EN | CZ 

Kázání 2024-11-03 - Pavel Kuchynka

03. Listopadu 2024

Zj 21, 1-6a

Opora jistoty, že všechno bude nové

(3.11. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Před rozhodujícími válečnými bitvami většinou zaznívaly proslovy vojevůdců ke shromážděným bojovníkům. Dělo se to z jediného důvodu, aby věděli pro co, a proč mají bojovat; a mohli bojovat odvážně, udatně, s nasazením všech sil. Právě jsme z knihy Zjevení vyslechli slova, která prvním následovníkům Ježíše Krista měla dodat jistotu, že všechny jejich zápasy se zlem, všechny jejich oběti, mají smysl. Ta slova jsou vizí světa, kterému jdeme vstříc. Světa, ve kterém už dobro definitivně zvítězilo nad zlem. Jsou to slova, která chtějí být i pro nás oporou uprostřed všech našich zápasů.

-----

Jan nám tlumočí slova samotného Boha, který mu řekl, že všechno tvoří nové. Vzápětí pak Jan uslyšel Boží výzvu, aby zapsal i slova, kterými Pán toto své svrchované rozhodnutí ztvrdil. Na Boží pokyn tedy Jan zapsal: „Tato slova jsou věrná a pravá.“ Nakonec Pán ještě dodal: „Již se vyplnila. Já jsem … počátek i konec.“ Jsou to tedy slova, která nás ujišťují o tom, že navzdory všem těžkostem života Bůh má vše pevně v rukách. Že je tím jediným, který má moc splnit vše, co slíbil.

Slova, která jsme slyšeli, tedy nejsou jen krásným snem. Je to reálný popis budoucnosti, která je už připravená. Slova o tom, že tato budoucnost už je na 100% zajištěna, se neopírají o nic menšího, než je skutečnost Ježíšovy vykupující smrti a vzkříšení. Ano o budoucnosti našeho světa bylo rozhodnuto, když Ježíš prošel smrtí a vzkříšením – když zaplatil výkupné za naše viny a nabídl všem možnost nového života.

Jan viděl nové nebe a novou zemi – viděl život, pro který jsme stvořeni. Viděl lidi, jejichž tváře zářily v Boží přítomnosti. Viděl lidi, pro které Boží moc, dobrota a péče nebyla jen něčím, o čem člověk občas něco čte nebo slyší. Viděl lidi, pro které to všechno už bylo přítomnou realitou jejich nového života. Viděl něco, co nám žel někdy připadá tak vzdálené a nedostupné. Něco, co nám připomíná, že my ještě nejsme takoví, jací bychom být chtěli a měli.

Je jasné, že krása lidí, kterou Jan viděl, byla Božím dílem. Byla to krása zrozená ze vztahu s Bohem. Čím více místa patří v životě člověka Pánu, tím více je v něm také jeho krásy. Je to vnitřní krása charakteru Božího Syna. Je to krása, kterou v nás vytváří Duch svatý, když do nás vkládá Ježíšovy touhy; a když nás přivádí do různých životních situací a učí nás volit – navzdory těžkostem života – to, co je Boží. Mohli bychom tedy říct, že kolik nám nyní chybí z láskyplné oddanosti Kristu, tolik nám chybí i ze skutečné krásy. A platí to o životě křesťanského společenství, stejně jako o životě každého jednoho člena tohoto společenství.

Jan viděl dokonalou plnost života v Boží přítomnosti. Viděl plnost, které už nebránila žádná hříšná porušenost. Viděl život, po kterém v hloubi srdce všichni zatím jen toužíme. Vždyť člověk, který vírou přijme Krista jako Spasitele a Pána, má stále, co dělat se sobeckými sklony své padlé přirozenosti a musí čelit smrti a bolesti. Občas nám prostě tečou po tvářích slzy. V Kristu je člověk sice nově stvořený, ale pokud je zde, není a nemůže být dokonalý. Naše ego chce mít totiž život pod kontrolou; touží po nezávislosti; spoléhá na falešné jistoty; a velmi často se skrývá za falešnou identitou. Naše ego se zkrátka umí uzavírat před Bohem i před lidmi.

Cesta zranitelné lásky, kterou se rozhodl jít Kristus, dokáže lidské ego velmi často vyděsit. Proto je naše ego tak často plné sebe sama a chce žít ze sebe sama. Proto také apoštol Pavel v listu Korintským křesťanům napsal, že novým stvořením je člověk, který žije v Kristu. Chcete-li, je to člověk, ve kterém žije vzkříšený Kristus jednu z jedinečných verzí svého života. Je to život člověka, který – navzdory svým selháním – zůstává otevřený pro Boží vedení. A díky tomu se stává součástí proudění Božího života – proudění zranitelné lásky, která umí přijímat i dávat. A toto proudění působí neustálou proměnu jeho lidství do podoby Ježíšova lidství.

Autentický život křesťana – nově stvořeného a stále nově přetvářeného člověka – se projevuje jakousi posvátnou nespokojeností. Nově stvořený člověk touží po nových a nových příležitostech, ve kterých by mohl dát průchod Boží lásce. Posvátná nespokojenost v podobě neutuchající tvořivé lásky je vůbec tím nejsilnějším důkazem/oporou jistoty o věčném dokonalém životě, který je připraven všem, kteří milují Boha. Je to důkaz, který má znovustvořený člověk.

Pán říká: „Hle, všecko tvořím nové.“ Je tedy tím, kdo stále tvoří v našich životech to nové. A to i ve chvíli, kdy znovu a znovu bojujeme s hříchem. Bůh nezachraňuje dokonalé. Zachraňuje ty, kteří jsou si bytostně jistí svou nedokonalostí. Bůh nezachraňuje ty, kdo spoléhají na své síly a schopnosti. Zachraňuje ty, kteří spoléhají na jeho milost.

Záleží jen na tom, jestli se spokojíme s tím, co dokážeme my sami – jestli jsme takoví „dřevění svatí“ – anebo jestli toužíme po životě, který nám může darovat jedině Pán sám. Je to Boží Duch, kdo nám dává podíl na novém životě. Je tím, kdo nás osvobozuje od mechanického náboženství, ve kterém člověk spoléhá na svou schopnost fungovat v rámci plnění jistých skutků zbožnosti, které si uložil on sám, nebo které od něj očekávají druzí. Je to Bůh v nás, kdo miluje Boha a rozpoznává Boží chtění. Je to Bůh v nás, kdo nás učí spoléhat na Boží pomoc – na Boží velikost.

Jedině Duch Boží nám ukazuje, co to znamená v té či oné záležitosti jednat tak, jak si to přeje Pán. Tedy jednat skutečně tvůrčím způsobem v souznění s Božími záměry. (Představme si to klidně jako proměnu Pinokia z dřevěné loutky v živého, milujícího a jednajícího kluka.) Jsme povoláni dávat, ale jen z toho, co nám dává Pán. Ne sami ze sebe.

Vírou v Krista člověk přijímá dar Božího Ducha. Tím získává jakousi vnitřní navigaci. Hlas této navigace neustále mluví o naší skutečné lidské důstojnosti, o naší skutečné hodnotě. Nemylme se však. Je to navigace, kterou můžeme tvrdohlavě ignorovat a zařizovat se podle svého – podle svých představ a úsudků.

Pán chce však i v našich životech mnohé změnit. Pokaždé, když narazíme na těžkosti, je lékem nechat lásku ať se děje. Ať jedná v souladu s aktuální Boží výzvou. Je to promluvení o tom, co Pán právě v naší situaci tvoří jako nové. Promluvení, které je vždy promluvením v duchu Písma. Uslyšet toto Boží promluvení v srdci znamená získat vnitřní jistotu. Je to víc než výsledek pouhého rozumového zvažování. Je to síla, která pronikne do srdce a nedá se zpochybnit, protože je skutečnější než všechno, co můžeme vnímat svými smysly.

Nebojme se přijímat Boží impulsy k jednání. Nebojme se přijímat promluvení, které jasně rozpoznáme jako Boží. Tedy jako promluvení, které nám přináší jistotu a dodává odvahu jednat v síle zranitelné lásky. Každopádně tvůj nově stvořený život se vždy naplňuje v tom, jak právě teď děláš to, co děláš. V tom, nakolik důvěřuješ tomu, že ti Bůh dá vše, co potřebuješ. Pokud ve všem dáváš první slovo Pánu, můžeš si být jistý, že bude mít i slovo poslední. A to i v případě, že se věci vyvíjejí jinak, než by sis představoval. Pokud i uprostřed těžkého zápasu spoléháš na něj, pak je výsledkem život, který ti dává on – život, který nepostrádá smysl.

-----

Ne ty – ne tvé schopnosti – ale jedině Duch svatý bude zdrojem tvého nového života. Jsme povoláni spolu s Pánem pracovat a vytvářet místa skutečné svobody uprostřed tohoto světa. Jsme povoláni tvořit nové. Smíme si být jistí, že naší silou při tom bude zranitelná přijímající a dávající Boží láska. S ní není žádná oběť příliš veliká a žádný zápas příliš náročný. Amen

Slovo na cestu: Ř 8, 24-25

Požehnání: Ř 15, 13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín