- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-12-08 - Josef Červeňák
17. Prosince 2024
Plzeň, 8.12.2024
Téma: Zachariáš, Alžběta, Jan
Text SZ: 2 Kr 4,8-17
Text ke kázání: L 1,5-20 Zachariášův příběh, příběh jeho ženy, narození syna Jana.
V adventní době se připomíná nejen příběh Marie a Josefa, ale také příběh Zachariáše a Alžběty. Rodiče Jana Křtitele jsou výraznými osobnostmi evangelia Lukášova. Nemáme o nich příliš mnoho informací, ale narození jejich dítěte je důležitou událostí právě ve spojení s příchodem Pána Ježíše do tohoto světa. A to se přece dotýká i nás.
Starozákonní příběh, který jsme četli, je v mnohém podobný příběhu Zachariášovu. Ne doslova, ale stojí za zamyšlení, jak reagovala žena, která sice spokojeně žila uprostřed svého lidu, ale jak vyznělo z příběhu, měla jedno velké trápení. Neměla děti, neměla syna. Tehdy to byl hodně vážný, "až společenský", problém. – A pak ten život chlapce náhle skončí a ukáže se jádro toho problému. A pak přijde vzkříšení. Úžasné. Stojí za důkladné přečtení a zamyšlení celý ten jejich příběh. Bezejmenné ženy, bezejmenného muže, bezejmenného chlapce. – Možná jsou kolem nás lidé, kteří mají nějakou vážnou starost. Najdou nějakou pomoc?
Adventní doba trochu provokuje k zamyšlení nad naším současným životaběhem. Zachariášův příběh (L 1) mě inspiroval k otázce, jak se vypořádávám se svými životními zastávkami. Od svého znovuzrození, nebo obrácení, vydání se vědomě do služby Pánu Ježíši. To je taková ilustrace pro náš život: Znovuzrození a další zastávky na cestě.
Četl jsem v jednom publikovaném rozhovoru, kde jeden učitel a herec (88 let) říká:
"Život má čím dál tím víc tajemství. Jak se blíží to, o čem lidé nechtějí mluvit, člověka napadá, co je pravdy na teoriích o životě po životě. Je lepší o tom nepřemýšlet moc často, aby se člověk na jednu stranu neděsil a na druhou nepodléhal příliš velkým nadějím. Nejistota stále trvá a svým způsobem je pro mě plodná." (konec citátu)
Sám za sebe jsem vděčný, že nemusím být ani v nejistotě, ani ve strachu a obavách. Smím žít v bezpečí víry, že můj život má Pán Bůh ve své ruce.
Někdy od jara jsem byl párkrát vyzván (přímo či nepřímo), abych bilancoval ve svědectví některé své životní příběhy. Přemýšlejme nad tím Zachariášovým a nechme se jím povzbudit.
Byl knězem při jeruzalémském chrámu a řadu let sloužil přesně podle řádu a pravidel chrámové bohoslužby na základě Mojžíšovských ustanovení. Lukáš nám jeho příběh podává tak, že máme dojem, že se pořád jeho činnost opakovala s menšími či většími odchylkami, ale v zásadě podle téhož schématu. Lukášovu podání můžeme ve světle biblických zpráv porozumět takto: Byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. (takhle to shrnuje a překládá SNC – L 1,5-7)
Při čtení jeho příběhu lze nabýt jistoty, že svou práci konal věrně, poctivě, trpělivě, upřímně. Neumím si představit, že by při té službě něco šidil, ulehčoval si nebo reptal. Bible nic takového nenaznačuje. Ale ani neříká, že by ho to třeba nenapadlo. Takové všetečné otázky prostě neřeší.
V mládí nastoupil do služby, pro kterou se už v dětství připravoval. Do jeho služby však jednoho dne nečekaně vstoupil anděl. A jeho pokročilý život se velmi radikálně změnil.
Přemýšleli jste s nějakým dostatečným odstupem o tom, co jste prožívali před svým uvěřením, před svým obrácením, před svým znovuzrozením? Předtím, než jste svůj starý život pod Božím dotekem úplně změnili?
Předpokládám, že třeba přesně nevíte, kdy se to stalo, nebo si nepamatujete ani průběh toho okamžiku nebo třeba delšího procesu. Ale věřím, že jste došli k jasnému a vědomému rozhodnutí, že chcete následovat Ježíše jako Pána. Že jste svědectví Písma, Bible přijali jako základní východisko pro svůj život.– Ať skrze anděla nebo slova evangelia – Boží slovo se vám stalo praktickým vodítkem životních kroků. Doufám, že nelitujete.
V Zachariášově službě se toho po tom prožitku – kromě ztráty řeči – možná mnoho dalšího navenek nezměnilo. Nevíme. – Sloužil dál při chrámu? Asi ano. Nebo že by dostal doživotní dovolenou? To asi ne. Ale v jeho životě se objevila živá zkušenost se živým Bohem.
Ve Starém zákoně najdeme asi 30 osob jménem Zachariáš, Zekarjá. Jméno z hebrejštiny znamená Hospodin pamatoval. Nebo můžeme zpřítomnit: pamatuje. Bůh nezapomněl.
Projdeme-li starozákonní místa, kde se toto jméno objevuje, zjistíme pozoruhodnou věc. Např. 8x mezi levity a 6x mezi kněžími. Také 3x v královských rodech nebo 5x mezi knížaty, správci lidu. Několik jich najdeme mezi navrátilci z babylonského zajetí. O jednom třeba čteme, že rozuměl Božím viděním a radil králi. Jednoho si vzal Izaiáš za svědka, když psal záhadný nápis. – Nemusíme pochybovat, že byla řada nositelů tohoto jména i mezi prostými občany. Není to žádná statistika. Rozumím tomu jako svědectví starozákonního Písma o tom, že Bůh má každého z nás ve své paměti. Na nikoho nezapomněl.
V Novém zákoně se to jméno objevuje jen jednou, tady u Lukáše. Ale poselství toho jména je pravdivé. A důležité i pro nás. Člověče, Bůh na tebe pamatuje, nezapomíná, důvěřuj mu, životem tě provede spolehlivě.
Chci připomenout i Zachariášovu manželku Alžbětu. Její jméno z hebrejštiny znamená zřejmě "můj Bůh je přísaha", tj. naprosto spolehlivý. Nebo "Ten, kdo uzavírá smlouvy". Snad na to naráží Zachariášův chvalozpěv L 1,72-73: slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi.
V posledních týdnech jsem se dostal k četbě několika knih. Jedna – s názvem Český Bůh – je docela nová. V ní jsem tuto myšlenku také pozoroval. Kniha sleduje průřez českými dějinami, všímá si mnoha situací, kdy jsme se jako český národ zachovali tak či onak, prožívali jsme různá období – jednou „slavná“, jindy velmi pochmurná a bolestná. Ale Bůh se od nás neodvrátil. Znovu a znovu povzbuzoval k věrnosti a vytrvalosti. To je opravdu velmi stručný a zjednodušený dojem.
Tady můžeme přidat řadu svědectví ze svého osobního života. Zachariáš se musel vyrovnat s překvapivou zprávou, která zásadně mění jeho život. Dlouho očekávaný Mesiáš se blíží. A tento Mesiáš potřebuje herolda, ohlašovatele, ale také svědka, aby ohlašoval jeho příchod. Tím má být jeho (Zachariášův) syn. Po celou dobu těhotenství své ženy Alžběty nepromluví. Pak při dávání jména se proti obyčejům přihlásí věrně a poctivě k tomu, co od něj chce Bůh. Jeho jazyk se rozváže k nádhernému chvalozpěvu.
Povzbuzujeme se svědectvími o velkých Božích vstupech do našeho života. Patří to k našemu životu. Většina našeho životaběhu se ovšem odehrává v malých, všedních, nevýrazných, obyčejných událostech.
Bible nám i příběhem Zachariáše a Alžběty připomíná, že stojí za to být věrný a důsledný – nikoli jen v tom, co je důležité pro náš každodenní zápas o denní chléb, ale ve sledování a naplňování toho, co chce náš Pán.
Ten zápas o každodenní chléb je však na vyšší úrovni. Už nám nejde jen o to, abychom měli kus chleba a k tomu třeba ovčí sýr, jako pastevci Abrahamových stád. Už se nestaráme o stany jako kočovníci, ale o domy a byty. Ne o denár na den, ale o platy, ze kterých si zajistíme nejen stáří, ale ještě i cestování po světě.
V tom není problém. Problém je, pokud ztrácíme ze zřetele živého Boha. V Ježíši Kristu Pána, Pána života i smrti. Pokud ztrácíme ze zřetele smysl a cíl svého života. Kolikrát jsme unavení, utrápení, že bychom momentální úlevu vyměnili za cokoli. Vzpomínáte na Ezaua, který řekne: Nač je mi prvorozenství, když umírám.
Možná vyměňujeme to, co ještě není vidět, ale Pán Bůh nám to slíbil. Vyměňujeme za něco, co se nám zdá právě v téhle situaci potřebné a důležité. Nebo lákavé. V literatuře i v životě samém se objevují velmi podobné motivy. Kolik životních příběhů se odehrává v naší blízkosti. Takových životních labyrintů. – Komenský sepisuje první verzi svého Labyrintu asi v r. 1623, a po několika letech kniha vychází. Možná je to hodně podmíněno jeho dobou, posuďte sami. Ale můžeme se inspirovat. - Tato kniha je pokládaná za jedno z vrcholných děl barokní literatury. Původní název: Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází.
Denní záležitosti nás možná svádějí ke spěchu, k povrchnosti. Únava nebo zmatek nás odvádí od soustředění. Máme toho moc, nemáme čas. – Říkají to někdy i malé děti na výzvu: Pojď mi pomoct, třeba něco uklidit! – Nemám čas! – Ale jindy přijdou a řeknou: Pojď si se mnou hrát! – Jakou skutečnou potřebu mají lidé kolem nás? Co je trápí, kdo jim pomůže? Máme čas na sebe? Na své blízké? Na své známé? Máme čas na Boha? – Kde Bůh nás najde, když nás chce něčím pověřit?
Stojí za to zamyslet se nad změnami, které prožíváme. Za chvíli končí rok kalendářní a přijde další. Ale každý den přináší něco nového a musíme se s tím vypořádat. Nevíme, co nás čeká, ale známe směr, kterým se chceme ubírat.
Uvedl jsem dnešní zamyšlení „podtitulem“: Zachariášův příběh, příběh jeho ženy, narození syna Jana. Myslím, že je natolik známý, že se jím můžeme dobře nechat motivovat, abychom poctivě a věrně konali své úkoly, moc se nenechali rozptylovat a odlákávat vnějším světem a dovedli se víc a víc soustřeďovat v „komůrce svého srdce“ na své pohovory a rozhovory s Pánem. Možná nás chce Pán použít k něčemu důležitému, přesto, že třeba jsme již starší lidé a možná i bez dětí. (Překlad SNC: 6Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. 7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. 8Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. 9Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.)
Nevím, kdo z vás třeba na něco velmi dlouho čekal nebo čeká. – Jedna mladá sestra kdysi čerstvě po uvěření odjela na evangelizační shromáždění. Vrátila se úplně zničená. Akce byla velmi povzbudivá, ale zaznělo tam svědectví jedné ženy, která se dlouho modlila za uvěření svého manžela. A stalo se! Úžasné. Modlila se za něj 55 let! – Jenže tu naši známou to úplně složilo. – Říkala: Jestli mě tohle čeká taky …
Jste trpěliví? Dovedete čekat? Chcete, aby Pán splnil vaše přání a modlitby ihned, instant? Přál bych vám to z celého srdce. Ale zaručit to nemůžu. Ale jistě vám přeju, abyste dovedli počkat na Boží slovo. Hospodin má přece svůj čas. Důvěřujme mu. On na nás nezapomněl. Na nikoho. – Ani na tebe, ani na tebe, ani na tebe! – Ani na mě! Miluje nás. Tak zpívá dětská píseň:
Miluje tebe, i tebe, i tebe – i mne!
Bože, prosíme ve jménu Pána Ježíše o přítomnost a zmocnění tvého Ducha svatého. Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010