- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-12-03 - Pavel Kuchynka
04. Prosince 2023
Mk 13, 24-37
Poslání, které udržuje bdělost
(3.12. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
(?) Už se vám také podařilo zklamat důvěru někoho z vašich přátel? Mám na mysli nějaký nesplněný slib nebo lehkovážné zanedbání nějakého úkolu. („Ano, budu tam přesně v pět. Spolehni se.“ Nebo: „Samozřejmě, že Ti ty kytky budu zalévat. Neboj.“ A ono nic!) Pak asi víte, jak nepříjemné je setkání s přítelem, kterého jste tímto způsobem zklamali. Žel, někdy to může znamenat definitivní ztrátu přízně toho, kdo byl přítelem. Ježíš však chce být naším přítelem napořád. Proto ho v evangeliu slyšíme tak naléhavě mluvit o potřebě bdělosti. Říká nám, že pro všechny své přátele tu má jedinečné poslání. Poslání, které udržuje bdělost.
-----
Vztahy mezi opravdovými přáteli jsou charakteristické vzájemnou důvěrou. Mezi dobrými přáteli vždy existuje jistý závazek – být tu pro druhého. Ve vztahu k Ježíšovi je to stejné. Pokud je pro člověka Ježíš Pánem a skutečným přítelem, pak už není jen tím, koho člověk obdivuje. Pak je pro něj Ježíš život sám. Člověk už pro Ježíše žije a žije s Ježíšem.
Ježíš, který vyzývá k bdělosti, není a nechce být pro člověka přítelem jen v situacích životních nouzí. Ježíš nestojí o polovičatý vztah. Taková polovičatost není skutečným vztahem, ale pouhou iluzí vztahu.
Součástí všech Ježíšových výzev k bdělosti, které jsme dnes slyšeli, bylo i podobenství o člověku, který se vydal na cesty. Před tím, než opustil svůj dům, svěřil svým služebníkům pravomoci ve spojitosti s jejich úkoly a vrátného pověřil tím, aby byl neustále bdělý. Toto podobenství i všechny ty ostatní výzvy k bdělosti jsou jasným ujištěním, že Ježíš znovu přijde – tentokrát v moci a slávě.
A ještě něco je nad slunce jasné: Jeho druhý příchod bude naprosto nečekaný. Ježíš výslovně říká, že je marné čekat na nějakého spolehlivého proroka jeho druhého příchodu, který nás bude zavčasu varovat. Je marné doufat, že nějaký pučící fíkovník nám s dostatečným předstihem poskytne signál, abychom mohli dát do pořádku záležitosti svého života a obnovit svůj zanedbaný/polovičatý vztah s Ježíšem. Nic takového se nestane. Fíkovníky, tedy takové, jaké rostou v Izraeli, totiž večer vypučí a druhý den ráno jsou už plné listů. Jinými slovy: Až do chvíle, kdy vypučí vypadají, že spí zimním spánkem; a pak během krátké chvíle najednou víte, že léto už začíná.
Vraťme se ale k podobenství o člověku, který před opuštěním svého domu, udělil svým služebníkům pravomoci, úkoly a vrátného pověřil, aby bděl a vyhlížel jeho návrat. Oním člověkem, který uděluje pravomoci je nepochybně sám Ježíš. V podobenství tedy mluví o našich pravomocích a o našich úkolech v jeho domě – v tomto světě. Mluví o našem poslání, které se realizuje v různých službách, a které jednoho dne dokončí Boží andělé až Pánu shromáždí vyvolené ze všech koutů světa. Ježíš tedy mluví i o smyslu našeho poslání. A i když některé naše úkoly můžou vypadat nedůležitě, smíme si být jistí, že pokud nám je svěřuje Pán, mají svou váhu.
Z podobenství víme, že Ježíšovi služebníci jsou ti, kdo využívají Pánem svěřenou pravomoc. Ve všech úkolech, které jim jsou svěřeny tu jsou pro Ježíše. Na první poslech to vyznívá tak, jako by oddaná služba Ježíšovi byla sama o sobě zárukou bdělosti; jako by služba Ježíšovi byla zaručeným lékem na všechnu polovičatost ve vztahu k Pánu. Pak by zřejmě stačilo jen mít nějakou službu a pořádně makat. (!) Ó, kéž by to bylo tak jednoznačné!
Jsem vděčný za vaši službu, kterou z lásky k Pánu děláte v našem společenství. Každý služebník ale ví, jak snadno se i nadšená služba Kristu může stát rutinou, která není ničím jiným než plněním úkolů. Úkolů, ve kterých už víme, co se od nás čeká; úkolů, které tak nějak zvládáme úplně sami – vlastně úplně bez Pána.
A tak se v Ježíšově podobenství dostáváme k roli onoho poněkud tajemného vrátného, který byl pověřen tím, aby bděl. Vyznívá to, jako by jeho úkol nějak souvisel s udržováním nebo spíš umožněním bdělosti všech služebníků. Tento věčně bdělý vrátný každopádně umožňuje lidem vcházení. Je to tedy on, kdo rozhoduje o tom, kdo se bude moct podílet v tomto světě (v Božím domě) na službě Božího království – na službě Pánu. Mám za to, že to není role vyhrazená pro nějaké výjimečně spolehlivé správce v církvi. I ti nejlepší totiž občas chybují. Osobně v této roli stále bdělého vrátného dokážu vidět jen jedinou vždy spolehlivou osobu – osobu Ducha svatého. Toho Ducha svatého, kterého Ježíš seslal svým následovníkům poté, co odešel z tohoto světa zpět do Boží slávy.
Z jiných nz textů víme, že právě Duch svatý je tím, kdo umožňuje člověku vnímat vyvýšeného Pána Ježíše a rozpoznávat jeho chtění – tedy aktuální výzvy ve službě, kterou jsme v tomto světě pověření. Na nás je jen přijímat jeho podněty. Je tady. Je v nás. Chce nás vést, ale nevnucuje se. Jsme to my, kdo mu to svým souhlasem a poslušností umožňujeme.
(Na střední škole jsme měli zástupce ředitele, který byl takovou všemi obávanou, vlivnou šedou eminencí. Stačilo, aby se někde objevil a všichni se začali chovat jako vzorní a nejvíc zodpovědní studenti. A všichni si v takových chvílích dávali dobrý pozor na pusu. Nikdo nechtěl mít problémy. Všichni věděli, že tento zástupce se každý den pohybuje někde po škole. A všichni byli rádi, že není zrovna tam, kde jsou oni. Jeho přítomnost nás děsila. Věděli jsme, že je to někdo, kdo slídí po našich proviněních.) (!) Jak jiná je role stále bdělého vrátného – Ducha svatého!
Duch svatý není dozorce, který slídí po našich selháních, aby je nemilosrdně trestal. Je tím, kdo o sobě dává tiše vědět v našich srdcích. Dělá to tak, že probouzí naše chtění. Nepromarní žádnou příležitost ve snaze získat naši pozornost pro Boží věci. Kdykoli jednáme v souladu s Boží vůlí a chtěním, které v nás probouzí, dává nám zakusit svoji radost. V opačném případě nás umí naplnit neklidem. Neustále nám tak otevírá dveře k životu v Božím království – k životu Pánových povolaných. Je neustálou nabídkou spojení s Ježíšem, který má přijít na konci časů. Tento věčně bdělý vrátný je tedy tím, kdo Ježíšovým služebníkům umožňuje žít v opravdové bdělosti. To on nás vytrhuje z polovičatosti ve vztahu k Pánu a z ubíjející rutiny ve službě.
Ježíšova výzva, abychom bděli je tedy výzvou, abychom si nic nenamlouvali ohledně toho, že víme, co si Pán přeje – tedy, že sami ze sebe víme, co bychom mu měli nabídnout ve službě (osvědčené zbožné činy – nejlépe ty dobře viditelné). Ježíšova výzva je výzvou, abychom si ve své službě zachovali srdce otevřené pro stále aktuální podněty vrátného; abychom o to znovu a znovu prosili. On jediný je totiž zárukou naší bdělosti pro Pána. A smíme si být jistí, že jeho podněty nikdy nebudou otravným projevem a hrozbou pochybné „šedé eminence“. Jsou to vždy nabídky k realizaci naplňujících činů. Je to pozvánka k životu, kterému se nic nevyrovná.
Opravdu bdělí Ježíšovi služebníci nenechávají impulsy vrátného ve svých srdcích bez odezvy. Jejich život je životem evangelia – sdílením skutečné naděje. Ne, nějaké vymyšlené, ale té, která plní jejich srdce. Té, která se opírá o nezničitelné hodnoty, které není možné ničím nahradit. To všechno je také důvod, proč Ježíšovi služebníci nepotřebují a nevyhledávají žádné proroky konce. (!?) Proč taky?! Vždyť jejich život se rodí ze vtahu s Ježíšem – s Pánem, který k nim znovu a znovu přichází.
-----
Mějme se na pozoru před polovičatostí našeho vztahu s Ježíšem. Přijímejme službu vrátného, který nad námi bdí a dělá z nás bdělé služebníky Pána. Služebníky, kteří sice budou stejně jako všichni ostatní lidé překvapení jeho příchodem v moci a slávě, ale nebudou překvapení nemile. Vždyť přijde ten, pro koho žijí a s kým souzní každý den svého života. Přijde milovaný Pán, který byl a je hoden naší důvěry a poslušnosti. Amen
Slovo na cestu: 1Te 5,9
Požehnání: 1Te 5, 23-24
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010