- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-09-01 - Libuše Weinerová
05. Září 2024
Libuše Weinerová, 1.9.2024, ECM Plzeň 1 - Lochotín
Píseň písní 2, 8-13 – „Okusit lásku“
Píseň písní je písní o lásce, milenecké lásce. Láska má mnoho projevů, poloh a podob. Píseň písní zpívá o lásce dvou zamilovaných lidí. Je vyznáním lásky jednoho k druhému. Můžeme ji vnímat i jako vyznání lásky Boha k člověku, protože ve všech mezilidských vztazích se nějak odráží i to, co se odehrává mezi člověkem a Bohem. Proto i Píseň písní může být inspirací ve chvílích, když se snažíme uchopit vztah mezi Bohem a člověkem. I když přirovnávat vztah mezi člověkem a Bohem přímo ke vztahu milostnému už může znít trochu nezvykle. Ale jednak to v Bibli není úplně ojedinělé: I na jiných místech je Boží lid přirovnáván k nevěstě Kristově a tak podobně. A za druhé právě na téhle rovině přirovnání můžeme pochopit něco hodně důležitého pro naši víru i pro život vůbec. Protože někdy si Boha představujeme spíš trochu šedivě, unyle, omšele… Někdo má třeba sklon představovat si Boha spíš jako takového stařečka na obláčku, nebo jako policajta, co hlídá každé přestoupení; jako soudce atd. A takový obraz Boha nemusí být zas tak přitažlivý ani oslovující. A i my sami si můžeme připadat jako takové šedivé myšky, jako ti, kteří jsou nahraditelní, nejsou jedineční.
Zvu vás tedy k tomu, abychom si sami sebe představili v pozici té ženy, dívky, za kterou spěchá její milý, touží po ní. A tím milým je Ježíš, nebeský Otec. Slova Písně písní jsou adresovaná každému z nás: mně – tobě a také jemu i jí, všem.
*Hlas mého milého. Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
Jak říká okřídlené úsloví o lásce, která hory přenáší – anebo vzhledem k dnešnímu čtení by se dalo říct: sama se přes ně přenáší. Milý spěchá za svou milovanou, nic ho nedokáže zastavit. Přeskakuje horu. Spěchá, aby už byl u ní. Nehledí na to, co ho to bude stát. Jeho milovaná na něj čeká. On ví, že na něj čeká, že chce být s ním, a proto spěchá. Nemůže se dočkat té chvíle, kdy ji spatří. Jeho láska je větší než všechny obtíže, které obnáší ta cesta za ní. Má v mysli jen ji. Nic ho nedokáže zastavit. Pahorky nejsou pro něj dost velké, hory zdolává rychlostí světla. Spěchá.
Už z dálky žena slyší jeho hlas, slyší, jak na ni volá, slyší a ví, že se opravdu těší jen na ni, že má jen ji, že z lásky k ní, za ní spěchá, překonává všechno. Ví, že je pro něj tou jedinečnou. Má oči jen pro ni. Ji vnímá jako tu nejkrásnější, nejlepší. Ostatní pro něj neznamenají nic.
Podobně i Boha nezastaví žádná překážka, bariéra. Všechno Bůh překonává, přeskakuje. Bůh na nás nikdy nezapomněl, ale vášnivě nás hledá, přichází, hledá nás cestou necestou, riskuje i ztrátu svého života jen, aby překonal ten odstup, který je mezi ním a jeho milovanou.
* Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.
I žena je zamilovaná, i ona má oči pro něj. Dívka vyhlíží svého mládence, touží po něm. I když se možná taky tak trošku schovává doma za tou zdí, v bezpečí, úkrytu. Možná je něco, co ji znepokojuje, co jí znemožňuje, aby vyšla ven a čekala na svého milého venku.
Platí to i o nás? Těšíme se na setkání s Ježíšem? Je pro nás tím jedinečným? Přijímáme jeho lásku? Není v nás něco, co nám brání, abychom ho milovali, abychom se mu odevzdali? Není něco, za co se schováváme? Nemáme strach vyjít ven?
Často v sobě můžeme mít nějaké zranění, něco, co nám brání skočit do vztahu s Bohem naplno. Například do vztahu s nebeským otcem můžeme promítat to, co jsme prožívali s naším tatínkem. Můžeme si myslet, že Bůh jedná stejně. Třeba, když náš tatínek byl nepřítomný, tak si můžeme myslet, že stejně napospas nás nechává i nebeský táta. Nebo můžeme cítit zlost, bolest, zklamání.
Přijímat naplno Boží lásku a cítit se jako opravdu milované Boží dítě je někdy těžké. Někdy můžeme mít pocit, že přece věříme dlouho, a přesto je něco, co nám brání vidět tu Boží lásku naplno. Ale ona tady je. Je to opravdu ten milý, co spěchá, co strašně moc touží být se svou milovanou, touží s ní prožívat každou chvíli, každou minutu. A ona chce trávit čas s ním. Je to opravdu milenecká láska, kdy ten druhý je pro nás ten nejpodstatnější, není nikdo jako on.
* Můj milý se ozval, řekl mi: vstaň, má přítelkyně, krásko má a pojď.
Milý, Ježíš, nám opravdu všem říká krásko. Pro něj jsme každý z nás jedinečný. Všechny nás miluje, se všemi chce mít ten nejhlubší milenecký vztah, chce naplnit všechnu naši potřebu po lásce, všechny mezery v našem srdci, které jsou nenaplněné. Jeho srdce je široké, dokáže nás pojmout všechny. Jeho hluboká láska, která se ukázala na kříži, dokáže zacelit každou ránu našeho srdce, kterou nám způsobili jiní. Ježíš nás opravdu zve k sobě, do svého srdce, do hloubky svého bytí. Jeho křížem a krví z jeho ran jsme byli zachráněni, obmyti. Všechny naše těžkosti, břemena, která si neseme, jsou jednou provždy obmyty jeho krví. Na nás je mu dovolit, aby to všechno očistil. Z jeho srdce tečou proudy živé vody, které nás můžou celé očistit, zaplavit. Jeho láska nás zahaluje, jeho láska nás volá ven, jeho láska nás volá do opravdové intimity s ním, do opravdového vztahu.
Láska je silou, která aktivizuje a motivuje. Dlouhodobě ale nelze jen dávat, ani jen přijímat. Nelze jen požadovat, aby ten druhý byl ochoten se nám ve vztahu vydávat: vstaň a pojď, poslechni si má přání a naplň je. Láska není obchod a přesto i v ní jde také o neustálou výměnu. Stavebními kameny domu lásky jsou vzájemná starost a péče, vědomí odpovědnosti, oboustranná úcta.
* Hle zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
Zima je dlouhá, náročná. V minulosti i pro mnoho lidí znamenala smrt. Ale Ježíš nám dnes říká, že zima je pryč, lijavce přešly. Je čas nového začátku, jara. Je čas vystoupit ze svého úkrytu a vyjít ven za svým Milovaným. Možná si můžeme myslet, že venku je hrozně, ale Milovaný přichází s pozváním, abychom vstali a vyšli. Přichází s novou vizí. Zve nás, abychom zvedli hlavu a šli za ním. U něj jsme v bezpečí. Je to on, který spěchal přes hory a doly, aby byl s námi. Možná nás zve i do obnoveného hlubšího vztahu s ním. Zima byla, je pryč. Je čas zapomenout na všechno špatné, je čas začít žít jinak. Je čas začít žít opravdu v Boží blízkosti, je čas žít tu intimitu s Ježíšem, být s ním opravdu ve vztahu.
Vztah se vždycky řídí tím, kdo je ochoten dávat méně, kdo otevře srdce třeba jen trošku. Ježíšovo srdce je otevřené naplno, chce nám dávat plnost své lásky a je jen na nás, jestli i my mu otevřeme srdce opravdu naplno a poddáme se té milenecké lásce, kterou nám nabízí.
Milovaná dcero, synu,
ani nevíš, jak moc tě miluji. Jsi pro mě opravdu vším. Jsi tou perlou, pro kterou jsem všechno prodal. Jsi pro mě opravdu drahý(á), nelituji ničeho, co jsem pro tebe udělal, aby ses cítil(a) milovaný(á), přijat(a). Jsi moje princezna, můj princ, jsi můj, moje. Svůj život jsem dal za tebe. Chci pro tebe opravdu to nejlepší. Chci s tebou tančit, radovat se, chci odpovědět na každou tvoji otázku, chci zacelit každou ránu, kterou ti druzí udělali. Chci ti být vším, co potřebuješ: otcem, matkou, přítelem, milencem... V mých očích máš opravdovou hodnotu. Věř, že mé oči nejsou zkažené ničím, to, jak tě já vidím, je pravé. Jsi pro mě krásná, důležitá. Nechci tě jako služebnici, otroka, chci tě jako dceru, syna. Chci žít s tebou v intimitě. Přijmeš i ty tuto nabídku?
Amen
Slovo na cestu:
„Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“
Požehnání:
Boží pravda, kterou žádná temnota nezahalí, ta ať vám svítí na cestu, kdybyste bloudili; ať vás provází, kamkoli půjdete.
Boží naděje ať je vám budoucností tam, kde jiní nevidí nic než tmu, beznaděj a konec; ať vás chrání před strachem z lidí i z příštích dnů a let.
A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá; ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010