EN | CZ 

Kázání 2024-12-01 - Pavel Kuchynka

02. Prosince 2024

Lk 21, 25-36

Prostředek zbavující srdce zbytečné tíhy

(1.12. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Nedávno jsem v jednom zdravotnickém zařízení vyplňoval jistý dotazník, který měl výsledky hodnot, které mi lékaři naměřili, zasadit do kontextu mého životního stylu a mé životní situace. Některé otázky v dotazníku ve mně – při pomyšlení čím právě procházím – vyvolali mírně ironický úsměv. Ve výsledku jsem si však řekl, že to jsou otázky, nad kterými je dobré se poctivě zamyslet: Např.: Jestli se stále ještě těším na něco milého; jestli mě stále ještě potěší dobrá kniha, film; jak často mě přepadá pocit, že se stane něco hrozného; jak často se probouzím vyčerpaný; jak často cítím tíhu na prsou; kolik toho vypiji, vykouřím, aj. Ano, přimělo mě to k přemítání, jestli mé srdce není zatížené nějakou zbytečnou zátěží. A tak se i tato chvíle naprosto nečekaně proměnila v nové setkání s Pánem.

-----

Mnozí lidé – uprostřed hrozeb, tlaků, ale i různých nabídek současného světa – sáhnou často po něčem, co jim dovolí aspoň na chvíli na všechno zapomenout, uniknout; nebo jim to aspoň pomůže zmírnit jejich obavy a pocity prázdnoty. Problém není v tom, že chce někdo na chvíli zapomenout. Problém je, že se o to snaží často a úspěšně při tom míjí nabídky ke skutečné změně, které dostává.

Evangelium nám dnes ukazuje, že Ježíš moc dobře ví, co dokáží s lidským srdcem udělat různé falešné nabídky, které slibují uspokojení nebo opojný únik. Obzvlášť, když se člověk ocitne uprostřed velkých těžkostí. Je to zátěž, která člověka mámí a zmáhá. A to tak, že ani neví, jak moc už je lapen – že už je v pasti. (Kolikrát už jste slyšeli o tom, že žába, která plave v hrnci s vodou, která se postupně ohřívá, se jistojistě uvaří? Postupně si totiž přivyká příjemnému teplu. Tím ale ztrácí schopnost poznat chvíli, kdy se pro ni voda v hrnci stává smrtelnou hrozbou. Tak si plave, až je najednou pozdě.)

Horkou lázeň nestřídmosti a opilství máme tendenci přenechávat lidem, kteří se přejídají a opíjejí. Ale rychle se v téhle lázní ocitneme nanovo, když do ní poctivě zahrneme i veškerou marnivost, roztěkanost a zaneprázdněnost. Tedy všechny ty situace, kdy člověk bere své smysly doslova na pastvu; a kdy se snaží svou prázdnotu vyplnit čímkoli, co má po ruce. Účinek se dá úspěšně přirovnat ke konzumaci cukrové vaty – kdy je člověk ublemcaný, hladový; a když si toho cukrátka dopřeje víc, je mu z toho nakonec blbě. Jde o situace, kdy si člověk něčeho dopřává víc, než je zdrávo; anebo si dopřává něco, o čem ví, že to pro něj je i v množství menším než malém zničující hrozbou. Přičemž nejvíc zničující je na tom všem skutečnost, že jeho život je životem ve lži/v iluzi.

V kotli ustaranosti se člověk snadno ocitá tak, že jí lživě nazývá zodpovědným chováním. (?!) Ale co je zodpovědného na tom, že se člověk ničí v situacích, kde si zoufale potřebuje nechat poradit, nasměrovat a pomoct?! Takže se ve finále sice snaží druhým i Bohu leccos nabízet, ale při tom ho ani nenapadne, aby se zeptal, co ten druhý skutečně potřebuje, a co v té věci chce, nebo spíš nabízí, Bůh.

Srdce zatížené konzumem se všemi jeho opojnými nabídkami; ale i srdce sevřené tíhou starostí, které se snaží člověk zvládnout sám, to vše je život lapený v pasti. To vše je stav, kdy člověk ztrácí vnímavost pro Boha, pro jeho dary. Proto Pán tak naléhavě vyzývá k bdělosti – k odhazování těchto smrtících závaží srdce v modlitbách. V jakých modlitbách? Vytrvalých. V modlitbách „v každé době“. „Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout … a mohli stanout před Synem člověka.“ A je to venku! Tohle je ten jediný spolehlivý prostředek, který nám Pán nabízí k tomu, abychom se dokázali vypořádat se zbytečnými zátěžemi svého srdce. Se vším, co nám v životě začíná diktovat a nenápadně se nám to stává bohem. Někdy je dobré dovolit i člověku, kterému dobře důvěřuješ, aby se tě směl ptát.

Každý, kdo si osvojil život v trvalém dialogu s Pánem – a tento dialog je pro něj výsadou, nikoli povinností – objevil prostředek, jak zbavovat své srdce zbytečných zátěží. Mluvit s Ježíšem o všech svých přáních a touhách je úžasnou výsadou. Ale ještě lepší je, když s Ježíšem mluvíme o jeho přáních. A nejlepší ze všeho je, když okusíme, co s námi jeho přání udělají, když se jim dáme k dispozici – když na vlastní kůži okusíme, co je to služba Božího království. Jaké to je, když Pán jedná naším prostřednictvím. To jsou chvíle, kdy Ježíšovu blízkost zakoušíme způsobem, kterému se nic nevyrovná.

Pán, který na konci časů přijde jako svrchovaný a spravedlivý soudce, k nám přichází už teď – každý den. Ano, zatím je to přicházení, které člověk může snadno přehlédnout. Někdy k nám Ježíš přichází prostřednictvím druhých lidí. Jindy v tichých signálech našeho srdce. My jsme ale někdy až příliš zaujati něčím nebo někým úplně jiným. Bez bdělosti – bez častého dialogu s Pánem – člověk velmi snadno dopřeje prostor mnoha falešným nabídkám nebo zbytečným starostem. Zatímco má nadosah nádherné dary Božího království.

Je vůbec nutné, abych řekl, co obnáší skutečný dialog s Pánem? Tak jen to nejnutnější: Jsou to ty chvíle, kdy Bohu říkám, co si myslím a myslím tím přesně to, co mu říkám. Vždycky když mu děkuju, projevuju úctu, když ho prosím, aby mě vedl a aby mi dal sílu a odvahu žít životem lásky v souladu s jeho záměry. Život v takovém dialogu znamená bdělost, protože člověk je na příjmu. Je to navzdory všem těžkým věcem – život ve znamení „tady a teď“ – kdy člověk prožívá danou chvíli naplno. A o to víc si uvědomuje, že skutečnou plnost zatím stále jen vyhlíží. Připravený přijímat to, co Pán dává dnes. Dávat znovu a znovu prostor Pánu na místo svého ega.

K čemu bych přirovnal cestu člověka, který míří na setkání s Kristem jako Spasitelem? K situaci někoho, komu jeho přítel řekl, že se s ním setká na nějakém neznámém místě. Proto ten člověk kráčí s mobilem u ucha, zatímco ho jeho přítel naviguje. A to tak dlouho, až ho zahlédne a zamávají si na pozdrav.

-----

Těšme se z dnešního setkání s Pánem. Pozvěme ho do své prázdnoty, do své samoty, do svých obav. Těšme se ze všeho, co pro nás dnes má on. Prosme ho, abychom to uměli rozpoznat a přijmout. Něco takového je totiž možné. Nechtějme to něčím nahrazovat. Zbavujme se zbytečné tíhy svých srdcí. Buďme bdělí a modleme se. Amen

Slovo na cestu: Př 4,23

Požehnání: 1Te 5, 23-24

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín