- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-04-17 - Zdeněk Eberle
22. Dubna 2022
Kázání na Lochotíně, neděle vzkříšení 17. dubna 2022
Ježíš byl vzkříšen!!! Skutečně byl vzkříšen!!
Ž 118, 1-2.14-24; Sk 10,34-43; Ko 3,1-4 (J 20,1-18; pokud možno, číst v průběhu kázání)
"Potřebuješ vidět živého Ježíše, potřebuješ se s Ním setkat"
Úvod: Velikonoce - to je kříž i prázdný hrob, jsou to velkopáteční i nedělní skutečnosti, jejichž cena není historická, ale existenční pro celý vesmír a mají vzácné důsledky pro život lidí jako korunu Božího stvoření a tím i pro život náš.
Chci se spolu s vámi kratičce zastavit u Jana, Petra, Marie z Magdaly a pak také u nás, protože každá zpráva evangelia se zdravě obrací na čtenáře či posluchače (a dnes i diváky), aby je velice osobně konfrontovala: člověče, muži, ženo, dítě - kde v tom stojíš ty?
Ale úplně nejdřív: smrt Pána Ježíše na kříži a jeho vzkříšení jsou sloupy křesťanské teologie; naše pocity-nepocity, je to tak. A jako školák musí umět násobilku kdykoliv jej probudí, je to tak i s dílem spasení, které vykonal Pán Ježíš. Jestli je někdo kamenem úhelným - pak je to Pán Ježíš Kristus. Ať už je kamenem základním či klenákem, dokončující klenbu stavby. Nevěřím, že jakékoliv nové poznání lidí změní něco na těchto skutečnostech: teolog Pavel píše: Ježíš byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění. Parafrázovaný překlad čte: "Ježíš odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom mohli před Bohem obstát."
Zdá se mi, že tento výklad v překladu SNC vystihuje i skutečnosti nedělního rána, protože ti, co se setkali se vzkříšeným Ježíšem, nezůstali stejní. Není to pravděpodobně ani tak jednorázová záležitost, jako spíš proces. J 20,1-18 číst
Také příběh nedělního rána líčí jednotliví evangelisté nestejně. Ti, kdo tomu rozumí, říkají, že to potvrzuje subjektivitu podání jednotlivých svědků; Duch Boží si je použil, aby to napsali tak, jak to sami vnímali s důležitostmi jednotlivostí, s kterých se celá zpráva skládá. My se ale pro dnešek přidržíme zprávy Jana. Nemůžeme dělat z evangelií kompilát, tedy nějaké naše evangelium na základě čtyřech či ještě dalších evangelií. Víme ale jistě, že u hrobu při nedělním svítání nebyla jen Marie z Magdaly, Petr a Jan, ale ještě další ženy. Ale on to vlastně také Jan píše a není těžké na to při pozorném čtení přijít. (Víte, co tím myslím? Myslím to množné číslo slovesa "nevíme" – v.2.)
Tak teď tedy ta slíbená tři zastavení.
Napřed u Jana. Proč u Jana? Uvěřil první. Uvěřil první ještě dřív, než se setkal se Vzkříšeným. Proto se na něj vztahuje to zvláštní Ježíšovo blahoslavenství:"Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Nebo ne? Přece jen něco viděl, že? Viděl ve skalním hrobu lněná plátna. Na rozdíl od nestálého cholerika Petra jedná Jan velice rozvážně. Není důležité, jak rychle kdo umí utíkat, nezáleží na tom, jak je kdo starý nebo mladý. Petr s Janem běželi společně z domu ke hrobu, Jan je tam sice první, ale dovnitř stejně vchází napřed Petr. Co Jana zdržuje? Když přemýšlí, jsou mu skutečnosti, které vidí, stále podivnější. Plátna, lépe řečeno pruhy pláten proložené dobrými třiceti kily směsi myrhy a aloe, pokud všechny tyto látky, které přinesl Nikodém, spotřebovali. To bylo skoro tak, jako kdyby tělo mrtvého Ježíše zabalili do krunýře. Celé tělo vyjma hlavy. A ten krunýř v neděli ráno leží v hrobě, ale tělo v něm není. Když máte na ruce či noze sádru, nemůžete si jen tak sejmout. Sádrový obvaz se musí napřed rozstřihnout. Tak to bylo i s plátny, do kterých bylo zabaleno tělo Pána Ježíše. Nebylo normálně možné tělo z těchto pláten vyjmout. Ono muselo sublimovat, "vypařit se", prostoupit skrze plátna a ony předbalzámovací prostředky. A šátek na zakrytí obličeje leží stočen, svinut a položen opodál. Není normálně možné, aby tělo bylo vyňato bez rozbalení této kukly pro mumii.
A tak tam Jan stojí, přemýšlí, pak vejde, prohlíží to, to zbylo v hrobě a .... začíná věřit, že jeho Mistr byl vzkříšen. O Petrovi, který měl k dispozici tentýž "předmět doličný", to nečteme. Není učedník jako učedník a Petr prostě není Jan!! A když se později Pán Ježíš zjevil učedníkům na Genezeretském jezeře, zase to byl první Jan, kdo poznal Pána. Pán Bůh nás zná a ví, co potřebujeme. Nečteme, že by Petr měl nějaké komplexy kvůli tomu, že není jako Jan. Mluví to ke mně. Zvlášť proto, protože mám-li k někomu z těchto dvou učedníků blíž, pak je to Petr. Jsem takový a tak jsem se i přijal. A víte, co mne těší? Že Petr, muž činu, ale také zapírající učedník, byl po setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem změněným, milujícím a použitelným sloupem Církve Kristovy, který čekal už jen na naplnění Duchem svatým.
Věřím, že tu mezi námi dost "Janů", kteří uvěřili na základě "znamení". Jsme tu i ti "Petrové", kteří spatřili a nevychází z bezradného údivu. Také za života Pána Ježíše vidělo mnoho lidí divy a zázraky a přece jich uvěřilo tak málo.
Marie Madgalská patří k těm lidem, kteří nejprve milují. Blaise Pascal řekl jednu ze svých moudrých vět ve smyslu: "Pozemské věci musíme nejdříve poznat, abychom je mohli milovat. Boží věci musíme nejprve milovat, abychom je mohli poznat."Lidé dnešní generace si to nedovedou představit tuto lásku bez erotického napětí mezi Marií a Ježíšem a přibarvují tento vztah podle svých představ. Jiní zase vidí tuto lásku k Pánu Ježíši jako citovou nebo přehnanou. Stojí před hrobem a pláče. Petr a Janem ví své, klidně ji tam nechali a odešli. Marie tam stojí zklamaná, že nemůže udělat to, co se pro svého Pána ještě rozhodla udělat. Je to statečná žena, která dokázala změnit svůj život. Hodně miluje, protože jí bylo mnoho odpuštěno. Možná, že je typickou představitelkou žen. Na Křesť.konferenci 1989 jsem slyšel větu: „zatímco při setkání s anděly se muži děsí, ženy se s nimi dávají do řeči“. Marie má jedinou starost: Kde je můj Pán!? Tato utkvělá představa jí možná ubírá na chladné racionalitě, ale přidává na vytrvalosti a oddanosti. (Mimochodem: víte, že Pán Ježíš i náš nebeský Otec to mají rádi?) A Ježíš ví, jak se jí dát poznat. Oslovuje ji. To stačí. "Marie!" Pro tuto chvíli velice příhodné jméno: má hořko v duši (jeden z možných významů jména je „hořký“…). V kontextu myšlení té doby "znát jméno" či oslovit někoho jménem znamená mnoho. Jménem Pán Ježíš říká:"Vím, co prožíváš", vidím ti až na dno duše. O proměně zármutku v radost svědčí jediné slovo:"Mistře!" Svědčí to o pravdivosti toto, co nám zaznamenal Jan ze slov Pána Ježíše:"Moje ovce slyší můj hlas." Marie se určitě cítila tou milovanou ovečkou svého pastýře. A chtěla jej mít jen pro sebe. Chytit se jej, pevně držet.(I tak můžeme číst onen 17. verš.)A Pán Ježíš jí dává příkaz, který by si Marie sama nevybrala:"Jdi k mým bratřím a řekni, že jdu k Otci." Víte, co udělala? Šla. Milovat znamená poslechnout.
Ježíš posílá Marii zpět k učedníkům se zprávou, že to, o čem jim tak často říkal, se nyní stalo - je na své cestě k Otci; a Marie přišla se zprávou: "Viděla jsem Pána."
Několika našim přátelům jsme před lety napsali přání na parafrázovaný text jednoho z nejstarších křesťanských vyznání z 1 K 15 (Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel a byl vzkříšen..) a na závěr jsme připsali, že také my jsme se s Ním, jako se Vzkříšeným, mohli setkat. Dodatečně jsem myslel na to, zda-li jsem to nepřehnal; vždyť jsem se s ním nesetkal jako Pavel u Damašku! Ale já vím, že Ježíš je živý, protože se mnou jedná.
Věřím, že život křesťana je jen tehdy žit, když svědčí o živém Ježíši. "Viděla jsem Pána!!"
V této Mariině zprávě je sám základ křesťanství. Protože křesťan je v podstatě člověk, který může říci: „Viděl jsem Pána."
Křesťanství neznamená o Ježíšovi vědět, ale znamená Ježíše znát. Neznamená to o Ježíšovi argumentovat, ale setkat se s ním.Znamená to jistotu zkušenosti, že Ježíš je živý.
Každý tady v kostele jsme trošku jiný. Podle té dnešní typologie: někdo „Jan“, jiný „Petr“, jiný „Marie“. To je dobře; není to nuda. Každý, po svém, se může se Vzkříšeným setkat, „uvidět“ ho, uvěřit. Poopravím tedy název dnešního kázání: "Potřebuješ vidět živého Ježíše, potřebuješ se s Ním setkávat.“ U jeho stolu? Amen.
Slovo na cestu: Bůh nikomu nestraní…Je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. (podle Sk 10,34+35)
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
(Kéž vás provází milost našeho Pána Ježíše Krista. Boží láska a jeho svatý Duch ať vás naplňují. SNC)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010