- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-06-02 - Pavel Kuchynka
08. Června 2024
2K 4, 5-12
O pokladu v hliněných nádobách
(2.6. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Upravené
Říká se, že nejvíce se toho člověk naučí uprostřed různých krizí. Epištola, ze které jsme dnes četli nám dává nahlédnout do krizí a zápasů apoštola Pavla. Právě v krizích se osvědčila jeho víra. Mnohé se naučil a dozvěděl o sobě, ale také o Bohu. Poznal své veliké slabosti/křehkost svého lidství, ale i velikou Boží moc a věrnost. Mohl jedinečným způsobem vnímat, jak blízko mu je vzkříšený Ježíš. Úplně nově poznal jeho působení ve svém životě. Na základě těchto zkušeností svou službu – i službu svých spolupracovníků – přirovnal ke sdílení nádherného pokladu, který se skrývá v hliněných nádobách. A rozpoznal v tom Boží záměr.
-----
Pavel měl v korintském společenství veliké odpůrce. Byli to lidé, kteří přišli zvenčí. Lidé, kteří měli své vlastní představy o tom, jak by měla vypadat služba Ježíšova apoštola. Od chvíle, kdy přišli, začali zpochybňovat Pavlovu apoštolskou autoritu. Přisuzovali mu nečisté úmysly; nečisté způsoby a vyzdvihovali jeho slabosti – jeho neschopnost, jeho komplikovaná kázání, jeho nemoc a jeho zápasy. Chtěli tím ukázat, že Pavel pro svou službu není vybaven potřebnou mocí. Apoštol podle jejich gusta by měl být superman – neohrožený muž, který všechno hravě zvládne.
Pavel své slabosti neobhajuje. On se svými zápasy a svými slabostmi doslova chlubí. Ví totiž, že právě v nich vychází najevo moc vzkříšeného Ježíše v jeho životě a službě. Ví, že v jeho zápasech a slabostech mnohem lépe vynikne ten vzácný poklad ukrytý v hliněné nádobě jeho křehkého lidství.
Pavlův výčet toho, kde všude byl tísněn; v čem si připadal úplně bezradný; co všechno ho pronásledovalo; co všechno ho sráželo zřejmě vyvolává naše vzpomínky na podobné situace. Jsem tak vděčný, že to Pavel nezamlčel. Je to pro mě obrovským povzbuzením a výzvou k mnohem smělejší důvěře v Pána. Pavel nás tím ujišťuje, že pro Ježíšovi následovníky to jsou Bohem nabídnuté důkazy o tom, kým chce být Ježíš pro nás, v nás, a skrze nás i pro lidi kolem nás. Jsou to vždy příležitosti k prokázání Boží síly v naší lidské křehkosti.
Obrazem pokladu v hliněných nádobách popisuje realitu následování Krista v tomto světě, kde mnozí hledají své naplnění především v tom, co je pomíjivé. Skutečnost, že Pavel a jeho spolupracovníci byli tak často vydáni napospas mnohým těžkostem, ukazuje ke zdroji jejich vnitřní síly. Ale také na to, že jako Ježíšovi následovníci se v tomto světě smíme podílet na údělu Božího Syna. Právě uprostřed svých zápasů se stáváme Ježíšovi mnohem víc podobní. Vždyť přece víme, že spása k nám přišla díky Ježíšově ponížení, díky jeho smrti na kříži a díky jeho vzkříšení.
Ježíšova smrt byla zástupná, vykupující. Jeho vzkříšení pak bylo důkazem, že jeho oběť byla dostatečná – že ji Bůh přijal. Díky Ježíšově smrti a vzkříšení mohl Bůh začít rozdávat svůj život s novou plností. To, co z lásky k Bohu obětujeme my, to co z lásky k Bohu dáváme druhým, dělá i z našich obětí oběti pro život. Naše oběti sice nejsou zástupné – nikoho nevykupují. To ale neznamená, že nejsou Božím dáváním. Bůh skrze oběti lásky svých služebníků může dát lidem mnohé. A také dává. Právě v nich se naplno ukazuje Ježíšův život v nás. Ukazují, že zdroj síly našeho života je v Bohu.
Nikdo z nás netouží po těžkostech života. Ale ony přicházejí. Všichni občas pocítíme tvrdou realitu života v tomto světě. Všichni se díky tomu dozvídáme o Bohu i o sobě něco, co bychom se jiným způsobem nedozvěděli. A můžeme díky tomu získat něco, co bychom jinak nezískali. Když v těžkostech zakusíme Boží blízkost a útěchu, získáváme schopnost těšit druhé. Jsme tím přetvářeni do Kristovy podoby. Našima očima se pak na druhé dívá Kristus.
Právě ve zkouškách se tedy nejvíce ukazuje, že jsme lidé zachránění. I uprostřed velkých těžkostí a bolestí jde vždycky o to být ochoten učit se a rozhodovat se pro to, co je správné. „Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘ osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy v životě Krista.“ Stvořitel tím stvořil náš nový život v Kristu. A tvoří ho stejným způsobem stále. Když k nám živě promluví z Písma a dává nám světlo pro správné rozhodnutí a činy. Vždy jde o to důvěřovat, že máme sílu udělat to, co je správné – co v takových situacích žádá Pán. Jsou to příležitosti učit se poslušnosti. Zažít nové odevzdání se Bohu.
Ježíš svému nebeskému Otci nikdy nic nediktoval. Vždycky dělal to, co mu Bůh ukazoval. Bůh chce totéž i po nás. Chce, abychom v každé situaci pokorně hledali a odvážně prosazovali jeho vůli. Tak se skrze nás a naše jednání může projevit a naplnit své záměry. Ukázat svoji moc a slávu v naší lidské křehkosti. Nechtějme tedy Bohu nic diktovat. Žádejme ho o světlo poznání Boží vůle. Poznávejme svůj poklad. A když je to hodně těžké, svěřme mu nově svůj život. Tím se otevíráme pro novou Boží útěchu.
To, že si občas musíme sáhnout na své lidské limity – na svou lidskou křehkost – nás vlastně střeží před pýchou nezávislosti a sebestřednosti. Pavel porozuměl tomu, že jeho nemoc (jeho osten v těle – posel satanův) mu vytrvale připomínala, že je jen člověk. Uznání naší lidské křehkosti nás však zároveň osvobozuje i od pochybného sebeponižování. Vždyť vím, že s námi Bůh jedná, že nás pozvedá, že nám dává útěchu a tím i nové ujištění, že jsme pro něj navzdory všem životním těžkostem důležití.
Je to Otec, který nás tříbí a chce si nás použít pro šíření svého království. Dává nám podíl na Ježíšově poslání. Náš život se stává darem nejenom pro nás, ale i pro ostatní. Tlaky zkoušek odkrývají naše falešné identity a umožňují nám, abychom se jich zbavovaly – abychom opouštěli to, čím nejsme a stávali se svobodní ve vztahu k druhým. Pokladem našeho nového života v Kristu je tedy i poznání naší skutečné identity – identity Božího služebníka.
Božímu služebníkovi nejde o vlastní důležitost. Nehledá své vlastní stoupence, nechce být obdivován. Jde mu o to, aby druhým ukázal na Krista jako skutečného Spasitele a Pána/Boha. To bylo jádro Pavlova apoštolského poslání. A touha ukazovat druhým na Krista je poslání společné pro všechny Ježíšovi následovníky. Jejich život – jejich slova i činy – smějí být svědectvím o Kristu, který v nich a skrze ně působí. Křesťan je hliněnou nádobou na životadárnou vodu – nikoli životadárná voda sama. Máme vzácné poslání. Poslání, které je možné naplňovat jen v síle, kterou dává Bůh.
Pokud snášíme těžkosti spolu s blízkým a vzkříšeným Kristem – s pohledem upřeným na Pána, který nás zachránil svou smrtí – snášíme je úplně jinak. Už netrpím v opuštěnosti, vždyť vím, že tento Ježíš byl na kříži opuštěn kvůli mně. Už nepropadám sebelítosti a zlobě, vždyť vím, že tento Ježíš na sebe vzal dobrovolně mnohem větší trápení; to své – mnohem menší trápení – kvůli němu unesu. Už nemusím trpět netrpělivě, vždyť vím, že i prvním učedníkům jeho smrt nejprve vůbec nedávala smysl. A stejně tak vím, že je to on, kdo dá smysl i mému utrpení; že i z něj vzejde vysvobození a radost. Právě Pavel nás ujišťuje, že nás nepotká zkouška nad naše síly.
Občas jsem teď od lidí slyšel, že mám mnoho důvodů, abych vůči Bohu zanevřel. Jenže v mé hliněné nádobě je skrytý poklad. Poklad, který mi byl dán a stále ve mně přebývá. To je celé.
Vědomí, že v Kristu nás nese sám Stvořitel je osvobozující silou. Lidem osvíceného srdce – kteří hledí na vzkříšeného Pána – stačí málo, aby prožívali hodně. I navzdory mnohým těžkostem, navzdory mnohé bolesti ztrát a únavě nejsou okradení o naplňující radost a jistotu. Můžou vnímat, co všechno jim dává Pán. A díky svým novým touhám můžou jednat jinak. Je to osvobozování od pomíjivých a nesmyslných věcí, od falešné identity.
-----
Nebojme se nechat ve zkouškách nechat odumírat vše, co v nás musí zemřít. Dívejme se na Ježíše a nechme v sobě vítězit nový život. Pak nebude nic (hlavně naše pýcha) překážet sdílení našeho vzácného pokladu s druhými. Protože to bude skutečně náš poklad. Amen
Slovo na cestu: 2K 12, 9b.10b
Požehnání: 2K 13, 13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010