- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-03-26 - Zdeněk Eberle
29. Března 2023
Kázání v neděli 26. března 2023 na Lochotíně
Ž 130; Ez 37,1-14; Ř 8,6-11; J 11,1-45 Čekej na Ježíše; jde za tebou.
Dnes bych chtěl mluvit na základě silného příběhu vzkříšení Lazara o principech.
- princip je: „Čekej na Hospodina, čekej na Ježíše!“
- Ježíš jde i tam, kde ho chtěli zabít. A proč?
- Jestli´s došel až sem, nech´ se obživit.
Odvolávám se na slova Ž 130, která jsme slyšeli na začátku bohoslužby. V příběhu vzkříšení Lazara jsou vystaveny napínavému čekání Marta a Marie. „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.“ To Pán Ježíš slyší od Marty. A od Marie slyší něco podobného: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
To je hluboké přesvědčení žen, které měly rády Ježíše. Jistě v jejich vztahu hrála roli i jejich náklonnost k Ježíši jako k muži, ale jsem přesvědčen, že jejich hluboká úcta k Pánu Ježíši a jejich obdiv vůči němu „nastartovali“ v nich vztah i hluboké důvěry. To ze všeho, co nám Jan zaznamenal z jejich řeči je velice zřetelné.
Marta i Marie toužebně čekali na Ježíše, dokud Lazar žil. Vždyť Ježíši vzkázali: „Pane, ten, kterého máš rád, je vážně nemocen!!“ Ale situace se pro ně a pro Lazara vyvíjí jinak, než si představovaly. Ježíš nepřichází, Lazar umírá a ony musejí jednat na základě událostí: zorganizují pohřeb, a doléhá na ně smutek, nezodpovězené otázky (kde je Ježíš? co ho zdrželo? proč nepřišel?). „Pane, jsem si jistý, že kdybys byl zde, nebylo by se to stalo!“
A chudinky Marta a Marie nevědí, že Ježíš po obdržení zprávy o Lazarově nemoci ještě 2 dny prodlévá na místě, než se odhodlává jít do Betanie. Lazarřecky= Eleazar hebrejsky: „Bůh pomohl“. Jo pomohl: nechal Lazara zemřít dva dny cesty od Ježíše. Je nesnadné se s tím vyrovnat. Pán Ježíš nechal Lazara zemřít vědomě. Pán Ježíš věděl, že i tato, jako v podstatě každá nemoc, vede k smrti. Ale toto není nemoc jen k smrti, ale k Boží slávě. Je to silný příběh v tomto postním čase, abychom si připomněli, že i Ježíšova smrt byla k Boží slávě a pro naši záchranu, a spolu se vzkříšením jako fantastické Boží vítězství nad mocností tmy a smrti!! Co o tom věděl Lazar, ač svým jménem inzeroval, že „Bůh pomohl“!! Co o tom vědí Marta a Marií, byť mají zdravou teologii!! (Ano Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Boží syn, který má přijít na svět; věřím ve vzkříšení…… (ale) v poslední den!!) To jim dává dost možností vyrovnat se s Lazarovou smrtí. Ale dál už nic, popravdě, nečekají.
Nemyslím si, že máme špatnou teologii. Věříme v „těla z mrtvých vzkříšení a život věčný“. Amen? Věříme, že „jednou“ Bůh setře každou slzu……..
Věříme ale také v to, že Bůh může obživit suché kosti? Neomezujeme Boha rozsahem svých představ? Nemám ani v úmyslu si to moc vyčítat. Mám jenom chuť se nechat povzbudit k rozšíření svých představ, své důvěry v toho, na kterého se vyplatí čekat. Čekat, až se naplní „Bůh pomohl“. Čekat až zklamou moje zkušenosti, moje teologie, čekat až zklame dokonce i moje víra. Čekat na Hospodina, který pomůže víc, než jsem dokázal věřit. Čekat jako ten „chudý v duchu“. Čekat jako ten, kdo nemá už vůbec nic. Čekat jako Job; když už jsem se vykřičel, vyvztekal, zbytečně se obhajoval, jako ten, který se už smířil, možná dokonce jako ten, který to všechno vzdal. Nezbývá, než se zařídit podle okolností, udělat, co je na mně, a hlavně to udělat a nedovolit depresi nechat se úplně vyřadit ze života. Ježíš přijde. Třeba podle mých představ o 4 dny pozdě. (Nezlobte se, že to řeknu: snad právě schválně pozdě, ale nikoliv zbytečně pozdě.) A co bude dál? To je jeho věc; On je Bůh. Není snadné tu říct jako Job: „I kdyby mě zabil, proč bych v něj nedoufal?“ Tam už není snad ani víra; tam je jenom naděje. Čekej na Hospodina!
A přátelé: Já to v posledním čase prožívám vždycky ve 4 hodiny odpoledne, když se modlíme za ukončení války na Ukrajině. Už se ani nepokoušíme ty své modlitby vyslovit jinak. Pane Bože, smiluj se. Přijdeš a ukončíš tu válku? Kdy?
Nemá to snadné, protože miluje. Ježíš miluje. V dnešním příběhu čteme, že Pán Ježíš miloval obě sestry a Lazara. Kvůli nim šel tam, kde ho chtěli nedávno kamenovat. Není tam jen napsáno: „Měl je rád“. Je tam napsáno „Miloval je láskou agapé“. (Celá pravda je, že některé papyry uvádí „měl je rád“, ale převažuje „miloval je“.)Proč to tady takhle „rozmazávám“? Protože Boží láska k nám je ten nej-nej-nejlepší úmysl s námi. Žel, nejsme to převelice často schopni pochopit a ocenit. Boží láska k nám zohledňuje i veškeré důsledky pro tento vesmír. Jsme totiž součástí tohoto vesmíru se všemi lidmi a i duchovními bytostmi. Když říkám, že jsme jeho součástí, pak jistě nemyslím, že jsme jeho středem. Nám by se líbilo být pupkem tohoto vesmíru. Táhne nás k tomu naše sobectví, když je větší než naše láska. Středem vesmíru je Pán Bůh a to postavení dává svému Synu po podmanění všech nepřátel.
I v tomto příběhu je veliké napětí: Pán Ježíš nás miluje, ale je to on, komu má vzejít sláva. A co ty? Také ho miluješ? Později se stalo, že Marie ve své lásce k Pánu Ježíši jej skutečně uctila tak, že jí to i něco stálo: finančně i společensky. Toto je ale pro křesťany, kteří vyrostli s dětských bot. Myslím na písničku, která se zpívá s dětmi: „Ježíš tě miluje, ať se směješ nebo pláčeš, ať jsi tlustý nebo hubený, …“ Je to takové správné potvrzování toho, že jsme objektem Kristovy lásky. Zajímalo by mě, co to v dětech (nebo i v nás) dělá. Ježíš mě miluje. A jak mi to ukáže? Co mi dá? Čím mě potěší? (Když mě miluje!)
Ježíš mě miluje, proto jde za mnou i tam, kde ho chtějí zabít. A to se také stalo.
Ty ho také miluješ? Nemusíš se kvůli tomu nechat hned zabít. Stačí, když budeš myslet na to, jak jej oslavíš. Je to velký nárok? Pro nás lidi to velký nárok bezpochyby je; předpokládá to, že Ježíš bude chtít, abys minimálně zemřel sám sobě. A to není nic lehkého.
Ježíš jde kvůli tobě tam, kde ho chtěli zabít. Miluješ ho tak, aby mu vzešla sláva?
Také se ti to zdá tak nemožné? Mě často také. Tolik jsem toho s Ježíšem prožil, nejprve se nechal zachránit, pak se nechal opečovávat, uzdravit, budovat, ale často si teď připadám jako ten, kdo už čeká až na to vzkříšení při skonání věků. Ale co uděláte, až uslyšíte: Zdeňku, Tomáši, Pavle, Petře, Lído, Jitko, Marie, Heleno, pojď ven!!!!!
Je napínavé sledovat, jak se ozývá rachot kostí z údolí. Ale tvoje obživnutí – to může být také pěkný rachot. Při pohledu na druhé je to senzace, dobrodružství, zázrak. Své obživnutí prožívá člověk jinak, radostně i bolestně.
Jak Bůh obživuje? Slovem!! Četli jsme to u Ezechiele, četli jsme to u Jana. Ale toto slovo musíme nechat vykonat, k čemu ho Bůh posílá. Jak? Vzít ho vážně, zařídit se podle něj jak nejlíp to umím, nechat slovo, aby mne – odpusťte mi ten výraz – „namarinovalo“, prostoupilo do mé osobnosti. To si přeji pro sebe i pro vás.
Čekej na Hospodina, čekej na Ježíše.
Ježíš jde za tebou.
Nechej se obživit.
Amen.
Slovo na cestu: Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Ř 6,8
Požehnání: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať (kéž) vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Ř 15,5+6
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010