- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-09-04 - Pavel Kuchynka
09. Září 2022
Lk 14, 25-33
Správné propočty následování
(4.9. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves, upravená verze)
Ježíš měl a má mnoho obdivovatelů. A bude je mít i v budoucnosti. Lidi fascinuje jeho nádherné lidství, jeho učení i jeho mocné činy. Po celém světě k němu přicházejí početné zástupy a mnozí ho chtějí následovat – chtějí jít jeho cestou. Tak jako kdysi, i dnes, Ježíš vyzývá všechny zájemce o následování ke správným propočtům.
-----
Někteří křesťané upřímně řeknou: „Cesta následování Krista je nepochybně cestou skutečně svobodných a odevzdaných lidí, kteří ve svém životě poznávají bohatství, které je ostatním nedostupné. Obdivuji všechny, kteří po této cestě kdy šli a jdou; a to způsobem, ke kterému vyzval své učedníky Ježíš. Já osobně na to však nemám/nedokážu to. Lituji, ale musím se spokojit s tím, co mi dovolí mé slabosti/má nedokonalost.“ S polovinou tohoto upřímného vyznání souhlasím. Tedy s tvrzením, že jít Ježíšovou cestou je něco, na co prostě nemám. Ale odmítám, že by můj život měly provždy určovat jen mé slabosti. A odmítá to i Ježíš. Chce, abychom své následování správně propočítali. Ví, že pro cestu následování je to naprosto nezbytné. Tak to pojďme poctivě propočítat.
(?!) Kdo z nás může sebevědomě prohlásit, že vztahy s důležitými – a většinou i milovanými lidmi – dokáže mrknutím oka postavit na druhé místo až za svůj vztah s Ježíšem?! Kdo z nás dokáže Ježíšovi stejně snadno poddat své chtění, své cíle, svou kariéru?! Kdo z nás je připravený zřeknout se pro Ježíše všech svých nároků; a kdo z nás je připravený kvůli Ježíšovi trpět?! Přiznat si sílu pouta vůči milovaným lidem; přiznat si, že někdy ani netušíme, jak hodně dokážeme lpět na tom, co vlastníme, ale i na našich představách o tom, jak by měl náš život vypadat, je důležitý první krok.
Ježíšova slova o podmínkách následování zní velmi tvrdě a nesplnitelně. Chtělo by se říct, že jeho učedníkem může být opravdu jen naprosto výjimečný člověk. A dvě krátká podobenství o propočítávání jako by to měla jen podtrhnout. Ale to bychom jim rozuměli špatně. Ta dvě minipodobenství nemají odrazovat všechny neschopné od následování. Jejich záměr je jiný. Jsou varováním pro všechny, kteří si fandí, že oni patří mezi ty výjimečně schopné, kteří na cestu následování Krista mají.
Onen stavitel věže je podle všeho stavitel, který vůbec žádnou věž stavět nemusel. Ale protože chtěl všem ukázat, že na to má, stavěl. Stavěl megalomanskou stavbu, jen aby se mohl přede všemi vytáhnout. Snad tím chtěl něco dokázat i sám sobě. Ale nakonec musel uznat, že na to nemá. Všichni, kdo byli kolem něho, měli tu jeho nedokončenou stavbu stále na očích a smáli se. Byl jim tím pro smích.
A pak Ježíš všem postaví před oči jakéhosi krále, který se pustil do válečného dobrodružství, aby vzápětí s hrůzou zjistil, že čelí velké přesile. Stojí tedy před rozhodnutím uznat, že mu hrozí porážka, a že na poslední chvíli vsadí na diplomacii. Může při tom zastírat, jak veliké je jeho vojsko. Všechno s cílem vytvořit si co největší vyjednávající prostor a co nejvíc zmenšit hrozící územní ztráty; aby nepřišel o všechno.
Tak rád bych řekl, že nemám zapotřebí nabízet Kristu své megalomanské stavby a už vůbec ne vrhat se do bitev, abych ukázal, že mám Pánu, co nabídnout. Abych to dokázal sobě i všem kolem. (?!) Jak často však člověk podlehne tlaku ukázat svoji odevzdanost a nasazení?! Jak často to pak demonstruje nějakou snahou – něčím, čím by se mohl pochlubit?! A mnohdy nejde o nic jiného, než že se tím snaží zakrýt skutečnost, že to s tou jeho odevzdaností vlastně není tak slavné. Ale i když to někdy člověk zakrývá sebevíc, lidé to poznají. Poznají a vysmějí se mu. Ale pro smích je jim v tu chvíli i všechna zvěst o tom, jak nádherný je jeho život s Ježíšem a jak nádherné je Boží království.
Jediný správný výsledek propočtů následování z vlastních sil prostě je: že na to nemáme. Bez Ježíše to nikdy nedáme. Vždycky tomu bude něco podstatného chybět. A žel velmi často takové snahy skončí i posměchem okolí, pro které to bude jen dalším důkazem, že si před nimi křesťané jen na něco hrají. Nejsme to my, kdo má stanovovat míru našeho nasazení a velikost naší oddanosti Kristu. Následování Krista není cesta dodržování pochybných pravidel, která si člověk sám stanoví a snaží se je dodržovat, aby mohl ukázat a dokázat, že je oddaným křesťanem.
Sami na cestu následování nemáme – ať už se to týká staveb nebo bitev. To je správný propočet. Čím dříve na to člověk přijde, tím lépe. (?!) Neznamená tenhle výsledek propočtu následování, že to ale opravdu můžeme rovnou zabalit?! Neznamená! Protože tohle ještě není celý propočet. Ježíš totiž obě minipodobenství vztáhl na sebe. A jeho propočet je úplně jiným výsledkem. Ježíš si spočítal, že v bitvě s nepřítelem není slabším protivníkem, a že na dostavbu svého díla má všechno, co potřebuje. Ježíš si spočítal, že na to má. Už tehdy – a teď znovu a znovu – říká svým učedníkům: „Vím, do čeho jdu. Můžete mě následovat. Se mnou to dáte. A to, co bude vypadat jako porážka a jako úplné fiasko, se nakonec ukáže jako vítězství a úžasná stavba, která tu bude navěky.“
Ten, kdo nás volá na cestu následování, nechce abychom si něco nalhávali. Následování je nad pouhé lidské možnosti. Ježíš s námi však chce být na každém kroku. Na nás je pouze jediné, abychom mu to dovolili. Staví nás svou výzvou před rozhodnutí, abychom mu dovolili postavit se mezi nás a druhé lidi; mezi nás a věci. Jedině on zná zdravé hranice ve vztazích. A zná i skutečnou hodnotu a správnou míru všech věcí. Přicházet k druhým prostřednictvím Ježíše znamená nacházet správné hranice a správnou míru na cestě přímluv. Platí, že to, za co nemůžeme Bohu poděkovat; co nemůžeme vykonat v Ježíšově jménu – tedy jeho způsobem – pak to prostě není pro nás. To samé platí i o našem vztahu k věcem.
(Je to stejné, jako kdybychom se ocitli v nějakých velehorách a měli před sebou velmi nebezpečný a náročný závěrečný úsek cesty. Při pohledu na všechny okolní hrozby a při vědomí naší nezkušenosti bychom s velkou úlevou vyslechli slova zkušeného horského vůdce, který by se tam najednou objevil. Jeho ujištění, že nás bezpečně dovede, až do cíle, a že to udělá rád a úplně zadarmo by v té situaci byla tou nejlepší zprávou. Vyslovil by jen jednu jedinou podmínku: Že mu během cesty každý z nás svěří sám sebe i všechno, co má a podřídí se všem jeho povelům. Nepochybuji, že v tu chvíli by to každý udělal velmi rád.)
-----
Nechtějme nic měnit na Ježíšových propočtech. Všechno, co potřebujeme na cestě za ním, máme k dispozici. Jedině on nám svěřuje a dává podíl na smysluplné stavbě. On nám dopřeje vítězství v každé bitvě, ve které se spolehneme na něj a nikoli na sebe. Uznejme, že na cestu následování sami nemáme. Přestaňme sobě i druhým něco dokazovat. Dovolme Kristu, aby byl prostředníkem ve všech našich vztazích. Dovolme mu, aby nám dal odvahu a důvěru pro každý náš zápas, i když se nám bude jevit jako předem prohraný. Dovolme mu, aby rozvázal všechna naše pouta. My sami ze sebe učedníky neuděláme. Dovolme to Ježíši. Amen
Slovo na cestu: 1K 4,20
Požehnání: Iz 43, 1-3
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010