- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-08-20 - Zdeněk Eberle
27. Srpena 2023
Kázání Lochotín, neděli 20. srpna 2023
Ž 133; Gn 45,1-15; Ř 11,1-2a.29-32; Mt 15,21-28 Dělá v tobě něco Ježíšovo mlčení?
Prvoplánový pohled na Ježíše tohoto příběhu je pohled na Ježíše - tvrdého necitu. Zvu vás ale, abyste si představili v duchu tu scénu kdesi v okolí Týru a Sidónu. Vidíme tam tři subjekty, tedy osoby, resp. skupinku učedníků, Ježíše a ženu-pohanku. Při pozorném čtení usoudíme, že jsou poměrně blízko sebe, žena slyší, co Ježíš říká učedníkům, i co učedníci říkají Ježíši. A jsou v tom docela napínavé skutečnosti. Je to skoro, jako když dva lidé na sebe nechtějí mluvit, mají tam prostředníka, přes kterého vzkazují druhé straně cosi, ale ta druhá strana stejně dobře slyší. Nic příjemného…
Žena úpěnlivě volá o pomoc.
A Ježíš mlčí……
Ježíšovo mlčení má své důvody. Tak jako každé ticho. Při modlitbě, a to i modlitbě společné, … Ticho nám pomáhá, abychom posoudili, jestli naše prvoplánové odpovědi jsou všechny odpovědi. Jestli nejde ještě o něco víc! Ježíšovo mlčení chce pomoci učedníkům, aby si něco srovnali v hlavě. Hodně toho vědí, ale mají, zatím, jen ty pohodlnější odpovědi. Ticho, zrovna jako pomlka v hudbě či v řeči má svůj nezastupitelný význam. Není to jediná situace, kdy Ježíš mlčí. A jeho mlčení dává prostor k tomu, aby se zjevilo něco z nitra lidí kolem. Ježíš mlčí, když k němu přivedli ženu-cizoložnici a jeho mlčení má důsledek v nitru farizeů a zákoníků; odcházejí. Vyklízejí pole, i když byli o chvilku dřív tzv. „na koni“. Ježíš mlčí i před Pilátem a Herodem. A tak Ježíšovo mlčení není mlčení necity, ale požehnané mlčení. Znáte to taky? Ježíšovo mlčení ale mnohdy člověka znervózňuje.
Do toho žena slyší, jak učedníci Ježíšovi doporučují: „Zbav se jí!“ A doplňují to svým důvodem: „Vždyť za námi křičí.“ A my můžeme dodat: obtěžuje nás to, je to protivné. Ať už nás ta ženská neotravuje!!
A tak Ježíš učedníkům nahlas říká: „Jsem poslán k židům a ne k pohanům.“ Ale žena, jako kdyby ta Ježíšova odpověď nepatřila učedníkům, ale jí, si bere zase slovo: „Ano, máš pravdu; ale pomoz mi!!“ A tak Ježíš přitvrdí: „Není správné vzít chleba dětem a hodit ho štěňatům.“ A žena? „Ano, máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“ Přátelé, řekněte mi, kdo byste se neurazil?
Není snadné tento příběh uchopit, pokud nechceme zůstat na hladině a užít klišé, stereotypní pohled na jednání pohanky jako ženy s velkou vírou, kterou Ježíš zkouší. Tedy: ne že by to nebyla pravda. Ale je tam ještě něco?
Pohanka je několikrát méněcenná bytost. V té době. Pohanka, o kterou by si Žid ani „neopřel kolo“, a k tomu žena. A učedníci jedou po prvoplánové linii: Ježíš je „náš“ mistr, co říká je přece pravda, že? Přišel k nám, Židům, je náš!!! Asi jako církev před asi sto a více lety. „Židé nám ukřižovali Pána Ježíše!!“ Jako kdyby Pán Ježíš nebyl Žid… A tak promiňte, že toho asi víc řeknu ohledně učedníků, protože to je, podle mého, užitečné právě pro nás.
Ale napřed k té nešťastné mamince, která má nemocnou dceru. Je v kleštích. Jedna čelist těch kleští je Ježíšovo tvrdé slovo, druhá čelist je nemocná, posedlá dcera u ní doma. A ona svou dceru bezpochyby miluje. A to je silnější, než cokoliv jiného. A nic na světě ji neuspokojí, dokud nebude dcera zdráva, dokud nebude svobodná. A je to asi i silná osobnost, když projeví ve své těžké situaci i smysl pro humor. Ne, neurážejí ten příměr ke štěňatům. Štěňata? Tak dobře, ale i ta přece mají drobky ze stolu pánů…
Žena Ježíše oslovuje Pane a pak Synu Davidův. Především druhé oslovení je nečekané, protože takto Ježíše oslovoval jen málokdo. Poznává v Ježíšovi toho, kterého nepoznali lidé v zákoně mnohem sečtělejší, než byla ona. Jenže tak to bývá, staré náboženské mazáky zahanbí člověk, o kterém bychom to nikdy neřekli. Ve zvolání ženy je obrovská bolest, kterou může pochopit jen rodič a možná ještě více matka. Pane, pomoz mému dítěti, dělej něco. Nečekám, že pomůžeš mně, ale pomoz alespoň mojí holčičce. Nikdo si s ní neví rady. (David Novák, CB)
A ta žena zajisté už značně trpí. Možná ji život s tak zle postiženou dcerou dohnal na pokraj sil. Lze si představit i to, že se vyčerpávají navzájem; obě zčásti oběti a trochu také spolupůsobitelky zakletého stavu. Nelze se ostatně divit nikomu, kdo se dlouhodobě stará o svého nemocného nebo jakkoliv bezmocného blízkého, když jemu samotnému už docházejí síly. ČCE Chomutov
Odejde nakonec ta žena? Odejde? Nebo bude stále věřit, že má před sebou syna Davidova, který přišel za všemi lidmi? A neprotiřečí si Ježíš tím, co nakonec udělá?
Ježíš neodchází od ženy, neodhání ji, jak mu poradí učedníci a jak by se v jeho kultuře očekávalo, ale mlčí, čímž jakoby zvyšuje napětí. Zároveň se ale ukazuje i srdce učedníků. Absolutně je nezajímá ženin smutek, nadto i okřikují Ježíše, aby se jí zbavil. Důvod, proč se jí chtějí zbavit, je, že za nimi křičí, tedy dělá jim ostudu. Myslím, že učedníci v tomto někdy připomínají církev, která mezi sebe jen těžko přijímá tzv. hříšníky. Jako kdyby církev říkala: „Prosím vás, nespojujte nás s někým, kdo dělá ostudu!!“ Překvapilo by vás, kdyby se učedníci za ženu přimluvili?
Tedy pokud byl Ježíš skutečně poslán jen k Izraeli, pak pryč od ženy! Jenže to protiřečí jiným jeho výrokům a textům. Ježíš přišel pro celý svět, velké poslání se neomezuje jen na Izrael, prolog Jana říká, že to byli právě jeho vlastní, kteří ho nepřijali, zároveň že se stal světlem všech lidí.
Nakonec později i učedníci tato Ježíšova slova popírají svými životy, kdy šíří evangelium právě mezi pohany. Ježíš svojí odpovědí zřejmě pojmenovává absurdní postoj učedníků a tím šokuje. Někdo jeho odpověď vyložil takto: „Vím, že byste byli rádi, kdybych svoji službu omezil jen na Izrael. Pokusím se tedy vyslovit nahlas, kam vaše teologie vede. Vede k závěru, že dávám ruce pryč od pohanů“. Je to podobné, jako když roste náš sbor, někteří si stěžují, že se už neznáme a vy odpovíte něco ve smyslu fajn, tak nad dveře modlitebny dáme nadpis novým lidem vstup zakázán. Na absurdní námitky, že nových lidí je moc, odpovíte absurdním závěrem: Tak je mezi nás nepustíme.
Opět vidíme, že učedníci mají tendenci podobně jako církev se zakřivit do sebe, zapomenout na velké poslání.
Co si z příběhu vzít. Podobně jako učedníci jsme v nebezpečí jistého uzavření se do sebe. Lidé jako Syrofeničanka nám komplikují život. Nezapadají mezi nás, neznáme je… Proč je neznáme? Je to jejich chyba? Zároveň církev, kde je přítomen Ježíš, bude přitahovat, tak jako přitahoval Ježíš. Jenže tím si bude komplikovat život. Chceme to? Chceme mezi sebou tyto lidi?
Žena jde za Ježíšem i přes překážky a úsilí. Ano, běží o její dítě, ale přesto. Překonává ponížení, společenské odsudky, nepochopení. Zároveň mu důvěřuje, a proto se ničím nenechá odradit. Tím je pro nás inspirací a vzorem.
Stejně ale nepovažuji své odpovědi na tento příběh za uspokojující a možná je to i dobře, abychom odcházeli s otevřeným koncem a dotvořili ho v praxi, byť by to bylo způsobem „pokus/omyl“. Dynamika církve je taková, že na jedné straně je tu pokušení uzavřenosti do sebe (máme tu prima duchovní klima) a nepohodlné otevřenosti podle velkého poslání Ježíše: jděte do celého světa…. A to působí proti sobě. Kéž je z toho napětí dobrý výsledek!! S Boží pomocí!!Amen.
Slovo vyslání: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Lk 6,36 Požehnání: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,.. Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.Ř 15,5+13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010