EN | CZ 

Kázání 2024-04-21 - Pavel Kuchynka

21. Dubna 2024

1J 3, 16-24

Sebeobětující láska – důkaz života z Boha

(21.4. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Život je dar. Na tom se zřejmě shodneme s velkou většinou lidí. Epištola, kterou letos čteme během velikonočního období, však mluví o tom, že člověku je nabídnutý dar života ve speciálním vydání. Je to nabídka života ve skutečném osobním vztahu s Bohem. Je to nabídka života, ve kterém působí sám vzkříšený Ježíš. A důkazem, že v člověku Ježíš působí, je život, který je určovaný sebedávající láskou. Tím v nás hned na úvod vyvolávám mírně zneklidňující otázku: „O čem svědčí můj život?“ Tato zneklidňující otázka je ale především výzvou k novým rozhodnutím. Je pozváním k životu, který je z Boha.

-----

Vzkříšený Ježíš je Ježíš ukřižovaný. Boží Syn, který se za nás obětoval. Který na sebe vzal všechny naše viny i náš trest, aby nám mohl nabídnout Boží odpuštění. Autor epištoly nám staví před oči Ježíšovu oběť z jediného důvodu: aby nám ukázal, co je podstatou skutečné lásky. Říká, že skutečná láska je vždy láskou, která něco koná ve prospěch druhého. Je to dávání sebe, kdy se člověk svobodně pro druhého něčeho vzdává. Toho, co má rád, svého pohodlí, svých ambicí, své jistoty, peněz, energie nebo času. Zpravidla se tedy tohle dávání sebe nějak projeví v diáři; přináší naplňující únavu; a nějak se dotýká i peněženky. Láska se vždy projevuje v činech. V činech, které jsou odpovědí na oprávněné potřeby druhých, a které přináší proměnu jejich tíživé situace. Taková je láska Boží.

Člověk, který se ve svém srdci podvolí chtění vzkříšeného Ježíše, prostě miluje stejně jako on. Dělá pro druhé to, co přináší potřebnou pomoc. A dělá to podle svých možností. Dává druhému svůj zájem, svůj čas, své úsilí, své dary věcné nebo peněžní. Je to výzva epištoly, která je adresována všem Ježíšovým následovníkům bez výjimky. Je to výzva zcela oprávněná. Všichni skuteční kristovci jsou totiž Boží láskou obdarováni. Všichni v sobě mají tento nevyčerpatelný zdroj.

Výzva epištoly k prokazování lásky je trvale aktuální i proto, že skutečná láska byla, je a vždy bude rozhodnutím. Ano, mám v sobě zdroj sebedávající lásky.Ale teprve když se rozhodnu v síle této lásky jednat a uskutečním konkrétní čin lásky, bude sebedávající láska viditelným důkazem daru života, který mám od Boha. Bude důkazem změny života ve všech jeho aspektech. Nový život se projeví ve způsobu myšlení, chtění i jednání. Je to proměna, která se postupně promítne do postojů člověka i do všech jeho vztahů. Říkám postupně, protože jde vždy znovu a znovu o přitakání novému chtění, které v člověku probouzí Kristus.

Boží sebeobětující láska – která se naplno ukázala v Ježíšově smrti na kříži – má charakteristické znaky. Vždy vidí potřebu druhého, prosí, dostává a jedná – má co dát. Boží sebeobětující láska je aktivní silou, která je člověku sice k dispozici, ale pokud jí nepromění v konkrétní čin pomoci, zůstane nevyužitá. (Je jako energie čekající na využití. Dokud nesepnu spínač, světlo se nerozsvítí, vysavač nic nevysaje, sekačka nic neposeká ...) Dokud se nerozhodnu jednat v její síle, skutek lásky zůstane nenaplněn.

Možná ve vás probouzím černé svědomí. Možná se ve vás – při pomyšlení na množství promarněných příležitostí k prokázání lásky – ozvala pochybnost o vašem vztahu s Bohem. Možná se vám vybavily i nějaké chvíle, kdy vás doslova pohltily sžírající výčitky nad tím, co jste pro někoho neudělali, i když jste mohli. Autor epištoly tyto chvíle přirovnává ke chvílím v soudní síni. Kdy naším žalobcem je naše vlastní srdce. My jsme ti obžalovaní. Soudcem je Bůh. Autor epištoly však nepoužil obraz ze soudní síně proto, aby nás děsil, ale aby nás povzbudil.

Skálopevně prohlašuje, že Bůh je vždy větší než naše srdce. Chce nás ujistit, že Bůh je milosrdným soudcem, u kterého smíme hledat jistotu. A to i před přísnou obžalobou našeho vlastního srdce. Bůh – na rozdíl od našeho srdce – o nás, o našem chtění i o našich skutečných možnostech, ví opravdu všechno. Dokonalá znalost, kterou o nás má jen a jen Bůh, tedy není důvodem k naší hrůze. Boží dokonalá znalost našeho srdce je naší nadějí. On jediný totiž skutečně ví, nakolik jsou naše skutky – i se vší jejich nedokonalostí – projevem nesobecké lásky. On je tím, kdo miluje nás i všechny kolem. Je tím, ke komu smíme přijít se svými pochybnostmi i s vyznáním svých vin. Je Otcem, kterého pak smíme s důvěrou milovaných dětí prosit za odpuštění i za to, aby doplnil to, co naším skutkům lásky chybělo.

A všem, kdo tímto způsobem přichází k Bohu, dodává epištola úžasné ujištění. Jsou těmi milými, kteří dostanou od svého nebeského Otce vše, o co ho z lásky k druhým žádají, i když jejich činy lásky zdaleka nedosáhly dokonalosti Ježíšových skutků. Podstatné je tedy jen to, že to skutky lásky byly. Že to byly skutky, které dala do pohybu láska vzkříšeného Ježíše. Skutky, které by oni sami nikdy nevykonali.

Slyším ve slovech epištoly výzvu: Čím více budeme vnímat potřebu druhých a modlit se za její naplnění, tím více se otevřeme Boží lásce. Boží láska pak bude mnohem více zaplavovat naše srdce a přibude i skutků, které budou ve větším souladu s Božími záměry.

I mezi námi jsou však evidentně tací, kteří se – tváří v tvář svým selháním v lásce – nechávají lapit do pasti sklíčenosti a napětí. Někdo se díky tomu rozhodne být na sebe tvrdý a tvrdě se také snaží o nápravu. A i když to vypadá jako projev úsilí o zbožný život, opak bývá pravdou. Takové postoje nejsou většinou projevem pokání, ale pýchy. Pýchy, která chce mít všechno ve svých rukách. Člověk, který se chce trestat, spoléhá stále jen sám na sebe. Na to, že se dokáže změnit. A když bude chtít, dokáže svým úsilím vyhovět Božím požadavkům.

Sebedávající láska nás každopádně uschopňuje vidět skutečné potřeby druhých. Dává nám schopnost těmto potřebám rozumět a prosit za jejich naplnění v souladu s tím, co se líbí Pánu. Díky tomu můžeme druhým zprostředkovat to, co jim chce dát Bůh. Činy sebeobětující/sebedávající lásky jsou však v jakékoli míře nedokonalosti důkazem života, pro který jsme stvořeni jako dárci, i jako příjemci.

-----

Kdykoli tedy uvidíš příležitost k pomoci bratrovi, jdi nejprve v modlitbě k Ježíšovi. Ušetři si zbytečná slova a dej průchod Boží lásce – tomu, co chce Pán pro druhé udělat tvým prostřednictvím! Nemluvme prázdně a náš život nebude prázdný. Náš život smí být pro všechny důkazem, že je tu Bůh, který nám tento život dává. Život, ve kterém se můžeme svobodně rozhodnout pro lásku. Amen

Slovo na cestu: J 13, 34-35

Požehnání: 2K 13, 13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín