EN | CZ 

Kázání 2024-10-27 - Zdeněk Šplíchal

31. Října 2024

ECM Plzeň 1 - Lochotín, Zdeněk Šplíchal, 27. 10. 2024


Když přichází Duch svatý

Jan 16:13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

Dnes dopoledne bych rád přinesl velmi jednoduché poselství a budu doufat, že mne místní Methodisté na konci nevynesou v zubech. Co nám to tady ten kazatel z CB říká? My jsme očekávali nějakou hutnější stravu a místo toho nám byly předloženy jakési církevní bratrské jednohubky. Nazval jsem to dnešní poselství: Když přichází Duch….

1. Když přichází Duch svatý

My jsme četli v úvodu nádherné poselství. Pán Ježíš v kontextu připravuje své následovníky na svůj odchod z tohoto světa, ale také na příchod Ducha svatého. Tato osoba Boží trojice uvede církev do veškeré pravdy (J 16, 13), vydá svědectví o Ježíši Kristu (J 15, 26) a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud (J 16, 8).

O Letnicích skutečně Duch Boží sestoupil a tehdejší církev úchvatným způsobem povstala. Uvěřilo mnoho lidí v Pána Ježíše a začalo se dít přesně to, o čem Pán rozmlouval se svými učedníky. Duch svatý oslavil Božího Syna, mnoho lidí začalo vidět Ježíše takového, jaký je… Vnímali jej jako Pána a Spasitele, toho zaslíbeného Mesiáše.

Tehdejší nově narozená církev zakoušela překrásné období. Ne, že by neexistovaly žádné problémy, víte ale, tam kam přichází Duch svatý, tam přichází nový život, občerstvení, tam se dějí pozoruhodné věci….

Já v tomto svém úvodu směřuji k takovému určitému pochopení…. Pán Ježíš vyučoval, že Duch svatý přijde…. V knize Skutků čteme, že On skutečně sestoupil z nebe. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli (Sk 2, 2).

Naše logika nám přirozeně velí, když Pán Ježíš mluví o tom, že On přijde a kniha Skutků, že už přišel, tak se to zkrátka stalo. Duch svatý je přítomen v tomto světě. Naplnilo se prorocké slovo. A to nás někdy vede ke zkresleným závěrům, to nás někdy uvádí do stavu nic nedělání, neočekávání nových věcí.

Církev už tady máme, máme také svou Bibli a teď je potřeba žít tak, jak žil Kristus na základě Písma a být svědky o Kristu...

Jenomže Boží slovo nám ukazuje ještě něco zásadně důležitého… Ano, Duch svatý přišel, ovšem to, co chci podtrhnout je, že On znovu a znovu přichází tam, kde je očekáván, tam, kde s ním křesťané počítají. Jen v knize Skutků můžeme pozorovat, jak Duch svatý opakovaně sestupuje a koná pozoruhodné věci (Sk 11, 15; Sk 10, 44). Duch svatý je akční osobou, neustále něco tvoří, ustavičně někam přichází, zasahuje, dává povstat životu….

Od Letnic se v tomto smyslu nic nezměnilo. Duch Boží přebývá na této zemi a nově a nově přichází. On chce nově oslavit Ježíše našeho Pána (J 16, 14), chce nově svědčit o Kristu a uvádět nás do pravdy, usvědčovat tento svět…. On znovu a znovu přichází, abychom dokázali žít ten nádherný Kristův život, splnili tady na zemi všechny úkoly, dokončili svůj běh, aby se tady na zemi šířilo Boží království.

Vy i já jsme toho důkazem. V určitý čas k nám Bůh promlouval skrze Ducha svatého, my jsme se obrátili ke Kristu a ta sněhobílá Holubice (Jan 1, 32) nám dala povstat k novému životu. Tímto znovuzrozením působení Ducha svatého neskončilo…. On chce přicházet do našich životů i dnes, přestože zároveň platí, že On v nás neustále přebývá (1Kor 3, 16)

A tak vám chci v tuto chvíli položit několik zásadních otázek…. Odpusťte, že vám budu tykat. Ty otázky přirozeně směruji i na sebe. Očekáváš na Ducha svatého? Očekáváš, že tě nově naplní, zmocní? Očekáváš, že Tě povede? Očekáváš, že ti dá svou moudrost, své zjevení? Očekáváš, že i v tento čas Tě Pán chce pozdvihnout? Pokud ne, věřím, že právě teď přišel čas, abychom otočili kormidlem. Pán Ježíš touží po tom, aby do našich životů přišel život v hojnosti (J 10, 10) a to lze jen v Duchu svatém (Ř 8, 6-10).

2. Co se děje, když Duch svatý přichází?

Pojďme ale dále. To kam směřuji je, co se vlastně děje ve chvíli, kdy přichází Duch Svatý do našich životů. V Božím slově bychom zcela jistě našli celou řadu povzbuzení v tomto smyslu. Dnes dopoledne se chci zaměřit pouze na tři záležitosti.

a. Pokání

To první, co bych chtěl dnes připomenout je: Věřím, že v ten čas lidé mají potřebu vyznávat své hříchy, mají potřebu činit pokání, opouštět své hříšné cesty…..

Jan 16:7-9 Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří…..

Ve chvíli, kdy Duch svatý přichází do tohoto světa, nevěřící lidé si náhle uvědomují svou vinu, dokonce, že ten největší hřích spočívá v tom, že nevěřili, nevěří v Pána Ježíše Krista. Jak jsme si to vůbec mohli dovolit, tak dlouho žít bez Spasitele, když je život tak křehký a budoucnost tak nebezpečná a nejistá?

Jenomže Duch svatý nepřichází v otázce hříchu a pokání jen k lidem, kteří ještě doposud nepoznali Božího Syna… On znovu a znovu přichází i do církve. Na celé řadě míst v Božím slově smíme vnímat tu spojitost: příchod Ducha svatého a pokání…

Například v proroku Joélovi čteme o přicházejícím Hospodinově dnu a výzvě k pokání. Roztrhněte svá srdce a navraťte se k Hospodinu můj lide (Jóel 2, 13) Toto pokání předchází vylití Ducha (Jóel 3, 1), tak to je, když činíme hluboké pokání, Bůh nám chce dát mnohem více.

V knize Skutků apoštolských čteme o vylití Ducha svatého a výzvě k pokání (Sk 2, 38). V knize Zjevení Pán promlouvá k jednotlivým sborům, aby vyznávaly a opustily své viny a v každé té výzvě jednotlivému sboru je napsáno: Kdo má uši slyš, co Duch praví církvi (Zj 2, 29) Přicházející Duch svatý.

Církev nikdy nebyla dokonalá a nebude, ona znovu a znovu potřebuje činit pokání, potřebuje záchranu, dokonce i tam, kde my lidé vnímáme čistotu a nádheru. Velice dobře si pamatuji na vyprávění jednoho misionáře, který svým posluchačům vyprávěl o nádherných bílých ovcích, které pobíhaly po zelených nivách na Novém Zélandu.

Jednoho dne tam ale nečekaně napadl zářivě bílý sníh. A ve světle toho čerstvě popadaného sněhu ty ovce byly najednou extrémně špinavé. Neuvěřitelná změna. Tohle přesně se děje, když přichází Duch svatý a nám se otevírají oči v otázce naší viny ve chvíli, kdy si myslíme, že jsme křesťanský výkvět společnosti.

Víte, mnohdy si to ani neuvědomujeme, ale my všichni máme v otázce hříchu máslo na hlavě… Možná se jedná o Irské máslo, Olomoucké Olma máslo, Jihočeskou Madetu, Ramu máslo, nebo dokonce Bio máslo… ať je to jakékoliv máslo, pořád je to máslo. My všichni máme problém s hříchem, který ničí naše životy, životy lidem kolem nás (1J 1, 8).

Mnozí církevní farizeové a zákoníci soudí druhé a přitom si neuvědomují, že i oni zoufale potřebují pokání. Mnozí vlažní křesťané, křesťané bez lásky k druhým, křesťané plní světa a jeho myšlení, křesťané jejichž hřích je skryt před lidmi, ale ne před Bohem, plno povrchních, pokryteckých křesťanů potřebují pokání, ale také i lidé, co jsou namočeni v opravdu viditelném a hmatatelném bahně hříchu.

Jak je to vůbec možné, že mnozí z nás nevidíme svou vlastní vinu?

Církev má ale v tomto ohledu celou řadu dalších potíží…. Nejenom, že často nevidíme svůj vlastní hřích, mnohdy jej i vnímáme, ale nemáme potřebu s ním cokoliv dělat, co více, je nám v něm prozatím dobře, k překvapení mnohých si myslíme, že si stojíme dobře, jindy své viny naopak vyznáváme, ale je to takové povrchní uklízení, aby se neřeklo, uklízení, které nás nic nestojí, které nevyžaduje námahu, které nás neunaví, nebolí….Mnoho dalších si svou vinu uvědomují až moc, jejich vlastní svědomí je roztrhané na kusy hadrů, pláčou a nemohou unést důsledky své vlastní viny.

Ano, hřích nás oslepuje, udržuje ve slepotě a v posledku ničí, takže upadáme do temnoty a nevidíme v jakém nebezpečném prostředí se právě nacházíme, nevidíme, jak se pomalu a jistě blížíme ke srázu vysoké hory. (příběh ze Sněžky, malý kluk přelezl zábradlí a ocitl se nad propastí) Za hříchem vždy stojí těžký úraz, dokonce smrt, věčná smrt…. Jak zoufale potřebujeme, aby Duch svatý přišel a uváděl náš život do pravdy, abychom chodili ve světle, v jistotě a měli život v hojnosti.

Jakmile svatý Duch přichází do našich životů, jedině On dokáže odkrýt to, co není vidět, jedině On dokáže člověka usvědčit z viny tím způsobem, že v člověku vyvolá potřebu Krista, potřebu Jeho dotyku, jedině On dokáže způsobit, že hřích nebereme na lehkou váhu, že máme potřebu s ním něco udělat, vyznat jej, omluvit se, zřeknout se ho, jedině On dává sílu k nápravě, jedině On nám zprostředkovává jistotu odpuštění, potěšení, ujištění, že Bůh s námi stále počítá (Jóel 2, 13).

Jak důležité je, aby Duch svatý přicházel i do našich životů. Vzpomínám na období, na které bych přirozeně nejraději zapomněl. Prožíval jsem extrémně těžké časy. Vnímal jsem, že musím odjet na Boží dar, to je takové moje modlitební místo v Krušných horách, abych hledal pomoc u živého Boha.

Boží dar mne tehdy přivítal zábleskem světla, kamera zjistila, že jedu ve městě trochu rychleji, místo 25 km/h jsem jel 30km/h. V tu chvíli jsem věděl, že jsem vybodovaný, těch prohřešků jsem měl totiž vícero. Naštěstí mne uklidnila majitelka penzionu, že to tam je naschvál kvůli turistům, aby nejezdili rychle.

Tehdy jsem se vydal do lesa se modlit, Pán mi ukazoval mé viny, zvláště, že jsem se velmi málo věnoval své rodině a všechen čas věnoval službě. V tu dobu se jednalo o velmi hrůzné zjištění, já to předtím tolik nevnímal, těžce na mne ležela má vina, fyzická a psychická bolest….

Ve chvíli, kdy jsem činil pokání, zničehonic k mému překvapení začal ve tmě začal padat sníh. Duch svatý mne vedl k pokání a zároveň ke mně promlouval slova o Božím ujištění….I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna (Iz 1, 18). V tu chvíli mne zaplavil Boží pokoj, radost, Boží blízkost, měl jsem potřebu zpívat v temném lese…. Ten bílý sníh se stal pro mne biblickým balzámem. Jak nádherné je, když je člověk čistý, jeho svědomí, když ví, že jeho život je v rukou Božích. Bůh je tak dobrý a laskavý. Tohle všechno pro nás činí Duch svatý, který přichází do našich životů.

b. Trápení

Před asi 6 lety, už nevím, kdy přesně to bylo, tak jsme měli tady v Plzni zahraniční návštěvu. Ditrich Schindler, zakladatel celé řady nových sborů v Německu. A on nám kromě jiného vyprávěl, jak on oslovuje nevěřící lidi se kterými se dostane do kontaktu, aby s nimi sdílel dobrou zprávu o Ježíši Kristu.

Ptal se jich a zřejmě ještě ptá…. Jak se máš? A když odpoví, jak odpovídá většina lidí, dobře tj. neurčitě…. On se zeptá znovu: řekni mi více…. A často se stává, že se mu lidé otevřou a pak se jich na konci zeptá ještě jednou: Mohu se za tebe pomodlit?

Jednoduchá evangelizační pomůcka, ale já bych si jí dovolil vztáhnout i na Boží lid. Jak se máš? Většina byste pravděpodobně odpověděla: jde to, dobře….Řekni mi více? Co byste odpověděli? Mohu se za tebe pomodlit?

Asi nebudu daleko od pravdy, někteří z vás se hluboce trápíte, pláčete, možná jste naplněni strachem, úzkostí, někdo blízký vám umírá, nebo zemřel, ve vašem životě se stala nějaká hodně smutná událost, máte deprese, jste fyzicky nebo psychicky nemocní… kolem vás se vytvořila veliká a neprostupná temnota…. Vaše víra, naděje a láska jsou pryč…. Zásadním způsobem pochybujete o sobě, o druhých, ale také o Pánu Bohu.

Jestli je tady někdo takový, velmi dobře mu rozumím. Posledních pět let jsem zakoušel velmi těžké časy. Zemřeli mi tři klíčoví lidé mého života a jako smutný bonus jsem je ještě pohřbíval, zakládali jsme nový sbor a z původního radostného plánování se z toho stalo rozdělení, kdy do toho vstoupila událost, která se založením sboru podle mého soudu vůbec nesouvisela, prošel jsem si pomluvami, kolovaly o mne různé lži, byl jsem dokonce obviněn vedením církve, že jsme podvodně založili stanici.

Zničehonic nastala situace, kdy jsem v jednom mžiku mohl přijít o práci, o bydlení. Ani nemohu vyjmenovat, co všechno se stalo. Rozmlátil jsem auto, několikrát jsem byl v nebezpečí života, dvakrát jsem navštívil v noci nemocnici, měl jsem stavy, že umírám, tlak mi vylezl na 220/170, rozjela se mi úzkostná porucha, stačilo, aby mi zazvonil telefon a hned mne obklíčila úzkost,

do toho přišlo slovo od jednoho bratra, který mi prorokoval, že proti mně stojí mocnosti temnoty a konkrétně je jmenoval, neuvěřitelně všechno sedělo, manželka měla těžký úraz, dvě děti nám vážně onemocněly….. bylo mi vyhrožováno, přišel jsem o rodinu, přestože jsem měl své záležitosti v pořádku, díky dědictví proti mně vystoupili exekutoři, během jednoho roku tři operace, starost o církev, o lidi, kteří prožívali těžké věci, všude samá temnota….

Často jsem cítil jakousi vinu, odsouzení, tolik jsem o sobě pochyboval. Měsíce jsem se probouzel ve 2, ve 3 ráno, nemohl jsem spát… cítil jsem se zlomený, extrémně unavený, docela vážně jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdybych skončil se službou, kdybych odešel z tohoto světa. Tohle byla malá sonda do mého života, existují věci, které ani nemohu zveřejnit….

V průběhu toho dnešního kázání jsem vám vyprávěl o tom, jak jsem vycestoval na Boží dar, abych hledal Boží tvář…. Tehdy na tom Božím daru Pán soustředil mou pozornost k postavě apoštola Pavla.

Jako věřící si ty veliké postavy víry často idealizujeme. Jenomže svatý Pavel prožíval podobné věci jako my….nemohl spát díky tomu, co těžkého prožíval, cítil se tak opuštěný lidmi, měl hlad, žízeň, byl pronásledovaný, zakusil odmítnutí od svých nejbližších, církev jej pošlapala, byl kamenován, pětkrát bičován, třikrát dostal holí, třikrát s lodí ztroskotal, prožíval tolik nebezpečí od lupičů, od vlastního lidu, pohanů, falešných bratří, Pavel byl místy zlomený člověk, extrémně vyčerpaný (2Kor 11, 23-27)…

Ve chvíli, kdy jsem četl ten jeho příběh, musel jsem si s Pavlem poplakat. Svým způsobem mne jeho životní zkušenost pozdvihla. A co více, hluboce mne zasáhlo, když jsem četl jeden z jeho velmi silných výroků….2 Korintským 1:4 On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

Bůh nás potěšuje v každém soužení…. Přesně tento výrok zdobí dopis, kde Pavel zároveň popisuje, co těžkého prožíval. Jak je to vůbec možné, aby člověk zakoušel Boží potěšení v čas, kdy je naprosto obklopen temnotou? Možné to je, neboť apoštol na vlastní kůži zakoušel situace, kdy Duch svatý přicházel a těšil jeho rozbitou duši.

On počítal s mocí Ducha svatého. Jenom v tomto listě, kde odkrývá svou bolest, tak vypráví Božímu lidu velmi mnoho o službě Ducha svatého.

Pavel přál přítomnost Ducha svatého Božímu lidu (2Kor 13, 13); On sám se prokazoval Duchem svatým (2Kor 6, 6); povzbuzoval ostatní, že i jim byl dán závdavek Ducha (2Kor 5, 5); Jsou proměňováni mocí Ducha k obrazu Božímu (2Kor 3, 18); Vyzdvihl skutečnost, že tam, kde je Duch Páně, tam je svoboda (2Kor 3, 17); Mluvil o slavné službě Ducha svatého (2Kor 3, 8); Připomínal Božímu lidu, že jen Duch svatý dává život (2Kor 3, 6); On je podepsán na listu našeho života, na našem srdci (2Kor 3, 3); Bůh nám vtiskl pečeť Ducha, dal nám v Něm závdavek toho, co nám připravil (2Kor 1, 22);

Pavel znal to tajemství, kdy Duch svatý přichází a těší lidskou duši tam, kde z lidského hlediska je všechno ztracené. Jen v Duchu svatém platí: 2 Korintským 1:4 On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

Pavlův život se stal pro mne ohromnou inspirací. Díky jeho vyznání uprostřed trápení, tak jsem si i já díky němu na základě jeho slov sestavil i své vlastní vyznání. Zde vám předkládám výsledek, který změnil můj život. Zcela zřetelně jsem mohl vnímat potěšení Ducha svatého i přesto, že nejsem ze všech věcí doposud vysvobozen.

Vyznání apoštola Pavla (2Kor 4; 2Kor 11)

  • 1. Na všech stranách jsem tísněn, ale nejsem zahnán do úzkých
  • 2. Jsem bezradný, ale nejsem v koncích
  • 3. Jsem pronásledován, nejsem ale opuštěn
  • 4. Jsem srážen k zemi, ale nejsem poražen
  • 5. Stále na sobě nosím znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na mne zjeven
  • 6. Chlubím se svou slabostí
  • 7. V mé slabosti se projevuje Boží síla
  • 8. Když se dívám v těžkostech směrem k Neviditelnému, pak to působí váhu věčné slávy
  • 9. Ačkoliv hynu, vnitřně se obnovuji
  • 10. Mám ducha víry, proto mluvím, že ten, který vzkřísil Ježíše Krista, vzkřísí i mne svou mocí
  • 11. Utrpení na mně působí smrt, ale u jiných to působí život
  • 12. Nosím na sobě znaky smrti, aby byl zjeven život
  • 13. Ve chvíli, kdy jsem slabý, tehdy jsem nejsilnější
  • 14. Rád přijímám slabosti a utrpení

Pomalu a jistě se blížíme k závěru. Dnes jsme si povídali o příchodu Ducha svatého. O tom, co se děje, když Duch svatý přichází. Dnes dopoledne jsem zmínil pouze dvě věci, ačkoliv jsem měl v plánu ještě mluvit o radosti, kterou tak rád přináší Duch svatý do církve, do našich životů. Dnes jsme tedy vyzdvihli pouze dvojí: Ve chvíli, kdy přilétá ta svatá bílá Holubice, lidé mají potřebu činit pokání a také, lidé zakouší potěšení uprostřed těžkých časů. Jestli to tak je a ono to tak skutečně je, co proto můžeme udělat vy i já?

  • Učme se v životě prosit za Ducha svatého, aby k nám přicházel. Pán Ježíš slíbil, že nám nebeský Otec nedá hada, když jej prosíme o rybu (Lk 11, 13)
  • Učme se na něj očekávat (Sk 1, 4), On přijde a chce přicházet (Sk 4, 31)
  • Více si uvědomujme Jeho přítomnost v našich životech (1Kor 6, 19) a usilujme o společenství s Duchem svatým (2Kor 13, 13NS)
  • Učme se neustále děkovat a chválit našeho Pána v modlitbách a písních, to jsou otevřené dveře pro příchod Ducha svatého a zároveň známkou toho, že už přišel (Ef 5, 19-20) AMEN!!!

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín