EN | CZ 

Kázání 2023-11-26 - Pavel Kuchynka

27. Listopadu 2023

Mt 25, 31-46

Pojďte požehnaní

(26.11. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Bible od první do poslední stránky mluví o tom, že cílem všeho zde na zemi je Boží království. Tedy znovuzrozený svět se znovuzrozeným lidstvem, kdy Boží sláva a přítomnost bude viditelnou, všudypřítomnou a trvalou skutečností, která bude v tomto království určující silou. Je to evidentně velkolepý cíl – velká věc. Pravdou ale je, že veliké věci se nejlépe poznávají na periferii – v malých jednotlivostech. Právě k tomu nás zve Ježíš svým podobenstvím o posledním soudu. Zve nás k tomu, abychom už dnes v prostých věcech života poznávali a zakoušeli, co je v našem životě skutečně důležité, co náš život dělá naplněným.

-----

„Pojďte, požehnaní …“, uslyšeli v podobenství ti po Pánově pravici. Těmi požehnanými nebeského Otce jsou zde ti, kteří ve svém životě – ve své každodennosti – poslechli výzvu k milosrdenství, která se znovu a znovu ozývala v jejich srdci, kdykoli před sebou měli člověka, který potřeboval jejich pomoc. Šlo o prosté projevy lidskosti: dát najíst, napít, obléknout, projevit zájem. Byla to pomoc, kterou mohli druhým nabídnout nebo zprostředkovat. Byla to pomoc ušitá doslova na míru jejich možnostem. Prostřednictvím těchto neokázalých, prostých projevů jejich lidskosti, se znovu a znovu projevilo Boží království. To bylo celé!

U posledního soudu – jak ho líčí Ježíš ve svém podobenství – nepadlo ani slovo o důležitosti zastávání správného učení; ani se tu nekonalo rozsouzení nějakých vleklých věroučných sporů, které provází dějiny církve. Možná nás to překvapuje. (!) Možná nás to má překvapovat! Možná nám to má připomenout, že skutečné poznávání Ježíše jako Pána se odehrává v těch nejvšednějších záležitostech a situacích každého dne.

V souvislosti s tím se nám možná vybaví slova apoštola Pavla, která adresoval rozhádaným křesťanům své doby: „Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.“ John Wesley, který byl u zrodu metodistického hnutí nám zanechal podobné sdělení: „Jak velice převyšuje láska, i když je spojena s mnohými chybnými názory, pravdu bez lásky! Můžeme zemřít bez znalosti mnohých pravd, a přece být přeneseni do klína Abrahamova. Avšak zemřeme-li bez lásky, co nám pomůže znalost? Tolik, kolik pomáhá ďáblovi a jeho andělům.“ Navzdory tomu, že člověk zastává správné učení a názory, může zůstat úplně slepý k Ježíšovi, který k němu přišel prostřednictvím druhého člověka.

Ježíšovo podobenství nás nenechává na pochybách, že požehnaní nebeského Otce tu jsou pro požehnání druhých. Ukazuje nám, že o naplněnosti našeho života rozhodují prosté činy lidskosti. Kdy člověk poslechne „ano“ ve svém srdci. „Ano“, o které ústy člověka v nouzi doslova žebrá Kristus. Tehdy požehnaný člověk poznává schopnost dát druhému, co mu náleží – tedy v míře, která je potřebná a odpovídá možnostem dávajícího. Ale nejen to. Požehnaný člověk v takové situaci jedinečným způsobem poznává radost Božího království, radost samotného Krista. A někdy to ani neví.

Každopádně se z Ježíšova podobenství dozvídáme, že požehnaný člověk nežije ve strachu, jestli nepromarnil nějakou Bohem nabídnutou příležitost k pomoci někomu v nouzi. A už vůbec nenabízí svou pomoc druhým ze špatného svědomí – tedy vlastně z vypočítavosti. Požehnaný člověk ví, co si žádá potřeba chvíle a jedná – dává tolik, kolik je třeba (času, úsilí nebo peněz). Vidí člověka, kterého má před sebou, i jeho situaci, pohledem Božího milosrdenství. Staví se v duchu na místo toho druhého s otázkou: „Jak bych chtěl, aby se ke mně zachoval někdo, kdo mi může nabídnout pomoc, kdybych byl v situaci tohoto člověka v nouzi já?“ Požehnaný člověk ví, co je to svobodná realizace pomoci na základě možností, které má k dispozici.

Ježíš chce, abychom žili životem požehnaných. Proto nám svým podobenstvím otevírá oči pro to, co je v životě skutečně důležité. Přesnost našeho učení a vyřešení teologických sporů to není. To, na čem záleží, jsou činy skutečné lidskosti. Činy, které nám připravil. Činy, ve kterých se s námi chce potkat a dát nám podíl na svém milosrdenstvím – na svém životě.

Prokletí těch po Pánově levici nebylo prokletím jejich teologických a názorových omylů. Bylo to dost možná prokletí těch, kteří se považovali za hodnotnější a tedy i za měřítko a vzor správného chování ve srovnání s těmi outsidery kolem. Bylo to prokletí lhostejnosti a tvrdosti, která jim bránila sdílet požehnání, které měli k dispozici. Jejich údělem podle Ježíšova podobenství je úděl připravený ďáblu a jeho andělům. Ozývá se z toho, že ďábel byl kdysi nádherným andělem. Andělem, který se v určité chvíli rozhodl, že si své požehnání nechá pro sebe – že si přivlastní slávu, která patřila jen a jen Bohu. To ho zničilo. Z nádherného anděla se stal ďábel, který všechno převrací naruby; který chce všechno pohltit.

Zmínkou o tomto děsivém údělu těch po levici, nás Pán chce jednoznačně zbavit falešných představ o tom, co je v životě důležité. Chce z nás mít anděly Božího království, kteří druhým pomáhají činy milosrdenství, aby si ti druzí uvědomili svoji lidskou hodnotu. Hodnotu, která je určena pouze a jen tím, že jsou lidmi.

Kdykoli tedy dostáváme příležitost pomoci někomu, kdo potřebuje naši pomoc, je to Pánova výzva, abychom už v této situaci ochutnali, co je to Boží království. Je to příležitost prokázat skutečné lidství a ochutnat to, co přináší skutečné naplnění. V podobenství o posledním soudu vidíme Ježíše jako Krále slávy, který provádí finální zúčtování života každého člověka. Ale takové – byť zatím jen částečné – zúčtování probíhá vlastně každý den našeho života. A můžeme si být jistí, že to, co přinese největší naplnění našeho dnešního dne, bude souviset s velmi prostými činy naší lidskosti. (Jestli už dlouho ve vztahu k někomu odkládáš něco, o čem víš, že je to důležité, udělej, co je třeba: dej mu najevo svou účast, svůj zájem, nabídni mu potřebnou a možnou pomoc. To je celé. Všechno už je připravené.)

-----

Pojďme požehnaní a ujměme se už dnes království, které je nám připravené. Tváří v tvář potřebným poslechněme výzvu Božího milosrdenství, kdykoli se ozve v našem srdci. Přijímejme den za dnem skutečné naplnění. Posilujme svou schopnost rozpoznávat to, co je v životě nejdůležitější. Amen

Slovo na cestu: Jk 2,13

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín