- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-03-27 Vít Pavelek
28. Března 2022
Boží smíření (2K 5, 16-21)
Texty dnešního čtení mají společný rys ve smíření Hospodina s člověkem. Jsou tam samozřejmě i další motivy, smíření však je společným tématem pro všechny tyto texty.
Text z 2K 5, který jsem zvolil pro dnešek, to vyjadřuje zcela otevřeně. Dokonce slovo smíření v různých slovních tvarech zde čteme 5krát (3x jako sloveso a 2x jako podstatné jméno). Vzhledem k tomu, že vybraný text je krátký, si téma smíření o pozornost doslova říká a to dost nahlas.
Když Pavel píše sboru do Korintu, když píše lidem, které zná a má je rád. Vnímáme, že jejich vzájemný vztah je dost napjatý. Pavel jim napsal již několik dopisů. Tento dnešní, ač nese název „Druhý list do Korintu“ je přinejmenším až třetí. Pavel zde obhajuje svoji autoritu apoštola. V korintském sboru se totiž usadila skupina učitelů, která svou činností mnohé korintské zmátla a zpochybnila například základy jejich víry ve vzkříšení. Tato skupina učitelů, jež Pavel nazývá nelichotivě veleapoštoly (2K 11,5 a 12,11) ba dokonce falešnými apoštoly (2K 11,13), různými způsoby zpochybňovala Pavla a jeho spolupracovníky Silase a Timotea. Vnášela do církve rozklad, rozpory. Korintský sbor k tomu byl už dříve náchylný: podléhali stranictví; někdo se hlásil – k Pavlovi, k Apollovi, k Petrovi (1K 1,12). Ti učitelé byli výřeční; Pavla v mnohém předčili (2K 11,6). Korintští je měli rádi, protože jim v mnohém po lidsku rozuměli, jejich kázání byla jasná, jednoduchá a snadno uchopitelná. Ovocem jejich činnosti, myslím těch veleapoštolů, však byl rozklad církve. Jako bych v něčem z toho viděl náš sbor.
Apoštol se trápil oním rozdělením i tím, že se ho někteří korintští vlastně zříkají. Mnohem více se však obával, že budou svedeni od Kristova evangelia jiným „evangeliem“. Dávno jsou pryč ty doby, kdy je Pavel učil jednotě a vzájemné lásce. Dávno jsou ty doby, kdy se přeli o to, zda se smí jíst maso, které bylo obětované v pohanských chrámech. Dávno jsou ty doby, kdy se přeli a soudili mezi sebou o kde co, kdy nechali smilníka bez povšimnutí být. Dávno je ta doba kdy jim apoštol Pavel vnutil liturgickou obnovu, protože ta jejich oblíbená forma Večeře Páně byla obyčejnou žranicí a pijatikou. Některé to dost naštvalo a možná tam přestali chodit. To už je v Korintu minulostí. Povím vám, být svědkem na jejich farní konferenci, asi bych znechuceně odešel pryč.
Teď Pavel vnímá další, vážnější rozkol v církvi. Jde o víru korintských v samotného Krista. Vysvětluje jim, co je podstatou samotné víry v Krista.
Kdo je vlastně Kristus? Lidsky ho korintští viděli jako učitele, divotvorce, vůdce židovského hnutí, možná jako rebela. Ano, jako rebel skončil na popravišti. Jeho reformační nebo rebelské hnutí (vyberte si možnost) skončilo totálním nezdarem jako mnohá jiná. Ježíš byl vysmíván, obviněn, odsouzen a popraven. Žádný marvelovský neporazitelný superhrdina; žádný Spider-Man, Hulk, Daredevil, Wolverine, Thor, nebo Iron Man. Takového hrdinu by člověk rád viděl v každé době. Bohu však nikdy nešlo o to, aby zvítězil nad nějakým člověkem, ale aby člověka usmířil se sebou. Bůh se v Kristu ponížil na úroveň těch superhrdinů, i všech lidí, aby jim srozumitelně sdělil, že všechnu lidskou bídu včetně jeho oddělenosti od Boha bere na sebe.
Smíření s Bohem, to je to smíření, na které se snažím obrátit vaši pozornost. Pavel, už jako vzdělaný farizeus očekával, že na konci všeho: „se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.“ (v.10) Předpokládal, že soud bude spravedlivý a rozsudek nedopadne pro nikoho dobře. Proto je smíření s Bohem pro každého nezbytné. Kristus na kříži je takovým činem smíření. Apoštol se propůjčil k tomu, aby toto smíření, Boží amnestii, přinášel, sděloval na všech místech, kam přišel. Smíření je potřebné i bratrům a sestrám v Korintu i nám v Plzni Bolevci.
„A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek,“ čteme na začátku dnešní perikopy. Když tedy vidíme Krista nově, ne po lidsku, pak také hleďme na lidi kolem sebe novým způsobem. Jsou účastníky stejného smíření jako my, pokud jsme se k tomu smíření připojili. Kdybychom si šli nechat udělat u Boha výpis z rejstříku trestů, kdyby to bylo někde možné, byl by ten dokument zcela prázdný. V pohádce „S čerty nejsou žerty“ je taková scéna, jak vrchní čert sečetl v knize hříchů evidenci hříchů Doroty Máchalové a pak vydal rozkaz, aby ji přivedli do pekla. Kdyby nějaká taková evidence existovala, kdyby byl nějaký spis vedený na moje nebo tvoje jméno, byl by seznam prázdný. Může se ti to zdát divné, protože ty tu evidenci máš v paměti a ve svém svědomí, ale ne tak u Boha. Tam je evidenční list prázdný. „Staré pominulo jako loňský sníh. Je tu nové,“ píše v komentáři John Wesley a k tomu přidává, že „jenom moc, která stvořila svět, může vytvořit křesťana. Hle – je to současná, viditelná, nepopiratelná změna! Má nový život, nové smysly, nové schopnosti, nové náklonnosti, nové touhy, nové nápady a pojetí života. Celý jeho smysl konání a mluvení jsou nové a on žije jakoby v novém světě. Bůh, lidé, celé stvoření, nebe, země a všechno, co je v nich, se zjevují v novém světle a staví se k němu novým způsobem, protože byl znovu stvořen v Kristu Ježíši.“ To zní nádherně. V kontrastu s tím, jak jsem dříve popsal korintský sbor, se novost křesťana jeví jako naivní obrázek. Byli apoštol Pavel nebo John Wesley naivní? Nemyslím si.
Smíření, které Bůh připravil nám lidem, musí mít zákonitě odezvu ve smíření a smiřování lidí navzájem. V překladu slovesa smířit se (κατἀλλάσσω) se nám ztrácí to, co v původním slově zaznívá. Původní posluchač zaznamenal změnu, výměnu, urovnání, vyrovnání účtů mezi nepřáteli. Používalo se v sociální nebo politické komunikaci[1]. V NZ se používá výhradně jako smiřovat nebo smíření s Bohem. Když pak čteme, že Bůh Krista, který nepoznal hřích, ztotožnil s hříchem kvůli nám, pak zde je ta směna, vyrovnání účtů patrná. Děje se tak v neprospěch Krista, ve prospěch náš. Kristus má hřích, člověk spravedlnost.
Křesťanská novost člověka má stejný účinek mezi lidmi navzájem. Jejich vzájemné usmíření je projevem Boží moci. Pokud jí člověk nepoloží nějakou překážku, nedovolí-li průchod tomu urovnání, pak brání vstoupit i Boží milosti do komplikovaných lidských vztahů.
Pavel Korinťanům píše: „Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!“ Slyšíte? Čtete? Kristus nás prosí, abychom se smířili s Bohem. Vrtá mi hlavou, proč by se s Bohem smíření bratři a sestry s Ním měli znovu smiřovat. Leda by nedali průchod svému vzájemnému smíření. Rozmíšek, sporů, rozporů a rozdělení mezi sebou měli dost. To byly symptomy, které ukazovaly na něco nedokončeného v tom církevním společenství. Ani užívání duchovních darů, ani snaha dobrat se správného učení ohledně požívání masa z pohanských obětí tyto varovné signály nezakryly a společenství neuzdravily. Spíše to vše ještě zhoršovaly.
Četli jsme dnes také podobenství známé pod názvem „O marnotratném synu“(Lk 15,11-32). V této souvislosti bych rád připomněl toho staršího syna, který se hněval a vztekal, nechtěl vstoupit do otcova domu. To, že otec odpustil, přijal zpět svého nezdárného syna, vnímal starší syn jako křivdu. Otec by si jistě přál, kdyby jeho starší syn přitakal smíření, ale rozhodnutí nechal na něm. Podobenství zůstalo otevřené; nevíme, zda se starší bratr s mladším usmířili.
Myslím, že se sborem tehdejší korintské církve máme mnoho společného. Spory a všelijaké rozkoly tu budou vždy. Nám se také nevyhýbají. Znamením, že společenství církve je zdravé, je ochota ke smíření. Propracovat se k němu vyžaduje často velké úsilí, ochotu k na první pohled nevýhodnému urovnání. Smiřovat se, je zdravé. Je to pravé znamení, že Duch svatý mezi námi působí. Neklaďme mu překážky svými důrazy a fundamentalistickým zastáváním správných, zdánlivě biblických postojů k čemukoliv, nebo trváním na odškodnění.
SNC: 2K 5.20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!
Požehnání: 2K 11 a 13 11Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. 13Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
[1] Tak Petr Pokorný; Úvod do Nového zákona, kap. 5.13.1, str 283
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010