- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-05-22 - Zdeněk Eberle
24. Května 2022
Kázání na Lochotíně, neděle 22. května 2022
Ž 67; Iz 55,6-13; Zj 21,10,22-22,5; J 14,18-29 Jazyk lásky člověka ve vztahu k Ježíši
Jsme v období, kdy se připravujeme na Letnice. No, připravujeme… Lepší je říct, že za 14 dní budou Letnice. A oddíly, které se obvykle při nedělních bohoslužbách čítávají v tomto období, nás mají na tyto svátky seslání Ducha svatého připravit. Je to i ten dnešní evangelijní text, jak jsme ho slyšeli číst. Pro dnešní neděli jsem si ho rozšířil a musím připomenout, že Pán Ježíš, když mluví o svém odchodu a seslání Ducha svatého, zmiňuje opakovaně dvě skutečnosti: opakuje svůj výrok o naší lásce vůči jemu, Ježíši a jaksi to spojuje s naší poslušností toho, co nám říká. Musíme uznat, že to má logiku!!
Je to tak nejen mezi člověkem a Ježíšem, člověkem a Bohem, ale i mezi lidmi navzájem.
Uvedu vám skutečný příklad z manželského života, nikoliv z našeho života s mojí ženou!!! Jedna maminka-křesťanka od tří dětí se večer ptá svého manželka-křesťana, ajťáka: „Prosím tě, nemohl bys mi zítra po ránu pohlídat děti? Potřebovala bych si něco zařídit.“ A muž na to: „Ano, mohl.“ Přijde ráno, manžel někam odjíždí a žena mu říká: „Vždyť jsem tě večer prosila, jestli bys nepohlídal děti!“ A muž na to: „No, jistě; tys říkala, jestli bych nemohl děti pohlídat. Mohl! Ale tys neříkala, abych je pohlídal…“ Když jsem to slyšel, tak bych se pral… Je to vyjádření lásky?
Kdysi jsem v souvislosti lásky mezi člověkem a Ježíšem musel myslet na knihu Gary Chapmana Pět jazyků lásky. Nakladatelství Portál v anotaci na tuto knihu píše: „Kniha je určena těm, kteří chtějí ve svém manželství prožít skutečné naplnění a porozumění. Autor provází čtenáře pěti základními jazyky lásky, které jsou klíčové proto, aby se váš vztah s druhým člověkem stal vztahem obohacujícím a harmonickým. Potřeba cítil lásku, mít naplněnou citovou nádrž, není pouze dětský fenomén. Potřeba být milován stojí ve středu manželství. Smyslem knihy je zaměřit se na konkrétní projevy lásky, nezbytné pro naše emocionální zdraví….“ Takže pro toho, kdo náhodou neví, co je jazyk lásky: je to viditelný projev naší lásky k protěšku.
Jaký chcete mít vztah s Bohem? S Ježíšem? Jaký máte (vy) jazyk lásky ve vztahu k Bohu a jaký má „jazyk lásky“ On? Těch pět jazyků lásky jsou pouze ty základní. Je jich mnohem víc!!
Dnešní text za Janova evangelia to říká dost jasně. Alespoň o tom, jaký „jazyk lásky“ má Pán Ježíš, resp. na který Ježíš slyší. Proč posloucháte kázání? Proč čtete Bibli? Proč chcete slyšet Boží odpovědi na své modlitby? Ani na tyto otázky, žel, neexistuje od lidí jednoznačná odpověď. Tou odpovědí může být touha po větším porozumění Božího jednání s tímto světem, porozumění jistým teologickým záhadám, atd. Ale jsou jen sekundární nebo terciární záležitosti. To prvotní je náš život. (Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. J 10,10b) Jeho slovo je slovo života.
Už jste si všimli, jak býváme rozpolcení? Modlíme se za pokoj, zdravý život, dobré vztahy, časné záležitosti všeho druhu, za příchod Božího království, a… řadu dispozic pro tyto skutečnosti nacházíme v Bibli. Co říkám: ani je nemusíme hledat, protože je známe!! A řídíme se podle toho? Někdy nikoliv. Proč? Na to existuje více odpovědí a pro nás osobně je důležité, abychom si našli tu správnou.
Jednou z odpovědí je, že jsme chytřejší než Pán Bůh. Myslíme si, že víme, jak na to. Až zjistíme, že jsme se zmýlili, protože jsme nepočítali s něčím, s čím počítá Bůh.
Nebo se bojíme poslechnout, protože se nám to zdá velice riskantní. „Je přece jiná doba.“ L
Nemá cenu se scházet (chodit do kostela) a slyšet slovo, když neposlechneme. Už mám zakázáno říkat ten vousatý vtípek či aforismus: Kázání se líbilo, nic se nezměnilo. Ale ona ta věta je strašně tragická!!!
Ve školy důvěry vůči Ježíši a jeho slovu nám nestačí, když budeme „nabušenými“ teologickými teoretiky. Následování Krista není jen pro vysoce inteligentní… Naopak: Nebudete-li jako děti.. Bývá to tak prosté, až je to podezřelé.
Přátelé, nám pro život většinou nechybí informace, ale poslušnost.
V této souvislosti se mi opakovaně vrací do hlavy několik stejných vět Pána Ježíše: Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Matouš 7:21
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´ Matouš 7:22+23
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Matouš 25:11
Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám? Lukáš 6:46
Jaká láska s úctou, když si děláme, co chceme? K čemu by byly krásné chvály, když bychom byli svévolníky, tedy těmi, kteří si dělají, co chtějí a to nikoliv z nevědomosti?
Boží „jazyk lásky“ k nám je Boží slovo. Ne, abychom byli jako dobře vycvičení, „vydrezúrovaní“ lidé, ale proto, že Bůh to s námi myslí dobře a proto nám posílá své slovo. Nikoliv jako formalitu, nikoliv jako nezávaznou či zajímavou informaci. Jistě znáte slovo proroka Izajáše (Iz 55,6-13): „Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouštím mnoho."Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." "S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno." Přátelé, obávám se, že za „vykonání“ Božího slova při nás jsme odpovědni především my sami.
Kdo jste byl na vojně, znáte denní rozkazy. To se četlo při nástupu a v podstatě to organizovalo život jednotky. O tom se nediskutovalo. Součástí bylo (a možná, že ještě je) i tzv. „bojové rozdílení“, aby každý věděl, co má při mimořádné situaci dělat. A bralo se to na lehkou váhu. Alespoň podle mé zkušenosti. Taková „švejkovská“ vojna je špatnou přípravou pro život. Asi máte i vy dostatek zkušeností, že když jste neposlechli, čemu jste dobře rozuměli z Bible, z Božího slova, že se třeba až tak moc nestalo. To je začátek konce. Z toho se dají vypěstovat „smrtelné návyky“. „Švejkovské následování Krista“ není možné. Buď následování nebo prázdná, smrtelná formalita. „Slovo se líbilo, nic se nezměnilo“ – strašná realita církve.
A ještě pár poznámek k několika místům dnešního oddílu:
- Boží slovo patří především církvi; nevnucujme ho „světu“, když ho třeba sami neposloucháme; a já si dovolím dodat, že když budeme brát Boží slovo vážně, nikoliv sektářsky, doslova za každou cenu, tak si toho časem svět jistě všimne a třeba bude oslovitelný; slyšel jsem tolik oprávněné kritiky ateistů na křesťany; tak jsem se styděl!!!
- Jsme před Letnicemi; budou za 14 dní. Jistě, okolnosti seslání Ducha svatého znáte: učedníci i z toho širšího okruhu byli připraveni; „nažhavení a otevření“. S Duchem svatým mohou počítat milující (poslušní) a připravení křesťané. Mohl bych vám vyprávět příběhy lidí z naší epochy, kteří měli ústa plná onoho „Pane, Pane“, mluvili o moci Ducha svatého a myslím, že Duch svatý se k nim přiznával (protože Bůh svých darů nelituje), ale byli to svévolníci. A zatím to vypadá, že jejich konce jsou dost hrozné. Pokud nebudou činit pokání.
Měl bych skončit nadějně, že? Ale to je přece i v „našem“ dnešním textu!! Neposloucháme Boha kvůli zásluhám, ale z lásky a pro naše dobro. Poslušnost Božího slova za to stojí: Pán Ježíš říká, že vyjádřením naší lásky k Bohu je poslušnost a z Boží strany zase láska a zaslíbení těsné přítomnosti Boží s námi. Představuji si to jako otec, rodič: rodiče mají rádi všechny své děti. Ale znáte ten pocit, to, co se děje ve vás, když máte poslušné dítě? Nebo neposlušné dítě, které zrovna poslouchá? A to jsme jen lidé. Ale dovedete si to alespoň trošku představit?
A ještě malý dodatek: Pán Ježíš říká, že až přijde Duch svatý, připomene učedníkům vše, co jim Ježíš říkal. Prosím, položte si osobní otázku: může vám svatý Duch připomínat ve vhodnou chvíli Boží slovo, pokud ho neznáte? Můžete si sice myslet, že Duch svatý způsobí, že se vám v tu chvíli udělá v hlavě, co je potřeba. Ale to je asi spíš něco jiného. To nám Duch svatý řekne. Ale když má připomenout, myslím si, že Boží slovo máme znát a nechat spíš Ducha, aby nám ho dával do souvislostí nebo aby nám ho připomínal do potřebných situací našeho života. Co myslíte? Když mi to řeknete po bohoslužbě, budu rád!!!
Amen.
Slovo vyslání: „… v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Jk 1,21b+22
Požehnání: Kéž vás provází milost našeho Pána Ježíše Krista. Boží láska a jeho svatý Duch ať vás naplňují. 2K 13,13 SNC
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010