EN | CZ 

Kázání 2022-10-30 - Pavel Kuchynka

30. Října 2022

Lk 19, 1-10

Kdo koho hledá a jak?

(30.10. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Když vám někdo řekne: „Máš tlustý sklo!“, je to většinou výtka, která se ozve někde za vašimi zády. Někdo za vámi si stěžuje, že mu zakrýváte výhled. Podobná výtka by mohla zaznít z úst vrchního jerišského celníka, kterému dav lidí kolem Ježíše zakrýval výhled a bránil mu, aby se mohl přiblížit a poznat, kdo tento muž z Nazaretu je. Zacheus si však raději zajistil výhled jiným způsobem. Hledal – chtěl se dozvědět pravdu o Ježíši. Byl však šokován, když zjistil, že Ježíš hledá jeho. Vnímám, že tento příběh je výzvou k hledání pro nás všechny.

-----

Zacheus neměl odvahu ozvat se, že nevidí. Věděl totiž, že jím v Jerichu všichni pohrdají, a někteří ho možná i nenávidí. Jedno však věděl stejně jistě: že se chce dozvědět pravdu o tom Nazaretském. Můžeme jen tušit, že se o něm doslechl něco, co ho zaujalo. Umím si představit, že to mohla být zpráva o tom, že slova tohohle učitele stojí za slyšení – že mluví jinak než ostatní učitelé. Možná se někdo z jerišských celníků Zacheovi zmínil, že tento učitel nemá problém mluvit ani s celníky. Možná se mu doneslo i to, že jedním z jeho blízkých následovníků je právě bývalý celník.

Ať už motivem Zacheova hledání bylo cokoli, měl důvod hledat pravdu o Ježíšovi. A hledal ji docela usilovně. Nechtěl si nechat uniknout příležitost, která se mu naskytla. Vylezl kvůli tomu na strom. Klidně hodil za hlavu riziko, že se mu kvůli tomu možná budou druzí vysmívat. Věřím, že podobný důvod a chtění se skrývá v mnohých srdcích kolem nás. Mnozí lidé hledají a chtějí od života víc. Víc než to, co si můžou pořídit za peníze. Mnozí z dnešních hledajících by asi neřekli, že naplnění hledají u Ježíše. A pokud ano, tak mnozí řeknou, že to určitě nehledají u Ježíše, kterého jim nabízí církev.

Je ale nad slunce jasné, že dalším hledajícím je v tomto příběhu sám Ježíš. Přišel do Jericha také proto, aby vyhledal ztraceného a osamělého Zachea. Způsob, jakým se na vrchního celníka podíval, a jakým ho oslovil, je výzvou pro nás i pro všechny. Pro všechny, kdo tohoto hledajícího Ježíše následují. Je to výzva podívat se směrem a způsobem, kterým se dívá Pán. Je to výzva ohlédnout se a podívat se, kdo stojí někde za námi – „za našimi zády“.

(?) Vidíme ztracené lidi, kteří hledají životní naplnění a tápou? Žel tito lidé velmi často stojí někde za našimi zády a nemůžou přes nás vidět a poznat nabídku, kterou jim Bůh dává v Kristu. Ve výhledu na Ježíše jim ale nebrání naše výška. Mých 175 cm určitě ne. (?) Čím může křesťan druhým zastínit Ježíše? Svým jednáním – životem, který druhé od Ježíše odrazuje. Nejde přitom ani tak o morální poklesky. I lidé v církvi, jsou jen chybující lidé. Horší je však snaha tyto poklesky tutlat. Ale ještě mnohem tlustším sklem jsou předsudky a někdy i nemilosrdné soudy vůči druhým.

Lidé světa jsou mnohými křesťany na prvním místě vnímáni jako nečistí, a proto i nebezpeční. Vždyť dávají ve svém životě prostor mnohé temnotě. Tenhle postoj pak působí to, že pojetí křesťanské misie mnohem víc připomíná úsilí za ochranu tzv. „křesťanských hodnot“ než hledání ztracených lidí. Možná si dnes potřebujeme přiznat, že i my mnohem víc vnímáme všechno to, co je kolem nás pokažené a zlé, než abychom viděli lidi, které Bůh miluje – lidi, které si tu vždy přál mít.

(!) Jak často nedokážeme vidět milované lidi, ale jen jejich slabosti a provinění! Neříkám, abychom zavírali oči před zlem. (?!) Není to ale tak, že někdy v druhých vidíme jen nebezpečně nakažlivé provinilce?! Ano, plášť, který halí životy některých lidí, může být na pohled odporný. Ale pořád je to jen plášť – způsob zlého jednání, které se může proměnit. Žel – světe div se – většina lidí kolem nás nevysílá signály skutečného zájmu o Ježíše (aspoň ne takové signály, které bychom byli schopni rozpoznat). A tak je ponecháváme jejich volbě. (?!) Co jiného nám také zbývá, než jejich volbu respektovat?! Příběh o Zacheovi ale přeci jen probouzí jistou naději.

Vidíme, že to byl zástup těch kolem Ježíše, který Zacheovi velmi efektivně bránil v tom, aby se k Ježíšovi mohl přiblížit. Kdyby jen tušili, že v Jerichu chtěl potkat právě jeho. Ale i když to nakonec zjistili, dost je to namíchlo. „To nemůže myslet vážně! K tomuhle vydřiduchovi a kolaborantovi chce jít na návštěvu?!“ (?) A co my? Sedli bychom si k jednomu stolu s lidmi, kteří se všelijak plácají v životě a tonou v různých malérech a možná i svázanostech? Myslím tím, jestli bychom si s nimi sedli s opravdovým zájmem o ně. Tedy nejen s tím, že setkání s nimi nějak přetrpíme, když jde o dobrou snahu nabídnout jim šanci na změnu jejich života.

Jistě jsme si všimli, že Ježíš byl rozhodnutý vstoupit do Zacheova domu mnohem dříve, než mohl tento vrchní celník dát najevo své pokání – svou touhu žít jinak. Ježíš měl namířeno k Zacheovi takovému, jakým byl. Chtěl pobýt u člověka Zachea a být tu na čas jen pro něj. Na rozdíl od nás, Ježíš ví o každém Zacheovi za našimi zády. (?) Nevím, koho bychom dnes mohli uvidět, když se ohlédneme? Možná tam stojí lidé s nějakými zábranami? Co jim umožní vidět Ježíše a poznat jeho skutečnou identitu – jeho skutečnou nabídku? Jak k tomu můžeme přispět?

Ježíš v příběhu se ujal iniciativy a tím nám ukazuje cestu. Pohleděl Zacheovi do tváře a oslovil ho jménem. Uviděl zcela konkrétního člověka. Ne nějakého anonymního hříšníka. Tohle byla chvíle, kdy Zacheus uviděl Ježíše a zjistil, že přišel i kvůli němu a hledá ho. Přitom Ježíš ani jediným slovem nekomentoval Zacheův dosavadní život. Milosrdenství a nefalšovaný zájem byly tím jediným, co Zacheus od Ježíše zakusil. (Když moc, moc chcete být s druhým, on to pozná. Jsou to jasné signály, které tomu druhému říkají: „Jsem šťastný, že jsem Tě potkal; a že tu teď můžu být s Tebou.“)

Zacheus reagoval přijetím a radostí. A na reptání, které se v tu chvíli ozvalo z davu kolem, zareagoval rychlým prohlášením. Jeho slova o rozdávání peněz a odškodnění poškozených mohla někomu vyznít jako přemrštěné gesto. Ale jeho slova, nebyla pouhým gestem, které mělo všem zacpat ústa. Byl to nefalšovaný projev jeho nové touhy žít jinak. Tedy nic, do čeho by se nějak musel nutit. Tuto touhu buď člověk má, anebo nemá. A někdy ji má i navzdory svým dalším selháním. Boží láska a zájem dokáže člověka odzbrojit. Jen někdy potřebuje trochu víc času a dalších příležitostí.

Pomyslete na to, že Pán chce naším prostřednictvím vstoupit do životů a domovů, do kterých ještě nikdy nevstoupil. Ježíš měl a má porozumění pro všechny, kdo žijí na dohled od společenství Božího lidu. Tohle je popis misie, který má povzbudit ty, kteří hledají životní naplnění a zatím nemohli uvidět Ježíšovu skutečnou identitu. Má však povzbudit i ty, kteří jdou s Ježíšem za všemi těmi ztracenými. Je to povzbuzení k setkávání s lidmi, kteří hledají od života víc. Je to povzbuzení ke skutečnému zájmu lásky, k respektu a úctě vůči těmto lidem, kteří se z nějakého důvodu nemůžou anebo nechtějí připojit k našemu společenství. Je to rozhodnutí respektovat jejich hledání a jejich cestu. Je to zároveň výzva být ve svých postojích a jednání vůči druhým vstřícní a otevření bez snahy dávat druhým nějaké podmínky. Je to trvalá výzva být kreativní menšinou, která chce jít životem společně s druhými. Je to výzva učit se uctívat Boha novými způsoby, které budou pro lidi kolem nás autentické, srozumitelné a dosažitelné. Kdykoli a kdekoli chce být Ježíš hostem v jejich životech a domovech.

-----

Otáčejme se a dívejme se, koho máme za svými zády. Dívejme se za těmi, do jejichž tváře se che podívat Pán. Pokud se budeme dívat s touhou vidět vzácné lidi, pak je uvidíme. Mnohé překážky v podobě tlustého skla budou odstraněny. Dovolme však Pánu, aby na prvním místě odstraňoval překážky, které vyrůstají vůči všem Zacheům v našich vlastních srdcích. Amen

Slovo na cestu: 1Tm 1, 16

Požehnání: 2K 13,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín