- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-12-17 - Zdeněk Eberle
17. Prosince 2023
Kázání na Lochotíně – 3. adventní neděle 17. prosince 2023
Ž 126; Iz 61,1-4.8-11; 1Te 5,16-24; J 1,6-8.15-28 „Radujte se!!“ aneb „Stojí uprostřed nás Pán Ježíš?“
Je zvláštní, že ve čtvrtém, nejmladším, evangeliu každá zmínka o Janu Křtitelovi je zmínkou o snížení jeho významu. To má své vysvětlení. Jan byl prorockým hlasem; po čtyři sta let byl prorocký hlas zticha, a v Janovi opět promluvil. Zdá se, že někteří lidé byli Janem tak fascinováni, že mu přikládali vyšší místo, než jaké měl. Ve skutečnosti máme jisté náznaky, že existovala sekta, která postavila Jana Křtitele na nejvyšší místo. Ohlas toho nacházíme ve Sk 19,3–4. V Efezu přišel Pavel k jistým lidem, kteří neznali nic než Jana Křtitele. Není to tím, že by čtvrté evangelium chtělo Jana Křtitele kritizovat nebo snižovat jeho význam. Bylo to jednoduše proto, že apoštol Jan věděl o lidech, kteří byli v nebezpečí, že jim Jan Křtitel zastíní Ježíše. A všude ve čtvrtém evangeliu Jan pečlivě zdůrazňuje, že v celkovém schématu zaujímá Jan Křtitel vysoké místo, ale nicméně je stále podřízen místu Ježíše Krista. Zde si dává pozor, aby řekl, že Jan nebyl tím světlem, ale pouhým jeho svědkem (1,8). Ukazuje, jak sám Jan popírá, že by byl Kristus, či dokonce ten velký prorok, kterého zaslíbil Mojžíš (1,21). Čtvrté evangelium nám ukazuje Jana Křtitele popírajícího své první místo a vyhlašujícího, že se musí menšit a Ježíš musí růst (3,25–30). Evangelium poukazuje na větší Ježíšův úspěch v oslovování lidí, než měl Jan (4,1); ukazuje na to, že dokonce lidé říkali, že Jan nebyl schopen činit znamení, která činil Ježíš (10,41).
V církvi existovala skupina lidí, kteří si přáli dát Janu Křtiteli příliš vysoké místo. Jan Křtitel k tomu nezadal příčinu, spíš dělal vše, aby tomu zabránil. Ale evangelista věděl, že tu takové tendence jsou a snažil se proti nim učinit kroky. Stále se stává, že lidé uctívají víc někoho jiného než Krista. Jana Křtitele nemůžeme ani v nejmenším vinit z toho, co se stalo.
J 1,19–28; Tímto oddílem začíná Jan dějovou část evangelia.
Deputace, která si přišla pohovořit s Janem, sestávala z lidí dvojího druhu. Za prvé to byli kněží a levité. Jejich zájem byl velmi přirozený, protože Jan byl synem Zacharjášovým a Zacharjáš byl knězem (L 1,5). V judaismu byl jedinou kvalifikací kněžství původ. Pokud muž nepocházel z rodu Áronova, nemohl se žádným způsobem stát knězem; jestliže byl potomkem Áronovým, nic mu nemohlo zabránit, aby se knězem stal. Proto byl Jan Křtitel v očích autorit kněz a bylo tedy zcela přirozené, že kněží přišli, aby zjistili, proč se chová tak neobvyklým způsobem.
Za druhé tu byli vyslanci z farizeů. Bylo možné, že za tím stál sanhedrin/velerada. Jednou z funkcí sanhedrinu bylo jednat s každým, kdo byl podezřelý jako falešný prorok. Jan byl kazatelem, za kterým se hrnuli lidé v zástupech. Sanhedrin mohl pociťovat povinnost prošetřit tohoto muže ve věci falešného proroctví.
Všechno ukazuje, jak podezřívavé bylo pravověří ke všemu neobvyklému. Jan nebyl v souladu s běžnou představou o kněžství; nebyl v souladu s běžnou představou kazatele; proto se na něj církevní autority tehdejší doby dívali podezíravě. Církev je vždy v nebezpečí odsoudit nový způsob právě proto, že je nový. V určitém smyslu sotva najdeme ve světě instituci, která by se tak bránila změně, jako církev. Často odmítala velké učitele a často odmítala velké skutečnosti jednoduše proto, že podezírala všechno nové. A protože jsem z Plzně, tak musím dodat po svých dávno minulých letech práce u dráhy, že církev je ještě konzervativnější, než byla a je dráha a Škodovka. J
Nejdřív se ptají, je-li Mesiáš, Eliáš, prorok. To mělo své důvody; o tom třeba jindy.
Tak se nakonec zeptali, kdo je; odpověděl, že není nic víc než hlas, který nařizuje lidem připravit cestu pro krále. Citace je z Iz 40,3. Všechna evangelia ji uvádějí (Mk 1,3; Mt 3,3; L 3,4).
Jan byl tím, čím by každý pravý kazatel a učitel měl být – pouhý hlas, ukazatel ke Králi. Myslím, že to ale platí pro každého Kristovce. Jan Křtitel si přál, aby lidé na něho zapomněli a dívali se jen na Krále.
Ale farizeové měli jednu hádanku – jakým právem Jan křtí? Kdyby byl Mesiáš nebo i Elijáš nebo prorok, pak by křtít mohl. Izajáš napsal: „Avšak on pokropí mnohé pronárody“ (Iz 52,15). Ezechiel řekl: „Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni“ (Ez 36,25). Zachariáš řekl: „ V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty“ (Za 13,1). Ale proč by měl křtít Jan?
A navíc: křest vůbec nebyl pro Izraelity. Byl pro proselyty, příchozí z jiných vyznání, ti měli být křtěni. Jan naznačoval, že vyvolený lid musí být očištěn. A to bylo přesně to, o čem byl Jan přesvědčen. Ale neodpověděl přímo. Řekl: „Já křtím pouze vodou; ale uprostřed vás je ten – kterého neznáte – a jemuž nejsem hoden rozvázat řemínky jeho obuvi.“ Jan nemohl uvést podřadnější úkol. Rozvazovat řemínky sandálů, bylo prací otroků. To byla dokonce příliš podřadná služba i pro učedníka. Takže Jan říká: „Přichází ten, jehož nejsem hoden být otrokem. Kvůli jeho příchodu Mesiáše potřebujete být očištěni stejně jako pohané. Připravte se na vstup krále do dějin.“
Aplikace: 1. Za dnešním oddílem můžeme rozeznat rivalitu, která stála ještě v době sepsání Janova evangelia mezi učedníky Janovými a Ježíšovými. Ta trvala do konce 1.století nebo ještě déle. Věděli jste to? (Sk 19,1-7 - Efez) Mimobiblická literatura uvádí existenci křtitelovských sekt až v roce 170 po Kr.!!!
Ti viděli v Ježíši konkurenci. A tak Jan píše: „jde za mnou, ale je větší než já, byl tu dříve než já, …..
2. Tento text se začal objevovat ve staré církvi na 4. adventní neděli. Proč? Při zvětšování počtu katechumenů postupně nestačilo křtít jen na Velikonoce, ale začalo se křtít i na Vánoce (po jejich zavedení) – 4. stol. Tento rituál se rozkošatil tak, že začal na sebe přitahovat víc a víc pozornosti, zvláště těch, kteří byli přitahováni tajemnými obřady antických náboženství (mistérii). Je pravděpodobné, že Pán Ježíš se v tom začal ztrácet. Začal se ztrácet za složitými, tajuplnými obřady a za osobami těch, kteří křtili (křtili pouze biskupové!!).
3. A tak by pro nás dnes mohl být tím hlavním, co si odneseme, zvolání Jana Křtitele: uprostřed vás stojí…. Stát uprostřed znamená zaujmout postoj řečníka. Kdo stojí uprostřed, je ústřední postavou.
4. Proč tu to povídám, že?Přeci nám nehrozí, že by někdo z nás zastínil Pána Ježíše, že? Nechci se teď vymýšlet, jak se to stává, ale stává se to. A proto si na to musíme dávat pozor.Do středu pozornosti se mohou dostat Štědrý večer u stromečku s domácí pobožností, „Půlnoční“, pohoda rodiny, „Pokoj lidem dobré vůle“, ...Rozumíte, skoro všechno může být samo o sobě dobré. Od štědrovečerního času až po charitu. V současném homiletickém německém slovníku jsou vtipně vypočítávána pokušení deformace vánoc: Sentimentalizace, charitativizace, merkantilizace (obchod, kšeft), melancholizace, muzikalizace, politizace, intelektualizace.
Je na nás (na křesťanech), abychom k Vánocům něco zásadního řekli.
5. A pak je tu ono Janovo: Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte. A my na to: My přece známe Ježíše!! Je to pro nás hozená rukavice: říkáme, že známe Bibli, ale…. Známe Boha, ale…… známe Ježíše, ale…..
Kéž tedy poznáme Ježíše letos nově.
6. (Myšlenka prof.Halíka) Ještě mi dovolte pár slov k větě z dopisu do Tesaloniky, a sice: „Radujte se!“ „Radujte se všichni v Pánu!“ Podle církevní tradice je důraz 3. a 4. adventní neděle na radost. Tak se radujte!! Je možné se radovat na povel? Když jsem tu dnes mluvil hodně o Janu Křtiteli, tak mi dovolte dodat, že Jan Křtitel je úplně jiný typ než Ježíš. Jan je přísný, prorocky obléknutý, jde z něj bázeň. Když to řeknu hodně zkráceně, je vrcholným a posledním představitelem Zákona. A Ježíš? Ježíš je úplně jiný typ než Jan. Jistě, i Ježíš zná význam postu a stráví čtyřicet dní na poušti. Ale k Janovské kázni přidává ještě radost. Anebo lépe: radost je v samém centru jeho zvěsti. Proto je jeho učení eu-angelion, evangelium - radostná zvěst. Pro tuto odlišnost od velkého proroka pouště Ježíšem mnozí pohrdají a kritizují ho, jak je zaznamenáno v evangeliu; říkají o něm, že je žrout a pijan vína a přítel nevěstek a celníků. Ježíš nemluví prvoplánově o hrozícím soudu a trestu. Království Boží pro něj není místem plamene a pomsty, nýbrž je spíše přívětivým otcovským domem, který má doširoka otevřené dveře a z nich se line hudba a zpěv a tanec - vzpomeňme na podobenství o marnotratném synu. A všichni jsou pozváni k hostině, počínajíc hříšníky.
Podobenství o marnotratném synu znáte, že? V něm jde o setkání svobody a řádu: svoboda bez řádu (mladší syn) a řád bez svobody (starší syn) sami neobstojí, potřebují jeden druhého. A místo, kde se mohou setkat, je radost - to je ta prostřená tabule s vykrmeným poraženým teletem, kterou nabízí jejich otec jako místo usmíření. Ale ten, který se bál svobody, starší syn - prototyp farizejů a zákoníků, Ježíšových nepřátel, nebyl schopen vejít do domu radosti. Radost a svoboda jsou totiž v jistém smyslu dvě strany téže mince. Jsou to dvě tváře Království, které přišel lidem otevřít Ježíš Nazaretský.
Pravá radost je vždy spojena s vnitřní svobodou. K radosti patří schopnost jistého duchovního nadhledu, odstupu, tedy svobody od mnohých věcí. Jestli se neotevře v lidských životech, myslích a srdcích nejprve dostatečný prostor pro radost a svobodu, pak se tyto životy míjejí s vánoční radostí. My přece nechceme být farizeji a zákoníky a chceme být osvobozeni Ježíšem k radosti a svobodě.
To vám přeji do zbytku Adventu i do Vánoc! Amen
Slovo vyslání: Uprostřed vás stojí Ježíš. Jděte s ním i do těchto dnů!!
Požehnání: Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,6+7)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010