- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-04-07 - Pavel Kuchynka
07. Dubna 2024
1J 1,1-2,2
Život ve světle – dar, který má svou cenu
(7.4. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Řekli byste dnes, že kráčíte vstříc světlým zítřkům? Slova 1.Janovy epištoly, která jsme teď slyšeli, nás chtějí ujistit, že přesně to smíme očekávat. Že si smíme přivlastňovat dar života ve světle. Dar, kterému se však leccos stále staví do cesty. Pojďme tedy zjistit co. A hlavně, co s tím můžeme dělat.
-----
Dar života ve světle je podle slov epištoly darem života ve vztahu se vzkříšeným Ježíšem a se všemi, kteří ho v životě následují. Ten, kdo napsal tuto epištolu, vzkříšeného Ježíše viděl na vlastní oči. Říká, že v něm uviděl, co je to věčný život. Naplno uviděl světlo Boží lásky. (Silné světlo vždy odhalí mnohé nedokonalosti. Když slunce posvítí do místnosti, najednou vidíme, co se vznáší ve vzduchu; vidíme pavučiny na stěnách, které byly až do té chvíle neviditelné. Vidíme mnohé nerovnosti.)
On a mnozí další zjistili, že slova a činy Božího Syna byly a jsou něčím živoucím – oživující silou. Silou, která si dokáže podmanit lidské srdce a zažehnout v něm touhu po životě s Bohem. Pravda je ale taková, že zvěst o daru života ve světle vždycky u některých lidí narážela. A naráží stále. List pojmenovává tři závažné překážky. Jsou jimi: (1) popírání skutečnosti, že hřích ničí společenství s Bohem; (2) popírání skutečnosti, že hřích je součástí naší přirozenosti; a (3) popírání skutečnosti, že hřích se projevuje v našem jednání. Souhrnně se o těchto překážkách života ve světle dá říct, že jsou to překážky lživých tvrzení založených na lidském sebeklamu a iluzích.
A ještě něco o překážkách života ve světle můžeme říct bez zaváhání: Sebeklam a iluze spolehlivě udržují člověka v hříšném způsobu života – tedy v tom, že člověk svým životem míjí cíl, který mu připravil Bůh. Můžeme říct, že hřích znamená nebýt tak dobrým otcem, matkou, ženou, manželem, synem, dcerou, pracovníkem, člověkem, jakým bych mohl být.
Od chvíle, kdy byl tento list napsán, je trvalou výzvou k tomu, aby se člověk ve svém životě dokázal vypořádat se sebeklamem a lživými iluzemi. Stejně tak je výzvou, aby člověk ve vší své lidské nedokonalosti poznával, jak moc potřebujeme vzkříšeného Ježíše; a jak moc si potřebuje znovu a znovu přivlastňovat to, co pro něj – a vlastně pro všechny lidi – získal svou smrtí na kříži. List proti třem zmíněným lživým tvrzením staví pravdu a vyzývá nás k jednání na jejím základě. Pojďme se tedy nově otevřít pravdě života ve světle. Pojďme se otevřít životadárným výzvám. Pojďme zjistit jakou má život ve světle cenu.
První překážkou života ve světle je popírání skutečnosti, že hřích ničí společenství člověka s Bohem. „Říkáme-li, že s ním (s Bohem) máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.“ Je to popírání závažnosti konkrétního hříšného jednání. Člověk, který ústy vyznává, že miluje Krista, ale činy své vědomé neposlušnosti to pak popírá, je lhář. (!?) Musím něco skrývat ve tmě?! Je v mém životě něco, za co bych se musel stydět, kdyby to vyšlo najevo?!
Člověk někdy klame sám sebe tím, že některé své jednání zlehčuje nebo se ho snaží nějak omluvit, zdůvodnit, učinit ho přijatelným, pochopitelným vzhledem ke své životní situaci a ke svým aktuálním možnostem. Jenomže i navzdory těžké životní situaci zůstane hřích hříchem a bude překážet ve vztahu k Bohu. Jediným řešením je nazvat každou záležitost svého života jejím skutečným jménem. Pojmenovat ji tak, jak ji pojmenovává Písmo. A hned je všechno jasnější. Písmo se stane živým promluvením – Božím slovem, které jako ostrý meč proniká a obnažuje i nejskrytější touhy lidského srdce.
Pokud své sobecké touhy a své zlé jednání správně pojmenujeme, pak také víme, co s nimi. Pak je můžeme Bohu vyznat jako hřích a požádat o odpuštění. A výsledek je nádherný: Náš vztah s Bohem je opět důvěrný. Ježíšova krev prolitá za naše hříchy totiž znovu prokáže svůj očistný účinek. A obrovský dopad to má i na vztahy uprostřed společenství církve. Protože skutečné společenství je společenství těch, kteří žijí ve světle. Naše vztahy jsou mnohem otevřenější a hlubší.
Další překážkou života ve světle bývá popírání skutečnosti, že hřích je prostě součástí naší lidské přirozenosti. „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ Život ve světle je osvobozující a naplňující skutečnost. Ježíš, který žije svůj život v nás nám umožňuje překračovat sobecké touhy našeho já. Není divu, že pak člověk může – byť jen na krátký čas – podlehnout iluzi o vlastní dokonalosti. Vždycky ale bude platit, že své sobecké/hříšné touhy díky Pánu zatím jen překračujeme. Tedy, že jsou zatím stálou součástí naší existence.
Dalo by se říct, že podlehnutí dojmu o vlastní dokonalosti je už samo o sobě důkazem, že člověk má ke skutečné dokonalosti pořád hodně daleko. Ti z Ježíšových následovníků, kteří mu byli opravdu blízko, se totiž vzácně shodují v jedné věci: Všichni se svěřují s tím, že čím dál tím víc vnímají, jak velká je jejich lidská nedokonalost. Čím blíže byli Bohu ve svém myšlení, mluvení a jednání, tím více se stávali vnímavými pro svá selhání.
Iluze o vlastní dokonalosti je však pro skutečný duchovní život i pro vztahy s druhými přímo smrtící. Ale, kdykoli tváří v tvář svým selháním pokorně přijmeme pravdu o své nedokonalosti a vyznáme svůj hřích, můžeme si s důvěrou přivlastnit Boží odpuštění. Ať už jde o to, co zlého jsme udělali, anebo dobrého neudělali. Skutečné pokání/změna myšlení – v té, či oné záležitosti života – se však nikdy neobejde bez opravdové prosby za sílu ke změně jednání.
Skutečný Ježíšův následovník se už nesnaží své hříšné jednání zlehčovat a balit do nějakých přijatelnějších názvů (kdy se sobectví stává hájením svých zájmů; cizoložství se stává pouhou milostnou pletkou atd.). A tím se dostáváme k poslední zmíněné překážce života ve světle, kterou je popírání skutečnosti, že hřích se projevuje v našem jednání. Autor listu toto popírání hříšného jednání pojmenovává jako opovážlivý pokus člověka dělat z Boha lháře. Vidí v tom zaslepenou snahu člověka obviňovat Boha. Je to obvinění, že Bůh hledá na člověku chyby, které ve skutečnosti neexistují. K tomu snad stačí připojit jen jediné prohlášení: Pokud člověk nevnímá zoufalou potřebu odpuštění svých vin je to důkaz, že se zatím s Bohem, který je čistým světlem, osobně nesetkal. Nesetkal se s nebeským Otcem, který nabízí své odpuštění každému. A nabízí ho jen a jen díky oběti svého jediného Syna.
Tato velmi silná slova epištoly tedy staví člověka před jasné rozhodnutí nežít dál v sebeklamu a iluzích. Je to výzva otevřít se daru života ve světle. Daru, který má nevyčíslitelnou cenu. Bůh nám ho může nabídnout jen díky oběti svého Syna. Je to však výzva stále aktuální i pro všechny současné Ježíšovi následovníky. „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili.“ Jsou to slova laskavého duchovního pastýře, který měl ve své době před očima křesťany, kteří pod vlivem falešného učení propadali sebeklamu.
Víme, co je třeba udělat s věcmi, které skrýváme v temných zákoutích. Dejme jim pravá jména. Vyznejme svůj hřích a požádejme Pána – klidně i opakovaně – o sílu ke změně. Prosme o to s důvěrou. Vždyť je to Pán, který nám nabídl ten největší důkaz lásky – obětoval se za nás. Nabízí nám očištění a smíření. To je cena za dar života ve světle – ve skutečné svobodě Božího dítěte a ve skutečném společenství s ostatními. Víme, jak si to vše přivlastňovat – co je potřeba dělat. Tak to dělejme.
-----
Boží odpuštění dokáže smazat celou naši minulost. Přicházejme však k Bohu pro očištění, které umožňuje naši novou budoucnost. Budoucnost života ve světle. Budoucnost jejíž zárukou je náš přímluvce Ježíš – Ježíš, který se pro nás obětoval. Tak si ji nenechme krást nějakou pochybnou lží. Amen
Slovo na cestu: Ef 5,14
Požehnání: Žd 13, 20-21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010