- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-08-21 - Zdeněk Eberle
22. Srpena 2022
Kázání na Lochotíně – neděle 21. srpna 2022; použito: 22. srpna 2010; H. Týn – neděle 21.8.2016 před úpravou.
Ž 71,1-6; Jr 1,4-10; Žd 12,19-29; Lk 13,10-17 „Systém vers. láska“
Pána Ježíše nacházíme dnes v synagoze; není to poprvé, ale je to naposledy. Alespoň podle Lukáše. Proč tam (do synagógy) Pán Ježíš tak vytrvale chodil? Na to existuje několik odpovědí a my jistě nevíme, která z nich je ta správná, či „správnější“. V synagóze se v sobotu scházelo společenství židů a jim Pán Ježíš především přinesl záchranu. Kam by tedy měl jít, že? A právě tam to většinou tak moc „skřípalo“. I na Ježíšovi se plní slovo Jeremjáše (resp. slovo k Jeremjášovi) o tom, že slovo od Hospodina (prorocké slovo) vyvrací, ničí, hubí a boří, ale také buduje a sází. Obojí v dnešním příběhu máme. Ježíš chce zachránit, ne každý se nechá. Ježíšova záchrana je pro každého, a to ve všech rozměrech: v duchovním především, ale i ve fyzickém.
Na dalších jednajících osobách to dobře můžeme vidět.
Pán Ježíš přichází za lidmi a ani se jich neptá, jestli zachránit (vysvobodit) chtějí. On je Bůh, může si to dovolit a předpokládám, že jste na to už v životě narazili.
Shrbené ženě ovšem vůbec nebylo proti mysli její uzdravení (narovnání) a důkazem je nám její bezprostřední vděčnost vůči Bohu. Promiňte, že se nebudu zabývat příčinami její sehnutosti; domnívám se, že to není podstatné. Ať byla příčina její sehnutosti jakákoliv (úraz, démonské působení, fyzická nemoc), ona na vlastní kůži (“kosti a šlachy“) zažívá Ježíšovu moc k záchraně. Prožívá to jistě jako akt Boží lásky, kterou zakouší. Vůbec tam nečteme, že by si okamžitě kladla otázku: „Proč už jsem nebyla uzdravena dřív?“ Apod.
Pán Ježíš říká: „Jsi zproštěna své nemoci.“ To sloveso „zprostit“ (apoluo) má více významů: V právním slova smyslu, uvolnit, propustit, ale může to platit o bolesti a dokonce i o rozvodu. A to sloveso je v perfektu, takže to znamená, že se to stalo a nadále to trvá (platí). Pán Ježíš nedělá nic „dočasně“. Ta žena byla zproštěna své nemoci (slabosti) a není to jen dočasná psychická úleva. Má to trvalou platnost. Ona žena, kterou ani neznáme jménem, je dědičkou zaslíbení, daných Abrahamovi (dcera Abrahamova). Možná, že to v této souvislosti nevěděla nebo nechápala. Víte, kdo jsou potomci Abrahama? Zjednodušeně řečeno: jsou to ti, kteří následují Abrahama vírou (a je to především Pán Ježíš). Předpokládám, že tato žena se musela sama narovnat po Ježíšových slovech a jeho uzdravujícím dotyku. Přátelé, nekážu tu dnes něco ve smyslu „Uzdravení nám náleží“ – titul jedné knihy od Kennetha Hagina (Hnutí víry)-, ale chci zdůraznit, že Pána Ježíše v synagóze vidíme jako toho, kdo má moc zprostit od čehokoliv, co se nás třeba léta drží. Třeba jste to už vzdali. Tu sehnutost, prosím, chápejte jako nějakou nesvobodu. Vždyť ono se toto slovo v tomto smyslu také užívá. („Nesehnutí“)
Dovedete se vžít do role uzdravené ženy? Mimochodem: kolik let bylo té ženě? (Otázka jako pro děti z besídky na začátku bohoslužby J. ) 18 let „normálního“ života, 18 let života, kdy vše vnímala jaksi zdola. A najednou: zproštění!! Chodila do synagogy a nebyla zproštěná od těžkého břemene, stále sehnutá!!! Pořád to byla dcera Abrahamova, žena víry. Ani to nechci rozvádět v aplikaci pro nás, ale to, že chodíš do kostela, to, že víš, že Ježíš je Záchrance, možná ještě nestačí. Třeba nejsi zproštěn/zproštěna nějaké nesvobody. Jistě: i sehnutí vejdou do Božího království. Nemáš být osvobozen/osvobozena ještě od něčeho?
Ovšem scéna v synagóze má ještě jednoho nepřehlédnutelného herce. Je to představený synagógy, ten, kdo odpovídal za pořádek a řád v této synagóze. „Metodisticky“ bychom řekli: „ten, který je v této synagóze „odpovědný duchovní“. Co udělá? Bude se radovat z osvobození této ženy, i když se tato „práce“ stala v sobotu? Nestojí na silném ledě, ale na tenkém; jak na něm bude „bruslit“? Nedokáže ani Ježíše přímo oslovit a vytýká mu uzdravení v sobotu tím zbabělým způsobem, že mu to „vzkazuje“ přes ostatní účastníky bohoslužby. (J.W. má ve svých pozn. K NZ, že byl pokrytec: chtěl vypadat jako zbožný, ale mluvila z něj závist… I to z církce znám L.)
Nám se to hodnotí jako „generálům po boji“. Co bychom dělali na místě toho představeného? Představený synagógy argumentuje Desaterem, že? Je to pro něj alibistická, pohodlná výmluva nebo tomu věří, že to jinak nejde? A všimli jste si, jak to Ježíš neodmítá, uznává Zákon, ale argumentuje tím, že přece existují výjimky!!! Dát do žlabu dobytku, vytáhnout ho ze studny (to jinde!!!), … Ježíš vykládá tyto skutečnosti v duchu Zákona!!! Nikoliv dogmaticky.Většina z nás asi zná své osobnostní nasměrování a může se odhadnout: zatížila by mne odpovědnost za chod synagógy natolik, že bych se zachoval také tak? Není ostuda vědět, že mám podobné sklony; problém je tomu podlehnout!! Tam, kde se setkává systém a láska, může to být pro řadu z nás „horká půda“. Přátelé, vím, o čem mluvím, protože svým osobnostním nasměrováním tíhnu víc k bezpečnému systému než k „nevyzpytatelné lásce“.
Osobně Pána Ježíše podezírám, že se v tu chvíli spojila jeho účinná láska k sehnuté ženě s poslední příležitostí zatřást návštěvníky synagógy, aby se jim mohly otevřít oči pro svobodu, kterou Ježíš přináší. Pánu Ježíši nesporně velice pomáhá to, že je plný Ducha svatého. Pán Ježíš není nepředvídatelný nebo tzv. „neřízená střela“, jako někteří křesťané. On ctí zákon svého Otce, který je shrnut ve dvou přikázáních: milovat Boha a milovat bližního. K těmto základním přikázáním Pán Bůh vydal jisté „prováděcí předpisy“ – odpusťte mi ten profánní slovník, prosím!! Mám na mysli Desatero a další dobré prováděcí předpisy k naplnění dvou základních zaslíbení, které ale lidé – správci těchto předpisů-, povýšili na dogma přidáním („vylepšením“) dalších pokynů.
Ještě jedna otázka ke konci: pokud v nějaké věci argumentuješ „Zákonem“, vžil ses do kůže a kostí „sehnuté ženy“? A to může být v dnešní době velice široce diskutovaná otázka např. sexuálních menšin. Mluvil jsi o svém názoru s někým, koho se to týká a víš něco o tom, jak se má?
Moc bych si přál, abychom neztratili ze zřetele základní Boží vůli s člověkem. Aby se nám prostředky nestaly cílem, aby se nám řád nestal otrokářem, ale zůstal dobrou pomocí a cestou k dosažení cílů, aby se nám láska neztratila v systému, …
Poznámka: Ježíš osvobozuje. Ježíš neodstraňuje systémy (otrokářství, patriarchát, soukromé vlastnictví), ale „ladí“ je podle těch nejdůležitějších Božích principů; tyto principy nesmíme ztratit ze zřetele. Dobře to vidíme na normativních Ježíšových výkladech v Kázání na hoře. Je dobré si připomínat Ježíšovo „já vám pravím“ z Kázání na hoře. Takže si můžeme v praktickém životě pomoci jednoduchou otázkou: „Co by v této mé (naší) situaci udělal Pán Ježíš?“ Co by řekl poté, kdyby řekl: „Já však vám pravím…“
A to poslední pro dnešek: zachovejme (či obnovujme při sobě) Boží bázeň, která nám pomůže vyhnout se rouhání proti Duchu svatému. Myslím tím schopnost poznat, co je z Ducha svatého, abychom Boží jednání nepřehlédli či v horším případě neodmítli, když si s ním případně nevíme rady. Bývají to obtížné situace, ve kterých někdy můžeme mít dojem, že se staneme „obětí“ těch, kteří tvrdí, že to a to si přeje Pán Církve. A to jsou ty situace, kdy oceníme pomoc Ducha svatého, rozpoznáme pravdu a neproviníme se proti lásce.
Ti, kteří v církvi za něco odpovídají, jsou přečasto v obtížné situaci. Nemám teď na mysli nějakou konkrétní situaci. Ale křesťan, který za něco v církvi odpovídá, mi snad rozumí. A tito lidé potřebují naše modlitby; nikoliv kritiku, když si nemůžeme obléci jejich kůži, kalhoty a boty.
Amen.
Slovo vyslání: „Utíkejte se k Hospodinu, kéž nejste nikdy zahanbeni.“ (Podle Ž 71.1)
Požehnání: „Kéž vám Hospodin dává vyváznout, vysvobozuje vás, slyší vás a zachraňuje!!“
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010