- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-11-17 - Zdeněk Eberle
18. Listopadu 2024
Kázání na Bolevci – neděle 17. listopadu2024
1S 2,1-10 (místo žalmu); 1S 1,4-20; Žd 10,11-25; Mk 13,1-8 „Dům na bouračku, souška k pokácení“
Znáte tzv. „soušky“? Mám na mysli suché stromy, které ještě stojí např. v lese. Když se na takový les ještě mladých stromů, ale vysokých třeba 15 metrů, podíváte a nejste lesník nebo přírodovědec nebo člověk, který je v lese tzv. „doma“, tak vám z dálky nebo na první pohled nepřijde nějaký podstatný rozdíl mezi „souškou“ a ostatními stromy. Výška a tloušťka kmene stejná, jako u ostatních, korunu stromu „soušky“ sotva rozpoznáváte mezi ostatními stromy, takže nejsou patrné suché větve, kůra ještě na kmeni drží, dole na kmeni tu a tak suchá větvička jako na ostatních stromech, a přece je tu zásadní a propastný rozdíl: kmen „soušky“ nemá mízu, už nežije. Už neporoste, bude čím dál tím víc odlišovat od ostatních okolních živých stromů: opadají mu poslední jehličky či listy, začne se mu odlupovat kůra, dá se do něj hmyz a datlové, postupně začnou odpadávat větve, a když jej nikdo nepokácí na topení nebo na stavbu, tak ho po čase svalí vítr, padne a shnije.
Strom bez mízy je jako chrám bez Boží slávy.
Židé si nedovolili sáhnout na chrám, a útok proti němu považovali za útok proti Bohu. Nadějí však není chrám, ale Boží přítomnost. A přece se stalo, že roku 70 po Kristu Římané zničili město i chrám a srovnali je se zemí. „Církev žije v chrámech, ale ne z chrámů.“ (Fazekaš)
Postoj Židů se nám zdá naivní; zvlášť proto, že jako národ už jednu zkušenost měli o 750 let dříve. Babylónský velkokrál Nebúkadnesar tehdy zboural chrám, vše cenné odvezl a zbyly jen ruiny. Proč se to stalo? „Pouze“ se naplnilo Boží slovo dané Izraeli (už!!!) na poušti: „Budeš plodit syny a vnuky a dožijete se v té zemi stáří; zvrhnete-li se však a uděláte si tesanou sochu, zpodobení čehokoli, a dopustíte se toho, co je zlé v očích Hospodina, tvého Boha, co ho uráží, beru si dnes proti vám za svědky nebe i zemi, že v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili, rychle a nadobro vyhynete. Nebudete v ní dlouho živi, ale budete vyhlazeni. Hospodin vás rozptýlí mezi kdejaký lid, že z vás v pronárodech, kam vás Hospodin zavede, zbude jen malý počet. Tam budete sloužit bohům vyrobeným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a z kamene, kteří nevidí a neslyší, nejedí a nečichají.“ Dt 4,25-28
Hospodina nezajímá monumentalita chrámu; zajímá ho život. Hospodina nezajímá, jaký na vás udělám dojem; zajímá ho můj život, a to především tam, je-li v mém životě jeho život. Hospodina nezajímá, jaký děláte dojem jako sbor ECM na Bolevci, ale jestli je v nás Jeho život. Jde o mízu.
Promiňte mi ten naturalismus, ale tatínek mi vypravoval o jednom majiteli pohřebního ústavu v Táboře, že ten, když ukazoval nebožtíka pozůstalým, tak se jim nezapomněl pochválit, jak dobře ho připravil a říkal: „Jako živý, jako živý.“ Pán Bůh nechce, abychom byli „jako živí“, ale abychom měli jeho život v sobě. Proto nám dal Pána Ježíše. Ale Pán Bůh si věděl rady i se starosmluvním lidem a v Dt můžeme číst dále:
„Odtamtud budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší. Ve svém soužení, až tě v posledních dnech toto všechno stihne, navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou.“ Dt 4,29-31
Ani nabalzamovaní faraoni nebyli živí, ani nabalzamovaný Lenin či Gottwald.
Marek píše, že se odehrál rozhovor Ježíše s učedníky, když Pán Ježíš vyšel z chrámu. Když Pán Ježíš vyšel z chrámu, zůstal bez právoplatného majitele. Trvalo to ještě nějakých 40 let, než zpustnul. To Pán Ježíš také řekl: „Hle, váš dům se vám ponechává pustý.“ Mt 23:38
Co to znamená pro nás? Jsme chrám Ducha svatého. Jednotlivě – to především, ale také jako společenství. A chci to vyložit pro nás jako podobenství s jediným důrazem: Měj v sobě Boží život!!! Prosím tě, měj v sobě Boží život!!!
Jeden před druhým se můžeme nabalzamovat a můžeme vypadat „jako živí“, ale k čemu to bude dobré? Potřebujeme mízu Ducha svatého. Tu si nepřivoláme náboženskými úkony!!Kde není míza Ducha, je podepsán ortel smrti. Máš mízu Ducha? Kdo se narodil znovu, narodil se z Ducha a dostal Ducha. Ke každému znovuzrozenému Duch mluví. Co děláš s tím, jak k tobě Duch mluví? Jsi za to zodpovědný, jsi za to zodpovědná. Každý znovuzrozený je především zodpovědný sám za sebe. Na osobní rovině. (Je tu pochopitelně i osobní zodpovědnost, jak se každý z nás chová k druhým. To platí na rovině lidských vztahů, to platí i duchovním životě.) (Pozn.: Nejsem zodpovědný za to, jak kdo z vás se chová ke mně, jak se chováte k druhým a jak se chováte k sobě samým. Ale jsem-li veden Boží láskou, třeba mne Duch Boží pošle, abych Ti řekl, že něco u Tebe není v pořádku. Pokud budu poslušný. Ale nechce se mi do toho. Obvykle…)
Ale jsme tu i jako tělo Kristovo. Opravdu zásadní i pro život i pro smrt společenství je to, jak jsme každý duchovně živí. Pak je tu samozřejmě i odpovědnost těch, kdo nesou další odpovědnost před Pánem Církve za zdravý život tohoto kousku Těla. Vím, že hlavní odpovědnost v tomto čase za společenství nese farář, pak starší, skupinkáři, vedoucí besídky, atd. V souvislosti s odchodem Pána Ježíše z chrámu to můžeme vidět tak, že jsme zodpovědní za to, co Pánu Ježíši dává vážný důvod, aby se sebral a odešel. Co myslíte, je to náš hřích? Naše omyly a chyby? Myslím si, že zcela ne. Pán Ježíš dovolil svým učedníkům, aby dělali chyby, protože se měli něco naučit. Pán Ježíš ví, že jsme poznamenaní hříchem. Neočekává dokonalost. Je dokonce shovívavý. Velmi shovívavý.
Ale přesto: znáte ten křesťanský vtip? Sedí malá holka na schodech jakéhosi kostela a pláče. Přisedne si k ní kdosi, mladý muž a ptá se, co se jí stalo. A dívenka říká: „V tomhle kostele mne nechtějí.“ „A proč?“ ¨ptá se ten muž a dělá, jakoby to nevěděl. „Že jsem Romka!!“ Muž jí pohladí a utěšuje ji: „Nic si z toho nedělej, já už tam také nechodím.“ Vy víte, kdo to byl. To byl Ježíš.
Osobně jsem přesvědčen, že důvodem odchodu Pána Ježíše by bylo především to, kdyby se tu cítil jako páté kolo u vozu (tedy že jsme soběstační, že jej nepotřebujeme). Pro něj není tolik důležité, co říkáme, ale jaké máme postoje. Můžeme mít plnou pusu zbožných řečí, ale můžeme být svévolníky. Můžeme ho urážet pokrytectvím, tvrdohlavým setrváváním v hříchu.
Osobní život a život společenství spolu úzce souvisí. Zdraví v jedné oblasti souvisí se zdravím v oblasti druhé, ale není to totožné. Osobně jsem v životě nebyl moc šťastný, když do společenství křesťanů chodili lidé příliš dlouho, aniž by se znovuzrodili. Hrozí tam totiž to, že skutečnosti, které mají znovuzrozeným lidem sloužit k upevnění na cestě života za Ježíšem, vyzkoušení toho, jaká je jejich důvěra v Ježíše a k výchově, neznovuzrozené lidi ničí a zraňuje ve vztahu k Božím věcem natolik, že to s nimi může být ještě horší, než když začali společenství navštěvovat. A to v tom případě, že společenství není zdravé. Kde společenství zdravé je, i dlouhodobou přítomnost lidí z venku vítám; a dopadne to s nimi, jako to zpravidla dopadá s nevěřícími klienty v nějakém hodně otevřeném křesťanském resocializačním programu: buď se znovuzrodí, nebo odejdou, protože neporozumí evangeliu a osobnímu společenství s Bohem. Ale křesťan může přijmout i dočasné nezdravé podmínky jako výzvu, která jej má utvrdit v Boží výchově. K Boží výchově se vztahuje oddíl z ep. Židům o kousek dál, než jsme četli úvodem: Židům 12,12-15: `Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena´ a`vykročte jistým krokem´, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.
K druhé části textu už jen pár vět. Není správné mít falešný strach z toho, co řekl Pán Ježíš ohledně válek a dalších znamení. Špatná je jak falešná naděje, tak je špatný i falešný strach. Musíme projít tím, co Pán Ježíš říkal. Jedná se i o podobu společnosti kolem nás. Společnost kolem nás bez Ježíše je a bude zoufalá. Svět jde ze zlého do ještě horšího. Jenže my žijeme na tomto světě (i když nejsme ze světa). Pán Ježíš nás tu potřebuje, proto si nás hned po znovuzrození nemůže vzít k sobě do ideálních podmínek. Ale mohou nastat vždy dva případy: buď bude církev slaná a plná světla a pak budeme mít co dát. Nebo se svět nacpe do církve, a stane se to, co o ní Pán Ježíš řekl: ztratí slanost a bude pošlapána. Svět nás tlačí do svých forem. Satan je nekonečně vynalézavý. Ale nenechejte se zastrašovat!!! Ani médii!!
Navrhuji protiopatření: držet se Božího života, mít v sobě život, nevytěsnit ze svého života Ježíše. To je osobní odpovědnost každého. A dát pozor na pokrytectví, na vše, co Pána Ježíše uráží. Soužení nám může pomoci hledat Hospodina i Pána Ježíše. Má nás ale zburcovat k hledání Boží tváře, pokud začneme cvičit s tím, co už pomalu chromne. Jsme tu odpovědní jeden za druhého, v čele s těmi, které jsem už jmenoval. Problémy a těžkosti mohou zburcovat, ale i zničit. Co chcete, aby s vámi udělaly?
Vzpomínám si na jednu sestru, když jsem v Maranatě kázal a v nějaké souvislosti s nějakým eschatologickým textem jsem řekl, že v té době „vychladne láska mnohých“, jak se zděsila… A přesto z Písma víme, že v „posledních dnech“, tedy před druhým příchodem Pána Ježíše to tady bude děsný. Spousta válek. Hlad. Přírodní katastrofy. Epidemie. Kriminalita.Ničení životního prostředí. Úpadek morálky. Nezájem o Boha. Pokrytectví v náboženství. Lhostejnost. Nesvoboda pro evangelium. Ale také: naplnění evangelizace, plnění biblických proroctví.
Myslíte na to? Jak se za to modlíte? Jsem hluboce přesvědčený, že je v tom obrovské napětí: na jednu stranu se máme modlit podle příkladu apoštola Pavla „Pane, přijď“, na stranu druhou máme prosit o milost pro tento svět, protože doba milosti je dobou, kdy jdou ještě věci měnit: u nás, v církvi, ve společnosti, prostě: všude.
Pán vám žehnej!!! Amen.
Slovo na cestu: Mějte zájem jeden o druhého a povzbuzujte se k lásce a k dobrým skutkům. Podle Žd 10,24
Požehnání: …Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.Žd 13,20.21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010