EN | CZ 

Kázání 2022-11-06 - Pavel Kuchynka

07. Listopadu 2022

Lk 20, 27-38

Bůh je Bohem obživených

(6.11. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

(?!) Co měl ten dotaz saduceů směrem k Ježíšovi znamenat?! Evidentně to byl dost blbý pokus o jeho zesměšnění. Pokus, který jim nevyšel. Zřejmě v tom galilejském venkovanovi viděli rostoucího konkurenta, který by mohl ohrozit jejich postavení. Tahle – pro saduceje velmi trapná situace – však ukazuje něco velmi důležitého také nám. Ježíš tuto událost proměnil v nabídku a výzvu pro všechny, kdo se naučili ve svém životě Boha nepotřebovat. Říká i nám, že Bůh je Bohem obživených.

-----

Saduceové – privilegovaní lidé s velkým politickým vlivem – se naučili s Bohem ve svém životě nepočítat. Jenomže lidé nepočítají s Bohem i z jiných důvodů: někteří ve svém životě museli spolknout mnoho bolesti, nespravedlnosti a zklamání. Mnozí z nich by se shodli se saduceji v tom, ať si Ježíš tu svou pohádku o vzkříšení z mrtvých nechá pro hlupáky a slabochy – tedy pro lidi, kteří se nechají snadno oblbnout, anebo pro ty, kteří nemají sílu unést drsnou realitu života a potřebují falešné berličky.

Ježíš se však s fiktivním příběhem saduceů o sedmkrát provdané ženě vypořádal velmi rychle. Ukázal jim, že jejich představa o životě vzkříšených je prostě jen jejich představa. Představa o něčem, o čem nemají ani páru. Jejich zdánlivě logická dedukce o budoucích problémech oné sedmkrát provdané má velmi špatný základ a je vlastně naprosto nesmyslná. Je totiž velkým omylem přemýšlet o skutečnostech budoucího věku na základě měřítek přítomného věku. Život těch, kteří projdou vzkříšením bude úplně jiný, protože oni sami budou úplně jiní. (?!) Co vlastně víme o životě andělů?!

Mojžíšovské ustanovení o švagrovské povinnosti mělo zemřelému bratrovi zajistit potomka a tím i pokračování rodové linie. Je tak snadné chtít v tomto ustanovení slyšet, že právě o to v životě jde. A že úvahy o tom, co je za branou smrti, jsou oproti tomu jen jalové řeči. Podle saduceů a mnohých dalších byl údělem člověka život, ve kterém se člověk snaží zdolávat různé překážky a nástrahy. „A nikdo se nemůže divit, (!) Ježíši, že se člověk snaží od života urvat, co se urvat dá!“

Ježíš jim ale řekl, že život znamená – nebo spíš může znamenat – mnohem víc. Měl na mysli život člověka, který žije pro Boha. „On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých …“ Tím Ježíš poukázal na podstatu celého problému. To, o co tu jde, je otázka, jestli je pro nás Bůh skutečným Bohem. Tedy jestli člověk Boha skutečně vnímá, jestli ho ctí a přijímá život z jeho rukou – jestli žije ve vztahu s Bohem.

Saduceové tehdy dostali příležitost, aby na tuto otázku pravdivě odpověděli. „Je pro vás Hospodin skutečným Bohem; anebo je pro vás jen božstvem, o kterém umíte na počkání mluvit, kterému přinášíte předepsané oběti, ale bez účasti vašeho srdce?“ Saduceové v té otázce dostali nabídku jiného života. Byla to nabídka jejich obživení. Nabídka od někoho, kdo byl ztělesněním toho, co to znamená žít ve vztahu s Bohem.

Slova, která jim Ježíš řekl byla oživující mocí. A tou mocí jsou všechna Ježíšova slova stále. Jsou výzvou, abychom se vypořádali se lží, že Ježíš je pro člověka hrozbou, konkurencí, svodem k nějakému pochybnému životu. Tedy, že Ježíš je někým, kdo nás chce okrást o poslední zbytky naší svobody a o všechno, co je pro nás – v tomto krátkém a pomíjivém životě – příjemné a radostné.

Slovy o Bohu, který není Bohem mrtvých, ale živých, nás Ježíš chce vytrhnout ze života ve stínu smrti a beznaděje. Chce nás osvobodit ze strachu, který člověka nutí, aby investoval svůj život do pomíjivých záležitostí. Chce nás osvobodit od honby za něčím, co náš život zanechává prázdným. Jsou to slova, která nám nabízí obživení už teď; navzdory všemu, co nám život dal nebo vzal.

Zve nás k životu lidí, kteří při pohledu na něj ztrácejí strach. Strach žít pro Boha. Při pohledu na Ježíše člověk vidí život nesobecké lásky. Vidí život Božího Syna, který neomylně rozpoznává pro co stojí za to žít. A my na rozdíl od saduceů už víme i to, že Ježíšova nabídka je nabídkou Krista, který prošel smrtí a chce svůj vzkříšený život žít jedinečným/originálním způsobem v každém z nás. (Princ z Walesu, dědic britského trůnu žije už dnes ve světle toho, čím jednou bude. Ještě sice své dědictví nespravuje, ale celý jeho život je už tímto dědictvím ovlivněn. Pravda, i princ z Walesu se může rozhodnout, že se svého postavení a dědictví zřekne pro něco úplně jiného – pro jiný způsob života. Ale zřeknout se pozemského dědictví a postavení je něco jiného než odmítnout věčné, nepopsatelné dědictví a postavení, které člověku nabízí Pán.)

List Janův říká, že pro svou důvěru v Krista jsme byli zahrnuti do Boží rodiny. A říká i to, že jednoho dne budeme jako Ježíš – budeme cele proměněni do jeho podoby. Budeme stejně svobodní. Je to duchovní skutečnost, která smí být naší jistotou. A Janův list to stvrzuje slovy: „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ V životě obživeného člověka tedy jde o život Božího Syna, který v něm přebývá. Jde o naše „ano“ k tomu, co s námi Boží Syn sdílí na cestě následování. Je to Syn, který vždy žil Bohu. A když mu to dovolíme, bude žít Bohu také v nás.

Obživení k novému životu vždycky znamená setkání člověka s Pánem a mocí jeho života. Je to vždy velmi osobní setkání s Pánem, který nás dobře zná a přináší nám ujištění o tom, že jsme milované Boží děti – tedy vědomí naší skutečné hodnoty. Obživení tedy nenastává u saduceje, který je součástí nějakého anonymního davu. Nastává u saduceje, který má jméno a odkládá své obranné mechanismy. Obživení vždy naplní člověka poznáním, že Bůh je Bohem blízkým. A naplní ho touhou žít jako Syn nebeského Otce. Obživený člověk zjišťuje, že Bůh promlouvá v jeho srdci (předně při rozjímání nad Písmem). Důkazy jeho obživení k němu pak přichází každý den v těch nejobyčejnějších záležitostech, které se stávají součástí daru věčného života. Nezřídka tím důkazem obživení bývá také ochota uznat chybu, omluvit se a vyznat svou vinu i před Bohem. Obživený člověk už totiž nemá zapotřebí nosit falešné masky a hrát nějaké pochybné role. A přestože k tomu někdy znovu sklouzne, ví, že chce od života víc.

-----

Nebraňme se obživení. Dovolme Ježíšovi, aby v nás probouzel nové lidství. Bůh není Bohem mrtvých. Amen

Slovo na cestu: Ef 5, 14b

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín