- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-08-14 Vít Pavelek
16. Srpena 2022
Horký brambor (Lk 12, 49-56)
Jak na vás působí tato Ježíšova slova? Zaplavují vás pokojem, radostí, nadějí a pak jsou už jenom samá pozitiva a sociální jistoty? Nebo vás znepokojují, nahánějí husí kůži po těle? Provokují vás nebo jsou jako běžný ruch z ulice, tedy bez odezvy? Nebo úplně jinak?
V posledních třech týdnech se probíráme dvanáctou kapitolou evangelia podle Lukáše. Ježíš v této závěrečné části kapitoly výrazně změnil rétoriku. Už to není dárce kníže pokoje, pastýř vyhledávající ztracené ovce, utěšitel plačících, učitel moudrosti a milosrdný dárce spasení. Nyní náhle, nečekaně říká, že přišel uvrhnout na zemi oheň, že nepřišel přinést pokoj, ale rozdělení, nejednotu a vlastně nepokoj. Dokonce přišel rozdělit rodiny, postavit proti sobě otce a syna, matku a dceru, tchyni proti snaše. Co na to řeknou radikální křesťanští zastánci tradiční rodiny? Vždyť právě Ježíš tady říká, že rodiny přišel rozdělit, rozbít! Paralelní oddíl v Mt 10,34 říká, že přišel na zemi uvést meč. To je hodně ostré prohlášení! Nechává vás to v klidu?
V celé té 12. kapitole stojí proti sobě lidské jistoty na jedné straně a Ježíš na straně druhé. Ježíš člověku odebírá jistoty pramenící z materiálního zabezpečení. Jednou povzbuzuje k odvaze: Neboj se, i bez majetku máš větší poklad. Nebeský Otec se rozhodl dát ti celé království. Nyní Ježíš bere učedníkům a všem přihlížejícím jistotu rodiny. Rodina je to nejdůležitější lidské společenství, které dává člověku naději na přežití. Rozklad rodiny je jako záhuba a pohřeb zaživa. Učedníkům se rozpadají dosavadní jistoty. Kvůli Ježíši.
V novozákonním kontextu Ježíš nepůsobí jako rodinný rozvratník, intrikář, který by z toho měl radost. To v žádném případě. Vzpomeňte si, když za ním přišli farizeové a ptali se, zda je možno propustit manželku z jakékoliv příčiny, (Mt 19,3; Mk 10,2; Lk 16,18) co jim odpověděl. Rozklad rodiny v našem dnešním oddílu je důsledkem rozhodnutí jednotlivých členů rodiny. Ježíš totiž nutí k rozhodnutí.
Abychom to správně pochopili, musíme se trochu dostat do myšlení jednotlivých lidí, členů židovských rodin v Galilei nebo Judeji Ježíšovy doby. Všichni vyznávali víru v Jednoho Boha, všichni byli členy místní náboženské obce. Do toho přichází Ježíš, který je více než učitel – rabi, více než prorok, dokonce si troufá vykládat Mojžíšova nařízení po svém a tím se stavět nad něj! Označují ho za Božího Syna. Vypadá jako obyčejný člověk a je to obyčejný člověk. Přesto by měl mít smrtelník před ním až božskou úctu. Tak kolik je vlastně v Izraeli bohů? Ježíš se vydává za božího syna. To je rouhání (blasfemie)! Rouhání se trestalo kamenováním. V době římské nadvlády to s kamenováním nebylo tak snadné. Vyloučit z rodiny bylo snadnější, možné a ortodoxní komunitou dokonce požadované. Rozhodnutí pro Ježíše, vyznat ho jako Pána, bylo odpadlictví (apostaze) od víry praotců.
Ježíš nutí k rozhodnutí. To rozhodnutí je vyhrocené. Je to buď ANO, nebo NE. Není nic mezi tím. Neexistuje žádné „Ano, ale …“ Neexistuje dnes tolik oblíbená zlatá střední cesta; ani ano, ani ne, ale něco mezi tím.
Rozklad rodin je tu také jako alegorie důležitosti lidského rozhodnutí, ač je bolestivé. Učedníkům tak Ježíš říká: „Rozhodnutí pro mne, je nejvýš důležité. Není v životě vyšší priorita. Může to způsobit i rozdělení vašich rodin a ztrátu vašich dosavadních jistot. Počítejte s tím.“
Požadavek klade Ježíš, nikdo jiný. Býváme v pokušení stoupnout si na Ježíšovo místo a klást na ostatní Ježíšovi požadavky, přitom však nechceme ani nemůžeme nést Ježíšovu odpovědnost. Pozor na to.
Pak se Ježíš obrací k přítomnému zástupu. Lidé slyšeli už mnoho, byli svědky mnoha Ježíšových činů a znamení. Nastal čas, aby odpověděli na Ježíšova slova. Nastal čas k rozhodnutí, jež bezprostředně předchází odpovědi.
Málokdy jsme hotovi k okamžitému rozhodnutí, které nějak významně ovlivní náš život. Někdy se potřebujeme poradit se svými blízkými, někdy se to rozhodnutí dotkne bezprostředně i jich. Potřebujeme čas na rozmyšlenou. Když si to necháme důkladně projít hlavou, zvážíme své možnosti, všechna pro a proti, pak býváme hotovi vyslovit rozhodující slovo. To je odpovědné.
Dvojí jenže
Jenže ohled na druhé někdy bývá zástěrkou pro nechuť rozhodnout se a dát jasnou odpověď
Jenže někdy si požadovaný čas na rozhodnutí vezmeme, abychom měli větší prostor k odkládání rozhodnutí a oddálení odpovědnosti, kterou bychom na sebe měli vzít. To jsou dva důvody, které Ježíš zástupům bere a označuje je jako neplatné.
Rozhodnout se pro nebo proti Ježíšovi se člověk musí sám, bez ohledu na další lidi. Jsou v životě věci, které musí každý udělat sám, protože to za něj nikdo neudělá. Tím nemyslím Cimrmanovu větu: „Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá“. Jsou mnohé další věci. Namátkou: naplňovat fyziologické potřeby, najíst se, učit se, brát odpovědnost sám za sebe, jít k volbám a vybrat podle svědomí a rozumu. To za tebe nikdo neudělá. Stejně tak za tebe nikdo nemůže Ježíšovi odpovědět na otázky, které ON klade tobě. Zástupy chodily za Ježíšem poměrně dlouho, teď nastal čas, aby se jich Ježíš zeptal přímo. Na co ještě čekáte. Každý z vás je amatérský hydrometeorolog. Víte, kdy si vzít deštník, a kdy se máte namazat opalovacím krémem s indexem 50, ale nyní nechcete rozpoznat nebo se bojíte rozeznat ve mně svého zachránce. To by vám totiž mohlo dost změnit život. Ne, Ježíš lidi v zástupu nenechá na pokoji.
Znepokojuje tě to, co Ježíš říká, nebo tě nechává v klidu? Vytvořili jsme si jako církev (obecná) i jako jednotlivci vůči Ježíšovým požadavkům obrané imunitní mechanismy. Rádi bychom jej socializovali, zkrotili, prostě domestikovali jako domácího mazlíčka. Ježíš na obraze nebo křížek na krku je fajn. Prozrazuje naše náboženství, a přitom neobtěžuje provokujícími dotazy. Jen živý Ježíš ti klade otázky, volá tě a je na tobě a jenom na tobě, abys mu odpověděl/a. Nejsou to jen otázky po tvém spasení, zda jej přijmeš. On má spousty dalších otázek, na které znáš odpověď ty. Už přišel čas na upřímnou odpověď.
Na začátku dnešní perikopy mluví Ježíš o ohni, který přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeje, aby již byl zapálen. Je několik možností výkladu této alegorie. Jednou z nich je požár evangelia, který se šíří po Zemi. Ze žhavého popela toho ohně Ježíš vytahuje pečené brambory. Některé mají připečený žhavý uhlík. Podává ti jednu z nich a řekne: „Vezmi si a jez.“ Budeš ji dlouho přehazovat, nebo se pokusíš ji přehodit někomu jinému? Přehazováním horké brambory se na chvíli zbavíš problému, hodíš problém na druhého, odkážeš ho jinam, ovšem problém se ti vrátí zpět. Brambora za chvilku vychladne, ale Ježíšova otázka ne.
Ježíš je dárcem pokoje, je dárcem nebeského míru. Ale odmítá být dárcem mrtvolného klidu, který konzervuje dosavadní pořádky, jako odmítá být dárcem sebestředného klídku nebo rodinné pohody známé z televizních reklam.
Provokují tě, dráždí tě Ježíšova slova?
SNC: L 12,51 Domníváte se, že jsem přišel dát pokoj na zem? Nikoli, říkám vám, ale rozdělení.
Františkánské požehnání:
Bůh vás požehnej nepohodlím ve snadných odpovědích, polopravdách a povrchních vztazích, abyste mohli žít na hlubině svého srdce.
Bůh vás požehnej hněvem nad nespravedlností, útlakem a vykořisťováním lidí, abyste mohli pracovat pro spravedlnost, svobodu a pokoj.
Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním, hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest změnili v radost.
Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou.
A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce a modlitbách pro tento den i navěky.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010