- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-01-28 - Zdeněk Eberle
31. Ledna 2024
Kázání v neděli 28. ledna 2024 na Lochotíně
Ž 111; Dt 18,15-20; 1K 8,1-13; Mk 1,21-29 Moc evangelia, moc Ducha
Jsme v období církevního roku, které v povánoční době připomíná svátkem Zjevení Páně (6. ledna) podstatu osoby Pána Ježíše Krista: Král, Kněz a Boží Beránek. Boží Syn, Pán Ježíš, je i klíčovou postavou evangelia podle Marka.
Marek – to by byl dnes dobrý novinář. „Své“ evangelium předkládá dynamicky s důrazem na to, co se děje. Teprve potom se můžeme dočíst to ostatní. Je tam opravdu pohyb. Jen se podívejte na nadpisy v našich ekumenických biblích!!
Dnešní oddíl nás přivedl do Kafarnaum na Ježíšovu premiéru v místní modlitebně – synagóze.
Na tento biblický oddíl jsem kázal před mnoha lety, a když jsem tehdy hledal pomoc pro mne v dostupných komentářích, skoro nic jsem nenašel. Také nic o paralelním místě v Lukášově evangeliu (Lk 4,31-37). Ilustruje mi to skutečnost, že taková ta etablovaná církev dneška si s tímto tématem moc neví rady.
- Nejprve si povšimněme rozdílu mezi učením zákoníků a Ježíše.
- Pojďme si něco říct o tom, co někde v církvi je tabu.
Moc evangelia není v učení. Přesto jsem chtěl být biblický učitel. Proč? To proto, že znovuzrozený člověk potřebuje znát zdravé principy pro život v Božím království. Učení nenahradí potřebu se narodit znovu, může ale ukázat na potřebu narodit se znovu. Biblické učení není samoúčelné; může nás ochránit před množstvím problémů, vede nás ke zdravému způsobu života, protože vede k poznání hříchu a k vysvobození, když známe Pána Ježíše. (Ř 6,17.18)
Kdo alespoň trochu znáte způsob židovského učení, tak musíte žasnou nad ohromným množstvím vědomostí, které dokáží studenti na ješivách (židovských teologických školách) vstřebat. Znají biblické texty zpaměti, mají neuvěřitelné množství komentářů, které se nahromadilo za nějakých dobrých dva a půl tisíce let. Znají tyto komentáře, jsou schopni je použít. Odkoukali od křesťanů textovou kritiku.(To ovšem v té době neznali.)Co tam chybí?
Kdysi jsem se setkal s názorem, že Pán Ježíš vlastně neměl vzdělání. Nesouhlasím s tím. Nevěřím, že znalost číst a psát na něj padla jaksi shůry. Jako chlapec jistě chodil do synagógy, měl jistě „svou“ slavnost„Bar Micva“ (to je v judaismu totéž co v protestanské církvi konfirmace, u katolíků biřmování), a to ještě než šel s rodiči do jeruzalémského chrámu. Při této slavnosti jistě četl při sobotní bohoslužbě asi jako dvanáctiletý z hebrejského svitku. Znal biblické texty. Neměl, ovšem, podle naší terminologie, teologické vzdělání v nějaké rabínské škole.
V našem případě v kafarnaumské synagóze jsme svědky úžasu nad učením Pána Ježíše. Proč? Posluchači nejsou vytrženi ze stereotypu sobotního učení proto, že tam mají návštěvou hostujícího učitele, neoposlouchaného, neznámého, ale proto, že toto slovo má moc. O čem Pán Ježíš učil?.......... Nevíme. Není to jedno! Ale nevíme. Z Lukášova evangelia víme, že předtím(podle Lukáše!!) byl Pán Ježíš v nazaretské synagóze a četl oddíl z proroka Izajáše (61,1n) a že toto slovo vztáhl na sebe a posluchači jej vyhnali a chtěli jej shodit ze skály. Dnes čteme, že toto slovo mělo moc. Jakou?Moc Božího Ducha. Takové slovo je pak Božím slovem, které proniká až na rozhraní duše a ducha.
Chcete slovo slýchat? Já ano. Dokonce jsem tak troufalý, že bych se chtěl nechat pro vyřízení takového slova nechat používat.Jenže to není samo sebou!!
Pán Ježíš učil v moci Ducha. Lidé to poznali. Lidé poznali to, co duchovní svět věděl. Totiž: že Ježíš Nazaretský je Pán. S velkým "P". Ten Pán pánů. To je měřítko i pro nás. Duch, který oživuje slovo učení, chce oslavit Pána Ježíše vždycky jako Pána. Jenže napřed musel tento Pán pánů být ukřižován. To byl jeho první úkol, proč přišel. Žádné jiné poslání Pána Ježíše nebylo důležitější. A kázání či učení v moci Ducha má být proto, aby svět poznal Pána Ježíše jako Pána, který byl ukřižován, ale je živý, protože byl vzkříšen. My sice nemůžeme nevidět vysvobození posedlého jako jeho nádherné osvobození, ale to nebyl hlavní cíl. Vím, že když to říkám, že je to nehumánní, ale jsem přesvědčen, že je to pravda. Ten rozdíl v synagóze byl jeden nebo dva metry, totiž rozdíl mezi osvobozeným člověkem a Pánem Ježíšem. Jeden metr nebo dva není mnoho. Vypovídá ale o našem cíli: jde nám o nás nebo o Ježíšovu slávu? Obávám se, že ani znovuzrození lidé nejsou oproštěni od pokušení pomoci hlavně sobě, natož lidé, kteří Ježíše neznají a mají nějaké trápení.
Přesto vám chci položit tuto otázku: Znáš Pána Ježíše jako učitele nebo ho znáš také jako Záchrance, plného moci Ducha svatého? To je zásadní věc pro váš život. Kdo ví, nejsou-li naše různá trápení kvůli tomu, abychom Pána Ježíše poznali jako toho, který o sobě řekl, že je mu „dána veškerá moc na nebi i na zemi“?
V synagóze je člověk, o kterém Marek píše, že je „posedlý zlý duchem“. Jak si ho představujete? Jak se projevoval, než začal Pán Ježíš učit? Velice, velice pravděpodobně se nijak neprojevoval. Byl to žid, asi kafarnaumský občan, asi pravidelný návštěvník synagógy. Existuje domněnka, že člověk s nějakou vadou do synagógy nesměl. Nemohu to potvrdit, ale ti, co si to myslí, se zřejmě opírají o SZ texty (Lv 21,18; Dt 15,21; 2S 5,8; srv. Iz 35,6; Jr 31,8), ze kterých se pravděpodobně vytvořil názor presentovaný v řeckém překladu SZ (Septuaginta), „že slepý a kulhavý“ nemají přístup do (Božího) domu. Tím spíš člověk, který by se choval tak, že by bohoslužby rušil!!
V kafarnaumské synagóze je člověk, který se projevuje zvláštně teprve při konfrontaci s Boží mocí v Ježíši.
Dnes většina psychologů považuje „posedlost démony“ za způsob primitivního vyjádření toho, že se jedná o duševní nemoc, „obzvláště rozsáhlý komplex nutkavé neurózy“. Existuje však klasické dílo lékaře a misionáře v Číně (J. L. Nevius), které považuje démonskou posedlost za reálný jev, což právě misionáři zhusta potvrzují. S nástupem letničního hnutí se tato problematika stala živou, právě ve znovuobjeveném důrazu na osobu Ducha svatého. A tak, jak to bývá u dlouho potlačovaných jevů, se v ultraletničních kruzích začalo démonizovat skoro všechno. Také se tím probudil nezdravý zájem o démonično. Lehkomyslně se používal výraz „démonské obsazení“, „démonská svázanost“, vymítalo se „ostošest“, a pod.
Nechci tady vystupovat jako ten chytrý, který už po všech těch omylech a pokusech dobře ví, „jak na to“. Dnešní příběh z Kafarnaum nám dobře ukazuje, že duchovní bytost, se kterou se Pán Ježíš setkává, je skutečně bytostí se svou vůlí, se svým vědomím a projevuje se hlasem. Ovšem náš kafarnaumský případ nás může vyvést z omylu, že člověk, kterého trápí něco z démonského světa, se projevuje velice nápadně a nepřiměřeně. Protože i na duševní nemoci někteří lidé pohlížejí jako na něco společensky nepřístojného, lidé mající takové problémy to úzkostlivě tají, protože mají pocit, že kdyby to před kýmkoliv odhalili, naprosto by se znemožnili a byli by společností nebo dokonce křesťany, sborem, odepsáni. To je velice účinná finta toho Zlého, který se takového člověka snaží izolovat a umlčet, protože dobře víme, že platí: „Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. 13 Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.“ (Ef 5,11+13) Tento citát se vám zdá asi násilný; já chci dokumentovat nejen všeobecnou úlevu, když se skryté věci vynáší ve správný čas a na správném místě na světlo. Odhalení těchto vazeb je úkolem duchovní péče, pastorace. Někteří duchovní pastýři si myslí, že pokud vůbec musí dojít k nějakým dramatickým duchovním projevům nečistých mocností a sil, pak nejspíš při modlitbě osvobození. Proto asi na takové modlitby nebude místo tady vepředu po bohoslužbách, ale někde v soukromí kanceláře a pod. (Je to vůbec otázka, jaké místo pro modlitby po našich bohoslužbách je vhodné:místo k těmto modlitbám jsme před časem určili sem, protože jsme měli ve staršovstvu dojem, že „až do kanceláře“ mnoho lidí nedojde; tady je to ale hodně na očích a i to může to být na překážku. Ale prosím vám, žádným nedoko-nalým způsobem se nenechejte odradit o možnosti požádat o modlitby za sebe nebo za věci vám blízké!!)
A co se týká péče o lidi, kteří mají nějaký problém duševní, tak jsou dva názory: 1. k psychologovi nebo psychiatrovi, nebo 2. k pastorovi (kazateli, faráři).
Prosím pěkně: nepohrdejme lékaři a psychology!! Věřím, že mají svěřené poznání, moudrost od Boha.
A na druhou stranu: je tu dodnes živý Pán Ježíš, který chce dát východisko, vysvobození z trápení, obtěžování a je to on, koho nečistí duchové poslouchají.
Začíná to základní duchovní hygienou: vědomým opouštěním toho, co není v Božích očích v pořádku: nevcházením do duchovního světa jinudy, než pouze jeho (Ježíšovým) prostřednictvím (vyhněte se, prosím, velkým obloukem všemu okultnímu – co to je, to mohu zájemcům vysvětlit mimo kazatelnu a mnozí z vás v tom máte jasno, třeba na základě svých negativních zkušeností. Ale díky Bohu za to, že můžete vědět, že to není žádná teorie, žádný strašák, ale holá realita.)
Jde to dál přes zdravou „duchovní životosprávu“. Ž 119,133: „Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.“ To je prosté poslouchání toho, co je Boží slovo. Boží slovo má moc nás ochránit. To si nemůžeme představovat nějak magicky, ale prakticky. Jsou tu pravidla, která vás ochrání před děláním něčeho, co vás devastuje. A když objevíme hřích (a to si piště, že jej objevujeme nepříjemně často), je tu možnost pokání. A musím se přiznat, že mi dělá starosti, jestli čtete Bibli. Tuhle při modlitbě za jednoho našeho velmi blízkého člověka mne napadl obraz, že člověk je nádoba a když se něčí naplní, tak se tam už nic jiného nevejde. Plň se Božím slovem a budeš se divit, že už se jiný, často pochybný, obsah do tebe nevejde!!
3. No, a poslední věc, kterou z dnešního oddílu chci zdůraznit, je výsledek Ježíšova působení v synagóze. A s tím se, žel, setkáváme dodnes. Jsou zhruba dvě možnosti, dva výsledky: víra a senzace.
Pán Ježíš lidi osvobozoval, uzdravoval a křísil z lásky k nim, příp. k jejich milým. Ovšem co máme na tom ještě vidět? Jeho moc – a to v nás vzbouzí víru, poznáváme jej jako Krále králů. On nejen byl, on je a bude. (Doma jsme mívali nápis: „On má moc změnit lidský život.“ To mne povzbuzuje.) To je ovšem možné jedině u toho, kdo pozná Pána Ježíše i jako Božího Beránka a pozve jej do svého života jako někoho, kdo na jeho život stačí. A to je možné pouze u toho kdo pozná, že na svůj vlastní život nestačí.
Pak byla, je a bude veliká skupina lidí (a jsou i v církvi), kteří vidí Ježíše stále jako někoho, kdo je úžasný, ale jich se to netýká, protože nepotřebují osvobodit, nepotřebují komplexně uzdravit, nepotřebují vzkřísit k novému životu, protože to s nimi není ještě tak zlé, jako s tím posedlým v Kafarnaum nebo …… Ještě se prostě nedostali až na dno. A když vidí, že potřebují uzdravit, tak tělesně nebo duševně, ale jinak že si vystačí sami.
Jsem přesvědčen, že se v Ježíšově době zpráva o něm šířila dvojím způsobem. Jednak skrze lidi, jejichž životy byly změněny (ti se často k němu chtěli přidat, ale Pán Ježíš je posílal domů s evangeliem) a jednak skrze tehdejší „sdělovací prostředky“, a to byla pověst, které se Pán Ježíš bránil, protože mohla u lidí vzbudit laciná očekávání. Třeba že budou uzdraveni, ale budou moci zůstat ve starém stylu života.
Příteli, bratře, sestro, kam patříš? Ten Ježíš žije. Mnozí by si jej chtěli objednat jako firmu na opravu fasády. Víte, co ale Ježíš stále nabízí? Žádnou rekonstrukci lidských životů!!! Nabízí úplně nový život. Nepospravovaný, ale nový!! Nabízí likvidaci starých věcí. Osvobození od těch, kteří na vás v hloubce vaší osobnosti dotírají.
Závěr: Poslední věc, kterou chci říci a už skončím. Třeba je tu někdo (nebo je vás víc), kdo máte uvnitř své osobnosti něco, co vás trápí. Možná je to tak tajné, že jste to neřekli ani tomu nejbližšímu člověku. Možná byste to už vůbec zatím nebyli schopni říci na skupince, kdybyste vůbec nějakou měli. Zůstaneme sedět a řekněte o tom Ježíši. Zkuste mu to říct co nejkonkrétněji a já se budu na konec modlit. (I za ty, co to budou toto kázání třeba číst nebo snad dokonce i poslouchat ze záznamu.) Amen.
Slovo na cestu (asi nebude pro všechny): Mk 5:19 "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
Požehnání: Nu 6,24-26 »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010