- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-12-22 - Libuše Weinerová
27. Prosince 2024
Lk 1, 39 – 56: Jak je to tedy s Marií?
Milé sestry a bratři,
vím, že to bude asi trošku netradiční kázání, ale dovolte mi trochu se dneska zamyslet nad jednou z hlavních postav Vánoc, a to nad Marií a trochu i nad Alžbětou. Text, který máme před sebou, nás zavádí do okamžiku setkání dvou žen, Marie a Alžběty, v radosti z Božího jednání v jejich životech.
Vím, že zrovna v protestanských církvích je Marie z různých důvodů tak trochu tabu, moc se o ní nemluví a je i tak trochu přehlížená. A přitom se domnívám, že v příběhu o narození Ježíše Krista sehrála důležitou roli. Navíc každý člověk na zemi potřebuje maminku a Ježíš v tomto ohledu nebyl jiný. I on potřeboval maminku, potřeboval, aby nějaká pozemská žena řekla Bohu své ano, vydala se mu plně do rukou a dovolila, aby se na ní ukázala Boží moc. Potřeboval někoho, kdo se o něj postará, když bude malý a bude potřebovat pomoc dospělého.
Marie byla obyčejnou ženou. Měla svoji rodinu, své zázemí, své sny. Asi ve svých dívčích snech nesnila o tom, že bude čekat Božího syna, že počne z Ducha svatého. A asi sama po andělovo zjevení v sobě měla hodně otázek, možná i pochybovala, jestli to celé je pravda. Možná si o tom všem potřebovala s někým promluvit a to je možná i důvod, proč se vydala na cestu ke své příbuzné Alžbětě. Možná se chtěla i přesvědčit o tom, že je pravda, co jí říkal anděl. Přece jenom určitě musela vědět, že Alžběta je stará žena, která dítě přirozenou cestou mít nemůže. Možná, že ve svých pochybnostech si mohla říkat, že jestli je pravda to, že Alžběta čeká dítě, tak pak musí být pravda i to, co jí pověděl anděl. Možná si kladla otázku, jak to všechno bude vypadat před lidmi. Jak to všechno unese. Jak bude reagovat její rodina a Josef. Co s ní bude dál.
Anebo třeba vůbec nepochybovala a chtěla jen sdílet svoji radost s někým, kdo na sobě zakoušel podobnou Boží milost. To nevíme. Vlastně nám Bible vůbec nedává odpovědi na naše otázky, jak se asi Marie a Alžběta cítily. Jen u Marie víme, že dokázala odpovědět vírou. Dokázala říct ano. A Možná je to i takové zamyšlení pro nás, jestli dokážeme Bohu důvěřovat v situacích, které nerozumíme? Dokážeme naslouchat jeho hlasu a říct: „Jsem tvůj služebník, staň se mi podle tvého slova.“?
Marie přišla za Alžbětou a v tu chvíli se uskutečnilo něco úžasného a to, že Alžběta jako první pochopila, že i Marii se stalo něco výjimečného. Jejich setkání je plné radosti. Nebylo potřeba, aby Marie cokoliv říkala o svém těhotenství. Alžběta to poznala. Pochopila, že ona není sama, které se dotkl Bůh, ale je to i Marie, která má sehrát nějakou důležitou roli v dějinách lidstva. Poznala, že obě sdílí spolu stejné tajemství. Alžběta se vůbec nezabývala otázkou, jak se to stalo, že Marie čeká dítě. Musela vědět, že je Marie Josefovi jen zasnoubená. Věděla, že se jí dotkl Bůh a že Bůh může za její těhotenství stejně jako za to její. Obě před světem mají své tajemství a tím tajemstvím je, že Bůh často jedná skrytě. A můžeme si všimnout, že když věříme Bohu, když jednáme podle jeho vůle, i my můžeme zakoušet Boží požehnání a být zdrojem radosti pro druhé. Alžbětino uznání je také připomínkou, že Mariina víra je pro nás vzorem – ne kvůli její dokonalosti, ale kvůli její ochotě dát Bohu svůj život.
V Alžbětině pozdravu zaznívá slovo „požehnaná mezi ženami“. Je to z toho důvodu, že Marie byla vybrána mezi všemi ženami, má výsostné postavení, nikdo před ní ani po ní nemůže zastávat její roli. A v tomto smyslu je jedinečná. A dále pokračuje: „A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“ Tato slova mohou být pro nás těžká, protože je můžeme číst i tak, že máme Marii nějak uctívat. Ale spíše tato Alžbětina slova nám mají zdůraznit, jak důležitá byla Marinina slova andělovi a jak její ANO, nebylo automatické. Marie řekla ANO Božímu plánu. Odpověděla kladně na tu důvěru, kterou do ní vložil Bůh, když se rozhodl opět důvěřovat člověku, že se o něho postará a naplní všechny jeho potřeby. Marie ale také mohla říct NE. Odpovědět ANO v situaci, ve které byla, vyžadovalo opravdu hodně síly.
Dovolte mi, abychom se společně zastavili nad situací, ve které se Marie ocitla. Marie podle všech informací byla mladá, nezkušená, právě se zasnoubila. Snila si svůj život. A najednou na ní „vybafnul“ anděl a řekl jí, že si ji vybral Bůh proto, aby se stala matkou jeho dítěte. V měřítku logických lidských úvah je to nesmyslné a asi bychom dokázali pochopit, že by se lekla a řekla ne, neuvěřila by tomu hlasu. Navíc si také musela být vědoma toho, co se asi stane, musela tušit, že to může vést i k její smrti, protože v té době mít dítě před svatbou bylo něco tabu. Ale Marie se rozhodla jít do rizika, rozhodla se nepochybovat o tom, co viděla a slyšela. Rozhodla se říct Bohu své ANO naplno. A Alžběta si tohoto jejího rozhodnutí byla dobře vědoma. Věděla, že to nebylo nic automatického a nic jednoduchého. Věděla, že její manžel vlastně řekl Božímu hlasu NE. On neuvěřil tomu, že Bůh může učit zázrak, že by oni dva ve svém stáří mohli mít dítě. Pro Alžbětu a Zachariáše byl překážkou věk, jejich stáří a zase u Marie bylo překážkou to, že byla panna, byla jen zasnoubená. Ale je to podobná situace, jen jednou byla odpověď NE a podruhé ANO. Zachariáš pochyboval, Marie přijímá a důvěřuje, nežádá si znamení, pouze položí otázku „jak“. A proto Alžběta vyzdvihuje Marinino ANO, její důvěru v Boha, její důvěru v to, že se splní to, co jí bylo řečeno od Boha. Raduje se z toho, že ona dokázala Bohu říct své ano. A to je možná výzva i pro nás. Dokážeme se i my radovat z toho, jak Bůh působí skrze naše bratry a sestry?
Mariin chvalozpěv je protknut obrazy a slovy ze Starého zákona. Je to píseň, která je odpovědí Mariiny duše na Boží velikost. Její srdce přetéká vděčností, protože rozumí, že Bůh jedná nejen v jejím životě, ale v celém stvoření. Bůh se ujímá ponížených, povyšuje pokorné, nasycuje hladové a zachraňuje svůj lid. Boží velikost se zjevuje v ponížení. Mariin chvalozpěv je velmi podobný chvalozpěvu Anny (1.Sam 2,1–10). Je to jakoby Marie svůj život a svůj osud spojila s tím Anniným. Oba chvalozpěvy se velmi podobají. Marie se na začátku svého chvalozpěvu raduje z Boží blízkosti a z jeho darů. Uvědomuje si, že jen Bohu patří chvála za všechny milosti, které jí daroval. Raduje se i z toho, že může v sobě nosit svého Mesiáše. Všechno, co je v ní, je od Boha, skrze Boha a pro Boha. Ona sama je nepatrnou služebnicí, ve které se nachází její dítě, které je Bohem. Říká: „že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.“ Je služebnicí, protože úkol od Boha přijímá v postoji poslušnosti Pánovy služebnice. Je si vědoma své chudoby, toho, že nemá žádné postavení. Bůh si často vybírá v tomto světě méněcenné, aby na nich mohl projevit svou moc. V Marii se může naplno projevit Boží moc, protože má víru, je poslušná. Být služebnicí Páně znamená, že nediskutuje o úkolu, který dostala, ale s pokorou a odevzdaností ho přijímá. Maria také ukazuje ve své chudobě, že Bůh je jediný, který nás může zachránit tím, že sestoupí do hlubin našeho lidství, aby žil uprostřed nás, a pak nás vzal s sebou do svého království.
To, co se jí děje je od Boha. Ona sama se nijak nemohla přičinit o to, že si ji Bůh vyvolil, aby se stala matkou Božího syna. Ona sama je jen nástrojem v jeho rukou. Je si vědoma toho, že je to Bůh, který s ní učinil veliké věci. Je si vědoma toho, že je to Bůh, který je mocný, svatý.
Možná vám to bude znít zvláštně a je to i trochu výzva na tyto svátky, ale zkuste přemýšlet o Marii. Zkuste přemýšlet, jak se pro nás může stát příkladem víry, odvahy a pokory.
Její „ano“ Bohu nám ukazuje, že i skrze obyčejného člověka může Bůh vykonat neobyčejné věci. Bůh nehledá dokonalé lidi, ale lidi ochotné říct: „Hle, jsem služebnice/služebník Páně; staň se mi podle tvého slova.“
Stejně jako Maria, i my jsme zváni být součástí Božího příběhu. Když Bohu řekneme své „ano“, stáváme se nositeli Kristova světla pro tento svět.
Neboť jak řekl Jan Ámos Komenský: „Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo.“
Přeji Vám tedy, ať tyto svátky, které přichází, a na které jsme se 4 týdny připravovali, jsou naplněny tím největším světlem, které dokáže zahnat temnotu. Ať se dokážeme radovat z Božích zázraků, které se dějí v našich životech podobně jako Marie a Alžběta.
Amen
Slovo na cestu:
„Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.“
Požehnání:
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí
a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny
do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní. Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010