- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-01-24 - Ivona Pavelková
15. Února 2024
Kázání 2024-01-14J 1,43-51O povolání a následování.
Milé sestry, milí bratři,
Máme před sebou text z Janova evangelia o povolání učedníků. Pro souvislost je třeba si připomenout, jak text navazuje na předchozí oddíl o Janu Křtitelovi. Ten na břehu Jordánu křtil vodou na odpuštění hříchů a o Ježíši dosvědčoval, že je to očekávaný Boží Syn. Jan Křtitel měl kolem sebe skupinu učedníků, jak to bylo v té době obvyklé. Učedníci k němu nechodili do školy na pár hodin, ale žili s ním, chodili s ním, pozorovali jeho jednání, přebírali jeho způsob přemýšlení. Proto jim neušlo Janovo upozornění na kolemjdoucího Ježíše. Protože Jan svým učením připravoval učedníky na toho, který má přijít, pak nebylo divné, že se dva učedníci za Ježíšem vydali a již u něj zůstali. Jeden z nich byl Ondřej, druhý není jmenován, ale nabízí se domněnka, že to byl ten, kterého Ježíš miloval, jak to o sobě píše Jan. V Janovu evangeliu je v seznamu vyjmenovaných učedníků tento Ondřej jmenován jako první. Ano ten Ondřej, který k Ježíši přivedl svého bratra Šimona, nazvaného Petr a který se později stal hlavou církve.
Dnešní perikopa by se dala rozčlenit do tří oddílků. Nejdříve Ježíš vyhledá a povolá Filipa. Potom Filip vyhledá a osloví Natanaele, a nakonec Ježíš rozmlouvá s Natanaelem. Všimněte si, že se opakuje stejné schéma: vyhledání budoucího učedníka a jeho oslovení. Prakticky se to stalo tak, že se Ježíš rozhodl vydat do Galileje. Předtím oslovil Filipa, který mohl rovněž patřit do skupiny Janových učedníků, a řekl mu prosté ‚Následuj MNE‘. Už ne Jana Křtitele nebo jiného učitele, ani své vlastní představy o životě, nebo podnikání, ale Ježíše. A Filip to udělal. V Galilei se nachází město Kána, kde se konala svatba, na kterou byl Ježíš se svými učedníky pozván. Když došli do Kány, Filip tam vyhledal svého známého Natanaele a řekl mu, že nalezli toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefa z Nazareta.
Z textu vystupují dva principy získávání učedníků Ježíše Krista – osobním svědectvím někoho, kdo se již s Ježíšem seznámil a o jeho významu se přesvědčil, anebo nezprostředkované setkání s Ježíšem, tedy jeho přímým povoláním. Ve skutečnosti se často oba principy prolínají, ale na tom tolik nesejde. Důležitější je naše následná reakce.
Všimněte si, že Filip neřekl ‚našli jsme Mesiáše‘. Ale místo tohoto christologického titulu Mesiáš, který se řecky překládá Kristus, česky Pomazaný, je použita jeho charakteristika a plné osobní jméno. Charakteristika „o němž psal Mojžíš a proroci“, plné osobní jméno je vlastní jméno, spojené se jménem otce a místem původu. Takový tehdejší občanský průkaz, kterým se v té době lidé identifikovali. Dochází k jakémusi doplnění výroku z 1. kapitoly Prologu, kde se píše, že: „Slovo se stalo tělem“ a zde se doplňuje, že tím tělem je člověk Ježíš z Nazareta, syn Josefův. Natanaelova reakce přesně odpovídá tehdejším představám běžných Židů – co může vzejít z Nazareta? Ten nemá žádnou tradici, žádné starozákonní zaslíbení o ničem, natož o Mesiáši. Filip už mu dál nijak neargumentoval, ale zcela obyčejně ho pozval: „Pojď a přesvědč se“. Ani Filip v tu chvíli ještě netuší, co všechno dobrého je v Ježíši. Ale pisatel evangelia nám to objasnil hned ve zmiňovaném Prologu a odpovídá to Janovu pojetí víry. Jelikož se „Slovo stalo tělem“, tak je možné „Přijít a vidět“. Natanael se nechal přesvědčit a třetí část oddílu je pak nejdelší, když Ježíš s Natanaelem rozmlouvá.
O Filipovi toho víme poskrovnu. Pocházel z Betsaidy, rybářské vesnice na západním břehu Galilejského moře. Podle Janova evangelia města Ondřejova a Petrova. Odbočka: Všímavé posluchače napadne, vždyť Petr byl přece z Kafaurnam. Zřejmě se tam přiženil a založil svou rybářskou živnost. Však se tam zmiňuje Petrova tchyně. Vraťme se k Filipovi. O kus dále v evangeliu se dočteme, že Filip Ježíšovi sděluje, že není možné obstarat jídlo k nasycení pěti tisíců hladových lidí (J 6,5). V Jeruzalémě k Ježíši přivádí řecké poutníky (J 12,21) a žádá ho, aby jim ukázal Otce (J 14,8). Po Ježíšově vzkříšení byl Filip ve skupině sedmi mužů, kteří byli zvoleni za první jáhny jeruzalémského sboru (Sk 6,5). Při pronásledování církve, které propuklo po Štěpánově mučednické smrti, přinesl evangelium do Samaří (Sk 8,5-13). Pak byl poslán na jih na silnici z Jeruzaléma do Gazy, aby přivedl ke křtu etiopského dvořana. Pak jej Duch přenesl do Azótu (Sk 8,26-40), a odtud cestoval z místa na místo až do přístavu Caesarea (Sk 8,39n), kde se pravděpodobně usadil (Sk 21,8).Jedno oslovení Ježíšem, jedno přitakání Filipem a následuje služba v Ježíšově blízkosti a také po jeho vzkříšení.
O Natanaelovi toho víme ještě méně. Pocházel z Kány Galilejské. Jeho jméno znamená Boží dar. Jan používá jméno Natanael, které tento muž dostal. Ostatní evangelisté ho nazývají jménem Bartoloměj (bar talmay – syn Talmajův). Není to neobvyklé – např. se píše Šimon, syn Janův/nebo také Jonášův. Natanael byl po dobu služby u Ježíše přítomen, ale nebývá příliš často jmenován. Jmenován byl pouze při lovu ryb na Tiberiadském jezeře po Ježíšově ukřižování (J 21,2), kdy zůstal ve člunu, když z něj Petr vyskočil a běžel za vzkříšeným Ježíšem na břeh.
V dnešním příběhu se Beránek Boží setkává s pravým Izraelitou, který dělá čest svému jménu. Natanael zde představuje Izrael, který se neminul s tím, kdo k němu přišel. O něm neplatí „… a jeho vlastní ho nepřijali“. Evangelista rozlišuje mezi Židy coby Ježíšovými současníky a Izraelem, kterému chce být Ježíš Pánem. Ježíš odhalil Natanaleovo nitro, když řekl, že ho viděl pod fíkovníkem. Ježíšovo slovo má pro Natanaele zjevující charakter, protože odhalilo pravdu. Rozpoznal v něm Božího Krále, nebo snad samotného Hospodina uprostřed svého lidu. Ačkoli to všechno vypadalo jako Filipova iniciativa (samozřejmě jako reakce na jeho povolání Ježíšem), teď, když se s Ježíšem setká, Natanael zjišťuje, že si ho Ježíš všimnul daleko dřív. Ačkoli jsou způsoby, jak se lidé setkávají s Ježíšem různé, v pozadí všech je ono vidění Boží. Tak, jak Ježíš vidí člověka, to je to rozhodující a pravé – to člověk v setkání s ním pozná. Člověk se setkává s porozuměním, s někým, koho nejen neobelstí, ale jemuž také nemusí nic vysvětlovat.
Důležité je i slovo „… v němž není lsti“ – to je protiklad k pravdivosti. Spojení Izraele a lsti v jedné větě upomíná na příběh o praotci Jákobovi, prvním nositeli jména Izrael. Udělil mu je Hospodin na závěr zápasu o požehnání, který Jákob musel podstoupit, ačkoli požehnání od otce předtím získal lstí místo svého bratra. Ježíš za pravého Izraelitu považuje toho, kdo není lstivý. To odpovídá textu z knihy proroka Sofoniáše (Sf 3,12-17), kde se píše: „Uprostřed tebe (myšleno Jeruzalém) zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinově jménu. Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý… Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého“. Natanael Ježíše vzápětí osloví jako krále Izraele. S Natanaelovým vyznáním později koresponduje vyznání zástupu, když o Ježíši provolává „přicházející ve jménu Hospodinově“ (J 12,13) – víte, kdy to bylo? Při vjezdu do Jeruzaléma na květnou neděli.
Jak je pro nás rozhovor Ježíše s Natanaelem srozumitelný? O čem je? O povolání a následování. I když jsme možná slyšeli svědectví o Ježíši od druhých, při setkání s Ježíšem jsme poznali, že nás znal dříve než my jeho. Viděl a vidí naše životní cestičky, možná prázdnotu, možná spokojenost. Možná jsme ho ani nehledali, jelikož jsme nevěděli, že vůbec je. Možná se před ním někdo ukrývá. Ježíš nás tímto rozhovorem povzbuzuje, abychom se nebáli ho následovat. A máme zaslíbeno, že nám ukáže ještě větší věci.
Patřit Ježíši přináší jistotu přijetí nás samotným svatým Bohem. Je nám umožněno s ním hovořit, protože jsme v jeho očích díky Ježíšovi shledáni bez hříchu, bez viny. S vděčností a radostí tak můžeme projevovat naši víru v Boha pokáním, poslušností, modlitbou a skutkem ve viditelné i neviditelné službě druhým. To všechno znamená následování Ježíše. Nebudu zastírat, bude nás to něco stát. Přinese to nepohodlí, časovou náročnost, někdy potíže v mezilidských vztazích, vždyť stále jsme v kontaktu s lidmi. Zvlášť obtížné se to stane, až přejde první nadšení a stane se to tak trochu rutinou. Čím to tedy bude vyváženo? Tohle každý bude mít jinak. Může to být v uvozovkách „jen“ vědomí, že to má smysl. Pro někoho je důležitý ten samotný vztah s Bohem, jiný silně vnímá odpuštění a přijetí, další vnímá v Bohu oporu pro svůj život, jistotu, že nejsem opuštěn a sám. Vnitřní spokojenost, že jsem ve službě Bohu. Že mám něco, čím mohu prospět Kristu, resp. církvi, to jest bratrům a sestrám a také nevěřícím lidem, a k šíření božího království ve světě, který je někdy opravdu velmi těžký.
Bůh si však nevolí jen ty, co studují zákon jako Natanael. O ostatních učednících se nic takového nepíše. Bůh si vyvolil všechny lidi jako své milované děti. Ale není to pro nějaké jejich zásluhy, že bychom byli tak dobří. Je to jeho, Boží rozhodnutí, milost. Byl by úplně nejraději, kdyby všichni byli učedníky, že už by nebylo komu zvěstovat, že jsme našli Mesiáše. Všichni by ho znali. Ale tak to prostě není. K někomu ta zpráva ještě nedoputovala, nebo doputovala, ale nikoli k srdci, dovnitř, nebyla pro něj důležitá nebo se časem stala nedůležitou. Stekla jako kapky po skle. Ale Bůh coby láska, si přece nemůže říct: ‚Toho spasím a toho ne‘. Povolání a vyvolení stále pokračuje. Buď přímým oslovením člověka Ježíšem, nebo prostřednictví svědectví jeho učedníků o jeho přítomnosti ve světě. Bůh stále vybírá zcela obyčejné lidi, aby je pověřil mimořádnými úkoly. Jsme k tomu nedostateční, ale právě samotná zkušenost vyvolení člověku dává jakýmsi způsobem potřebnou sílu a moc. Nebojte se mu říct své ANO k následování.
Slovo na cestu: Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,18-20).
Požehnání: Tvá dobrota nás posiluj, tvá láska nás povzbuzuj, tvůj Duch nás posvěcuj, tvá moc nás chraň a tvá milost nás provázej od východu slunce až do jeho západu, nyní i navěky. Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010