EN | CZ 

Kázání 2023-05-07 - Pavel Kuchynka

11. Května 2023

J 14, 1-14

Opravdu chceš vidět Boha?

(7.5. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

„Ukaž mi Boha, víc nepotřebuju!“ Něco takového občas slyším od lidí, kteří jdou životem bez Boha. Stejná slova jsme dnes zaslechli při čtení evangelia z úst Ježíšova apoštola Filipa. Ježíš mu na to odpověděl otázkou: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš?“ Ježíš tím ukázal na to, že člověk – třeba i apoštol – chce často vidět jen to, co chce vidět. A týká se to i pohledu na Boha. Proto je na místě otázka, a týká se každého člověka: „Opravdu chceš vidět Boha?“

-----

Ježíšův rozhovor s apoštoly byl plný neporozumění. A přesto je trvalou výzvou k víře v Boha, který se lidem rozhodl zjevit v Ježíšově lidství. Když tehdy Ježíš řekl svým znejistěným apoštolům, že jde, aby jim připravil místo u Boha, mluvil o své smrti na kříži. Ježíšův život – život sebedávající lásky – byl a je zjevením Boha, který se člověku svobodně dává.

Ježíšův život je však také zjevením toho, jak vypadá život člověka, který má život z Boha. V jednu chvíli Ježíš řekl, že jeho slova i činy nejsou jeho vlastní, ale že mu je dává Otec: „Syn nemůže sám od sebe činit nic, než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.“ Ježíš mluví o tom, že i my jsem voláni k životu, ve kterém můžeme zakoušet Boha. Říká to Ježíš, který svým životem zprostředkovává člověku to, co Zákon ustanovení a předpisů zprostředkovat nemohl a nemůže.

Ježíš je víc než rádce na cestě životem. Je víc – mnohem víc – než pravidla pro zbožný a morální život. Je víc než výzva, aby člověk usiloval žít zbožně/morálně. On sám je naplněním/uskutečněním smyslu všech pravidel Zákona. On sám – nikoli jeho učení – otevírá člověku přístup k Bohu. On sám umožňuje člověku, aby se podílel na novém životě.

Filipova námitka: „Ukaž nám Otce/Boha a víc nepotřebujeme.“, mě povzbuzuje v tom, že nejsem první ani poslední, kdo nedokáže vidět Boha, i když ho má přímo před sebou. Všichni apoštolové byli Ježíšovi několik let na blízku, a přesto ho vlastně neznali. Neviděli jeho božství (Člověk přece nemůže být Bohem!). No, a to mě napomíná a zároveň vyzývá: „Pavle, opravdu chceš vidět Boha, anebo se chceš držet jen svých vlastních představ o něm a svých (po)chybných nároků vůči tomuto vymyšlenému bohu?! I mně tedy dnes Ježíš říká: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ Chtějme vidět Ježíše evangelií. Nikoli Ježíše svých vlastních představ. Je to stále aktuální výzva, abych chtěl vidět to, co mi o sobě – ve svém Synu – ukazuje Bůh. (!) Ve svém Synu! Ne jinak.

(?) Jaký je to Bůh? Bůh, který k nám přichází a promlouvá k nám v Ježíši, je Bůh, který se nám nevnucuje. Je to Bůh, který v nás probouzí touhu po skutečném lidství, když máme před očima lidství Ježíšovo. Když nasloucháme Ježíšovým slovům. Jsou to slova, která nám přináší světlo. Dávají našemu život směr a smysl. Posilují naši sebeúctu. Touhu po skutečném lidství v nás probouzí i skutky Ježíšovy nesobecké lásky, skutečného zájmu a porozumění. Právě takové skutky úspěšně proráží zdi každého rozdělení. Přemosťují propasti odcizení mezi lidmi. Jsou vždy projevem skutečné svobody. Jsou plné stvořitelské moci, která v životě člověka vytváří něco úplně nového. A přináší skutečnou pomoc, která je ušitá na míru.

Ježíš k tomu však připojil výzvu, která naše poznávání Boha posouvá ještě dál. „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší …“ Zve nás k tomu, abychom důkazy o jeho božství poznávali mnohem víc osobně. Tím, že budeme promlouvat Boží slova a konat Boží skutky. Žel mnozí si to vysvětlují hodně po svém. V žádném případě to není výzva, abychom se snažili vyrovnat jeho skutkům. Abychom se nějak sami snažili o Boží skutky. Nejde o skutky, do kterých bychom se měli nějak nutit. A už vůbec Ježíš nemluví o skutcích, do kterých bychom měli nutit jeho – Pána a Boha. Ježíš evidentně mluví o slovech a činech, které nám chce do našich životních situací darovat on sám.

(?) Když to tedy nejsou slova a činy, ke kterým bychom se mohli nějak sami vyburcovat, natož, abychom k nim mohli nutit Boha, jak se Ježíšova slova a činy stanou součástí našeho života? Skutky Boží se v nás rodí tehdy, když člověk stojí tváří v tvář nějaké životní situaci nebo potřebě člověka, a najednou ví, co má říct nebo udělat. Má v sobě slovo, které v něm hoří jako neuhasitelný plamen. Ví, že jej musí předat. Má k tomu odvahu i potřebnou sílu. A jakmile to začne realizovat, zakusí, co je to naplňující radost. Člověk pak promlouvá k druhým, jedná a vlastně ani neví, jak. Vnímá to tak, jako by byl někým nesen.

Někdy člověk sice ví, co říct a udělat, ale pochybuje o svých schopnostech a síle. Pak je na místě prosit Pána o pomoc, aby doplnil to, co nám samotným chybí. Je to výzva nechat – navzdory našim slabostem – jednat Ježíše. Jde o to, jednat v důvěře, že on sám dokončí to, co nám svěřil. Dovolme tedy Pánu, aby naším prostřednictvím znásobil své působení. Dovolme mu, aby část Božího království zrealizoval také naším prostřednictvím: v našich vztazích, v místě, kde má Pán právě nás.

(!) Nechtějme si vystačit s pouhými pravidly, se svou křesťanskou morálkou! Nic proti dobrým pravidlům a morálnímu chování. Ježíš však neříká, že cesta k Otci – poznávání Boha – je cestou dodržování pravidel. Říká, že cestou je on sám – zjevení a zakoušení pravdy o Boží lásce, o nás samých – o naší skutečné identitě Bohem milovaných dětí; o našem ochutnávání Ježíšova života a unášením tímto životem. (V něčem se to podobá tomu, když člověk nastoupí do kánoje na místo háčka a nechá se unášet v lodi, kterou kormidluje spolehlivý kormidelník. A když ví, že má s kormidelníkem stejný cíl, stačí mu už jen jediné: aby poslouchal jeho povely.) Cesta sama se tak stává cílem – poznáváním Boha.

Pokud prosíme Pána, aby se uskutečnilo to, co nám svěřuje, prosíme za to v Ježíšově jménu – doslova na jeho místě a v souladu s tím, co si přeje. Takové prosby nezůstanou bez odpovědi. Vždyť slova takové prosby jsou slovy samotného Pána.

-----

Kéž nám tedy Pán nemusí říkat: „Tak dlouho jsem s vámi, a ty mě neznáš?“ Nechtějme lpět na svých představách; na svých očekáváních; na svých pravidlech. Chtějme znát Ježíše a to, co nám chce svěřit. Chtějme vidět Boha takového, jaký je. Ježíš nám k němu otevřel přístup, tak přicházejme. Poznávejme Boha, který chce jednat v našem životě, v tom, co říkáme a děláme – v tom, co chce říkat a dělat naším prostřednictvím. Poznávejme ho tak, jak chce být poznáván. Pak ho jistě uvidíme. Amen

Slovo na cestu: J 14,12

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín