Kázání 2022-06-05 - Pavel Kuchynka

EN | CZ

Zvuková stopa není dostupná
poslední kázání >>

Kázání 2022-06-05 - Pavel Kuchynka

17. Června 2022

J 14, 8-17.25-27

Vidět Boha

(5.6. 2022, ECM Plzeň 1, Košutecké jezírko)

Vy, kdo nosíte dioptrické brýle, znáte zkušenost od svého „očaře“, kdy vám postupně přidává dioptrie, aby zjistil, kolik potřebujete pro ostré vidění. V evangeliu jsme dnes slyšeli Filipovu výzvu směrem k Ježíšovi, aby jemu i ostatním ukázal Boha, protože pak už bude všechno jasné. Způsob, jakým na to Ježíš reagoval, mi v něčem připomíná činnost jakéhosi duchovního očaře. Tato Ježíšova slova nám prozrazují, jak člověk může vidět Boha. Pojďme tedy zjistit, co potřebujeme, abychom viděli Boha. Brýle to nejsou.

-----

„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ Celý Ježíšův život – jeho lidství – bylo a stále je jedním velkým poselstvím o Bohu. Proto, když člověk odloží své předsudky a otevře své srdce Ježíšovu evangelijnímu příběhu, ocitá se před jedinečnou nabídkou poznávání Boha. Může začít vnímat Boží zájem o člověka a Boží lásku, která je láskou bez jakýchkoli podmínek. Je to láska, která miluje úplně všechny. V Ježíši má člověk před očima vtělenou Boží trpělivost. Je to trpělivost s každou lidskou slepotou, hluchotou a se vší lidskou nedokonalostí. Od začátku až do konce vidíme v Ježíšovi evangelií Boží nabídku odpuštění veškerého lidského zla, ale také Boží touhu být pro nás Bohem blízkým – být naším Otcem.

Samotná evangelia – Janovo nevyjímaje – jsou však důkazem o tom, že i když mnozí viděli Ježíšovy činy a opakovaně slyšeli jeho slova, přesto v nich nerozpoznali, že před sebou mají Syna nebeského Otce. A týkalo se to i samotných apoštolů. Slyšíme Ježíše, jak zve Filipa, aby v něj věřil jako v Syna nebeského Otce. Tedy, aby věřil, že skrze Ježíše promlouvá a jedná sám Bůh. Toto pozvání k víře pro Filipa je adresováno i nám. Filipovi i nám všem Ježíš staví před oči své mocné skutky. Skutky, které jsou znamením jeho božství. Nejde v nich na prvním místě o jejich velkolepost/zázračnost, ale o to, co prozrazují o Bohu – o Božím chtění, o Božích záměrech.

Počínaje Ježíšovým proměněním vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské a vzkříšením svého přítele Lazara z Betanie konče. Všechny mocné skutky zapsané v evangelijním příběhu jsou tedy znamením jen pro toho, kdo neulpí na povrchu – kdo v nich nevidí jen senzační událost, ale vnímá jejich výpověď (to, o čem k nám mluví). Podle všeho je jasné, že i pro samotné apoštoly se Ježíšovy mocné skutky staly skutečným znamením až poté, co ho uviděli vzkříšeného. Když je naše srdce přemoženo tím, co čteme – když si při tom uvědomíme něco podstatného o Bohu, o jeho nabídce a jeho vztahu k nám, máme před očima znamení božství vzkříšeného Krista. S touto dioptrií hned vidíme Boha mnohem jasněji.

Ježíš však pokračuje a oslovuje všechny apoštoly: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší …“ Na první dobrou se v nás možná ozve sebekritické konstatování: „Hmm, tak na základě tohoto Ježíšova výroku musím uznat, že to s tou mojí vírou asi nebude moc slavné! Jakými mocnými skutky bych se já mohl pochlubit?!“ Při takovém způsobu hodnocení činů naší víry, bychom zřejmě byli prohrávající úplně všichni. Ježíš tím však vyzývá své apoštoly i nás všechny, abychom se jím nechali vést po cestě sebedávající lásky. A když mluví o velikosti těchto skutků, předvídá, že to budou skutky, které se urodí v životech jeho následovníků po celém světě v průběhu všech věků. V součtu jich bude nespočetně víc než těch, které vykonal on během své tříleté služby na území Palestiny.

O těchto větších skutcích je však třeba říct naplno, jednu podstatnou věc: Jsou to a budou skutky, které se rodí v modlitbách. Jsou odpovědí na prosby Ježíšových učedníků – tedy odpovědí na prosby, které souzní s Boží vůlí. Právě takové totiž jsou prosby vyslovené v Ježíšově jménu. Jsou vždy projevem zápasu za uskutečnění Boží vůle v konkrétní životní situaci (když prosíme, hledáme a tlučeme). A Pán jasně prohlašuje, že vykonavatelem těchto skutků bude vždy on sám – vyvýšený Kristus. Bude to projev Ježíšovy mocné přítomnosti, které nepřekáží naše libovůle. (Ne za všechno můžeme prosit v Ježíšově jménu!) S jistotou však smíme prosit za to, co chce Bůh – co nám ukazuje ve svém slově a co potvrzuje v našich srdcích.

To už ale mluvím o naší lásce k Ježíšovi. Tedy o skutečné lásce, která se promítá do celého našeho života a do všech našich vztahů. Kdy Ježíšovy příkazy formují náš nový život. To už je hodně silná dioptrie umožňující hodně ostré duchovní vidění, kdy život vzkříšeného Ježíše zakoušíme v dění svého života. Ježíš říká, že je to možné jen díky Přímluvci – Duchu pravdy, který přebýval v něm – a teď chce přebývat v nás. Je to Boží Duch, který nám umožňuje podílet se na Ježíšově jednání v tomto světě. Projevuje se jako naše vnitřní nápověda (viz slova apoštola Pavla v listu Ř 8). Duch svatý je dárcem toho vůbec nejvnitřnějšího zjevení, které máme o Bohu. Je připraven všechno nás naučit a umožňuje nám žít v přímém spojení s Bohem. Tento způsob nové Ježíšovy přítomnosti je vlastně mnohem hlubší zkušeností s Bohem, než jakou měli apoštolové, když mezi nim byl Ježíš přítomen v těle (Viděli ho, a přesto byli k jeho božství dlouho slepí).

Vzkříšený Ježíš se prostřednictvím svého Ducha stává světlem, ve kterém smíme vidět všechno ostatní. Díky němu smíme rozlišovat a vnímat, co si přeje Pán; smíme vnímat důležitost a hodnotu všech věcí a činů. Díky němu poznáváme v každodenních záležitostech života, že Boží láska je skutečná moc silnější než sobectví. To však neznamená, že se občas namísto osvobozující vášně lásky nedáme opět strhnout slepou vášní sobecké touhy. (Občas jako farář slýchám od svých přátel nekřesťanů otázku: „A ty jako farář můžeš …?“ Většinou odpovídám, že od jisté chvíle už spíše chci – jen to chci jinak, než jsem to chtěl dříve. Chci jim tím říct, že Bůh není Bohem zákazů, ale dárcem nových láskou očištěných tužeb.)

(Před lety jsem byl svědkem, jak jeden můj nový přítel připravil pro děti na prázdninovém pobytu noční hru v lese. Děti o něm věděly, že je fajn; a to ani nevěděly, že jim podél cesty rozmístil i strážné anděly – byl jsem jedním z nich. Dětem řekl, že potřebují jen světlo svých svítilen a trochu důvěry. A s tím vstoupily do tmy lesa. V okamžiku zahlédly zářící značky odrazek, které jim vyznačovaly cestu. Když pak na několika stanovištích tápaly při hledání indicií důležitých pro odemčení pokladu, který na ně čekal v cíli cesty, ozval se laskavý hlas anděla s nápovědou, kde mají hledat. To posílilo jejich jistotu, bezpečí a radost. V cíli se pak vše umocnilo při odemčení pokladu a nastalo nekončící sdílení úžasných zážitků. Milý tvůrce noční hry sklidil velký potlesk. Všichni věděli, že je to opravdu skvělý tvůrce.) Ve skutečném životě je to s poznáváním Boha trochu složitější. Ale máme biblické směrovky, které se umí rozzářit díky vnitřnímu světlu Přímluvce – Ducha svatého – který nám dává vnitřní nápovědu. A tak ve svém každodenním životě poznáváme neviditelného Boha a zjišťujeme, že to není Bůh pravidel, který nám říká, co smíme a co ne. Poznáváme ho jako Otce, který v nás probouzí chtění toho, co je dobré. A často vnímáme i vnuknutí konkrétní myšlenky. Je to vždy přemáhající zkušenost. Odměnou nám je rostoucí vděčnost a radost; a to i ve chvílích, které pro nás nejsou úplně snadné.

-----

Každé „ano“ Ježíšovi a jeho nesobecké lásce znamená příval štěstí, kterému se nevyrovná žádná z prchavých nabídek světa. Říkejme mu své „ano“a podílejme se na jeho životě, ve kterém se den po dni náš život mísí s tím jeho. Poznávejme Boha, ve skutcích nesobecké lásky, které se rozhodl svěřit právě nám. Amen

Modlitba:

Pane, dej mi

-bdělé srdce, aby mě od tebe nevzdálila žádná ukvapená myšlenka,

-ušlechtilé srdce, které by neponížil žádný nedobrý cit,

-přímé srdce které se nedá svést z pravé cesty dvojznačným úmyslem,

-pevné srdce, které nezlomí žádná nesnáz,

-svobodné srdce, které si nepodrobí žádná vášeň.

Pane, dej mi rozum, který tě poznává,

moudrost, která tě nalézá,

život, který se ti líbí,

vytrvalost, která s důvěrou k tobě lne,

a důvěru, která mě konečně učiní zcela tvým. Amen