu ženu. Ani na to, co se děje kolem nás, jak se tváří, co říkají ostatní. Místo toho: máme nahlédnout do vlastního života, do vlastního srdce. Dobré rozhodnutí jít domů a tam si vše znovu promyslet, před Pánem nebe a země, Králem věčnosti.
Než se to tam vylidnilo, asi to chvíli trvalo. Ta žena tam stále stojí, lidé se postupně vytrácejí… On - Ježíš je stále tam hluboko dole, při zemi. Postupně jí snad dochází, že už ji nic nehrozí, ani od zákoníků a farizeů, ani od lidí, kteří byli všude kolem. Teprve pak se Ježíš postaví. Teprve teď Mu stojí tváří v tvář a je potká se s Jeho pohledem.
Možná si říkáte, proč tam ještě vůbec stojí? Určitě si musela všimnout, že její žalobci se postupně vytratili. Musela si přece všimnout, že odešly i zástupy, zvědavci, … Všichni odešli, už tam nic zajímavého nebylo k vidění.
Ale ona tam stále stojí. Říkám si, na co, propánakrále, čeká?!!! Proč nevyužila situace a neutekla?
Ježíš sám ohrožen na cti, ve svém poslání, ohrožen na životě,…. vidí zoufalou situaci té ženy, hříšnice a nachází způsob, jak ji zachránit.
Jeho otázka na tu ženu, je jak z učebnice krizové intervence: Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
Ježíš ji navede, aby začala dýchat a vyslovila, sama řekla, že už jí nic nehrozí, že všichni odešli, že ji nikdo neodsoudil, že už je po všem.
Ale k tomu: všichni odešli, nikdo mě neodsoudil, říká ještě jednu věc, to, proč tu patrně zůstala a neutekla. Říká: všichni odešli, nikdo mě neodsoudil, Pane.
Zůstala, neutekla, protože Ten, který tu teď stojí a dívá se na ni, Ten, který ji zachránil a vrátil jí život, je Pán.
A tak nejen tu ženu Ježíš zachránil. Zachránil i farizeje a zákoníky, kteří přišli, aby lapili Ježíše. Zachránil je, aby mohli odejít bez viny krví Božího Syna. Ještě to mohou celé zvážit !
Ježíš zachránil i všechny, kteří stáli kolem, a „jen by přihlíželi“ kamenování té ženy nebo Ježíšovu zatčení. Ježíš - sám obviněn, všechny zachraňuje.
Když se nám zdá, že bychom měli řešit hřích tamté …, či tamtoho, … Ježíš nás posílá zpět do našeho vlastního srdce, do našeho vlastního života. Právě z pravdy o nás samých, z pravdy v Ježíšově přítomnosti- se nám otevírá nová cesta.
Ježíš otevírá cestu: celé si to ještě v Jeho přítomnosti znovu promysleme, než ON SÁM PŘIJDE K SOUDU. Teď jsme ještě na cestě.
Soud, který se děje teď, nepatří veřejně do kostela. Děje se mezi Tebou a Bohem. Zařezává se do hlubin našeho srdce a života. Ale je k naší spáse:
Žd 4,12Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
13Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
V kostele se scházejí Kristovi učedníci – my hříšníci, kteří potřebují poradit, povzbudit – na cestě. Toužíme po soudu nebo po spáse, radě, poznání Boží vůle? Potřebujeme soudit nebo zachránit?
1Střezme se (proto), aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
16Přistupme … směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
SLOVO NA CESTU
Žd 4,12Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
13Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
1Střezme se (proto), aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
16Přistupme … směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010