EN | CZ

Kázání 2024-11-24 - Libuše Weinerová

02. Prosince 2024

SD 6, 11 – 24 – Jahve Šalom – Hospodin je pokoj

Milé sestry a milí bratři,

dnes v církvi slavíme neděli Krista Krále. Dnešní slavnost Krista Krále nám připomíná, že Ježíš je vládce nebeského království, král pokoje, který vládne jiným způsobem než světské mocnosti. Ráda bych dneska mluvila o něčem jiném než o textu z evangelií. Ale na úvod mi dovolte jednu myšlenku k této slavnosti: Ježíš není králem podle lidských představ – nevládne silou, armádou ani násilím. Jeho království je duchovní a přináší pokoj, který svět nemůže dát.

Ale nyní zpět k textu. Boží benzín zpívá jednu chválu, kde se mluví o různých Božích jménech. Některá z nich jsou známější, některé méně. Proto jsem se rozhodla, že na některá z nich bych se s vámi ráda podívala a myslím si, že je dobré začít s tím, které úzce souvisí i s Ježíšem.

Dnešní biblický text nás zavádí do doby soudců, která byla pro Izrael obdobím neklidu, zmatku a útlaku. Lid kvůli svým hříchům ztratil Boží přízeň a trpěl, skrýval se v jeskyních a ztrácel naději. V této době strachu a zoufalství Bůh povolává Gedeóna, aby přinesl osvobození.

V tomto textu se ocitáme hned uprostřed příběhu. Gedeon a celá izraelská země je plná strachu, bojí se, co s nimi bude, bojí se, že je brzy pohltí Midjánci. Strach ochromoval jejich životy, a dokonce je nutil skrývat se. Sám Gedeón se připravuje na cestu, chce utéct, aby si uchránil svůj život. Nevidí ve své situaci žádnou naději a nemyslí si, že by to ještě mohlo něco nebo někdo změnit. Nevěří ani v Boží zásah.

To je možná něco, co může být blízké i nám. Často i my se ocitáme v situacích, kdy nevidíme naději, máme pocit, že na nás tak nějak Bůh zapomněl, že jsme sami proti nepřátelům, že se ve světě nic nezměnilo. Když se rozhlédneme okolo sebe, může se nám opravdu tento svět zdát opuštěný. Na mnoha místech je válka, lidé umírají, nemohou v noci spát, bojí se o své blízké, své domovy, anebo i své domovy museli z různých důvodů opustit. Neví, co bude zítra. Jinde je ohromná ekonomická krize a lidé musí řešit, z čeho zaplatí všechny ty poplatky, za co nakoupí jídlo, nutné léky, čím třeba potěší své blízké. Jinde jsou lidé utlačováni přírodou, dělá si, co chce, jednou je hrozné vedro, podruhé se země třese, jindy zase hrozně moc prší, jinde proudí ze země láva. A určitě bychom našli další případy, kdy máme pocit, že jsme na všechno sami. A když to nejsou vnější okolnosti, můžeme bojovat i s nějakými vnitřními démony, našimi vlastními starostmi, které mohou být větší, než my dokážeme unést. Můžeme mít oprávněný strach, co s námi bude, s naší zemí, přírodou, nemocemi, budoucí generací. Může nás děsit i narůstající napětí ve společnosti, ve světě, výsledky voleb.

Kolik toho dokáže unést jeden člověk, než se zhroutí? Než si značně myslet, že ho Bůh opravdu opustil? Než možná začne pochybovat, že vůbec Bůh je? Anebo v případě některých lidí, kdy začne pochybovat, jestli má vůbec cenu žít, jestli mu život stojí za to všechno trápení. Strach dokáže být opravdu paralyzující. Nutí nás někdy dělat iracionální věci.

Gedeon se možná cítil podobně. Nevěděl jak dál. Do této situace přichází Hospodinův posel s nečekaným oslovením: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Tato slova musela Gedeónovi znít až ironicky. Jak by mohl být „bohatýrem“, když se skrývá před nepřítelem? Gedeón pochybuje o sobě, a pochybuje i o Hospodinu a proto mu říká: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vyprávěli naši otcové?“

Gedeón předkládá Hospodinovu poslu své „Proč“. Každý bychom asi nyní, a když ne nyní, tak někdy v minulosti našli naše proč. Proč Bůh dopustil tuto událost? Proč se mi toto muselo stát? Proč je ve světě tolik zla? Proč se cítím opuštěně, když má Bůh být se mnou? Proč, proč, proč. Otázky, na které často nemáme odpověď, a přesto tu s námi jsou.

Gedeón taky pochybuje o Boží velikosti. Myslí si, že sice Hospodin byl v minulosti s jeho lidem a udělal pro něj veliké věci, ale teď se vzdálil. Nechal je napospas Midjáncům. I podobné pocity můžeme někdy cítit. Víme, že Bůh v minulosti jednal, že uskutečnil mnoho zázraků, ale teď? Je si tam někde nahoře a nás opustil. Jsme na všechno sami, nepřátelé útočí a my nemáme zastání. Můžeme být opravdu naštvaní, smutní, bezmocní. Ale je tomu opravdu tak? Jsme tak bezmocní? Není to tak, že spíš nevidíme, co se okolo nás děje?

Hospodinův posel se nevzdává, chce Gedeóna přesvědčit, že on je ten, který může mít moc, který může své těžce zkoušené zemi pomoci. Sám o sobě pochybuje, nemyslí si, že on by byl schopný porazit tak mocného nepřítele. Ale Hospodin ho ujišťuje: „protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.“ Hospodin nepovolává podle našich schopností nebo stavu, ve kterém se nacházíme. Volá podle toho, kým nás může učinit. Gedeónovo povolání je svědectvím o tom, že Hospodin pracuje skrze slabé, pochybující a křehké lidi, pokud jsou ochotni Mu důvěřovat. Kolikrát i my pochybujeme, zda jsme dostatečně schopní nebo důležití, abychom mohli být nástroji Božího pokoje ve světě. Ale Hospodin nám připomíná, že naše síla není v nás samých, ale v Něm.

Ale ani toto slovo Gedeónovi nestačí, potřebuje i něco fyzického, pochybuje o tom slovu. Bůh mu to nijak nevyčítá, trpělivě s ním mluví, nechává ho, aby to mohl vstřebat. Přináší do jeho života opravdu pokoj, šalom. Na Gedeóna nijak netlačí. Říká mu jen prosté: „Já zůstanu.“ A za tímto slovem můžeme slyšet i další slova: Počkám, až ty se přesvědčíš, že já jsem Hospodin, že já jsem ten, který na vás nezapomněl. Já jsem to, který Vám dnes přináší pokoj. Jsem ten, který s tebou bude za každých okolností. Jsem ten, který jsem.

A i toto může být slovo pro nás. Bůh přináší i do našeho života pokoj, stabilitu. Říká, že zůstane na tomto místě, dokud třeba i my nebudeme připraveni udělat ve svém životě to, co po nás chce. Nespěchá, on je prostě pokoj. Umí udělat veliké věci, jako to udělat pak s tou obětí. A Bůh umí i čekat, odpouštět.

Gedeón v momentu, kdy si uvědomil svoji troufalost, se začal bát, pochybuje o sobě, bojí se, že udělal něco špatně. Má strach, že zemře, protože přímé setkání s Bohem znamenalo smrt. Ale právě i do těchto jeho pocitů selhání, možná i pocitu nedostatečnosti, do jeho strachu přichází Hospodin s tím slovem: „Pokoj tobě, neboj se.“ Jako odpověď na toto ujištění Gedeón postaví oltář a nazve jej Jahve Šalom – Hospodin je pokoj.

Hospodin přináší do našeho života opravdu pokoj a i vědomí, že se nemusíme bát. Můžeme mu přenechat svoje starosti, aby je naplnil svým pokojem. Když budeme mít strach, přemýšlet nad všemi důsledky některých událostí, tak si ničemu nepomůžeme, jen nás to ještě více znepokojí a spíše srazí na kolena. Ale v momentě, kdy se Bohu odevzdáme, necháme, aby jeho pokoj přišel do našeho života, tak poté On s námi může udělat veliké věci. A může skrze nás přinést pokoj i dalším. On je opravdu Jahve Šalom – Pokoj.

Tento pokoj není jen absencí války nebo konfliktu. Je to hluboký, vnitřní stav jistoty a důvěry, že Bůh má vše ve svých rukou. Jahve Šalom přichází do chaosu a přináší řád, do strachu dává odvahu, do pochybností nabízí jistotu. Boží pokoj zahrnuje bezpečí a ochranu. Hospodin dokáže dát i vnitřní klid, i když okolnosti našeho života zůstávají bouřlivé.

A to hlásil i Ježíš. I on přinášel lidem do života pokoj a několikrát i svým učedníkům říkal, že jim dává svůj pokoj, ujišťoval je o tom, že je s nimi. Nejvíce to zaznívá v Janově evangeliu. Například do jeho ukřižování jsou učedníci shromážděni, jsou zmatení, neví, co se to vlastně stalo. Pořád v nich rezonují události předchozích dní, mají strach a v tom přichází Ježíš a říká jim jednoduše: „Pokoj vám.“

Ježíšův pokoj přesahuje Gedeónovo vítězství. Gedeón vedl fyzický boj, ale Ježíš nečelil jen potížím doby, ale i duchovní bitvě. Na kříži zvítězil nad hříchem a smrtí a přinesl pokoj, který dává našim srdcím klid i ve světě plném zmatku. I Ježíš se musel naučit důvěřovat Bohu, i on měl svá proč, vzpomeňme si na Getsemanskou zahradu. A přesto víme, jak to dopadlo.

Pokoj, který dává Hospodin, převyšuje každé pomyšlení, jak je v listu Filipským 4,7 a má moc proměnit nejen náš život, ale i životy lidí kolem nás. Naším úkolem je důvěřovat Bohu i ve strachu. Gedeón na začátku nebyl odvážný, ale Boží přítomnost v něm tuto odvahu probudila. Měli bychom také hledat Hospodinův pokoj v tom všem chaosu. Náš svět je plný spěchu a roztržitosti a v tom všem nesmíme zapomínat na skutečnost, že pravý pokoj nenalezneme v okolnostech, ale v Boží přítomnosti.

Příběh Gedeóna nám připomíná, že Hospodin je pokojem, který převyšuje náš strach a slabost. Bůh nás zve, abychom mu důvěřovali, a to i uprostřed těžkostí. On je Bohem, který přináší jistotu, odvahu a naději.

Tak co necháme se ovládat strachem, nedůvěrou, pocitem vlastní nedostatečnosti anebo přijmeme do svého života tento Boží pokoj? Přijmeme Ježíšovu nabídku, abychom vstoupili do Jeho království pokoje, protože jedině On přináší pokoj, který nám svět nemůže dát?

Slovo na cestu:

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“

Požehnání:

Když přijdou v životě těžké okamžiky,

kéž víte, že na ně nejste sami

- protože Bůh je přece blízko, je s vámi.

Je s vámi i ve chvílích dobrých.

A tak ať vás v životě provází a posiluje naděje,

že na svůj život nejsme sami.

A Boží láska a milosrdenství ať naplňují vaše dny

a ať vedou vaše kroky, kamkoli půjdete, až do konce.

Amen