- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-12-25 - Libuše Weinerová
02. Ledna 2024
Jan 1, 1 – 14: Kdo je to dítě, které se narodilo?
Dnes, stejně jako už dva tisíce let si připomínáme, slavíme narození jednoho speciálního dítěte. Byla a je to velká událost. Žádné jiné narození se neslaví tak dlouho a po celém světě. Ale kdo je toto dítě? Je to ten, který nosí dárky? Kterého máme doma, v kostelích, na náměstích v jesličkách? Je to dítě stále živé? Proč se vůbec narodilo? Proč si připomínáme už dva tisíce let, když dětí se narodí ročně tisíce? Co nám toto dítě přineslo, přináší?
Mohli bychom říci více charakteristik, ale řekněme si čtyři:
1. Dítě z Betléma je věčný Bůh (v. 1 – 2)
Text od Jana nás nebere přímo do Betléma, do centra dění, ale bere nás dál, na úplný začátek. Popisuje minulost, kterou nikdo z nás nezažil, o které vlastně ani nic nevíme. Spolehlivou odpověď nám nedá nikdo, ani vědci. Ti řeknou, že nebylo nic. Přesto něco bylo, i kdyby to bylo právě to nic. V Bibli máme, že na počátku bylo Slovo – to Slovo s velkým S. Nebylo to jen tak nějaké slovo, nebylo to obyčejné slovo, které vychází z našich úst. Bylo to Slovo slov. Slovo, které má moc měnit životy. Když pohlédneme na malé miminko v Betlémě, můžeme vidět nějakým způsobem Boha, i když odlišně. Protože dítě v Betlémě je Bůh, který se rozhodl stát člověkem. Mezi miminkem a Bohem je jedinečný vztah. Představte si, že někdo obětuje svého syna kvůli lásce. Jestliže vidíme dítě v jeslích, vidíme Boha, jeho lásku k lidem, ke svému stvoření. Skrze své narození nám dává svoji lásku.
2. Je Slovem, je stvořitelem (v. 3 – 4)
Na počátku tedy bylo Slovo. Slovo, které tvoří. Bez tohoto slova by nic nevzniklo. Je to Slovo, které tvoří z Lásky. Nevíme, proč se Bůh rozhodl stvořit svět. V Bibli máme jen popis toto, jak se to událo. Ale já věřím, že za tím byla láska, radikální láska. Všechno, co bylo stvořeno skrze toto slovo, bylo dobré. Od začátku měl v plánu stvořit člověka jako svůj obraz. Stvořil ho jako toho, kdo má mít vztah k planetě, zvířatům, rostlinám. A vše, co Bůh stvořil, utvořil právě tím Slovem s velkým S. Skrze něj všechno povstalo. I přes hřích, přesto, jak se to všechno pokazilo, je svět stvořen Bohem, Slovem.
Jsou různá slova. Jsou slova, která přináší život. Slova, která přináší smrt. Některá můžou ubližovat, jinými vyznáváme lásku, jiná používáme v práci. Máme slova, která jsou krásná a slova, která už tak hezká nejsou a můžou zranit. Ale Jan mluví o Slovu slov. Slovu, které má velkou moc. Žádné naše lidské slovo nedokáže to, které má na mysli Jan. I když naše slova jako miluji tě, odpouštím ti, mohou způsobit ohromné věci v srdci člověka. Toto slovo je něco víc. Je to Slovo, které řeklo „Budiž světlo“, a ono bylo. Je to slovo, které tvoří. Slovo, které má moc. Slovo, které umí stvořit svět, ale i na něj seslat potopu. A přesto toto mocné slovo (Bůh), slovo slov, se rozhodlo sestoupit na tuto zem. Zvolil si cestu, která nebyla jednoduchá – cestu člověka. To velké slovo, v němž je vše, se rozhodlo stát miminkem, které je plně odkázané na pomoc. On, který tvořil všechno, který měl moc pomoc člověku, mluvil k němu... se rozhodl stát miminkem, které nemá ve své ruce nic.
V tom miminku je život. V něm nikdy život nepřestal být. On je stále život. Bez něj nevzniklo nic. On má moc dát život. Skrze slovo člověka stvořil, přivedl k životu všechno na zemi i nad zemí. Dítě v jeslích je ten, kdo nám dává život.
3. On je světlo (v. 5)
„Život byl světlem lidí.“ Světlo a život k sobě patří. Ježíš nepřinesl na svět smrt, ale život. Lidé dnes často chodí v temnotě, neví, kam jdou. Ale to miminko, tento Ježíš, přinesl to, co je silnější než tma, přinesl světlo. Tma má sice tendenci všechno pohltit, ale světlo je silnější. Vezměte si, jak malá obyčejná svíčka dokáže pohltit tmu, dokáže ozářit prostor. Září a hřeje. Přináší naději. Má moc prosvítit každou temnotu.
Náš svět, i v důsledku některých lidských chyb, je plný tmy. A kde je tma, není ani život. A asi kdyby to bylo jen na nás lidech, přiváděli bychom ho do stále větší temnoty. I když některé skutky lásky dokáží samy ozářit temnotu, je to úsměv, pomoc, obdarování, krásné slovo. To vše jsou věci, kterými my lidé sami můžeme prozářit temnotu. Naštěstí na to nejsme sami. Máme tady to světlo světel. Světlo, které nikdy nezhasíná, světlo, které má opravdu velkou moc. Je to světlo, které může ozářit každou temnotu, každé zoufalství, každou beznaděj. I v tento sváteční čas, kdy se všichni radují, děti zažívají radost z dárků, a co si budeme povídat i my dospělí, přes to všechno, můžeme v sobě pociťovat úzkost. Možná právě proto, že jsme chtěli darovat víc, ale nemohli jsme, že nám nikdo nezavolal, že jsme se doma pohádali, že jsme ten čas prožili sami... Může nám lézt i na nervy, že se všichni kolem radují, všichni se usmívají, všude slyšíme koledy. Právě do všech těchto i negativních pocitů přišlo to pravé světlo. V něm se můžeme opravdu radovat. Radost z dárků je krásná, ale je pomíjivá. Zato radost z toho, že máme světlo, které se opravdu rozhodlo přijít a prozářit všechno, je větší a předčí všechno ostatní. To světlo opravdu září. Je jasnější než všechna naše světla. Je to světlo, které chce zářit pro každého z nás. Nijak si nemůžeme zasloužit, aby nám zářilo. Je to Boží rozhodnutí. Bůh si nevybírá, komu život prosvítí a komu ne. Přišel na svět, aby přinesl světlo každému, ať je chudý nebo bohatý, ať dostal dárků milion anebo jen jeden, ať už mu někdo popřál nebo ne. Každý z nás dostal tento dárek, každý z nás si ho může rozbalit. Pro každého z nás má Bůh dáreček v podobě rozsvícené svíčky, která přichází do našeho srdce, aby zahnala všechnu temnotu. To světlo nepřišlo jen tak, ale přišlo právě proto, aby přineslo světlo. Kdybychom nežili v temnotě a naše životy by nebyly plné temných míst, světlo bychom nepotřebovali. Ale bohužel naše životy jsou plné temných míst. A není to tak, že by to Bůh chtěl, nebo bychom si to zasloužili. Temnota sice na svět přišla, ale bylo nám darováno něco většího než je temnota. To světlo ve tmě září a tma ho nepohltila. To světlo je zde pořád. Dítě v jeslích je tedy ten, kdo nám dává světlo.
4. On je součástí stvořeného světa, je to Bůh mezi lidmi
Bůh, ten, který je všemohoucí, stálý, který stvořil všechno, se rozhodl stát se součástí stvoření. Přijal tělo, které má člověk. Přijal všechna lidská omezení. Přijal své pozemské rodiče.
Jak je pro nás těžké přijmout určitá omezení, například když jsme nemocní a nemůžeme dělat to, co chceme, nebo když si uvědomíme, že stárneme a nemáme už tolik sil na některé věci. A teď si představte, že můžete všechno, můžete být všude a rozhodnete se přijmout omezení a stát se malým bezbranným dítětem. Stanete se na nějaký čas na 100% závislý na člověku, kterého jste stvořil a který již jednou zradil vaši lásku. Bůh se rozhodl důvěřovat člověku, že se o něho postará a naplní všechny jeho potřeby. Musel důvěřovat Marii a i Josefovi, že se o něj postarají. A Marie musela přijmout to, že zrovna ona, mladá žena se má stát matkou tak významného dítěte. Musela přijmout to, že na ní každý pohlížel jako na cizoložnici. Oba dva se postavili zvykům tehdejší doby. Rozhodli se důvěřovat Bohu, že oba jejich sny nebyly nějakou halucinací, ale že to bylo opravdu slovo Boží. Událost, která změnila svět, se nestala nikde v předpisovém hotelu, ani tak, jak si ji oba určitě představovali, ale ve stáji. Oba na to byli sami, což je paradox, když dítě, které se narodilo, je dar pro všechny. Ježíš se narodil v chlévě, abychom si uvědomili, že nepřišel k bohatým, ale chudým. Nechce přepych, ale chce naplnit lidské srdce láskou. Přišli se mu poklonit pastýři, kteří byli přehlíženi, aby si uvědomili, že přišel právě pro ty, kteří nemají zastání, jsou slabí.
Bůh přišel nečekaně, ale stalo se to. Tato událost změnila svět. Stejně jako ji mění i teď, x let po. Setkání s tímto Bohem, malým dítětem, mění životy. Toto malé bezbranné dítě má moc ozářit naše temnoty. Každému z nás říká, jak ho má rád. V Božích očích máme velkou hodnotu. V tento dnešní slavností den se chce dotknout každého z nás. Chce nám přinést světlo. Chce přinést pokoj, vnitřní pokoj, který převyšuje všechno. Chce nám dát jeden obrovský dar, sám sebe. Chce naplnit každou naši temnotu.
Bůh stvořil každého z nás z lásky. Každý z nás se narodil z lásky, protože od začátku, ať nám svět třeba říkal cokoliv, je zde někdo, kdo nás beznadějně miluje. Život, narození každého člověka je dar. A narození Ježíše je ještě větší dar. Je to dar, který dal Bůh celého světu, aby každému ukázal, jak moc ho miluje, jak si ho váží. To právě narozené miminko chce každému z nás dát dary: lásku, život, světlo, naději, pokoj, radost. Jen ho musíme nechat, aby nám tyto dárky mohl předat, musíme si je rozbalit, musíme nechat, aby v nás zazářilo světlo. Ježíš se chce opravdu dneska narodit v srdci každého z nás.
Chce u nás bydlet, žít důvěrně s námi, sdílet s námi všechna naše břemena. Touží se znovu narodit v našem městě, v naší ulici, v našem domě, v našem srdci. Hledá nás.
A jak řekl sv. Cyril jeruzalémský: „Věříme v Ježíše Krista, který se zjevil v těle a stal se člověkem, poněvadž bychom ho jinak nepochopili, nemohli bychom na něj hledět tak, jak byl. Stal se takovým jako my, abychom se na něj takto mohli dívat.“
Amen
Modlitby:
Nabízíme Vám teď takový symbolický úkon. Zde na stole je svíčka se světlem, které bylo zažehnuto v Betlémské jeskyni, tedy v místě, kde se narodilo výjimečné dítě. Od ní můžete zapálit svíčku a prosit Boha, aby osvítil ve vašem životě ta temná místa, anebo se můžete modlit i za lidi, kteří potřebují Ježíšovo světlo naděje. Zapálenou svíčku můžete položit na zem před stolek s betlémem.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010