EN | CZ 

Kázání 2024-01-07 - Pavel Kuchynka

08. Ledna 2024

Mt 2, 1-12

Herodovská hra o trůn

(7.1. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Vánoční příběh o mudrcích z Východu a jejich hledání narozeného krále Židů je příběhem o hledání živé naděje pro tento svět. O to víc z tohoto příběhu trčí snaha jistého aktéra, který narození spasitele, považuje za hrozbu. Je to snaha Heroda – paranoidního mocipána, který si chtěl – stůj, co stůj – zachovat pro sebe Izraelský trůn (ten pro něj byl vším). Na Herodovi vidíme v plné míře, co to znamená, když člověka ovládne destruktivní hra o moc nad svým životem. Žel tato herodovská hra o trůn se do jisté míry týká nás všech. Odehrává se v nás všech. Je to hra hodně potemnělá. Hra, která naléhavě volá po změně.

-----

Herodes má v příběhu jedinou starost: uhájit svůj trůn proti všem konkurentům. Když se k němu doneslo, že do Jeruzaléma přišli hvězdopravci z Východu, kteří se ptají po nově narozeném králi Židů, pocítil velký neklid. I zmínka o znepokojení Jeruzaléma je vcelku pochopitelná. Pro rodiny s malými chlapci to musel být vážný důvod k obavám. Vždyť nad jejich dítětem se najednou vznášelo podezření, že by mohlo být oním narozeným Herodovým konkurentem.

A Herodes „nezklamal“. Okamžitě začal jednat. Narozený Mesiáš musí být odstraněn. Svolal všechny – ano všechny – velekněze a zákoníky lidu a chtěl, aby mu sdělili, kde se má Mesiáš narodit. Dostává jednoznačnou odpověď: Místem narození Mesiáše bude Betlém. Herodes pak ještě tajně z mudrců vytáhl informaci o tom, kdy hvězdu (nebeské znamení) uviděli. Chtěl zřejmě odhadnout, jak dlouho už je to dítě na světě. Tedy, jak starý je ten hledaný chlapec.

Jednání vychytralého Heroda je podáno tak, že nechtěl ani v nejmenším vzbudit zájem kohokoli o toto dítě. Pod pláštěm noci vyslal mudrce do Betléma s jasným úkolem – důkladně pátrat po narozeném Mesiáši. Všechno se to odehrávalo v režimu přísného utajení. Prostě tajná pátrací mise nadšených hvězdopravců v Herodových službách.

Herodes očekával, že jestli Mesiáše skutečně najdou, podají mu o tom neprodleně zprávu – jemu osobně. Svůj vražedný záměr se neštítil maskovat předstíranou touhou vzdát tomuto králi – Mesiáši – osobní poctu. A z pokračování příběhu víme, že tento vražedný záměr byl odhodlaný skutečně provést. Evangelista nám v následujícím textu sděluje, že Herodově paranoii nakonec padli za oběť všichni betlémští chlapci ve stáří do dvou let. Jistota je jistota!

Herodova hra o trůn je svými rozměry vylíčena jako obludná. Proto se od ní chceme, co nejvíce distancovat. Problém je ale v tom, když si člověk začne fandit, že něco takového se ho vůbec netýká. Žel, opak je pravdou. Bible v moha svých výpovědích ukazuje, jak úskočné dokáže být lidské srdce. Apoštol Pavel – i z vlastní zkušenosti – mluví o tom, že porušený člověk je ve vztahu k Bohu ve stavu permanentního nepřátelství. Proto se v srdci všech lidí – někdy více, někdy méně – ozývá: „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat!“

Když říkám, že se to ozývá v srdcích všech lidí, tak tím skutečně myslím všechny lidi. I když to před druhými a před sebou samými chceme skrývat, je to danost každého člověka. Před druhými i sami před sebou chceme vypadat jako ti, kteří jsou vždycky vstřícní, týmoví hráči, milí a otevření lidé. Jenomže Písmo nezastírá, že srdce nás všech je zatížené sebestředností, samospravedlností a sobectvím. Všichni jsme občas přistiženi při tom, že si přejeme, aby se všechno točilo kolem nás – kolem našich potřeb a přání. Když k sobě budeme poctiví, musíme uznat, že v srdci každého z nás se chtě nechtě skrývá malý Herodes. Herodes, který chce držet v rukou kormidlo vlastního života a sám rozhodovat o svém osudu.

Chvíle, kdy se v člověku ozve znechucení při představě, že by se měl zřeknout něčeho destruktivního, je jednoznačně onou herodovskou chvílí. Člověk se ocitá tváří v tvář agresivitě svého vnitřního Heroda, který by rád hrál svou hru o trůn – o své právo na sebeurčení. Pro člověka je to ale zároveň chvíle, aby se Herodovi v sobě – i s jeho temnou hrou – vzepřel. A to tím víc, když pozná, jak jeho vnitřní Herodes není ochotný naslouchat tomu, co mu bible skutečně říká; a když tenhle jeho vnitřní Herodes vylepšuje své skutečné motivy.

(Jistě jste si všimli, že Herodes z vánočního příběhu, jako by vůbec neslyšel, že slova o místě narození Mesiáše, zároveň mluví o roli skutečného vévody Izraele. O tom, že skutečný vévoda Izraele bude pastýřem lidu. Nikoli mocipánem, který si jde tvrdě za svým. Herodes jednal v přímém rozporu s Písmem – se zjevnými Božími záměry – a neštítil se to maskovat lží.)

Herodes z vánočního příběhu nám hrůzostrašným způsobem ukazuje, kam až to všechno může zajít. Proto je nutné – ve chvíli, kdy si uvědomíme své herodovské motivy – abychom se s nimi rychle vypořádali. Chtějme slyšet, co nám o naší službě říká a ukazuje bible. Nechejme mluvit Písmo – tedy to, co skutečně říká. To je způsob, jak umlčovat svého vztekajícího se vnitřního Heroda. Přijímejme s díky dobrou Boží vůli a odmítejme v modlitbě herodovskou zlou vůli. Vůli, která usiluje o to, abychom byli sami sobě bohem. Tohle je reálný způsob, jak může být náš vnitřní do sebe zahleděný a despotický samovládce Herodes pokaždé umlčen.

Mudrci jsou ve vánočním příběhu v porovnání s Herodem obrovským kontrastem. Byli to muži, kteří odhodlaně hledali Spasitele. Proto dostali znamení. Proto k nim promluvilo Písmo. Proto také dostali jasnou potvrzující vizi, která znamenala příval radosti. Proto došli až do cíle. A v tomto cíli – tváří v tvář Spasiteli – se vlastně ocitli na začátku úplně nové cesty. Ve chvíli, kdy Ježíše ve svém životě vyvýšili nade vše, už nepatřili sami sobě, ale Bohu a jeho záměrům. To změnilo jejich život i všechny jejich další cesty.

Sám Bůh z nich sejmul závazek pátrací mise ve službách Heroda a dovolil jim, aby se do své země vrátili jinou cestou. Z Betléma si odnášeli mocný dotyk Boží lásky. Lásky, která v jejich srdcích vyplnila prázdnotu. Prázdnotu, kterou v jejich životě nemohlo zahnat nic z toho, co za celý svůj život poznali. S Kristem na trůnu se v našem životě rodí rozhodnutí a činy nesobecké lásky, které přináší do tohoto světa uzdravení, naději a naplňující radost. Radost, které se nevyrovná nic z toho, co by si člověk mohl koupit za všechny peníze světa.

-----

Naslouchejme tomu, co Písmo skutečně říká – a co skrze něj chce Bůh povědět právě nám. Zkoumejme skutečné motivy svého chtění a jednání. Nechtějme v tom klamat sebe ani druhé. Odmítejme herodovskou hru o trůn – o své sebeprosazení. (!) Vždyť je tady skutečný král! Král, který všem nabízí nový začátek. Klanějme se mu a pojďme spolu s mudrci cestou veliké radosti, o kterou nás nemůže nic připravit. Je to cesta domů. Je to cesta Božích služebníků. Amen

Slovo na cestu: 1J 2, 15-17

Požehnání: 2Pt 3,18

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín